4 Tdo 567/2018 — Nejvyšší soud

4 Tdo 567/2018 citace  Právní věta:Učiní-li dovolatel úkon, který směřuje k odstranění vad obsahu dovolání, až po uplynutí dvoutýdenní lhůty stanovené mu předsedou senátu podle § 265h odst. 1 tr. ř. a učiní-li tak i po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání (§ 265e tr. ř.), nemá tento úkon žádné právní účinky, obsah původně podaného vadného dovolání tím zůstává nedotčen a Nejvyšší soud k tomuto podání již nepřihlíží. Odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. je důsledkem nejen toho, že dovolatel neodstranil nedostatek náležitostí obsahu dovolání vůbec, ale i toho, že odstranil vady obsahu dovolání až po lhůtě stanovené podle § 265h odst. 1 tr. ř. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 5. 2018 Spisová značka:4 Tdo 567/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.567.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265h odst. 1 tr. ř. § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:27. 7. 2018 Publikováno ve sbírce pod číslem:9 / 2019 Anotace:Obviněný podal prostřednictvím obhájce dovolání poslední den dovolací lhůty stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř., a to blanketní formou s dovětkem, že přesné odůvodnění dovolacího důvodu bude doplněno a upřesněno v přiměřené době po detailní poradě s klientem. Toto odůvodnění bylo zasláno po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Nejvyšší soud se v rozhodnutí zabýval otázkou účinků úkonu, který směřoval k odstranění vad obsahu dovolání a byl učiněn po uplynutí dvoutýdenní lhůty stanovené předsedou senátu podle § 265h odst. 1 tr. ř. a zároveň po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání stanovené v § 265e tr. ř. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 567/2018-34 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2018 o dovolání obviněného M. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 61 To 209/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 100/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. 3 T 100/2016 uznal obviněného M. Š. vinným přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že jako vedoucí referátu kontrolního oddělení pro nepřímé daně Finančního úřadu pro Prahu 5, se sídlem Praha 5, Peroutkova 263/61, tedy jako úřední osoba podílející se na správě daní, vykonával svoji činnost v rozporu s ust. § 1 odst. 2 a ust. § 2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění účinném do 31. 12. 2010, a dále v rozporu s pracovní náplní pro výkon své funkce, a to tím, že dne 5. 8. 2010 odsouhlasil (potvrdil a parafoval) věcnou, početní a legislativní správnost závěru učiněného referentem referátu kontrolního oddělení pro nepřímé daně J. M. v tzv. Zprávě o výsledku vytýkacího řízení pod č. j.: 333244/10/005936109612, kde se uvádí, že uskutečněným šetřením nebyly zjištěny rozdíly oproti podanému daňovému přiznání daňového subjektu CI Košíře a. s. za měsíc květen 2010 a že nárokovaný odpočet DPH ve výši 101 403 680 Kč je oprávněný, ačkoliv měl a mohl vzhledem ke svým zkušenostem, znalostem a svému služebnímu zařazení vědět, že závěr učiněný J. M. je nesprávný a v rozporu s platnou legislativou, a že na nadměrný odpočet DPH ve výši 101 403 680 Kč nemá daňový subjekt nárok, neboť tento nadměrný odpočet měl vzniknout převážně uplatněním nároku na odpočet daně ze 2 faktur vystavených v souvislosti s převodem areálu P. K., P., a to ze strany prodávajícího obchodní společnosti Surtido spol. s r. o., IČ: 27608255, se sídlem Davle, Na Javorce 179 na kupujícího, kterým byla obchodní společnost CI Košíře a. s., IČ: 29039991, se sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, když k tomuto převodu došlo jednak po lhůtě dle ust. § 56 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a tudíž se jednalo o plnění osvobozené od daně, nikoli plnění zdanitelné, a nadto součástí kupní smlouvy ze dne 15. 4. 2010, která souvisí s prodejem zmiňovaného areálu a která byla ze strany daňového subjektu doložena k předmětnému řízení a pozemku, ke kterým se vztahuje ust. § 56 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb. (osvobozená plnění od daně bez nároku na odpočet daně), přičemž posléze byla tato zpráva elektronicky podepsána ze strany V. B., která byla pověřena vedením kontrolního oddělení, a dne 5. 8. 2010 bylo vystaveno interní sdělení s příkazem vystavit platební výměr, který byl ze strany vyměřovacího oddělení vystaven ještě tentýž den pod č. j.: 334328/10/005511109149, a následně dne 9. 8. 2010 byla tato částka převedena bezhotovostně na účet, vedený na CI Košíře a. s., čímž zajistil této společnosti prospěch a zároveň zapříčinil vznik škody ve výši 101 400 000 Kč na úkor České republiky, neboť oprávněně byl společností CI Košíře a. s. uplatněn nadměrný odpočet pouze ve výši 3 680 Kč. Za to byl obviněnému podle § 330 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku soud obviněnému uložil, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu ve výši 161 428,50 Kč, kterou trestným činem způsobil. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku soud obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání na finančních úřadech po dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla též soudem obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České republice, Generálnímu finančnímu ředitelství, se sídlem Praha 1, Lazarská 15/7, škodu ve výši 161 428,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika, Generální finanční ředitelství, se sídlem Praha 1, Lazarská 15/7, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Oproti tomu Obvodní soud pro Prahu 5 týmž rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžalovaného J. M. obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 14. 11. 2016 sp. zn. 2 ZT 203/2016, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný M. Š. odvoláním a na jeho podkladě Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 61 To 209/2017 podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl a obviněnému M. Š. podle § 330 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou Českou republiku, Generální finanční ředitelství, se sídlem Praha 1, Lazarská 7 odkázal se svým nárokem na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Tento rozsudek soudu druhého stupně napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný podal toto dovolání prostřednictvím svého obhájce dne 27. 12. 2017, tedy v poslední den lhůty určené v § 265e odst. 1 tr. ř., a to formou blanketní s dovětkem, že přesné odůvodnění dovolacího důvodu bude doplněno a upřesněno v přiměřené době po detailní poradě s klientem. Takové odůvodnění dovolání bylo podáno až dne 13. 3. 2018, v němž je vyjádřeno přesvědčení, že zavinění obviněného je postaveno na subjektivním názoru soudu prvního stupně, kdy obviněnému přičítá více povinností, znalostí a zkušeností, než by odpovídalo jeho pracovní náplni i rozsahu kontrolní činnosti v rámci vytýkacího řízení … atd. Obviněný se proto domnívá, že skutková podstata uváděného přečinu z jeho strany nebyla naplněna a navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 61 To 209/2017 zrušil a poté podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a zprostil obviněného obžaloby z daného skutku. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného (§ 265h odst. 2 tr. ř.) uvedl, že je sporné, zda k doplnění dovolání vůbec lze v dovolacím řízení přihlížet. Doplnění dovolání bylo evidentně učiněno až po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno dne 27. 10. 2017 a doplnění dovolání bylo zpracováno téměř tři měsíce poté, kdy bylo podáno první neúplné dovolání. Ze spisového materiálu, který má Nejvy