4 Tdo 444/2012 — Nejvyšší soud

4 Tdo 444/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 6. 2012 Spisová značka:4 Tdo 444/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.444.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění (pozměňování) veřejné listiny Úvěrový podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 444/2012-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2012 o dovolání obviněných M. P. a D. P., rozené K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 46/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného M. P. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněné D. P. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. 16 T 46/2007 uznal vinnými obviněnou D. P. trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., obviněného M. P. pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustili spolu s další obviněnou S. M., dříve Z., rozenou I. tím, že po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti v úmyslu získat podvodně nezajištěný provozní úvěr pro firmu ALIACORP a.s., se sídlem v P., K., ve výši 1.350.000,- Kč, obviněná D. P. jako předsedkyně představenstva firmy ALIACORP a.s. dne 13. 1. 2005 prostřednictvím obchodního zástupce peněžního ústavu Citibank a.s., se sídlem P., E., předložila k žádosti o úvěr obviněným M. P. padělané potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 6, č.j. 163363/05/006511 svědčící o tom, že společnost nemá žádné daňové nedoplatky, opatřené padělaným razítkem finančního úřadu, přiznání k dani z příjmu právnických osob, rozvahu a výkaz zisků a ztrát firmy za zdaňovací období r. 2002 a 2003 a S. M. padělaný výpis z obchodního rejstříku společnosti ALIACORP a.s. opatřený padělaným razítkem Městského soudu v Praze, přičemž při prověrce předložených dokladů k žádosti bylo pracovníkem peněžního ústavu zjištěno, že se jedná o padělky, a proto požadovaný úvěr nebyl žadatelce poskytnut. Za tuto trestnou činnost byli obvinění P. a P. shodně odsouzeni podle § 250b odst. 4 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání dvou let, jejichž výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněné P. byl navíc uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení v představenstvu společnosti na dobu tří let. (Je třeba poznamenat, že jednání obviněných bylo posouzeno podle zák. č. 140/1961 Sb., v účinném znění, dále jen tr. zák.). Proti uvedenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze tak, že obě odvolání usnesením ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010 podle § 256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010 bylo napadeno dovoláními obou obviněných. Obviněný M. P. opřel o své dovolání o dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná D. P. je podala z dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)]. Nejvyšší soud nad rámec dovolacího řízení podotýká, že dovolání obviněných byla podána ve dnech 6. 8. 2010 (obviněný M. P.) a 16. 7. 2010 (obviněná D. P.). Nejvyššímu soudu byla tato dovolání spolu s trestním spisem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 46/2007 předložena až dne 10. 4. 2012. Obviněný M. P. ve svém dovolání uvedl, že v jeho případě nedošlo k naplnění znaků skutkových podstat stíhaných trestných činů. Odvolací soud se nedostatečně zabýval důvody odvolání a především se nevypořádal se skutečností, že v průběhu celého trestního řízení nebyl proveden jediný důkaz prokazující vinu obviněného. Zejména pochybil, dospěl-li k nepodloženému závěru o tom, že právě obviněný P. pozměňoval a upravoval listiny požadované peněžním ústavem k žádosti o poskytnutí úvěru. Dovolatel upozorňuje na okolnost, že peněžnímu ústavu Citibank a.s. nebyly předkládány originální listiny, ale jednalo se o běžné neověřené kopie takových dokumentů zkopírované na barevné tiskárně. Soud prvního stupně nevzal v potaz, že tyto kopie listin mohl v průběhu projednávání žádosti o poskytnutí úvěru kdokoliv jednoduchým způsobem upravovat, aby tyto dokumenty odpovídaly, resp. vyhovovaly podmínkám pro poskytnutí úvěru. Podle dovolatele bylo prokázáno, že do okamžiku předložení dokumentů požadovaných peněžním ústavem Citibank a.s. byly v držení různých tzv. finančních poradců - zprostředkovatelů, kteří měli možnost doklady upravovat a zároveň tito měli značnou hmotnou zainteresovanost na kladném vyřízení žádosti o úvěr. Odvolací soud se pak podle dovolatele nevypořádal s námitkou, že neověřená kopie veřejné listiny není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 176 odst. 1 tr. zák. a změna obsahu takové listiny (kopie) bez ověření příslušným orgánem nemůže být považována za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle trestního zákona. Nespáchal-li obviněný P. tento trestný čin, nemohl se dopustit ani pomoci ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu. Z hlediska hmotně právního posouzení skutku se podle dovolatele nelze ztotožnit se závěrem odvolacího soudu o tom, že sama skutečnost, že obviněný údajně věděl o pozastavení živnostenského oprávnění žadatele o úvěr, postačuje ke správnosti výroku o vině obviněného. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve vztahu k obviněnému v celém rozsahu zrušil a obviněný byl obžaloby zproštěn. Obviněná D. P. naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozsudek nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku obsaženého v jeho výroku o vině. Dovoláním napadá výrok o zamítnutí jejího odvolání podle § 265 tr. ř. (správně podle § 256 tr. ř.) učiněný v citovaném usnesení odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu. Obviněná tvrdí, že se žádného trestného činu uvedeného v obžalobě nedopustila, podrobně vše uvedla před soudem nalézacím i v odvolání, a proto nelze v jejím případě spatřovat ve stíhaných skutcích žádný trestný čin. V závěru svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010 a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí spolu se závazným právním názorem, podle kterého by měly být stíhané útoky podle obžaloby v jejím případě posouzeny tak, že se obviněná P. žádného trestného činu nedopustila, nebo aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl a zprostil obviněnou obžaloby v plném rozsahu podle ustanovení § 226 písm. c) tr. ř., popřípadě podle § 226 písm. b) tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k argumentaci obviněného M. P. obsažené v jeho dovolání vyjádřil v tom smyslu, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost