4 Tdo 516/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 516/2025-2036 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. L., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 8 To 115/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 16/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 16 T 16/2024, byl A. L. (dále také jen „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku, jehož se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 16 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. 2. Skutková zjištění soudu prvního stupně lze shrnout takto: Obviněný A. L. spolu s obviněnými F. J., a T. K., dne 24. 1. 2024 v přesně nezjištěné době od 17:40 do 24:00 hodin v XY v provizorním obydlí zřízeném v technické místnosti uvnitř pilíře mostu přes řeku XY po předchozích slovních útocích na M. Š., jimiž mu vyčítali jeho údajně sobecké jednání, které mělo spočívat v tom, že jim neoplácí jejich štědrost a nedělí se s nimi o získané peníze, alkohol a tabák, jak je v bezdomoveckých kruzích zvykem, a že s nimi nekomunikuje odpovídajícím způsobem, vedeni úmyslem poškozeného exemplárně potrestat, M. Š. společně fyzicky napadli a po dobu nejméně jedné a půl hodiny ho s několika různě dlouhými prodlevami střídavě bili do hlavy a hrudníku tak agresivním a surovým způsobem, že všem třem bylo zřejmé, že mu svým společným jednáním mohou způsobit smrtelná zranění. Fyzické útoky na M. Š. doprovázeli opakovanými slovními ataky motivovanými snahou vymoci si od něj solidární dělbu peněz, které měl obdržet jako dávku státní sociální podpory, a odebrali mu láhev s vodkou a tabák. Všichni obvinění se přitom vzájemně utvrzovali a potencovali v dalších útocích. Společným jednáním způsobili M. Š. sériovou zlomeninu 1. až 10. žebra vpravo mezi přední až střední podpažní čárou s krevními výrony v okolí, s porušením pohrudnice s posunem, sériovou zlomeninu 2. až 8. žebra vpravo při páteři s krevními výrony v okolí, sériovou zlomeninu 3. až 8. žebra vlevo ve střední klíčkové čáře s krevními výrony do okolí, zlomeninu 2. žebra vlevo v přední podpažní čáře s krevním výronem v okolí, zlomenin 8. žebra vlevo při páteři s krevním výronem v okolí a ložiskové zhmoždění středního laloku pravé plíce. Po zjištění, že M. Š. nejeví známky života, jej ponechali ležet v technické místnosti, kterou F. J. podpálil se záměrem spálit jeho tělo a tím zahladit stopy po vykonaném násilí. Poškozený M. Š. zemřel v důsledku dechové nedostatečnosti při sériových zlomeninách žeber a intoxikaci oxidem uhelnatým. Konkrétně zjištěný podíl jednotlivých obviněných na společně vedeném útoku byl následující. Obviněný F. J. udeřil M. Š., který seděl opřen zády o zeď, několikrát otevřenou dlaní do obličeje, několikrát sevřenou pěstí do obličeje a dvakrát během inkriminované doby jej po několik minut napadal sérií kopů velké intenzity pravým kolenem do obličeje a do hrudníku. Obviněný A. L. ho udeřil několikrát pěstí do obličeje a několikrát jej napadl kopy nohou, a to botou s podrážkou, do hlavy směrem proti zdi, čímž došlo k nárazům hlavy M. Š. o zeď. Dohromady se jednalo o minimálně deset úderů a kopů. A v době, kdy měl M. Š. již viditelná krvácející zranění v obličeji, mu na hlavu vysypal sůl, polil mu ji vodkou a obsahem nádoby sloužící jako plivátko v domnění, že jde o moč, a přinutil M. Š., aby se vysvlékl ze svrchního oblečení, přičemž jej sám částečně vysvlékl. Obviněný T. K. několikrát udeřil M. Š. do obličeje loktem, vnitřní i vnější stranou otevřené dlaně a sevřenou pěstí. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni jmenovaní obvinění odvolání, přičemž dovolatel A. L. ho směřoval proti všem výrokům rozsudku, které se ho týkaly. Zásadně namítal, že provedené důkazy podporují jeho verzi o nižší intenzitě jeho útoků vůči poškozenému, než je mu soudem prvního stupně přičítána. Nesouhlasil s právní kvalifikací svého jednání jako trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku, protože jeho jednání nebylo v příčinné souvislosti s úmrtím poškozeného a se vznikem takového fatálního následku ani nebyl srozuměn. Smrt poškozeného způsobil exces v jednání spolupachatele F. J. a tento škodlivý následek tak má být přičítán jen jemu a nikoli všem spolupachatelům, jejichž společný úmysl směřoval nanejvýš k ublížení na zdraví. Vrchní soud v Praze odvolání dovolatele i spoluobviněných podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 8 To 115/2024, zamítl jako nedůvodná. II. Dovolání obviněného 4. Usnesení odvolacího soudu napadl dovolatel A. L. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Kocourka dovoláním s tím, že napadá nejen výrok o zamítnutí odvolání, ale také výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., přičemž v úvodu odcitoval jejich úplné zákonné znění. 5. Následně upřesnil, že naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. reálně spatřuje v existenci extrémních rozporů mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, která jsou rozhodná pro právní posouzení věci, a provedeným dokazováním. Konkrétně zpochybnil správnost skutkového závěru soudu prvního stupně, který odvolací soud akceptoval, že se vůči poškozenému dopustil násilí vysoké intenzity. Podle dovolatele je předmětné zjištění v rozporu s provedeným dokazováním, zejména s výpovědí spoluobviněného T. K., kterého soudy a státní zástupce označili za nejvíce věrohodného ze všech tří obviněných. T. K. jako brutální popsal jen útoky spoluobviněného F. J., zatímco ohledně dovolatele v přípravném řízení vypověděl, že poškozeného udeřil dvakrát pěstí do obličeje a několikrát mu do něj i šlápl, u čehož se poškozenému hlava odrazila do zdi. Současně ale dodal, že to nebyly „nějaké velké kopy“. V hlavním líčení T. K. sice vypověděl, že úderů pěstí ze strany dovolatele bylo asi deset, ale opět dodal, že poškozeného napadal „jako zlehka, aby ho upozornil“. 6. Dovolatel uvedl, že i z dalších důkazů – konkrétně z protokolu o vyšetřovacím pokusu ze dne 25. 4. 2024 a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství včetně jeho doplňku vypracovaného znalci MUDr. Evou Tomáškovou a MUDr. Zdeňkem Šenkýřem – vyplývá, že na obličej poškozeného působilo tupé násilí malé intenzity, neboť pitvou a tomografickým vyšetřením nebyly zjištěny žádné úderové změny skeletu v oblasti obličeje, klenby a spodiny lebeční. 7. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatel jej uplatnit v jeho první alternativě nesprávného hmotně právního posouzení skutku námitkou chybějící příčinné souvislosti mezi jeho jednáním, které bylo menší intenzity, a smrtí poškozeného a námitkou absence subjektivní stránky. Soudy podle něj pominuly, že dovolatel údery pěstí a kopy vedl netechnickým způsobem a málo razantně, zatímco spoluobviněný F. J. útočil na poškozeného s velkou brutalitou, a v rozporu s faktickým stavem věci dovodily, že i dovolatel je spoluzodpovědný za smrt poškozeného a že byl srozuměn s tím, že společným jednáním s ostatními spolupachateli mohou poškozenému způsobit zranění vedoucí k tomuto fatálnímu následku. Dovolatel zopakoval, že společné jednání směřovalo pouze k „vychování“ poškozeného za jeho z jejich pohledu nepřijatelné chování v rámci „bezdomoveckých kruhů“, a až exces ze společného záměru, kterého se dopustil F. J., byl příčinou vzniku fatálního následku – smrti poškozeného. Jak dovolatel, tak T. K. se s jednáním F. J. neztotožnili. Podle nich se „choval jak magor“, nepoznávali ho, a dokonce z něj měli strach, proto také v danou chvíli neměli odvahu zavolat sanitu. Této verzi podle dovolatele přispívá i závěr soudní znalkyně psychiatričky MUDr. Lenky Fiedlerové, která uvedla, že strach L. a K., že by sami mohli být F. J. napadeni, mohl oprávněně stát v cestě tomu, aby se pokusili jednání spolupachatele zamezit. Po ukončení fyzického útoku pomoc nevolali, protože měli za to, že je poškozený mrtev. Zapálení pilíře se dovolatel snažil J. vymluvit a nijak se nepodílel na přípravě ohniště ani na zastírací smyšlené historce. S důrazem na rozhodnutí publikované pod č. 20/1970 Sb. rozh. tr. dovolatel konstatoval, že kvalifikace jeho jednání podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku je nesprávná, neboť v případě, že v důsledku jednání spolupachatelů dojde k těžké újmě na zdraví či smrti poškozeného, musí být zavinění jednotlivých pachatelů zkoumána samostatně a jeho úmysl ke smrti poškozeného nesměřoval. 8. O