4 Tdo 491/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 491/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 6. 2024 Spisová značka:4 Tdo 491/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.491.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu Dotčené předpisy:§ 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 491/2024-258 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2024 o dovolání obviněného P. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 7 To 13/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 114/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 10. 2023, sp. zn. 2 T 114/2023, byl obviněný P. V., uznán vinným ze spáchání přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 6. 4. 2022 jako obžalovaný v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice pod spisovou značkou 62 T 7/2021 zaslal Vrchnímu soudu v Praze, se sídlem náměstí Hrdinů 1300, Praha 4, písemnou omluvu datovanou dnem 5. 4. 2022, v níž uvedl, že se nemůže ze zdravotních důvodů dostavit k veřejnému zasedání konanému dne 11. 4. 2022 v 9.00 hodin u Vrchního soudu v Praze, přičemž jako přílohu této omluvy přiložil lékařské zprávy datované dnem 29. 3. 2022 a 4. 4. 2022, vystavené Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady, Neurologickou klinikou, podepsané ošetřujícím lékařem D. Š., a následně dne 28. 6. 2022 předložil policejnímu orgánu Obvodního ředitelství Praha IV, Místní oddělení Pankrác, lékařskou zprávu datovanou dne 3. 5. 2022, vystavenou D. Š. z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Neurologická klinika, která potvrzovala údaje uvedené ve výše uvedených lékařských zprávách ze dne 29. 3. 2022 a 4. 4. 2022, a tohoto jednání se dopustil, přestože bylo prokázáno, že všechny výše uvedené lékařské zprávy jsou padělky, které nebyly D. Š. z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady vystaveny“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný P. V., odsouzen podle § 350 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 62 odst. 1 tr. zákoníku, § 63 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. 3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 10. 2023, sp. zn. 2 T 114/2023, podal obviněný P. V., odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 7 To 13/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku odsoudil podle § 350 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto. 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 7 To 13/2024, podal obviněný P. V., prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Má za to, že skutková zjištění soudu I stupně, stejně tak jako soudu odvolacího, jsou v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů, neboť v průběhu provedeného trestního řízení nebyly opatřeny takové konkrétní důkazy, které by svým obsahem mohly prokázat vinu obviněného. Namítá, že nalézací soud i soud odvolací nedisponují důkazy, které by prokazovaly jakékoliv úmyslné jednání, kterým by mohl naplnit jak po objektivní, tak i subjektivní stránce skutkovou podstatu přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Obviněný poukazuje na skutečnost, že nalézací i odvolací soud hodnotily provedené důkazy selektivně, když ve svém odůvodnění zejména zdůrazňovaly význam důkazů, které mají svědčit v neprospěch obhajoby, když na druhé straně v konečném důsledku prakticky ignorovaly obsah důkazů svědčících ve prospěch obhajoby, v důsledku čehož při svém rozhodování porušily základní zásady stanovené pro vedení trestního řízení v ust. § 2 odst. 6 tr. ř., stejně tak jako zásadu in dubio pro reo, zásadu presumpce neviny a stejně tak tedy v konečném důsledku i právo obviněného na spravedlivý proces. Obviněný sice vyjádřil svůj souhlas se závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že předmětné lékařské zprávy FNKV s daty 29. 3. 2022, 4. 4. 2022 a 3. 5. 2022 je třeba hodnotit jako padělky, soudy avšak nedisponují žádným konkrétním důkazem, že by se měl obviněný podílet na jednání, které je mu kladeno za vinu. Z doposud provedeného dokazování je zřejmé, že obviněný sice předložil v průběhu trestního řízení předmětnou lékařskou zprávu, avšak v daném případě nebylo bez pochybností prokázáno, že by ji padělal nebo změnil její obsah. Obviněný se odvolává na obsah svědecké výpovědi svědka P. D., se kterou se soudy nevypořádaly a zcela její, pro řádné objasnění věci zásadní význam, ignorovaly, byť se jedná o jeden ze zásadních důkazů svědčících ve prospěch obhajoby. Obviněný dále uvedl, že vždy považoval osobu, která mu byla představena jako Š. v FKNV za osobu odborného lékaře. Sám navíc neměl žádné srovnání s jinými lékařskými zprávami FNKV, tedy s jejich úpravou, obsahem a vzhledem hlavičky FNKV, nemohl tedy ani zjistit, že by se mělo jednat o napodobeninu – tedy padělek hlavičky této nemocnice. V neposlední řadě poukázal na skutečnost, že v době jeho vyšetření ve FNKV a vzniku předmětných lékařských zpráv, byl stále v pracovní neschopnosti a doba jeho pracovní neschopnosti pokrývala termín konání jednotlivých veřejných zasedání u Vrchního soudu v Praze. Vzhledem k existenci jeho pracovní neschopnosti v inkriminované době neměl ani žádný motiv nebo potřebu získat doklad k odročení termínu konání veřejného zasedání, neboť jeho pracovní neschopnost nebyla v tu dobu vzhledem k jeho tehdejšímu zdravotnímu stavu ukončena. Z tohoto důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 114/2023 ze dne 16. 10. 2023 a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 13/2024 ze dne 31. 1. 2024 podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v plném rozsahu, tedy ve všech jeho výrocích a podle § 2651 odst. 1 tr. ř. vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a současně tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nastíněné námitky, zejména tvrzení, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že „o padělání předmětné zprávy nevěděl“, protože neměl žádný důvod inkriminovaným zprávám nedůvěřovat ani neměl motiv k tomu, aby si dotčené padělky opatřoval, nejsou opodstatněné. Obviněnému jde primárně o nesouhlas s tím, jak byly hodnoceny důkazy, především usvědčující výpovědi svědků Š. a N. a inkriminované lékařské zprávy. Nesouhlasí s tím, jaká skutková zjištění byla z důkazů vyvozena a nesouhlasí ani s tím, že na základě provedených důkazů považují soudy jeho trestnou činnost za prokázanou bez důvodné pochybnosti. Jak ovšem vyplývá mj. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V řešené kauze tedy v prvé řadě na základě konstatování „zjevného rozporu“. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Není chybou, pokud soudy pracují mj. s výpovědí svědků Š. a N. jako s usvědčujícími důkazy. Platí totiž, že citované důkazy společně s padělanými lékařskými zprávami vytvářejí dů