4 Tdo 565/2023 — Nejvyšší soud

4 Tdo 565/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 7. 2023 Spisová značka:4 Tdo 565/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.565.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob Dotčené předpisy:§ 355 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 355 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 9. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2728/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 565/2023-578 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 o dovoláních obviněných 1. P. T., nar. XY, bytem XY a 2. T. Č., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 12 To 192/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 139/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných T. Č. a P. T. odmítají. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 3 T 139/2022, byli obvinění P. T. a T. Č. uznáni vinnými přečiny hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) dne 1. 8. 2022 kolem 12.00 hodin po předchozí vzájemné dohodě na parcele číslo XY, katastrální území XY, ve XY, okres XY, započali na sociální síti Meta Platforms z uživatelského účtu se jménem „M. B.“, jenž je spravován obžalovaným Č., živě vysílat audiovizuální snímek, v němž společně dehonestovali Ukrajince a vybízeli své posluchače k projevení nenávisti a odporu vůči Ukrajincům, kteří se hodlali setkat dne 24. 8. 2022 u příležitosti dne nezávislosti Ukrajiny na XY v XY, a to tím způsobem, že obžalovaný Č. nepravdivě nařkl Ukrajince z toho, že se na území České republiky začínají roztahovat a že jim jsou poskytovány v rámci finanční podpory nákladné automobily a luxusní mobilní telefony zcela zdarma, a proto je třeba „okamžitě jednat nebo půjdeme do hajzlu“, načež obžalovaný T. uvedl předpoklad, že na uvedené shromáždění přijde „5 000 kousků, 5 000 zasranejch špinavých Ukrajinců“, pročež obžalovaný Č. vyzýval jejich diváky, aby „udělali úplně stejnou protiakci, ukázali, kdo je tady doma, zvedli své prdele, pořádně to vyhecovali, protože pokud chtějí boj, tak ať jej zkusí“, a dále uvedl, že „se nám úkáčka smějou do držky, dělají tady ostudu, serou nám do tlamy“, a tudíž „je třeba vyjít do ulic do pořádný protiofenzívy proti těm zkurvenejm buzerantům zasranejm, až se na ně vynaloží takovej nátlak, že vypadnou, sami zavřou dveře a bude od nich pokoj, ať si vezmou ty Ukrajince a táhnou do prdele, do XY všichni“, přičemž výzvy k „protiakcím a odporu“ i za použití násilí obžalovaní opakovaně zdůrazňují, a obžalovaný T. poté doplnil, že „to je okupace, neboť ta jejich vlajka, barevnej hajzl papír, je všude“. Za uvedené jednání byl obviněný P. T. odsouzen podle § 356 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný T. Č. byl za uvedené jednání odsouzen podle § 356 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 3 T 139/2022, podali obvinění P. T. a T. Č. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 12 To 192/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to pouze ve vztahu k obviněnému T. Č. ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečiny hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný T. Č. odsouzen za uvedené jednání podle § 356 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného P. T. zamítnuto. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 12 To 192/2022, podali následně obvinění P. T. a T. Č. prostřednictvím společného obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) a h) tr. ř. Obvinění v rámci dovolání uvedli, že video bylo natočeno v okrese Kladno, příslušná k vyšetřování tedy byla středočeská nikoliv pražská policie, dozorovat případ mělo okresní státní zastupitelství v Kladně, nikoliv státní zastupitelství Praha 1 a o vazbě měl rozhodovat Okresní soud v Kladně, nikoliv Obvodní soud Praha 1. Obvinění vyjádřili názor, že byl porušen trestní řád, ale i ústavně zaručené právo na zákonného soudce. Dále obvinění uvedli, že u soudů obou stupňů uznali, že jejich výroky byly vulgární a nevhodné, avšak namítali, že na uvedené výroky se vztahuje ochrana podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a mezinárodních smluv o lidských právech a že paragrafy trestního zákoníku omezující svobodu projevu je nutno vykládat restriktivně, tedy omezujícím způsobem, nikoliv extenzivně, tedy rozšiřujícím způsobem, neboť každé omezení základních lidských práv uvedených v listině základních práv a svobod je nutno vykládat restriktivně, opačný výklad je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. S těmito argumenty se odvolací soud řádně nevypořádal, pouze v odst. 12 odůvodnění uvedl, že svoboda projevu není neomezená. Soudy se tedy argumenty obviněných zabývaly jen velmi stručně. V rámci dovolání se obvinění dovolávají svobody projevu garantované čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a vyjádřili názor, že na kriminalizaci výroků obsažených ve videonahrávce nelze vztáhnout omezení stanovená čl. 10 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Dále oba obvinění vznesli námitky ohledně rozhodování orgánů činných v trestním řízení s tím, že tyto přistupují rozdílně k výrokům proneseným ve vztahu k Ukrajincům a Rusům, přičemž jedná-li se o hanobící a nenávistné výroky proti Rusům, odmítají je stíhat. Z uvedených důvodů obvinění závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhli, aby je Nejvyšší soud zprostil obžaloby. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 12 To 192/2022, obviněný P. T. podal prostřednictvím obhájkyně další dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněný P. T. uvedl, že k nesprávnému skutkovému zjištění došly soudy obou stupňů z provedené videonahrávky, v níž každý z obviněných pronesl několik vět, když společným údajným úmyslem obou bylo veřejné hanobení ukrajinského národa a rovněž pak i podněcování k nenávisti vůči Ukrajincům. Dovození společného jednání a úmyslu ke spáchání tohoto trestného činu, je základním omylem, jehož se oba soudy při zjišťování skutkového stavu dopustili. V části nahrávky obviněný P. T. ani nebyl u projevu obviněného T. Č. přítomen. Přesto je obviněnému P. T. přičítán obsah projevu obviněného T. Č. Ani jedna z vět uvedených ve skutkové větě není způsobilá ani a) hanobit národ, ale ani b) podněcovat k nenávisti vůči nějakému národu či omezovat práva a svobody dalších osob. V tomto případě obviněný P. T. pouze vyslovil svůj názor na občany Ukrajiny a ukrajinskou vlajku. Obviněný P. T. se opět dovolává svobody projevu garantované čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Jako jedna ze základních občanských svobod zaručuje každému právo na informace a na svobodné vyjadřování názorů. Tato svoboda samozřejmě není absolutní. Je omezena, a to například právě v případě „podněcování k nenávisti“ či „vyhrožování“ apod. Je tedy zcela nezbytné pro výklad použitých právních norem zcela otevřeně a jednoznačně definovat intenzitu projevu, jež je způsobilá naplnit některý ze znaků skutkové podstaty. Pokud takový korelativ nebude ve společnosti přítomen, pak je v zásadě nastolena společenská si