4 Tdo 666/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 666/2025-1536 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, a 2. P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 2 To 68/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 79/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. B. a P. K. odmítají. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvinění J. B. a P. K. byli rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 6 T 79/2023, uznáni vinnými třemi trestnými činy spáchanými v jednočinném souběhu. Zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle § 328 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Všech trestných činů se podle rozsudku soudu prvního stupně dopustili ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku společně s dalšími dvěma muži, z nichž jedním byl R. Č., a druhého se nepodařilo identifikovat. 2. Skutkové okolnosti inkriminovaného jednání popsal soud prvního stupně následovně: „všichni obžalovaní společně dne 26.11.2021 v 10:32 hodin spolu s dalším dosud neidentifikovaným pachatelem po předchozí domluvě na společném koordinovaném postupu a rozdělení úloh při vstupu do domu dále jmenovaného poškozeného, jednání s ním a zmocnění se jeho věcí vyzbrojeni krátkými střelnými zbraněmi vystavenými pohledu poškozeného, dále průkazy a odznaky Policie ČR či jejich napodobeninami a s reflexními rukávovými páskami s nápisem Policie a dále s hygienickými rouškami přes tvář vstoupili neuzamčenými vraty do garáže tvořící součást rodinného domu čp. XY v ulici XY v XY, okres Praha – XY, užívaného poškozeným T. D., jemuž dali slovně a předložením zmíněných průkazů či jejich napodobenin najevo jejich příslušnost k Policii ČR, kterou tím pouze předstírali, oznámili mu, že ho zadržují a provedou v domě prohlídku v souvislosti s podezřením na výskyt padělaných bankovek v domě, k čemuž dali poškozenému nahlédnout do písemného dokumentu údajně vydaného soudem, čímž úmyslně uvedli jmenovaného poškozeného do stavu bezbrannosti a přiměli ho k respektování jejich požadavků, tj. ke zpřístupnění obytné části domu, otevření trezoru instalovaného ve zmíněném rodinném domě a k vydání přesněji nezjištěného množství peněz v hotovosti, nejméně však v hodnotě 1.277.500 Kč, dále 6.200 Euro v hodnotě 158.720 Kč a 2500 chorvatských Kun v hodnotě 8.500 Kč, dále při předstírané domovní prohlídce a výkonu jejich pravomoci vzali poškozenému telefon zn. iPhone, telefon zn. Samsung Galaxy A71 s paměťovou kartou, dva notebooky, externí datový disk, videokameru značky Sony, fotoaparát značky Canon, fotoaparát značky Nikon s příslušenstvím, peněženku, tři náramky, pár náušnic, krabičku s náhrdelníkem z bílého zlata, dvě outdoorové kamery, tedy věci v celkové hodnotě 180.500 Kč, dále osobní doklady T. D., G. D. a T. D. mladšího, dvě platební karty vystavené bankou na jméno T. D. a jednu platební kartu vystavenou bankou na jméno T. D. mladšího, s nimiž místo opustili a poškozeným T. D., G. D., M. D. a T. D., tak způsobili škodu ve výši 1.625.220 Kč, přičemž tablet značky Apple s klávesnicí, notebook značky Apple a telefon značky Samsung v hodnotě 52.600 Kč byly zajištěny a vráceny zpět poškozenému“. 3. Oba obvinění byli za výše vyjmenované trestné činy a za sbíhající se zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byli uznáni vinnými rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 9. 2022, sp. zn. 3 T 12/2022, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 9 To 402/2022, odsouzeni podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byli pro výkon tohoto trestu zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výroky o trestech z uvedených rozsudků, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 4. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byl odsouzen i spoluobviněný R. Č., kterého soud uznal vinným stejně jako obviněné J. B. a P. K. a podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 5. Soud prvního stupně rozhodoval také o náhradě škody a nemajetkové újmy. 6. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění R. Č., J. B. a P. K. Poškození T. D. st. a G. D. odvoláním napadli adhezní výroky, kterými byli odkázáni na občanskoprávní řízení. 7. O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 2 To 68/2024, tak, že výrokem pod bodem I podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek z podnětu obviněného R. Č. v odsuzující části, která se jej týkala, a z podnětu poškozeného T. D., ve výroku, jímž byl odkázán se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem pod bodem II podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. Č. podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil a výrokem pod bodem III podle § 229 odst. 3 tr. ř. všechny poškozené odkázal s jejich nároky na náhradu škody, případně na náhradu nemajetkové újmy, uplatněnými vůči R. Č., na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem pod bodem IV podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněným J. B. a P. K. uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému T. D. st. nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Výrokem pod bodem V podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozeného T. D. st. odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem pod bodem VI podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných J. B., P. K. a poškozené G. D. II. Dovolání obviněných Dovolání obviněného J. B. 8. Obviněný J. B. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce PhDr. Mgr. Martina Krahulíka. Dovolání směřoval proti výrokům IV. a VI. rozsudku odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že napadený rozsudek vychází ze skutkových zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, případně byla učiněna na základě důkazů, které jsou procesně nepoužitelné, a že soudy obou stupňů bezdůvodně odmítly provedení pro věc podstatných důkazů, které navrhoval. Zároveň dovolatel namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 9. Úvodní část námitek, které obviněný J. B. nerozčlenil pod konkrétně uplatněné dovolací důvody, směřovala proti tomu, že jednal jako člen organizované skupiny (v návětí dovolání a v jeho odst. 12 je sice uvedeno, že dovolatel napadá závěr o organizované zločinecké skupině, ovšem fakticky není argumentováno definicí podle § 127 tr. zákoníku, nýbrž judikaturou ustáleně vykládaným pojmem „prosté“ organizované skupiny). Namítl, že existence organizované skupiny v jeho případě prokázána nebyla, neboť na počátku trestního řízení byli stíháni pouze on a obviněný P. K. a teprve později k nim přibyl obviněný R. Č., jehož vina však nebyla prokázána a byl nakonec zproštěn obžaloby. O údajné účasti dalších dvou neznámých pachatelů podle něj neexistují žádné konkrétní důkazy, policie se touto okolností dostatečně nezabývala a tvrzení poškozených o počtu pachatelů zůstalo neověřeno. Za stávající důkazní situace považuje právní kvalifikaci skutku jako loupeže spáchané organizovanou skupinou podle § 173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za nepřiléhavou. 10. Další část dovolacích námitek obviněného J. B. se vztahovala k hodnocení důkazů. Dovolatel zdůraznil, že rozsudky soudů obou stupňů stojí především na výpovědi poškozeného T. D. st., který ovšem v jednotlivých stadiích řízení vypovídal odlišně a v jehož tvrzeních je řada rozporů. V počátcích trestního řízení poškozený popisoval pachatele velmi nejistě, odmítal je blíže označit, zatímco v hlavním líčení vystupoval s podstatně vyšší mírou jistoty, pokud jde o jejich identitu. Tato skutečnost podle obviněného svědčí o účelovosti výpovědi poškozeného a snižuje jeho věrohodnost. Soudy obou stupňů ale rozdíly ve výpovědích bagatelizovaly a spekulativně vysvětlovaly. Navíc selektivně vycházely pouze z těch částí výpovědi poškozeného, které podporovaly závěr o vině obviněných, a nevěnovaly se dostatečně těm, které byly v rozporu s verzí obžaloby. 11. Obviněný J. B. dále dovoláním brojil proti tomu, že soudy neprovedly výslech svědka R. P., ačkoli z provedených důkazů vyplynulo, že na zajištěných banko