4 Tdo 570/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 570/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 6. 2020 Spisová značka:4 Tdo 570/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.570.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Účinná lítost Upuštění od potrestání Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. i,l) tr. ř. § 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 570/2020-199 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněné H. D., nar. XY na Ukrajině, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 31 To 228/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 128/2017, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 31 To 228/2019, v celém rozsahu, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 5 T 128/2017, ve výroku o upuštění od potrestání. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 5 T 128/2017, byla obviněná H. D. (dříve I., dále jen obviněná, popř. dovolatelka) uznána vinnou dvěma přečiny padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že: I. Na blíže nezjištěném místě v Liberci dne 27. dubna 2017 předložila zástupci zaměstnavatele společnosti P. A., IČ: XY, k prokázání své totožnosti průkaz totožnosti občana Rumunska č. XY, s její podobiznou, vystavený na jméno S.– C. D., nar. dne XY, ačkoliv věděla, že se jedná o padělaný doklad totožnosti, II. V Liberci v ulici XY na ubytovně XY dne 11. října 2017 kolem 16:00 hodin předložila ke kontrole orgánům Policie ČR průkaz totožnosti občana Rumunska č. XY, s její podobiznou, vystavený na jméno S.– C. D., nar. dne XY, ačkoliv věděla, že se jedná o padělaný doklad totožnosti. 2. Okresní soud v Liberci rozhodl následně tak, že podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku se upouští od potrestání obviněné. Podle § 101 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku bylo rozhodnuto, že se obviněné zabírá průkaz totožnosti občana Rumunska č. XY vystavený na jméno S.– C. D., nar. XY. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 5 T 128/2017, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci v neprospěch obviněné odvolání, které směřovalo do výroku o upuštění od potrestání. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 31 To 228/2019, tak, že odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 31 To 228/2019, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněné směřující do výroku o upuštění od potrestání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. i), l) tr. ř., když napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání obviněné, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. 5. Nejvyšší státní zástupce posléze shrnuje dosavadní průběh trestního řízení a vymezuje ustanovení § 46 tr. zákoníku upravující institut upuštění od potrestání. Zdůrazňuje, že pachatel musí spáchat přečin, jehož spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, přičemž vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že samotné projednání věci postačí k jeho nápravě, ale i ochraně společnosti. Uvádí, že smyslem ustanovení § 46 tr. zákoníku je dát průchod principu subsidiarity trestní represe, tam, kde z jednání pachatele po činu, i vzhledem k povaze činu, je zjevné, že si pachatel vzal pro další život ponaučení již ze samotného spáchání činu, popř. projednání věci před soudem. Podmínky pro uplatnění institutu upuštění od potrestání jsou ovšem stanoveny kumulativně, přičemž nesplnění, byť i jediné z nich, má za následek, že k upuštění od potrestání nelze přistoupit. Nejvyšší státní zástupce zastává názor, že v projednávané věci nebyly zákonné podmínky pro upuštění od potrestání obviněné bezezbytku naplněny. 6. Ve vztahu k naplnění podmínky lítosti pachatele nejvyšší státní zástupce uvádí, že vyjádření obviněné k její motivaci pro spáchání trestné činnosti je nekonzistentní. Projev lítosti pachatele by měl být autentický a upřímně míněný, neboť jen taková lítost je projevem skutečné sebereflexe jakožto předpokladu nápravy pachatele. Tak tomu v dané věci nebylo. Rovněž nelze mít za splněnou podmínku snahy po nápravě, když za projev takové snahy nelze považovat uzavření manželství s novým manželem, občanem České republiky, na jehož základě následně obviněná požádala o povolení pobytu z důvodu zachování celistvosti rodiny. Veškerá jednání obviněné byla vedena snahou setrvat na území České republiky, což bylo původním motivem jejího trestněprávního jednání. Nejvyšší státní zástupce považuje za nepřiléhavé pohlížet na snahu obviněné legalizovat svůj doposud nelegální pobyt na území České republiky poté, co došlo k odhalení této skutečnosti, jako projev snahy po nápravě. Ani povahu a závažnost konkrétního jednání obviněné podle názoru státního zástupce nelze považovat v relaci k trestným činům téhož druhu za jakkoliv bagatelní, zanedbatelnou, neboť se jedná naopak o typově zcela běžný způsob provedení tohoto přečinu (i z hlediska motivace a způsobu provedení), který svou povahou z míry obvyklosti nevybočuje. Naopak zdůrazňuje okolnosti, které svědčí o vyšší míře závažnosti spáchaného jednání – obviněná měla padělané doklady delší dobu, předložila padělaný doklad opakovaně, a to nejen v rámci soukromoprávních vztahů, ale i vůči orgánu veřejné moci. Nejednalo se tak o jednorázové nahodilé jednání. Nejvyšší státní zástupce poukazuje rovněž na skutečnost, že obviněná sledovala nedovolený cíl, jímž bylo dosažení nelegálního zaměstnání na území České republiky bez splnění dalších zákonných požadavků pro zaměstnání cizince z nečlenské země. Připomíná, že obviněná neoprávněně užívala výhod volného pohybu osob v rámci Evropské unie, na které jinak neměla nárok. Protiprávní cíle obviněné při úvahách soudů o upuštění od potrestání zůstaly zcela pominuty. 7. Nejvyšší státní zástupce vyjadřuje i pochybnosti o splnění podmínky, že samotné projednání věci postačí k nápravě pachatele, ale i k ochraně společnosti, když ze strany obviněné poukazuje na nedostatek sebereflexe. Větší pochybnosti má však o naplnění podmínky účinné ochrany společnosti. Upozorňuje na skutečnost, že pokud obecné soudy dovozují poskytnutí ochrany takovému protiprávnímu jednání prostřednictvím upuštění od potrestání s poukazem na nepřiměřenost zásahu do osobní a rodinné sféry pachatele, tak pak se legitimně táže, jakou zpětnou vazbu taková rozhodovací praxe představuje pro potencionální pachatele obdobného jednání, kteří zvažují získání pobytu na území České republiky, a to i nelegální cestou. Státní zástupce dále dodává, že důslednou ochranu zájmů společnosti na zákonném, kontrolovaném a bezpečném vstupu a pobytu cizinců z třetích zemí na území České republiky není možné ospravedlňovat odkazem na tíživé poměry obviněné a nemožnost dodatečné legalizace jejího pobytu. Takovým postupem by došlo ke zvýhodnění osob páchajících trestnou činnost proti řádným a zákonně postupujícím žadatelům o pobyt, což je ve svém důsledku spíše demotivující a kontraproduktivní ve vztahu k ochraně společnosti. Státní zástupce poté odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 5 Azs 46/2016. Na závěr dodává, že na jednání obviněné se musí nahlížet celistvě a zajistit ochranu společnosti. 8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s § 265r do