4 Tdo 648/2018 — Nejvyšší soud

4 Tdo 648/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 6. 2018 Spisová značka:4 Tdo 648/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.648.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 9. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.7.2018IV.ÚS 2512/18JUDr. Jan Filipodmítnuto30.7.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 648/2018-22 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné M. R. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 46/2017, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28. 7. 2017 sp. zn. 6 T 46/2017 uznal obviněnou M. R. M. vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že dne 6. 8. 2016, kolem 12:45 hod., v P., ulici N., byla kontrolována hlídkou Policie ČR, při řízení motorového vozidla tov. zn. Toyota Aygo, ačkoliv si byla vědoma toho, že dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení pozbyla řidičské oprávnění, a to na základě oznámení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. S-MHMP-DSC 1273906/2015, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy sp. zn. S-MHMP 1273906/2015, č. j. MHMP 1445583/2015 ze dne 12. 8. 2015, s nabytím právní moci dne 11. 9. 2015, které převzala dne 26. 8. 2015, jimiž byly zamítnuty námitky obžalované. Za to byl obviněné podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních dávek po 100 Kč, celkem tedy 10 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání jednoho roku. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadly odvoláními obviněná i státní zástupkyně (v neprospěch obviněné proti výroku o trestu). Na podkladě odvolání obviněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017 podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a postoupil věc Magistrátu hl. m. Prahy, neboť by skutek mohl být posouzen jako přestupek. Odvolání státní zástupkyně pak zamítl podle § 256 tr. ř. Toto usnesení soudu druhého stupně napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním v neprospěch obviněné, přičemž je opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce namítá, že se nelze ztotožnit s právními závěry odvolacího soudu. Skutková zjištění totiž podporují závěr, že jednání obviněné bylo namístě posoudit podle ustanovení trestního zákoníku, která aplikoval nalézací soud. Smyslem právní úpravy bodového hodnocení porušení povinností stanovených řidiči zákonem o silničním provozu je přitom eliminovat ze silničního provozu řidiče, kteří opakovaně porušují pravidla silničního provozu, čím ohrožují jeho ostatní účastníky. Není důvodu v tomto směru jakkoli rozlišovat mezi řidičem, který je držitelem českého řidičského průkazu, a řidičem který má řidičský průkaz jiného státu. V tomto směru lze podpůrně poukázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 sp. zn. 7 Tdo 1511/2011. Tento závěr je nutno uplatnit i ve vztahu k běhu lhůty, po kterou řidič pozbývá řidičské oprávnění, resp. právo řídit na území České republiky motorové vozidlo, a která činí u držitele českého i cizího řidičského průkazu jeden rok. Nelze přitom souhlasit se závěrem odvolacího osudu, že právní úprava je nedokonalá za určitých okolností umožňuje zvýhodnění řidičů – držitelů řidičských průkazů vydaných cizím státem. Ze slovního znění § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu vyplývá, že mechanismus popsaný v § 123c odst. 7, 8 zákona o silničním provozu je spojen s držením „zahraničního“ řidičského průkazu v době samotného dosáhnutí příslušné bodové hranice, nikoli v době uzavření správní procedury spojené s oznamováním bodové sankce. Není proto důvodu, aby tento mechanismus byl na stanovení běhu lhůty, po kterou řidič pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území České republiky, zpětně uplatňován i v případě, že řidič dosáhl počtu dvanácti bodů jako držitel řidičského průkazu České republiky a teprve následně se stal držitelem „zahraničního“ řidičského průkazu. Zmíněný výklad by v praxi vedl ke zcela nelogickým důsledkům. Řidič – držitel českého řidičského průkazu by totiž ve smyslu § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu v případě „vybodování“ pozbýval řidičského oprávnění až uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo oznámení o dosažení počtu dvanácti bodů doručeno, popř. i později, pokud by, jak ostatně učinila obviněná M. R. M., po dosažení celkového počtu 12 bodů využila práva podat námitky proti provedenému záznamu. Pokud by se však takový řidič před skončením příslušné správní procedury stal držitelem zahraničního řidičského průkazu, vznikla by podle názoru Městského soudu v Praze fikce, podle níž ve smyslu § 123c odst. 8 zákona o silničním provozu mu doba jednoho roku, po kterou pozbyl práva řídit na území České republiky motorové vozidlo, počala běžet již ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu, a to bez ohledu na skutečnost, že po určitou dobu, a to do uplynutí lhůt podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu a po dobu případného rozhodování o námitkách, ještě byl oprávněn motorové vozidlo řídit na základě českého řidičského průkazu. Fakticky by tak docházelo ke zkrácení jednoroční lhůty a neodůvodněnému zvýhodnění určité kategorie řidičů, kteří jsou držiteli českého řidičského průkazu, a současně mají po „vybodování“ možnost opatřit si řidičský průkaz cizího státu. Obviněná dosáhla hranice 12 bodů dne 10. 7. 2015, to znamená v době, kdy byla výlučně držitelkou řidičského průkazu České republiky. V době doručení oznámení o dosažení 12 bodů a v době doručení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o odmítnutí námitek byla obviněná rovněž držitelkou pouze řidičského průkazu České republiky. Doléhala na ni tedy úprava podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu ve spojení s § 123f odst. 3, 4 téhož zákona. Lze tudíž dospět k jednoznačnému závěru, že obviněná na území České republiky pozbyla (a nemohla nabýt) řidičské oprávnění v době od 11. 9. 2015 do 11. 9. 2016. Skutečnost, že obviněné byl dne 7. 9. 2015, tj. cca až dva měsíce po dosažení hranice 12 bodů, na základě její žádosti vyměněn řidičský průkaz České republiky za řidičský průkaz Slovenské republiky, je v tomto směru bez významu. Obviněná musela být přinejmenším srozuměna s tím, že pokud bude po tuto dobu na území České republiky řídit motorové vozidlo, bude vykonávat činnost, pro kterou pozbyla příslušné oprávnění. Jestliže tudíž Městský soud v Praze dospěl k závěru, že skutek, pro který byla stíhána obviněná M. R. M., nevykazuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a mohl by být posouzen toliko jako přestupek, spočívalo jeho rozhodnutí v nesprávném právním posouzení skutku. Pokud na základě tohoto právního názoru rozhodl o postoupení věci k projednání Magistrátu hl. m. Prahy, pak rozhodl o postoupení věci, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017 je tak zatíženo vadami uvedenými v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017, současně aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzh