4 Tdo 641/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 641/2025-758 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání, které podala obviněná J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 8 To 285/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 5/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 50 T 5/2024, byla obviněná J. P. uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a byla za něj odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 18 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. 2. Přečinu podvodu se obviněná ve stručnosti dopustila tak, že v květnu 2022 uzavřela v Praze nájemní smlouvu s K. A. K. na byt č. 115 v ulici XY, a to na období od 1. června 2022 do 31. května 2023. Zavázala se platit měsíční nájemné ve výši 13 819 Kč a zálohy na služby ve výši 3 000 Kč, tedy celkem 16 819 Kč. Při podpisu smlouvy obviněná poškozené záměrně zatajila, že nemá žádný legální příjem, z něhož by mohla nájemné řádně hradit, že je proti její osobě vedeno 18 exekucí na dluhy v celkové výši 2 802 150 Kč a že jí bylo zrušeno schválené oddlužení, protože věděla, že by s ní jinak smlouvu neuzavřela. Od počátku přitom obviněná jednala se záměrem zaplatit jen několik prvních nájmů a poté byt dále užívat a nájemné ani služby s užíváním bytu spojené nehradit až do termínu skončení nájemní smlouvy. Po uzavření nájemní smlouvy platby nájemného hradila bezhotovostním převodem z bankovních účtů jiných osob, konkrétně dne 17. května 2022 byla uhrazena částka 16 819 Kč z účtu L. Č. jako nájemné za červen, dne 31. května 2022 byla z téhož účtu uhrazena částka 33 638 Kč jako nájemné za červenec a srpen, dne 24. srpna 2022 byla částka 16 819 Kč uhrazena z účtu S. R. jako nájemné za září a dne 17. října 2022 byla uhrazena částka 16 819 Kč z účtu M. Š. V průběhu září 2022 obviněná ještě zaplatila na nájemném v hotovosti 10 000 Kč a v březnu 2023 zaslala poštovní poukázkou 1 000 Kč. Poté už nájem neplatila a na žádosti o úhradu dlužného nájemného nereagovala. Ačkoliv byla poškozenou opakovaně vyzvána k vyklizení a vrácení bytu z důvodu hrubého porušení povinností nájemce, byt užívala až do 1. června 2023, kdy jej opustila, aniž by jej řádně předala. Tímto jednáním způsobila poškozené škodu ve výši 106 733 Kč. Tohoto jednání se dopustila, přestože byla již dříve odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky Havířov ze dne 27. května 2020, sp. zn. 104 T 63/2020, za trestné činy podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců, která byla následně prodloužena o 18 měsíců. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které směřovala proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 8 To 285/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněné 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Boroše a opřela ho o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Dovolací argumentaci obviněné, kterou bez rozlišení podřadila výše uvedeným dovolacím důvodům, lze shrnout tak, že obviněná namítá absenci subjektivní stránky a porušení zásady subsidiarity trestní represe a z ní plynoucího principu ultima ratio vyplývajících z § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 6. Konkrétně obviněná namítla, že podvodný úmysl, který je jí oběma soudy přičítán, je vyloučen už tím, že iniciátorem uzavření nájemní smlouvy byla sama poškozená a že nájemní smlouva neobsahovala žádné prohlášení či ujištění ze strany obviněné coby nájemkyně o její dobré finanční situaci. Vyjma toho obviněná zdůraznila, že za měsíce červen až září, část října a celý listopad roku 2022 nájemné uhradila, což také zpochybňuje správnost závěru o úmyslném zavinění. Navíc soudy vadně dovodily špatnou finanční situaci obviněné. Reálně měla obviněná dostatek prostředků k úhradě nájemného ze zápůjček (§ 2390 občanského zákoníku), které byly deponovány na účtech svědkyně L. Č. a od dalších osob, protože čelila řadě exekucí. Pokud soudy poukazují na modus operandi jednání obviněné ve třech dřívějších případech neplacení nájemného, které se řešily zatím jen občanskoprávní cestou, nejde o případy typově přiléhavé projednávané trestní věci. K platebnímu rozkazu Okresního soudu v Karviné č. j. 28 EC 27/2011-22 uvedla, že v daném případě došlo z její strany k neplacení nájmu až po 21 měsících, do té doby hradila pronajímateli B. nájem řádně a včas. K rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířov č. j. 114 C 147/2016-44 uvedla, že jde o dávnou historii, a navíc bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. U posledního příkladu jednání, ze kterého soud prvního stupně dovozoval modus operandi jejího jednání (rozsudek Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 183/2020-26) obviněná poukázala na fakt, že nájemní smlouva byla uzavřena s její dcerou D. P., která v té době byla prokazatelně řádně zaměstnána. 7. Pokud jde o zásadu subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio, obviněná odkázala na teoretický výklad § 12 odst. 2 tr. zákoníku (Trestní zákoník, 3. vydání, 2023, s. 185–225: P. Šámal) a konstatovala, že aktuálně projednávané jednání nemělo být posuzováno normami trestního práva, nýbrž soukromoprávními instrumenty, kterých ostatně poškozená i využila, protože se obrátila na advokátní kancelář s žádostí o právní pomoc a tato advokátní kancelář sepsala výpověď z nájmu bytu, výzvu k vyklizení bytu a žalobu na vyklizení bytu. Bohužel šlo o nicotný úkon, protože na výpověď sepsanou kvalifikovanou osobou je nutné hledět ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2029/2023, jako na absolutně neplatnou, neboť neobsahovala poučení o lhůtě, ve které se měla žaloba proti výpovědi z nájmu podat. Odvolací soud se ale námitkou absolutní neplatnosti výpovědi odmítl zabývat jako irelevantní (viz bod 21 odůvodnění napadeného usnesení). 8. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 8 To 285/2024, zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 9. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve shrnul dosavadní výsledek řízení před soudy nižších stupňů a sumarizoval dovolání obviněné. Poté se zaměřil na teoretická východiska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., která obviněná v dovolání uplatnila. 10. Konstatoval, že dovolání obviněné neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože veškeré její výhrady jsou pouze polemikou se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které odvolací soud označil za správná a úplná, a takovou argumentací nelze naplnit uvedený dovolací důvod, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Ta podle státního zástupce absentuje, neboť soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a podle pravidel formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. ř. Ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ve zbytku státní zástupce odkázal na skutková zjištění obou soudů nižších stupňů. 11. K námitkám uplatněným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce připomněl, že tento dovolací důvod se vztahuje výlučně na nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení a nelze jej použít k přezkumu skutkových zjištění. Námitka obviněné ohledně absence subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku se ale opírá právě o výhrady proti skutkovým zjištěním, a navíc o argumenty uplatněné už v řízení před soudy obou stupňů, s nimiž se tyto soudy dostatečně a správně vypořádaly. 12. S poukazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen ty námitky, které dříve uplatnil před soudy nižších stupňů a se kterými se tyto soudy dostatečně a správně vypoř