4 Tdo 794/2020

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 1 T 2/2014, byl obviněný O. P. uznán vinným ze zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [jednání pod bodem 5)], obviněný J. N. byl uznán vinným z trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona učinného do 31. 12. 2009, spáchaný ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona [jednání pod bodem 4), ve výroku nesprávně uveden bod 3)] a obviněný O. M. byl uznán vinným ze zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [jednání pod bodem 1)] a trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, spáchaný ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona [jednání pod bodem 2)], společně se spoluobviněnými L. S. a T. P., kteří byli uznáni vinnými ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod bodem 1)], pokračujícího zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [jednání pod bodem 2), 3), 4)] a zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod bodem 5)], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (výrok II.):

Za uvedený zločin uložil Krajský soud v Hradci Králové obviněnému O. P. podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jeden a půl roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.

Obviněnému J. N. uložil Krajský soud v Hradci Králové podle § 250b odst. 4 tr. zákona (ve výroku nesprávně uvedeno § 250a odst. 4 tr. zákona) trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let.

Obviněnému O. M. za uvedené trestné činy a trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a), b) tr. zákona spáchaný ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 11/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 9 To 45/2016, uložil Krajský soud v Hradci Králové podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku souhrnný a úhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně byl zrušen výrok o trestu u obviněného O. M., jakož i všechny výroky na tento obsahově navazující z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 11/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 9 To 45/2016.

Současně bylo Krajským soudem v Hradci Králové rozhodnuto o trestech u ostatních spoluobviněných.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným L. S., T. P. a O. M. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené Československé obchodní bance, a. s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, škodu ve výši 5 723 133 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla Komerční Banka a. s. se sídlem Na Příkopě 33 č. p. 969, Praha 1, odkázána s celým svým návrhem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Zde se ještě sluší poznamenat, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 1 T 2/2014, citovaný soud výrokem I. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil ohledně obviněných P. a S. výrok o vině, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 11/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 9 To 45/2016, kterými bylo rozhodnuto o vině obviněných P. a S., kteří se dle těchto rozhodnutí dopustili jednání, které je označeno pod bodem I/1 uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze a které spočívá v tom, že: obžalovaný T. P. a L. S. společně s dalšími osobami, kdy M. B., dne 14. 12. 2007 v XY na pobočce České spořitelny, a.s. v ul. XY čp. XY za přítomnosti T. P. uzavřel s Českou spořitelnou a.s. zastoupenou T. H. smlouvu o hypotečním úvěru č. 0319005129, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru jmenovanému ve výši 4 700 000 Kč na koupi rodinného domu v XY čp. XY včetně přilehlých pozemků, přičemž se ve smlouvě zavázal k placení pravidelných měsíčních splátek ve výši 30 212 Kč, ačkoliv věděl, že úvěr splácet nebude, neboť neměl fakticky zájem o koupi uvedené nemovitosti a úvěr sjednal pouze kvůli slíbené odměně ve výši nejméně 100 000 Kč, kterou mu za tuto činnost slíbili L. S. a T. P. s tím, že o splácení úvěru se nebude muset starat, přičemž M. B. si byl vědom toho, že aby úvěr obdržel, byly T. P. spolu s jeho předchozí žádostí o úvěr České spořitelně, a.s., předloženy nepravdivé doklady o jeho výdělkových poměrech a jiné, které pro tento účel vyhotovil, případně zajistil jejich vyhotovení J. M., a to zejména přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2006 ze dne 26. 3. 2007, které M. B. podepsal a které bylo opatřeno prezentačním razítkem Finančního úřadu v Hradci Králové, v němž byl deklarován čistý měsíční příjem M. B. ve společnosti t., IČ XY, ve výši 78 867 Kč, ačkoliv v této společnosti v roce 2006 M. B. nepracoval a tohoto příjmu nedosahoval, dále nepravdivé hospodářské výsledky společnosti t. za zdaňovací období 2006 – přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2006, rozvaha, výkaz zisku a ztrát ( 2/2006-12/2006) a aktuální výsledky hospodaření ke dni 30. 9. 2007 - rozvaha, výkaz zisku a ztrát, ačkoliv ve skutečnosti společnost t. ve sledovaném období nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost a předložené výsledky hospodaření byly zkreslené, když kromě těchto dokladů byly obžalovanými T. P. a L. M. k žádosti o hypoteční úvěr předloženy též návrh na uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 7. 12. 2007 mezi budoucí prodávající M. M. a budoucím kupujícím M. B. a návrh kupní smlouvy mezi jmenovanými, jejichž vyhotovení zajistil L. M. a ve kterých úmyslně nepravdivě uvedl, že kupní cena za nemovitost XY čp. XY činí 6 500 000 Kč, ačkoliv věděl, že skutečná kupní cena této nemovitosti, na které se jménem kupujícího M. B. dohodl s prodávající M. M., činila pouze 2 850 000 Kč, přičemž za účelem vylákání úvěru a možnosti jeho zajištění zástavním právem L. M. dále nechal u A. V. vyhotovit odhad obvyklé ceny nemovitosti č. 675/178/07 ze dne 12. 12. 2007, v němž A. V. stanovil obvyklou cenu nemovitosti XY čp. XY na částku 4 700 000 Kč, tento odhad poté obžalovaní L. M. a T. P., stejně jako ostatní nepravdivé doklady, předložili úvěrovému pracovníkovi České spořitelny, a.s., pobočka v XY, T. H., který úvěr doporučil ke schválení, kdy po jeho schválení a po podepsání smlouvy o úvěru M. B. zajistil, že Česká spořitelna, a.s. dne 18. 12. 2007 poukázala úvěrové prostředky ve výši 4 700 000 Kč na účet č. XY, jehož majitelem byla společnost C. H., L. S. po předchozí dohodě s ostatními obviněnými tyto finanční prostředky z tohoto účtu obratem v hotovosti dne 19. 12. 2007 vybral a předal je T. P., M. B. následně dne 2. 1. 2008 za slíbenou finanční odměnu uzavřel jako kupující s prodávající M. M. kupní smlouvu na nemovitost v XY čp. XY, přičemž T. P. z úvěrových prostředků zajistil vyplacení fakticky dohodnuté kupní ceny 2 850 000 Kč M. M., kdy zbytek úvěrových prostředků ve výši 1 850 000 Kč rozdělil jako odměnu mezi sebe a obžalované J. M., L. M., L. S. a M. B. a částečně použil též k úhradě nákladů na vyřízení úvěru a k prvotním splátkám úvěru, M. B. poskytnutý úvěr žádným způsobem nesplácel, kdy k 29. 9. 2009, kdy byl úvěr zesplatněn, činil zůstatek jistiny stále 4 616 611 Kč, další splátky uhrazeny nebyly a České spořitelně, a.s. tak vznikla jednáním obviněných po odečtení hodnoty zastavené nemovitosti, která činila 3 200 000 Kč, škoda ve výši 1 416 611 Kč.

Krajský soud v Hradci Králové rovněž tímto rozsudkem podle § 226 písm. c) tr. ř. v plném rozsahu zprostil obžaloby Krajského státního zástupce v Hradci Králové pod sp. zn. 2 KZV 7/2010-2541 ze dne 5. 11. 2012, obviněné J. M., R. Š., L. M. a Z. D. pro skutky, kterých se měli dopustit tím, že

obžalovaný R. Š. společně s tehdy obviněnými M. B., J. M., L. M., T. P., L. S., J. N. dne 19. 3. 2008 v XY na pobočce Raiffeisenbank, a.s. v ulici XY M. B. uzavřel s Raiffeisenbank a.s. smlouvu o hypotečním úvěru č. 106/040/08/1/01, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru jmenovanému ve výši 12 000 000 Kč na koupi rodinného domu v obci XY čp. XY, okres Příbram, včetně přilehlých pozemků, přičemž se ve smlouvě zavázal k placení pravidelných měsíčních splátek ve výši 70 257,61 Kč, ačkoliv věděl, že úvěr splácet nebude, neboť neměl fakticky zájem o koupi uvedené nemovitosti a úvěr sjednal pouze kvůli slíbené finanční odměně, kterou mu za tuto činnost slíbili L. S. a T. P., kteří ho k této trestné činnosti přiměli, když J. M., L. M. a T. P. tuto trestnou činnost organizovali, a to tak, že jmenovaní po vzájemné předchozí dohodě v úmyslu se obohatit zamýšleli na základě vytvoření nepravdivých dokumentů, zejména nadhodnoceného odhadu nemovitosti XY čp. XY, vylákat z Raiffeisenbank, a.s. úvěr ve výši 12 000 000 Kč, z něhož měli v úmyslu jednak dílem uhradit kupní cenu za výše uvedenou nemovitost a jednak zbylé finanční prostředky použít pro vlastní potřebu, s tímto záměrem seznámili též J. N., managera společnosti 1. E. se sídlem XY, který za slíbenou odměnu ve výši 100 000 Kč předjednal přes spřízněné zaměstnance Raiffeisenbank, a.s. čerpání úvěru na M. B., L. M. ještě předtím za tímto účelem vyhledal prodávanou nemovitost a jednal o jejím prodeji s prodávající J. D., se kterou se dohodl na skutečné kupní ceně za nemovitost ve výši 9 215 000 Kč, L. S., který věděl o tom, že M. B. nemá fakticky zájem o koupi nemovitosti, zajistil ve prospěch jmenovaného u pojišťovací zprostředkovatelky spol. Generali Pojišťovna, a.s. J. B. uzavření pojistné smlouvy č. 9580 085952 ze dne 3. 3. 2008 na nemovitost v XY čp. XY, kterou za účelem vylákání úvěru poté obvinění předali bance, přičemž M. B. si byl vědom toho, že aby úvěr obdržel, byly J. N., případně dalšími obviněnými spolu s jeho předchozí žádostí o úvěr Raiffeisenbank, a.s., předloženy nepravdivé doklady o jeho výdělkových poměrech a jiné, které pro tento účel vyhotovil, případně zajistil jejich vyhotovení J. M., L. S. a J. N., který osobně vytvořil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu M. B. u zahraniční společnosti T. F. G. M. S. se sídlem XY, a dále informace o mzdě M. B. u této společnosti za období od července do prosince roku 2007, ačkoliv v této společnosti M. B. nikdy nepracoval, dále byl obviněnými za účelem vylákání úvěru vytvořen a bance předán návrh smlouvy o budoucí kupní smlouvě a návrh kupní smlouvy mezi prodávající J. D. a kupujícím M. B., v nichž bylo nepravdivě uvedeno, že kupní cena za nemovitost XY čp. XY činí 17 000 000 Kč, a bude hrazena dílem z úvěru Raiffeisenbank a.s. pro M. B. ve výši 12 000 000 Kč a dílem ve výši 5 000 000 Kč z vlastních prostředků kupujícího, kdy k tomuto obvinění dále bance předložili nepravdivý příjmový pokladní doklad č. 03/608 ze dne 19. 3. 2008, vystavený příjemcem – společností C. H. se sídlem XY, jejímž jednatelem byl L. S., kdy tento doklad měl potvrzovat, že společnost C. H., která měla vystupovat jako realitní kancelář, obdržela od M. B. finanční částku ve výši 5 000 000 Kč jako zálohu na koupi nemovitosti, ačkoliv M. B. tuto částku společnosti C. H. nikdy nepředal, přičemž za účelem vylákání úvěru a možnosti jeho zajištění zástavním právem L. M. dále nechal u R. Š. vyhotovit odhad tržní hodnoty nemovitosti č. 131/6/08 ze dne 1. 2. 2008, v němž R. Š., přestože věděl, že odhad bude sloužit bance jako podklad pro poskytnutí úvěru, úmyslně nepravdivě stanovil obvyklou cenu nemovitosti XY čp. XY na částku 16 300 000 Kč, ačkoliv ve skutečnosti činila pouhých 8 000 000 Kč, tento odhad poté obviněný L. M. či J. N. stejně jako ostatní nepravdivé doklady, předložili Raiffeisenbank, a.s., kdy na základě výše uvedených nepravdivých dokladů byl úvěr bankou schválen, přičemž po podepsání úvěrové smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem Raiffeisenbank, a.s. poukázala dne 26. 3. 2008 úvěrové prostředky na účty určené obviněnými, t.j. částku ve výši 9 215 000 Kč, která představovala skutečnou kupní cenu, na účty prodávající J. D. a zbývající částku ve výši 2 785 000 Kč na účet č. XY, jehož majitelem byla společnost C. H., jejíž jednatel L. S. tyto finanční prostředky z účtu společnosti dne 26. 3. 2008 vybral, kdy si z nich ponechal částku 150 000 Kč jako svou odměnu, částku 50 000 Kč předal jako odměnu M. B. a zbylou částku předal T. P., který tyto finanční prostředky po předchozí dohodě s ostatními obviněnými rozdělil jako odměnu mezi sebe a obviněné J. M., L. M., L. S. a J. N. a částečně je použil též k úhradě nákladů na vyřízení úvěru, M. B. následně dne 29. 4. 2008 na Magistrátu města Hradec Králové podepsal kupní smlouvu na nemovitost v XY čp. XY, poskytnutý úvěr však nesplácel, kdy k dnešnímu dni činí zůstatek nesplacené jistiny úvěru stále 11 885 697 Kč, čímž Raiffeisenbank, a.s. vznikla po odečtení hodnoty zastavené nemovitosti škoda ve výši 3 885 697 Kč.

obžalovaní L. M., Z. D., J. M. a dále tehdy obvinění J. M., T. P., L. M., O. P., L. S., L. B., dne 8. 9. 2008 v Praze L. M. a Z. D. podali peněžnímu ústavu Oberbank AG, pobočka Česká republika, XY, prostřednictvím zprostředkovatele P. Š. žádost o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 8 000 000 Kč za účelem koupě rodinného domu v obci XY čp. XY, okres Třebíč, ačkoliv věděli, že případný úvěr splácet nebudou, neboť neměli fakticky zájem o koupi uvedené nemovitosti a o úvěr žádali pouze kvůli finanční odměně, kterou L. M. ve výši 150 000 Kč předal L. S., jenž ho k této trestné činnosti přiměl a jemuž L. M. předal za tímto účelem svůj občanský průkaz, a Z. D. odměnu ve výši 300 000 Kč slíbil L. M., který ji k této činnosti přiměl a jemuž jmenovaná za tímto účelem předala svůj občanský průkaz, když J. M., L. M. a T. P. tuto trestnou činnost organizovali, a to tak, že jmenovaní po vzájemné předchozí dohodě v úmyslu se obohatit zamýšleli na základě vytvoření nepravdivých dokumentů, zejména nadhodnoceného odhadu nemovitosti XY čp. XY, vylákat z Oberbank AG úvěr ve výši 8 000 000 Kč, z něhož měli v úmyslu jednak dílem uhradit kupní cenu za výše uvedenou nemovitost a jednak zbylé finanční prostředky použít pro vlastní potřebu, s tímto záměrem seznámili též O. P., podnikajícího v realitní činnosti, který za slíbenou odměnu předjednal přes spřízněné zaměstnance Oberbank AG čerpání úvěru na L. M. a Z. D. a zajistil pro ně zprostředkovatele úvěru P. Š., přičemž L. M. i Z. D. si byli dále vědomi toho, že aby úvěr obdrželi, byly O. P. prostřednictvím P. Š. spolu s jejich předchozí žádostí o úvěr Oberbank AG předloženy nepravdivé doklady o jejich výdělkových poměrech a jiné, které pro tento účel vyhotovil, případně zajistil jejich vyhotovení J. M., a to zejména potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu L. M. u společnosti t. se sídlem XY, ačkoliv v této společnosti L. M. nikdy nepracoval, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu Z. D. u společnosti I. t., XY, ačkoliv v této společnosti Z. D. nikdy nepracovala, padělaný výpis z účtu L. M. č. XY u České spořitelny, a.s. za období od 3. 4. 2008 do 30. 6. 2008, který měl prokazovat zasílání mzdy ze společnosti t. na účet L. M., dále nepravdivý návrh smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy na nemovitost XY čp. XY mezi budoucím prodávajícím L. D. a budoucími kupujícími L. M. a Z. D., jakož i padělaný návrh kupní smlouvy mezi jmenovanými, v nichž byla deklarována kupní cena 8 000 000 Kč, ačkoliv o koupi nemovitosti L. M. ani Z. D. s prodávajícím nikdy nejednali a L. D. měl ve skutečnosti obdržet za prodej nemovitosti pouze 2 995 550 Kč, přičemž zbylá částka ve výši 5 004 450 Kč měla být převedena na účet společnosti C. H., z něhož ji měl poté vybrat L. S. za účelem rozdělení této finanční částky mezi jednotlivé obviněné, T. P. pak za účelem vylákání úvěru a jeho zajištění zástavním právem po domluvě s L. B., který byl s trestnou činností rovněž obeznámen, nechal u J. M. vyhotovit znalecký posudek č. 133/1803/2008 ze dne 30. 8. 2008, v němž J. M., přestože věděl, že odhad bude sloužit bance jako podklad pro poskytnutí úvěru, úmyslně na žádost L. B. nepravdivě stanovil obvyklou cenu nemovitosti XY čp. XY na částku 8 100 000 Kč, ačkoliv ve skutečnosti činila pouhých 2 700 000 Kč, tento odhad poté obvinění prostřednictvím P. Š. předložili Oberbank AG, která ovšem poskytnutí úvěru neschválila, a shora uvedeným jednáním se obvinění s ohledem na jejich úmysl úvěr nesplácet pokusili způsobit Oberbank AG, pobočka Česká republika, XY, škodu ve výši nejméně 5 300 000 Kč, která se rovná výši požadovaného úvěru po odečtení skutečné hodnoty nemovitosti XY čp. XY, jež měla sloužit jako zástava za tento úvěr.

Shora uvedenými skutky měli spáchat trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, spáchaný ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona (jednání pod bodem I) a obviněný J. M. zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem II), obviněný L. M. zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem II), a obviněná Z. D. zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem II).

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 1 T 2/2014, podali obvinění L. S., O. P., O. M. a J. N. odvolání, která směřovala do výroku o vině a trestu. Rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podal v neprospěch obviněných J. M., R. Š., L. S., O. P. a O. M. odvolání, které v případě obviněných J. M. a R. Š. směřovalo do zprošťujících výroků a v případě zbývajících obviněných do výroků o uložených trestech. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 5 To 26/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v odsuzující části ohledně obviněného O. P. a O. M. ve výrocích o uložených trestech, dále v části zprošťující ohledně obviněných J. M. a R. Š. v celém rozsahu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému O. P. za pokus zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku; § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, uložil podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku a § 58 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody na dva roky. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku obviněnému O. M. za pomoc ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 211 odst. 1, 5 písm. a), 6 písm. a) tr. zákoníku a pomoc ke zločinu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k § 250b odst. 1, 4 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, ohledně kterých zůstal napadený rozsudek nezměněn a dále za pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k § 250b odst. 1, 4 písm. a), b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 11/2012 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 9 To 45/2016, uložil podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na 5 (pět) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. ř. (správně tr. zákoníku) ho pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně ohledně obviněného O. M. zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2015 sp. zn. 1 T 11/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 9 To 45/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných L. S., O. P., O. M., J. N. a státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaného L. S. zamítl. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně obviněných J. M. a R. Š. vrátil soudu prvního stupně.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 5 To 26/2019, podali obvinění O. P., O. M. a J. N. prostřednictvím svých obhájců dovolání.

Dovolatel O. P. podal dovolání do výroku o vině a trestu z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. Následně dovolatel uvádí, že si je vědom skutečnosti, že zvolený dovolací důvod lze vztahovat výlučně k vadám právním a že v rámci dovolání nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů. Výjimku z uvedeného ovšem představuje zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, když za takového stavu může dojít k průlomu uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což opakovaně judikoval Nejvyšší soud (rozhodnutí ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 235/2015) a Ústavní soud (rozhodnutí ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005, ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010). Podle obviněného v posuzované věci takovýto extrémní nesoulad nastal.

Obviněný poté shrnul skutkový stav, kterým byl uznán vinným, přičemž následně argumentuje tím, že nezná žádné zaměstnance OBERBANK AG, a proto je vyloučeno, aby předjednával úvěr pro L. M. a Z. D. Zdůrazňuje, že nikdy v dané pobočce banky nebyl, nesetkal se se žádným zaměstnancem OBERBANK a ani nebyl v kontaktu s osobou, která o poskytnutí úvěru rozhodovala. Dovolatel dále poukazuje na výpověď svědkyně K., která vyloučila, že by se podílel na rozhodovacím procesu banky či s ní jednal. Obdobné skutečnosti vyplývají i z výpovědi svědka Š., který uvedl, že neví o tom, že by jednal on (obviněný) v bance, přičemž banka ani o jeho existenci či činnosti vůbec nevěděla.

S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný vylučuje, že by se dopustil jednání kladenému mu za vinu, přičemž popsané jednání je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Namítá, že tytéž námitky uplatnil již před soudem druhého stupně, ovšem tento na ně jinak nereagoval. Dovolatel vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudu druhého stupně, že je usvědčován výpovědí spoluobviněného P. Má za to, že výpověď tohoto spoluobviněného ho neusvědčuje, neboť tento neuvedl žádné podrobnější informace k jednání v bance. Nesouhlasí ani s výpovědí spoluobviněného P., že měl pro jejich skupinu zajišťovat i další úvěry, poskytnutí půjčky, toto totiž bylo provedeným dokazováním vyvráceno. Odkazuje na SMS zaslanou spoluobviněným P. jeho osobě, když z obsahu a data zprávy je zřejmé, že jednoznačně koresponduje s jeho výpovědí o tom, že mu byla spoluobviněným poskytnuta půjčka, takže spoluobviněný v tomto směru nehovoří pravdu. Ve vazbě na závěr o pravdivosti výpovědi spoluobviněného P. z pohledu závěru znaleckého posudku znalce PhDr. Goldmanna dovolatele namítá, že jeho tvrzení o nevěrohodnosti výpovědi spoluobviněného není v rozporu se závěry znalce, když nelze vyloučit, že spoluobviněný P. nelže obecně, ale že lže ve vztahu ke konkrétní osobě.

Dovolatel spatřuje pochybení Vrchního soudu v Praze v tom, že ho uznal vinným a že se nezabýval jeho věcnou argumentací v rámci odvolacího řízení (zejména se nevypořádal s výpovědí svědkyně K.). Poukazuje i na rozsudek ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 11/2012, ve které byl obžaloby pro obdobnou trestnou činnost ve vztahu k České spořitelně v celém rozsahu zproštěn.

V závěru dovolání obviněný O. P. navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve vztahu k jeho osobě a sám ve věci rozhodl, neboť rozhodnutí je možno učinit na základě zjištěného skutkového stavu a zprostil ho obžaloby.

Obviněný J. N. podal mimořádný opravný prostředek z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, když v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Dovolatel na úvod uvádí, že si je vědom skutečnosti, že prostřednictvím zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat výlučně vady hmotněprávní či jiné nesprávné právní posouzení skutkových okolností a že není možný přezkum a hodnocení samotné správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Nicméně má za to, že v projednávané věci se jedná o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, což zakládá zásah do ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces a za takové situace může v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 7 Tdo 1333/2018) dovolací soud zasáhnout do skutkových zjištění soudů nižších stupňů podle čl. 40 Ústavy. Poukazuje rovněž na skutečnost, že soud druhého stupně se k některým jeho odvolacím námitkám vůbec nevyjádřil. Následně dovolatel shrnul zjištěný skutkový stav a doznává se k vytvoření nepravdivých dokumentů o příjmech M. B. k žádosti o úvěr, avšak již nesouhlasí s tvrzením, že se se záměry obviněných B., P., S. a dalších předem seznámil, přičemž k tomuto tvrzení nebyl proveden žádný důkaz.

Dovolatel zdůrazňuje, že byl ze strany spoluobviněných P. a M. ujišťován, že úvěr bude řádně splácen z výnosů podnikání. Pokud by podnikatelský záměr nebyl úspěšný, tak v případě neúspěšného podnikatelského záměru by se nemovitost prodala a úvěr by byl doplacen z kupní ceny, s čímž počítal. Nevěděl, že spoluobvinění mají v úmyslu se obohatit a úvěr nesplácet. Není jasné, z čeho soud prvního stupně dovodil, že byl s celou věcí seznámen, když spoluobviněný M. využil svého práva nevypovídat, přičemž tento závěr nevyplývá ani z výpovědi spoluobviněného P. Podle jeho názoru se soud druhého stupně s jeho námitkami vypořádal pouze obecně a nijak se nezabýval rozpory ve výpovědi spoluobviněného P. a jeho výpovědí. Rozhodnutí soudu druhého stupně je tak naprosto nepřezkoumatelné, když bylo pominuto, že i spoluobviněný P. vypověděl, že předpokládal, že úvěr bude splácen. Opětovně zdůrazňuje, že pouze oslovil banku při předjednávání úvěru a žádal banku o umožnění splácet úvěr realizací podnikatelského záměru, když mu spoluobvinění tvrdili, že mají najisto sjednaného budoucího nájemce.

Současně dovolatel tvrdí, že i kdyby měl důvod domnívat se, že odhadce cenu nemovitosti nadhodnotí, zároveň věděl, že společnost Raiffeisenbank si nechá zhotovit vlastní odhad. Namítá, že o ceně nemovitostí mimo Prahu neměl přehled a měl k dispozici dva odhady na 16,3 mil. a 12 mil. Na 12 mil. by také schválen i úvěr, avšak banka neschválila žádost o jeho splácení výnosy podnikatelského záměru a bylo nutné jí doložit příjmy žadatele. V tom okamžiku podlehl nátlaku obviněných M. a P. a vyhotovil nepravdivé dokumenty o pracovním příjmu žadatele o úvěr. Tvrdí, že svého skutku hluboce lituje a že nemohl vědět, jakou škodu způsobí, když předpokládal, že se nemovitost prodá za tržní cenu a žádná škoda nevznikne. Otázkou zavinění ve vztahu k vyšší trestní sazbě se však soudy nižší instance odmítly zabývat. Soud druhého stupně dle jeho názoru nepřihlédl k tomu, že užití vyšší trestní sazby se přihlédne, jde-li o těžší následek i tehdy, zaviní-li jej z nedbalosti, vyjma případu, kde zákon požaduje úmyslné zavinění. Ovšem obviněný tvrdí, že ve vztahu k naplnění kvalifikované skutkové podstaty nejednal ani z nedbalosti.

Dovolatel dále uvádí, že není jasné, z čeho soud druhého stupně dovolil jeho vědomost o podílu na organizovaném jednání skupiny osob, která již má s obdobným jednáním zkušenosti, a především jakou má tato skutečnost spojitost s jeho zaviněním k těžšímu následku. Dovolatel uvádí, že nerozumí tomu, jak mohla jeho odborná kvalifikace zprostředkovatele úvěrů pomoci k tomu, aby se dozvěděl nebo mohl dozvědět, že jedná s organizovanou skupinou. Uznává, že mohl být nedbalý, pokud spoléhal na to, že obviněný B. splní ve vztahu k úvěru svoji povinnost tento splácet, ovšem protože byl úvěr zajištěn nemovitostí, tak jednal s přiměřenu opatrností. Dovolatel uvádí, že se nikterak nepodílel na posouzení hodnoty nemovitosti. V rámci podaného dovolání se následně podrobně věnuje rovněž rozboru určité míry opatrnosti, pro jejíž závěry vychází z komentářové literatury, když namítá, že se soudy nezabývaly dalšími skutečnostmi, zejména zajištěním nemovitosti zástavním právem, a tím, že je věřitel chráněn před neschopností dlužníka splácet úvěr. Obviněný opakuje, že sám kvalifikovaně nemohl nemovitost ocenit a k dispozici měl dva znalecké posudky. Vyslovuje přesvědčení, že soudy nevzaly v úvahu konkrétní okolnosti případu (kdyby jeden z posudků byl na 8 milionu a banka chtěla poskytnout 12 milionu, pak by se dalo uvažovat o zapříčinění vzniku značné škody, o které vědět měl a mohl). Dovolatel poukazuje na další dva znalecké posudky (Ing. Jiřího Krchy, Ing. Petra Orta, Ph.D.). Posudek, z něhož vycházely soudy, zněl na částku 8 milionu, neboť se nejvíce blížil kupní ceně sjednané v kupní smlouvě. Takový závěr je však nepřezkoumatelný. Skutečnost, že spoluobvinění zaplatili částku 9,5 milionu, a nikoliv kupní cenu uvedenou v kupní smlouvě, se dozvěděl až z usnesení o zahájení trestního stíhání. Namítá, že soudy řádně neodůvodnily, proč se přiklonily k znaleckému posudku znaleckého ústavu KOPPREA, když odkaz na to, že tento znalecký posudek se nejvíce blíží skutečné kupní ceně je neakceptovatelný. Zároveň akcentuje příčinnou souvislost mezi potřebnou mírou opatrnosti a následkem. Vzhledem ke konkrétním okolnostem je podle názoru obviněného nepochybné, že neměl a ani nemohl mít představu o zapříčinění vzniku značné škody svým jednáním.

Stran námitek směřujících do výroku o vině připomíná zásadu materiální trestnosti, která za účinnosti trestního zákona do roku 2009 podmiňovala použití vyšší trestní sazby. Způsob, jímž se trestného činu dopustil, když důvodně spoléhal, že škoda nevznikne a míra jeho účasti na celé operaci byla minimální (aktivita nevzešla z jeho iniciativy, minimální míra zavinění k poměru k ostatním spoluobviněným, pohnutka), potvrzuje, že celá věc byla nesprávně právně posouzena. Okolnost podmiňující užití vyšší trestní sazby není pokryta zaviněním a jeho jednání by mělo být kvalifikováno podle § 250b odst. 1 tr. zákona.

Ve vztahu k námitkám porušení spravedlivého procesu, jakožto způsobilého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS st. 38/14.

Obviněný tedy uvádí, že skutek, jehož se měl dopustit, byl nesprávně právně kvalifikován, neboť nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu ve smyslu § 250b odst. 4 písm. b) tr. zákona. Současně uložený trest považuje v rozporu se zásadou proporcionality trestní represe a tento nebyl nikterak soudy odůvodněn, což zakládá zásah do práva na spravedlivý proces.

Pod částí IV. dovolání se obviněný vyjadřuje k nepřiměřené délce řízení. Podle jeho názoru došlo k porušení práva na spravedlivý proces a projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv). Dovolatel uvádí milníky trestního řízení a konstatuje, že trestní řízení trvalo 8 let a 8 měsíců a doba mezi spácháním skutku a pravomocným rozhodnutím o vině a trestu činila dokonce 11 let a 6 měsíců. Soudy se však touto námitkou, kterou před soudy prvního a druhého stupně namítal, nezabývaly. Dovolatel k tomuto poukazuje na dobu promlčení podle trestního zákona a trestního zákoníku, kdy obě hranice by byly v nynějším okamžiku překonány. Je si vědom, že v daném případě k promlčení dojít nemohlo, ale doba trestního řízení byla nepřiměřeně dlouhá a došlo ke stejným účinkům jako v případě promlčení (z hlediska generální i individuální prevence).

Obviněný připouští, že si je vědom toho, že Nejvyšší soud nepřezkoumává nepřiměřenost uloženého trestu v dovolacím řízení, nicméně tuto námitku uplatnil již v odvolacím řízení a soud druhého stupně na ni nikterak nereagoval. Zdůrazňuje, že v případě, že by mu byl uložen trest v nejpřísnější výměře, tj. v trvání 8 let, měl by již tento trest vykonán. Stran nepřiměřenosti délky řízení a práva na vyřízení věci v přiměřené době poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (I. ÚS 2859/09, I. ÚS 554/04). Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva je zřejmé, že dobu trvání trestního řízení delší než 6 let je třeba považovat za spíše výjimečnou a nelze ji v případě absence zřejmých a významných důvodů tolerovat (ze dne 6. 9. 2003, sp. zn. II. ÚS 533/03). Mlčení soudu druhého stupně k délce řízení považuje dovolatel za nehorázné a neakceptovatelné porušení práva na spravedlivý proces, když soud druhého stupně je povinen vysvětlit a reagovat alespoň stručně na všechny námitky (srov. I. ÚS 2859/09). Trestní stíhání po dobu 8 let a 8 měsíců představovalo pro něho právní nejistotu, negativní dopad na soukromý a rodinný život. Dovolatel si je vědom většího množství spoluobviněných a svědků, avšak ani tyto skutečnosti nemohou ospravedlnit tak dlouhé čekání na první verdikt soudu, zejména za situace, kdy ve věci vystupoval spolupracující obviněný, což mohlo nepochybně celou věc důkazně urychlit.

Dovolatel následně argumentuje judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a konkrétní judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 554/04, I. ÚS 2859/09, I. ÚS 1305/09) ve vztahu k přiměřené délce řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Rovněž ve světle citované judikatury provádí trest proporcionality. Dovolatel opětovně uvádí, že se k věci doznal a pomohl rozklíčovat trestnou činnost dalších spoluobviněných, přičemž si je sice vědom složitosti případu a vícero množství spoluobviněných a svědků, ale na druhou stranu ve věci vypovídal i spolupracující obviněný P., který usnadnil orgánům v trestním řízení práci. Zvětšující časový odstup od spáchání trestného činu současně oslabuje možnost realizace trestu. Konstatuje, že posuzované jednání bylo mimořádným excesem, který se jinak vymyká jeho bezúhonnému životu, vede řádný rodinný život s manželkou a dvěma nezletilými dětmi, není proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, ani jiné trestní stíhání, ani řízení o přestupku. Způsobilost trestu výchovně působit na společnost je tak po dlouhé době rovněž výrazně snížena. V projednávané věci je podle obviněného uložení trestu čistou represí, a to nelze akceptovat jako převažující účel trestu a měl by se uplatnit jen akcesoricky. Domnívá se, že v jeho případě nejde o výchovný trest, jak uvedly soudy nižší instance, nýbrž má pro něho likvidační důsledky, neboť nemůže vykonávat své povolání z důvodu nesplnění podmínky bezúhonnosti, zničení dobré pověsti, dopad na jeho rodinný život. Krajský soud tak vůbec nezvažoval důsledky a uložil trest neúměrný povaze a závažnosti trestného činu.

Současně zastává názor, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces i ve směru, že soud vydal rozhodnutí bez vyjádření k jeho konkrétním námitkám, čímž způsobil nepřezkoumatelnost rozhodnutí a současně uložil trest v příkrém rozporu s principem proporcionality trestní represe a své rozhodnutí řádně nezdůvodnil.

Na závěr obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. a věc přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl podle § 265l odst. 1 tr. ř.

Dovolatel O. M. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel nejdříve shrnul průběh trestního řízení před soudy a následně vymezil zjištěný skutkový stav ve věci (skutek II. 1 – poškozená Česká obchodní banka) a jaký trestný čin v tomto skutku je spatřován. Namítá, že v popisu skutku se nenachází příčinná souvislost mezi způsobenou škodou 5 723 133 Kč a zaviněním stran ke všem obviněným. Popis skutku se vztahuje výlučně k získání úvěru ve výši 4 000 000 Kč, nikoliv však k jeho navýšení o 2 000 000 Kč. Zdůrazňuje i skutečnost, že spoluobviněný P. vypověděl, že oni se na „tom“ nepodíleli. Odkazuje v tomto směru na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 8 Tdo 644/2007, stran účastenství a excesu. Účastenství ve formě pomoci je z hlediska subjektivní stránky úmyslnou formou účasti na trestném činu. Podle tohoto rozhodnutí, pokud u hlavního pachatele dojde k excesu a hlavní pachatel spáchal závažnější trestný čin, než k jakému pomoc směřovala, odpovědnost pomocníka zůstává nezměněna a ten bude odpovědný za čin, kterému pomohl, a nikoliv za čin, který spáchal hlavní pachatel (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 838/2010). Z popisu skutku je zřejmé, že navýšení úvěrového limitu bylo excesem hlavního pachatele, neboť k navýšení došlo na základě předložení nových dokumentů, na jejichž vyhotovení se nijak nepodílel, což mimo jiné netvrdí ani soud. Spolupracující obviněný P. rovněž odmítl vytváření těchto dokumentů jeho osobou (obviněným). Způsobená škoda tak nemá souvislost