4 Tdo 796/2023

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 40 T 7/2020 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“, popř. „rozsudek nalézacího soudu“), byli obviněný Mgr. Petr Raška (dále jen „obviněný Raška“, popř. „dovolatel Raška“) a obviněný A. G. (dále jen „obviněný G.“, popř. „dovolatel G.“) (společně „obvinění“, popř. „dovolatelé“), uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s odkazem na společné ustanovení § 238 tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Společně s nimi byl týmž rozsudkem uznán vinným i spolupachatel Marek Haderer (dále jen „spoluobviněný Haderer“), a to pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s odkazem na společné ustanovení § 238 tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že: obžalovaní Mgr. Petr Raška a A. G. v úmyslu padělat cenné papíry a to zajišťovací bianco směnky, uplatnit je jako pravé a uvést tak výstavce zajišťovacích bianco směnek, řidiče pracující pro společnost TAXI Partner, s. r. o., IČ: 242 21 155, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, v omyl a obohatit se vylákáním vysokých finančních částek na výstavcích směnek, a to prostřednictvím předžalobních výzev a zejména žalob podaných u soudu, tak tito převzali počátkem roku 2017 od obžalovaného Marka Haderera, jednatele společnosti TAXI Partner, s. r. o., složky dokumentů s osobními údaji bývalých pracovníků společnosti TAXI Partner, s. r. o., včetně zajišťovacích bianco směnek, které v souladu se směnečným vyplňovacím prohlášením připojeným k dohodě o provedení práce uzavřené mezi spol. TAXI Partner, s. r. o., a poškozenými, měly sloužit k zajištění pohledávek a nároků zaměstnavatele vůči zaměstnanci plynoucí z uzavřených smluv, když tyto měl obžalovaný Haderer v dispozici, neboť je v rozporu s původním ujednáním řidičům nevrátil, takovéto bianco směnky spoluobžalovaným předal, přičemž si byl vědom možnosti jejich zneužití v případě neoprávněného vyplnění chybějícími údaji, poté obžalovaný A. G. po domluvě s obžalovaným Mgr. Petrem Raškou vyplnil bez oprávnění na bianco směnkách chybějící směnečné údaje nepravdivě, a to datum vystavení odporující době reálného vystavení směnky, smyšlený termín splatnosti, místo placení uvedl XY, doložku bez protestu, u 122 bianco směnek uvedl směnečný peníz ve výši 300.000 Kč, v sedmi případech 30.000 Kč a ve dvou případech vyplnil osobní údaje získané ze složky převzatých dokumentů a pravděpodobně z veřejně dostupných rejstříků fyzických osob a připojil napodobeninu podpisu takových údajných výstavců, ač obžalovaní věděli, že žádnou škodu výstavci směnek společnosti TAXI Partner, s. r. o., nezpůsobili a částka na nich uvedená je smyšlená, či k vystavení takové směnky ze strany poškozených vůbec nedošlo, obžalovaný A. G. dále ve všech případech vyhotovil nedatovaný indosament za společnost TAXI Partner, s. r. o., který opatřil napodobeninou podpisu jednatele společnosti obžalovaného Marka Haderera, poté obžalovaný Mgr. Petr Raška provedl ve většině případů další indosace, a to na jím ovládané společnosti Eclipso Collector LTD., IBC 186413, se sídlem Francis Rachel Street 15, Mahe, Seychelly, kde zastává pozici ředitele, na společnost unimatic europe, s. r. o., IČ: 285 01 411, se sídlem Kyselova 1185/2, Praha 8, kde zastává funkci statutárního orgánu, na společnost bellum iustum, s. r. o., IČ: 045 78 988, se sídlem Kyselova 1185/2, Praha 8, kde je statutárním orgánem a společníkem, na společnost ALTEA COLLECTOR, s. r. o., IČ: 282 40 472, se sídlem Kyselova 1185/2, Praha 8, kde je statutárním orgánem a společníkem, následně obžalovaný Mgr. Petr Raška, po předchozí dohodě se spoluobžalovaným A. G. směnky uplatnil jako pravé u Krajského soudu v Praze, Náměstí Kinských 5, Praha 5, ač všichni obžalovaní věděli, že ze strany výstavců bianco směnek žádný dluh vůči společnosti Taxi Partner, s. r. o., IČ: 242 21 155, nevznikl a v souladu s ujednáním měly být tyto vráceny výstavcům po skončení jejich vztahu u spol. Taxi Partner, s. r. o., IČ: 242 21 155, a ač obžalovaní Mgr. Petr Raška a A. G. věděli, že vyplňují chybějící údaje na směnkách zcela neoprávněně, a to v celkem 129 (slovy: jedno sto dvaceti devíti) případech, detailně konkretizovaných ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, včetně dalšího jednání obviněných ve vztahu k těmto směnkám, čímž obžalovaní Mgr. Petr Raška a A. G., kteří padělali cenné papíry a uplatnili je jako pravé, za pomoci obžalovaného Marka Haderera, který v rozporu s původním ujednáním tyto řidičům nevrátil a poskytl spoluobžalovaným osobní složky obsahující mj. biancosměnky vystavené pracovníky spol. Taxi Partner, s. r. o., jako prostředek umožňující neoprávněné vyplnění a použití jich jako pravých, způsobili poškozeným škodu ve výši 579.355,40 Kč a chtěli způsobit škodu v celkové zamýšlené výši 37.190.000 Kč.

Za uvedené zvlášť závažné zločiny byl obviněný Raška podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 (sedm a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a dále funkce prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu 10 (deseti) let.

Obviněnému G. byl za uvedené zvlášť závažné zločiny uložen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Spoluobviněnému Hadererovi pak byl uložen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pět) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a dále funkce prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu 7 (sedmi) let.

Současně podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem třem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozeným, blíže konkretizovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, náhradu škody v celkové výši 142.961 Kč (slovy: jedno sto čtyřicet dva tisíc devět set šedesát jedna korun českých). Část poškozených pak byla s jejich nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř., či se zbytkem jejich nároku na náhradu škody podle § 229 odst. 2 tr. ř., odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Raška, G. a Haderer, jakož i poškozený K. B. odvolání. Všichni obvinění směřovali odvolání do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně. Poškozený K. B. směřoval opravný prostředek do výroku o náhradě škody. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 9 To 49/2021 (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“), tak, že z podnětu odvolání všech obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a z podnětu odvolání poškozeného K. B. podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byli obviněný Raška a obviněný G. pod výrokem I uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s odkazem na ustanovení § 238 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že: obžalovaní Mgr. Petr Raška, zastupující jako poradce Marka Haderera, a A. G., jeho bratr, v úmyslu padělat cenné papíry, a to zajišťovací bianco směnky, uplatnit je jako pravé na úkor výstavců zajišťovacích bianco směnek, převážně dříve pracujících pro společnost TAXI Partner, s. r. o., IČ: 242 21 155, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34 a obohatit se tak vylákáním vysokých finančních částek prostřednictvím předžalobních výzev a zejména žalob podaných u soudu, převzali počátkem roku 2017 od Marka Haderera, jednatele společnosti TAXI Partner, s. r. o., složky dokumentů s osobními údaji bývalých pracovníků společnosti TAXI Partner, s. r. o., včetně zajišťovacích bianco směnek, které v souladu se směnečným vyplňovacím prohlášením připojeným k dohodě o provedení práce uzavřené mezi spol. TAXI Partner, s. r. o., a poškozenými, měly sloužit k zajištění pohledávek a nároků zaměstnavatele vůči zaměstnanci plynoucí z uzavřených smluv, když tyto měl Marek Haderer v dispozici, neboť je v rozporu s původním ujednáním řidičům nevrátil, poté obžalovaný A. G. po domluvě s obžalovaným Mgr. Petrem Raškou vyplnil bez oprávnění na bianco směnkách chybějící směnečné údaje nepravdivě, a to datum vystavení odporující době reálného vystavení směnky, smyšlený termín splatnosti, místo placení uvedl XY, doložku bez protestu, u 122 bianco směnek uvedl směnečný peníz ve výši 300 000 Kč, v 7 případech 30 000 Kč a ve 3 případech vyplnil osobní údaje získané ze složky převzatých dokumentů a pravděpodobně z veřejně dostupných rejstříků fyzických osob a připojil napodobeninu podpisu takových údajných výstavců, ač obžalovaní věděli, že žádnou škodu výstavci směnek společnosti TAXI Partner, s. r. o., nezpůsobili a částka na nich uvedená je smyšlená, či k vystavení takové směnky ze strany poškozených vůbec nedošlo, obžalovaný A. G. dále ve všech případech vyhotovil nedatovaný indosament za společnost TAXI Partner, s. r. o., který opatřil napodobeninou podpisu jednatele společnosti Marka Haderera, poté obžalovaný Mgr. Petr Raška provedl ve většině případů další indosace, a to na jím ovládané společnosti Eclipso Collector LTD., IBC 186413, se sídlem Francis Rachel Street 15, Mahe, Seychelly, kde zastává pozici ředitele, na společnost unimatic europe, s. r. o., IČ: 285 01 411, se sídlem Kyselova 1185/2, Praha 8, kde zastává funkci statutárního orgánu, na společnost bellum iustum, s. r. o., IČ: 045 78 988, se sídlem Kyselova 1185/2, Praha 8, kde je statutárním orgánem a společníkem, na společnost ALTEA COLLECTOR, s. r. o., IČ: 282 40 472, se sídlem Kyselova 1185/2, Praha 8, kde je statutárním orgánem a společníkem, následně obžalovaný Mgr. Petr Raška, po předchozí dohodě se spoluobžalovaným A. G. směnky uplatnil jako pravé u Krajského soudu v Praze, Náměstí Kinských 5, Praha 5, ač obžalovaní věděli, že ze strany výstavců bianco směnek žádný dluh vůči společnosti Taxi Partner, s. r. o., IČ: 242 21 155, nevznikl a v souladu s ujednáním měly být tyto vráceny výstavcům po skončení jejich vztahu u spol. Taxi Partner, s. r. o., IČ: 242 21 155, a ač obžalovaní Mgr. Petr Raška a A. G. věděli, že vyplňují chybějící údaje na směnkách zcela neoprávněně, a to v celkem 129 (slovy: jedno sto dvaceti devíti) případech, detailně konkretizovaných ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu, přičemž pro stručnost odkazuje Nejvyšší soud na rozhodnutí odvolacího soudu.

Za uvedený zvlášť závažný zločin byl obviněnému Raškovi podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu 6 (šesti) let.

Obviněnému G. byl za tentýž zvlášť závažný zločin uložen podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Raškovi a G. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozeným, blíže konkretizovaným ve výroku I rozsudku odvolacího soudu, náhradu škody v celkové výši 156.461 Kč (slovy: jedno sto padesát šest tisíc čtyři sta šedesát jedna korun českých). Část poškozených pak byla s jejich nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř., či se zbytkem jejich nároku na náhradu škody podle § 229 odst. 2 tr. ř., odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Shora uvedeným rozsudkem odvolacího soudu byl zároveň spoluobviněný Haderer pod výrokem II podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, neboť podle soudu skutek není trestným činem. Podle skutkových zjištění měl skutek spočívat v tom, že: v přesně nezjištěné době v roce 2018 v Praze obviněný Marek Haderer, obviněný Mgr. Petr Raška a obviněný A. G. ve společném úmyslu jednak pozměnit cenné papíry a to zajišťovací bianco směnky vystavené najatými řidiči společnosti TAXI Partner, s. r. o., IČ: 242 21 155, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, které měl obv. Haderer jako jednatel společnosti TAXI Partner, s. r. o., v dispozici, neboť je v rozporu s původním ujednáním řidičům nevrátil, a jednak v úmyslu uvádět výstavce směnek v omyl a obohatit se, se obviněný Marek Haderer dohodl se spoluobviněným Mgr. Petrem Raškou a ten následně se svým bratrem obviněným A. G., že na základě nepravdivých skutečností a na základě jimi padělaných směnek, vylákají vysoké finanční částky na výstavcích směnek, přičemž si obvinění domluvili, že částky, které do směnek uvedou budou na bývalých řidičích společnosti postupně vymáhat prostřednictvím předžalobních výzev a zejména žalob podaných u Krajského soudu v Praze, za tím účelem obviněný Marek Haderer nejpozději dne 29. 10. 2018 předal směnky obviněným Mgr. Petru Raškovi a A. G., následně obviněný A. G. po společné dohodě s ostatními spoluobviněnými a bez oprávnění, vyplnil na směnkách chybějící směnečné údaje nepravdivě, a to datum vystavení (odporující době jejich reálného vzniku), smyšlený termín splatnosti, místo placení uvedl XY, doložku bez protestu, u blankosměnek uvedl směnečný peníz ve výši 300 000 Kč, ač všichni obvinění věděli, že žádnou škodu výstavci směnek společnosti TAXI Partner, s. r. o., nezpůsobili a částka na nich uvedená je smyšlená, obviněný A. G. dále vyhotovil nedatovaný indosament za společnost TAXI Partner, s. r. o., který opatřil napodobeninou podpisu jednatele společnosti obviněného Marka Haderera, poté obviněný Mgr. Petr Raška provedl ve většině případů další indosace, a to na jím ovládané společnosti Eclipso Collector LTD., IBC 186413, se sídlem Francis Rachel Street 15, Mahe, Seychelly, na společnost unimatic europe, s. r. o., IČ: 285 01 411, kde je jednatelem, na společnost bellum iustum, s. r. o., IČ: 045 78 988, kde je jednatelem a společníkem, na společnost ALTEA COLLECTOR, s. r. o., IČ: 282 40 472, kde je jednatelem. a společníkem, všechny tři společnosti se sídlem Kyselova 1185/2, Praha 8, následně obviněný Mgr. Petr Raška, po předchozí dohodě se spoluobviněnými Markem Hadererem a A. G. směnky uplatnil jako pravé u Krajského soudu v Praze, Náměstí Kinských 5, Praha 5, a to v celkem 129 (slovy: jedno sto dvaceti devíti) případech, detailně konkretizovaných ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu, přičemž celkem chtěli způsobit škodu ve výši 36 810 000 Kč, obv. Mgr. Petr Raška v předžalobních výzvách vyzval výstavce k úhradám v celkové výši 5 220 000 Kč, uplatnil u soudu k proplacení směnky ve směnečných žalobách v celkové výši 6 580 000 Kč, výstavcům zaslal návrhy na smír na celkovou výši 7 386 600 Kč a vymohl od výstavců částku ve výši 444 789 Kč, kterým měl spáchat zvlášť závažný zločin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s odkazem na společné ustanovení § 238 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. pak byli poškození, blíže konkretizovaní ve výroku II rozsudku odvolacího soudu, s jejich nárokem na náhradu škody vůči spoluobviněnému Hadererovi podle § 229 odst. 1 tr. ř., či se zbytkem jejich nároku na náhradu škody podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 9 To 49/2021, podali obviněný Raška i obviněný G. prostřednictvím obhájce dovolání směřující do všech výroků tohoto rozhodnutí.

Obviněný Raška explicitně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. správně písm. m) – pozn. NS], neboť podle něj jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů zatížena vadou tzv. zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, vadou tzv. opomenutého důkazu, vadou nesprávného právního nebo jiného hmotněprávního posouzení a trestní stíhání bylo podle něj v jeho věci nepřípustné.

Obviněný G. v podaném dovolání explicitně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., neboť jsou podle něj rozhodnutí soudů nižších stupňů zatížena vadou tzv. zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním a trestní stíhání bylo podle něj v jeho věci nepřípustné.

Obviněný Raška, jak již bylo konstatováno, opřel své dovolání explicitně o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), h) a m) tr. ř.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve uvádí, že odvolací soud svůj závěr o spáchání trestného činu jeho osobou založil na svém vlastním předpokladu, že došlo k vyplnění směnek neoprávněným majitelem, tj. právě jeho osobou. Obviněný ovšem namítá, že v hlavním líčení u soudu prvního stupně bylo zjištěno, že od spoluobviněného Haderera směnky nabyl jako jednatel společnosti, kterou je potřeba považovat za inkasní agenturu, tj. ve skutečnosti do své vlastní dispozice a vlastnictví této společnosti. Zdůrazňuje, že skutečnost, že k nabytí směnek jeho společností mělo dojít bezdůvodně, nebyla doposud prokázána. Tvrdí, že jím předkládaný závěr o legitimním nabytí směnek jím ovládanou společností vychází ze skutečného obsahu doposud provedených důkazů, přičemž poukazuje na to, že spoluobviněný Haderer v průběhu řízení netvrdil ani nepotvrdil neoprávněnost nabytí směnek jeho osobou (Raškou). Je proto přesvědčen, že odvolací soud posoudil věc nesprávně, vnesl do věci novum, tj. že nebyl oprávněným vlastníkem směnky, a o skutku rozhodl nově a zcela neočekávané v rozporu s jeho popisem mj. v rozsudku soudu prvního stupně. Skutková zjištění učiněná odvolacím soudem, mj. na podkladě výslechu spoluobviněného Haderera, jsou tak podle něj v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů. Obviněný je toho názoru, že tímto postupem odvolací soud porušil jeho ústavně zaručená práva, a to konkrétně právo na obhajobu a právo na dvojinstančnost řízení, neboť nemohl věcně reagovat v průběhu odvolacího řízení na změnu popisu skutku, který byl učiněn ze strany odvolacího soudu a s jehož zněním se seznámil teprve při vyřčení rozsudku soudu druhého stupně.

Tvrdí, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů. Soudům potom vytýká, že při hodnocení důkazů postupovaly selektivně a zaměřily se jen na důkazy, které podle jeho názoru svědčily v jeho neprospěch, a důkazy svědčící v jeho prospěch ignorovaly či bagatelizovaly. Z tohoto tvrzeného pochybení pak obviněný dovozuje rovněž nesprávné právní posouzení skutku, jehož se podle jeho mínění soudy rovněž dopustily. V podrobnostech pak uvádí, že od počátku společně s obviněným G. vystupovali coby oprávněné osoby, které disponují vlastnickými a vyplňovacími právy k předmětným směnkám. Za trestné pak podle soudů nižších stupňů bylo považováno vyplnění údajů do směnek, které nesouhlasily se skutečností.

Obviněný se opakovaně vyjadřuje v tom smyslu, že odvolací soud vyslovil zcela nečekaný a překvapivý závěr, že mu směnky nebyly spoluobviněným Hadererem převedeny, aby s nimi nakládal jako s vlastními. Tento závěr je podle něj v extrémním a mnohdy hrubém rozporu se skutečným obsahem do té doby provedených důkazů. Zdůrazňuje, že k přechodu vyplňovacího práva ke směnkám se u soudu prvního stupně nevedlo žádné dokazování a že takové zjištění explicitně nevyplývá ze žádného z provedených důkazů. Nadto podle něj rozpor mezi jeho výpovědí a výpovědí spoluobviněného Haderera byl soudem prvního stupně zjištěn pouze v důvodech, za jakým účelem k převodu směnek došlo, nikoliv v tom, že by směnky (ne)byly převedeny. Uvedený rozpor pak spočíval v tom, že on ve své výpovědi před nalézacím soudem v hlavním líčení dne 13. 5. 2021 uvedl, že směnky nabyl za účelem jejich vymáhání, zatímco spoluobviněný Haderer ve své výpovědi uvedl, že mu směnky předal, aby je měl jako „páku při jednání s většinovým obchodním partnerem“, a jak dodal ve své doplňující výpovědi ze dne 13. 5. 2021, směnky po neshodách ve firmě začal nejprve „vymáhat“ sám s advokátem V. a až poté je předal obviněnému Raškovi. Je přesvědčen, že i tento důvod faktického předání směnek spoluobviněným Hadererem, tj. za účelem zajištění lepší vyjednávací pozice, zahrnoval předpokládané majetkové dispozice se směnkou z jeho strany jako vlastníka směnky. Podle obviněného je důvod předání směnek uváděný spoluobviněným Hadererem nelogický a ekonomicky nepřínosný, nicméně podle něj to nijak nezpochybňuje, že mu spoluobviněný Haderer směnky převedl a nijak se o ně dále blíže nezajímal. K tomuto závěru pak podle něj přispívá i to, že spoluobviněný Haderer směnky nikdy nepožadoval vrátit a nijak nedal najevo, že směnky považuje za své.

Obviněný také akcentuje, že je třeba rozlišovat převod směnky a převod vyplňovacího práva ke směnce, což jsou dvě rozdílné věci. Namítá, že se stal majitelem směnek a osobou držící směnečná vyplňovací práva. Z této pozice pak uplatňoval veškerou svou obhajobu v posuzované věci. Skutečnost, že vystavení a indosování směnek musí být jednoznačně rozporováno oprávněnou (aktivně legitimovanou) osobou, tj. spoluobviněným Hadererem, pak uváděl, jak připomíná, již v rámci hlavního líčení dne 5. 2. 2021. Odvolací soud jej tak podle něj nemůže trestat za postup dovolený a předvídaný směnečným zákonem.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále uvádí, že se soudy nižších stupňů v souvislosti se závěrem, že nebyl oprávněným majitelem směnek, vůbec nezabývaly dohodou mezi ním a spoluobviněným Hadererem, podle níž mu měly (obviněnému Raškovi) náležet směnky jakožto odměna za jeho činnost vedoucí k uzavření smlouvy, k čemuž nakonec nedošlo. Jelikož k uzavření smlouvy (poznámka Nejvyššího soudu – patrně o převodu obchodního podílu spoluobviněného Haderera u společnosti TAXI Partners, s. r. o.) nedošlo, vrátil předmětné směnky spoluobviněnému Hadererovi. Je proto přesvědčen, že soudy nižších stupňů na dokazování ohledně existence a obsahu této dohody zcela rezignovaly. Tento – dle jeho vlastních slov – férový postup, kdy spoluobviněnému Hadererovi vrátil (již vlastní) směnky, mj. bez protiplnění, vyhodnotil odvolací soud překvapivě a kapciózně jako jeho „doznání“. Naopak podle něj bez jakékoliv opory v provedeném dokazování vzal odvolací soud okolnost, že směnky byly vyplněny v rozporu se skutečností a že on nebyl oprávněným majitelem směnek, za základ rozsudku, v důsledku čehož se staly závěry odvolacího soudu pouhou spekulací, která nemá poklad v provedeném dokazování, neboť nebyl nikdy v rámci dokazování zjišťován ani převod směnek ani převod vyplňovacího práva směnečného.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uvádí, že soudy nesprávně posoudily zásahy do směnek, učiněné obviněným G., jakožto protiprávní. Zdůrazňuje, že i u neoprávněného majitele směnky jsou trestné pouze zásahy do směnky zásadnější povahy, nikoliv každý zásah bez dalšího. Je proto přesvědčen, že soudy nižších stupňů i nesprávně aplikovaly právní závěr ve věci „rozsahu trestné činnosti“. Připomíná, že do směnek byly doplněny výhradně správné údaje, tj. skutečnosti odpovídající informacím ohledně směnečných dlužníků, směnečných částek, když k jejich vyplnění došlo pouze neoprávněnou osobou, obviněným G. Soudy nižších stupňů se podle něj mylně nevypořádaly s možným zánikem trestnosti ve smyslu § 21 odst. 3 tr. zákoníku. Soudy rovněž nesprávně posoudily a vyhodnotily rozsah trestné činnosti, která jím měla být spáchána.

Obviněný v následující (značně obsáhlé) části dovolací argumentace vznáší další námitky různého charakteru, které (formálně) vztahuje k otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu svým jednáním. Předně uvádí, že odvolací soud zdůraznil, že měl sám připustit, že samotné indosování směnky je k tíži žalovaných. V tomto směru ovšem obviněný připomíná, že ve své výpovědi dne 13. 5. 2021 uvedl opak, tj. že indosace nemá žádný dopad na procesní postavení žalovaných, neboť tzv. kauzální námitky zůstávají zachovány, k čemuž odkázal i na judikaturu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1155/2014). Připomíná rovněž, že předmětné indosace byly provedeny z účetních důvodů, jak sdělil už před soudem prvního stupně. Stejně tak namítá, že není zřejmé, z jakých skutkových závěrů soudy nižších stupňů dovodily, že spoluobviněný G. lže v úmyslu ho krýt. V této části je tak podle něj rozsudek soudu prvního stupně neodůvodněný, nepřezkoumatelný a nezákonný. Nesouhlasí také s tím, jak soudy nižších stupňů interpretují sdělení obviněného G., že peněžní prostředky určené ke koupi směnek použil na vybavení dětského pokoje svého vlastního bytu. Jejich úvahy jsou tak podle obviněného v extrémním rozporu s výpovědí spoluobviněného G. Dále nesouhlasí s tím, že je mu soudy nižších stupňů vytýkáno, že se nehájil tím, že byl bratrem (obviněným G.) podveden, když tvrdí, že přesně takto se v řízení hájil, a to explicitně ve své výpovědi dne 13. 5. 2021. Navíc i vysvětlil, proč nevypovídal proti svému bratrovi od počátku vyšetřování. Rovněž vyjadřuje své nepochopení stran postupu soudů nižších stupňů, kdy tyto uvěřily výpovědím spoluobviněného Haderera, které jsou podle jeho názoru nekonzistentní a odporují si. Spoluobviněný Haderer podle něj uvádí všemožné obskurní informace ke složkám řidičů, zatímco on podle svého přesvědčení vždy jednoznačně a konzistentně uváděl, že žádné osobní složky nepřevzal a že směnky převzal za účelem vymáhání.

Vyjadřuje také nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, že kupní cena za směnky byla nízká. K tomu uvádí, že nabídnutá kupní cena za nabytí směnek odpovídala době nabytí, jakož i dalším okolnostem případu. Je rovněž toho názoru, že soud prvního stupně nedisponuje odborností, která by mu umožnila učinit si závěr o oceňování a ceně cenných papírů, a proto nelze takto bez znaleckého posouzení argumentovat k jeho tíži. Svůj nesouhlas vyjadřuje také s tvrzením soudů nižších stupňů, že spoluobviněný G. nemá zkušenosti s vymáháním směnek, neboť toto tvrzení nemá oporu ve skutečnosti a obsahu dokazování, které bylo doposud v rámci trestního řízení provedeno, neboť všichni obvinění mají zkušenosti s vymáháním směnek, nadto obviněný G. soudně směnky, vlastní i indosované, vymáhal již dříve.

V souvislosti s naplněním subjektivní stránky přisouzeného zvlášť závažného zločinu svým jednáním také uvádí další (četnou) sadu námitek. Předně konstatuje, že se neztotožňuje ani s postupem odvolacího soudu, který bagatelizoval výpovědi spoluobviněného Haderera, který vyloučil, že by mu směnky prodal nebo na něj převedl vyplňovací právo prodejem obchodního podílu TAXI Partner, s. r. o. Zdůrazňuje, že spoluobviněný Haderer ve své výpovědi vyloučil pouze to, že by směnky prodal „za peníze“, avšak že uvedl, že směnky převedl z jiných důvodů. V tomto smyslu pak výpověď spoluobviněného Haderera podle něj nebyla v rozporu s jeho výpovědí ani nebyla usvědčujícího charakteru. Směnky, a to vč. vyplňovacího směnečného práva, podle obviněného na něj spoluobviněný Haderer převedl jakožto formu nepeněžité odměny za jeho služby, a to vč. vyplňovacího směnečného práva. Uvádí, že se e-mailová komunikace se svědkem P., který ve věci taktéž vypovídal, týkala pouze jednání o převodu podílu na TAXI Partner, s. r. o., nikoliv převodu směnek, a tudíž z tohoto důkazu nelze činit relevantní závěry ohledně (okolností) nabytí směnek. Dále nesouhlasí s tím, že soudy dovodily, že spoluobviněný G. sám uvedl, že směnky padělal se souhlasem spoluobviněného Haderera. Tvrdí, že obviněný G. ve skutečnosti ve svém odvolání uvedl, že toto tvrdí obžaloba. V odvolání totiž poukazoval na to, že není jasné, v jakém rozsahu je skutek, jehož se měl podle obžaloby dopustit, trestný, když je od počátku jednoznačně obžalobou tvrzeno, že došlo k vyplnění směnek v součinnost k tomu oprávněných osob, tj. i spoluobviněného Haderera. Akcentuje i skutečnost, že zneužití směnek nikdy nebylo jejich předchozím majitelem (obž. Hadererem) nijak namítáno. K nesprávnému závěru odvolacího soudu ohledně bonity směnečných dlužníků, uvádí, že odvolací soud nezohlednil, že ihned poté, kdy se spoluobviněný G., k věci přiznal, začal brát žaloby ve směnečném řízení zpět a ukončil sám vlastním rozhodnutím vymáhací proces. Ve vztahu k námitkám ohledně naplnění subjektivní stránky proto sumarizuje, že veškeré uvedené skutečnosti neodůvodňují ani ve svém souhrnu závěr o jeho úmyslu spáchat předmětnou trestnou činnost, jež je mu kladena za vinu.

Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se dále vyjadřuje obviněný také v tom smyslu, že podle něj skutek, jenž je mu kladen za vinu, není zločinem podvodu, ale také že není ani zločinem padělání směnky, neboť byl podle první indosace od spoluobviněného Haderera i druhé indosace od obviněného G., jíž nabyl vyplňovací právo, vlastníkem směnek. Připomíná, že u padělání směnky je intenzita zásahu do právem chráněného zájmu dána složkou kvalitativní a kvantitativní. Považuje za nesporné, že intenzita zásahu do směnky podle tvrzení obžaloby a soudu prvního stupně je dramaticky odlišná než u skutku popsaného odvolacím soudem. Pro hodnocení celé věci považuje za podstatnou skutečnost, že indosace obviněným Hadererem na něho proběhla. Podle něj by měla být vzata v úvahu rovněž kvantitativní složka, neboť by se mělo vycházet z toho, kolik směnek bylo skutečně z jeho strany vymáháno a kolik bylo reálně vymoženo. V tomto směru podle něj není odkaz na „značný rozsah“ v rozsudku odvolacího soudu přiléhavý, neboť výsledky provedeného dokazování nebylo jakkoliv prokázáno, že spoluobviněný G. v době, kdy nakládal s tou kterou konkrétní směnkou, takto činil s vědomím, že na směnce je již padělán podpis výstavce, a tudíž pak toto nelze klást za vinu ani jemu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 653/2006). Obviněný je tak přesvědčen, že v důsledku nesprávného – a podle něj rovněž selektivního – hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů, resp. odvolacím soudem, kdy tento dovodil, že k převodu směnek a vyplňovacích směnečných práv na jeho osobu v posuzované věci nedošlo, došlo rovněž k vadnému subsumování předmětného jednání pod skutkovou podstatu trestného činu podle § 234 tr. zákoníku, a tudíž i k založení vady tzv. nesprávného právního posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Obviněný dále tvrdí, že byl odsouzen za tzv. nepodstatné zásahy do směnky. Připomíná, že objektem trestného činu „padělání směnky“ je ochrana finanční soustavy, nikoliv majetkových zájmů poškozených. Za nesprávný proto považuje výrok odvolacího soudu o povinnosti nahradit poškozeným škodu, neboť jim daným činem nemohla vzniknout žádná újma. K tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 564/2017. Soudy nižších stupňů podle něj nesprávně opomíjí skutečnosti, že směnky zajišťovaly skutečné závazky řidičů z titulu neodvedených tržeb a že takto mu byly předány spoluobviněným Hadererem. V této souvislosti je pak podle něj nepodstatné, že řidiči svůj dluh „neevidovali“, když tržbu skutečně odevzdali, neboť ji odevzdali jinému subjektu a na jiném místě, tj. společnosti Taxi Praha, s. r. o. Podle obviněného je naopak relevantní zjištění, že směnky měly být vyplněny na částku 300.000 Kč, když tuto informaci mu sdělil spoluobviněný Haderer, což oba potvrdili ve svých výpovědích ze dne 13. 5. 2021 v průběhu hlavního líčení. Podstatné okolnosti ke směnkám tak znal i spoluobviněný G., a to z obsahu rozhovorů s ním, nikoliv ovšem z rozhovoru jeho (obviněného) se spoluobviněným Hadererem, jak ve svém rozsudku konstatuje odvolací soud. Namítá rovněž, že obviněný G. byl odsouzen za padělání směnky v úmyslu udat ji jako pravou, byť se na vymáhání směnek nikterak nepodílel.

Akcentuje skutečnost, že u odvolacího soudu byl proveden toliko výslech spoluobviněného Haderera a jejich výslech proveden nebyl. Odvolacímu soudu poté obviněný vytýká také to, že mu jím bylo odebráno v rámci veřejného zasedání slovo s tím, že odvolací soud obsah trestního spisu a jeho argumenty dobře zná, přestože odvolacímu soudu nebyl znám obsah jeho vyjádření. Tímto postupem mu podle jeho přesvědčení bylo odepřeno právo na obhajobu.

Obviněný proto uzavírá, že se soudy nižších stupňů nesprávně vypořádaly s rozsahem skutku, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání, a že nesprávně určily výši škody, kterou vyčíslily jako součet směnečných sum, a to i přes v průběhu trestního řízení nezpochybnitelně prokázanou skutečnost, že v soudních řízeních nebyly vymáhány celé směnečné sumy, nýbrž jen jejich menší části. Nelze proto podle něj učinit závěr, že způsobil škodu ve výši 300.000 Kč. Z tohoto důvodu považuje i jemu uložený trest za nepřiměřeně přísný a řádně neodůvodněný, neboť pokud by byly u soudů uplatňovány směnky skutečně padělané, je podle něj nepravděpodobné, že by v konečném důsledku žalovaným (tj. poškozeným) vznikla jakákoliv škoda, když by stačilo uplatnit prostou směnečnou námitku.

Dovolatel se v rámci dovolací argumentace vyjadřuje rovněž v tom smyslu, že pakliže odvolací soud dospěl k závěru, že soudní řízení před soudem prvního stupně probíhalo takovým způsobem, že výsledkem jeho rozhodnutí byly závažné vady řízení a tyto nešlo napravit v odvolacím řízení, měl odvolací soud napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí tak, aby tyto vady mohly být odstraněny a bylo vydáno nové rozhodnutí, které by připouštělo možnost řádného opravného prostředku. Neměl se tak podle něj stavět na roveň soudu prvního stupně a rozhodovat sám po provedení dokazování, vyhodnocení důkazů a výpovědí a provedení nového právního hodnocení, které nemá oporu v provedeném dokazování. Tuto dovolací argumentaci vztahuje výslovně k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dále obviněný uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť podle něj bylo trestní stíhání v dané věci podle zákona nepřípustné, když jednání, jež je mu kladeno za vinu, je z pohledu směnečného práva jednáním přípustným, nikoliv zakázaným a protizákonným. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 541/10, podle nějž směnka, která plní zajišťovací funkci, není k zajištěnému závazku akcesorická a je ve vztahu k němu v postavení zcela samostatného a nezávislého závazku. Pokud jde o vznik směnky a obsah závazků vtělených do této listiny, uplatní se výlučně předpisy směnečného práva. Zanikne-li závazek, byť i splněním, nezaniká tím zároveň samotná zajišťovací směnka, nestává se neplatnou a nic se na ní nemění. Obviněný proto dovozuje, že trestní stíhání není namístě, pakliže se jeho jednání pohybovalo výhradně v rovině vztahů občanskoprávních.

Obviněný podané dovolání opírá rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [pozn. Nejvyššího soudu – ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. podle platné a účinné právní úpravy dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], neboť zrušením rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, kdy jeho rozhodnutí považuje za neodůvodněné a nepřezkoumatelné, došlo k založení vady řízení před odvolacím soudem a vady rozhodnutí odvolacího soudu, přestože byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (podle účinné právní úpravy písm. a) až l) – pozn. Nejvyššího soudu). V souvislosti s tímto uplatněným dovolacím důvodem opětovně připomíná, že mu byla odebrána možnost vyřízení věci ve dvojinstančním řízení.

Závěrem dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v části týkající se jeho osoby a spoluobviněného G. v celém rozsahu rozsudek odvolacího soudu, a rovněž zrušil v celém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, a dále aby rozhodl podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Současně navrhuje, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložila předsedkyně senátu Nejvyššího soudu výkon rozhodnutí, týkající se jeho osoby, proti němuž bylo podáno dovolání. V případě, že výkon rozhodnutí bude již realizován, navrhuje, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušila předsedkyně senátu Nejvyššího soudu výkon rozhodnutí – trestu odnětí svobody, proti němuž bylo rovněž toto dovolání podáno, a současně rozhodla tak, že se nebere do vazby.

Obviněný G. opřel své dovolání explicitně o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř.

V podaném dovolání se nejprve vyjadřuje k jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že se plně doznal ke skutku, jenž měl spočívat ve svévolném vyplnění směnek, a to dle jeho přesvědčení pravdivě, kdy však jednal v úmyslu neoprávněně vylákat finanční odměnu. Akcentuje, že jiný skutek byl popsán v obžalobě, jiný v rozsudku soudu prvního stupně a jiný v rozsudku odvolacího soudu. Jako pochybení vnímá postup odvolacího soudu, kterým byl odsouzen podle jeho mínění za jiný skutek, než který byl popsán v obžalobě a rozsudku soudu prvního stupně, a to za skutek spočívající v tom, že měl předmětné směnky vyplnit společně s obviněným Raškou. Ten však byl od počátku považován za majitele směnek, když k odlišnému názoru se přiklonil až odvolací soud při vyhlášení svého rozsudku, přestože podle obviněného z provedeného dokazování po celou dobu vyplývalo, že obviněný Raška byl oprávněným majitelem směnek. Tvrdí, že skutečnost, zda došlo k neoprávněnému nabytí směnek ze strany obviněného Rašky, nebyla v řízení vůbec prokazována a na provádění důkazů k této skutečnosti bylo ze strany soudů nižších stupňů zcela rezignováno. Postup odvolacího soudu, kdy tento podle něj posoudil skutkový děj zcela nově a neočekávaně, v rozporu s popisem skutku obsaženým v obvinění, obžalobě a ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, a tím do věci snesl novum, lze podle obviněného považovat za překvapivý a v rozporu s legitimním očekáváním. Takovým postupem byl zbaven svého práva na spravedlivý proces, konkrétně pak práva na obhajobu prostřednictvím řádného opravného prostředku. Namítá proto, že popis skutku ve výrokové části odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu neodpovídá závěru, že se měl dopustit padělání směnky a svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 234 tr. zákoníku. Uvedené závěry odvolacího soudu jsou tak podle něj v extrémním rozporu s faktickým stavem a zejména s obsahem doposud provedených důkazů.

Má za to, že závěr odvolacího soudu o tom, že ke spáchání trestného činu jeho osobou došlo vyplněním směnek neoprávněným majitelem, tj. obviněným Raškou, nemá oporu v provedeném dokazování. Zdůrazňuje skutečnost, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno něco jiného, a to že obviněný Raška nabyl směnky od obviněného Haderera jako jednatel inkasní agentury, do své dispozice a vlastnictví, a to nejdříve od obviněného Haderera tzv. blankotradicí. Odvolací soud ovšem věc následně posoudil překvapivě a v rozporu s legitimním očekáváním úplně jinak, ačkoliv skutečnost, že nejprve došlo k neoprávněnému nabytí směnek obviněným Raškou, nebyla v řízení vůbec prokazována. Toto nedoplnil ani odvolací soud, takže soudy nemohly v tomto směru dospět k objektivním závěrům. Navíc to nikdy netvrdil ani obviněný Haderer. Proto považuje skutková zjištění odvolacího soudu za učiněná v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Takovým postupem odvolacího soudu mu bylo rovněž odejmuto právo na obhajobu a řádný opravný prostředek.

Je přesvědčen, že za své jednání neměl být shledán vinným, neboť vyplněním přední strany směnky, byť excesivně, nedošlo k naplnění trestného činu vytýkaného odvolacím soudem, neboť se jednalo o realizaci směnečných práv. Obviněný věří, že směnečný nárok byl v posuzované věci oprávněný, když podle výpovědi spoluobviněného Haderera došlo k postoupení pouze těch směnek, které kryly závazky především z neodevzdaných tržeb. Zdůrazňuje, že při vyplnění zadní strany směnky došlo toliko k padělání podpisu spoluobviněného Haderera, tj. k padělání indosační doložky, což podle něj soudy mylně posuzují jakožto padělání směnky. K tomu připomíná, že nikoliv každé pochybení při vyplňování směnky, resp. její excesivní vyplnění, je trestným činem. Odvolací soud tak podle něj mylně pominul skutečnost, že došlo k indosaci tzv. blankotradicí podle čl. 14 odst. 2 písm. c) zákona směnečného a šekového, když teprve později byla na směnku dopsána indosace jeho osobou. Podle jeho názoru byla dopsána indosace podle skutečného stavu, avšak s nepravdivým podpisem. K „padělání“ indosační doložky totiž podle něj došlo s vědomím, souhlasem a aktivní účastí spoluobviněného Haderera, který byl jedinou osobou oprávněnou indosovat směnky, což také podle něj učinil. Své jednání proto nepovažuje za padělání indosační doložky. Obviněný je tudíž přesvědčen, že soudy nižších stupňů hodnotily jednotlivé provedené důkazy selektivně, když upřednostnily ty, které svědčily v jeho neprospěch a zcela rezignovaly na prověření jeho obhajoby a při hodnocení důkazů uplatnily svoji libovůli. Skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou podle něj v extrémním nesouladu s obsahem jednotlivých provedených důkazů. Stejně tak postupoval odvolací soud, který ho uznal vinným jiným skutkem, než jaký byl uveden v podané obžalobě a poté v rozsudku soudu prvního stupně.

Obviněný dále odkazuje na dovolací důvody, které v podaném dovolání uplatnil obviněný Raška, přičemž je činí součástí svého dovolání. Konkrétně zmiňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. V tomto směru pak odkazuje na obsah nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 541/10, z nějž stejně jako z obsahu trestního spisu v posuzované věci podle něj vyplývá, že jeho jednání je z pohledu směnečného práva jednáním přípustným, nikoliv zakázaným a protizákonným. Zdůrazňuje, že předmětem trestního řízení je podle něj posouzení trestnosti jeho jednání, nikoliv oprávněnost jeho směnečného nároku. Připomíná, že podle závěrů judikatury spočívá abstraktnost závazku ze směnky v tom, že ekonomické nebo jiné důvody jeho vzniku nejsou nijak rozhodné. Směnka, která plní zajišťovací funkci, není k zajištěnému závazku akcesorická a je ve vztahu k němu v postavení zcela samostatného a nezávislého závazku. Pro posouzení otázek vzniku směnky, obsahu závazků z ní plynoucích či splatnosti směnky se mají uplatnit výlučně předpisy směnečného práva, a proto pokud s určitou změnou v kauzálním závazku směnečné právo nic se směnkou nespojuje, tato změna se do směnky nijak nepromítne. Zanikne-li závazek, byť splněním, nezaniká tím zároveň samotná zajišťovací směnka, nestává se neplatnou a z pohledu směnečného práva se na ní nic nemění. Obviněný je proto přesvědčen, že v posuzované věci není trestní stíhání namístě, neboť se jeho jednání pohybovalo výhradně v rovině vztahů občanskoprávních, podle nichž je z pohledu směnečného práva přípustné.

Poté obviněný konstatuje, že se padělání směnky podle § 234 tr. zákoníku týká podstatných náležitostí směnky, typicky podpisu výstavce či směnečné sumy, avšak že ne každý zásah do směnky je chráněn normami trestního práva. Obviněný tvrdí, že byl odsouzen za nepodstatné zásahy do směnky spočívající mimo další ve vyplnění data splatnosti či doložky „bez protestu“. Odkazuje na závěry judikatury k otázce objektu trestného činu „padělání směnky“, jímž je ochrana finanční soustavy, nikoliv majetkový zájem poškozených. Proto tento dovolatel považuje rovněž za nesprávný výrok o náhradě škody. Soudy nižších stupňů podle něj zcela ignorovaly skutečnost, že směnky zachycovaly skutečné závazky řidičů z titulu neodvedených tržeb a že s touto informací byly předány obviněnému Raškovi k vymáhání. V této souvislosti je pak podle něj podstatné skutkové zjištění, že směnky měly být vyplněny na směnečnou částku 300 000 Kč, jak měl výslovně sdělit spoluobviněný Haderer obviněnému Raškovi. K tomu odkazuje na jejich výpovědi u hlavního líčení dne 13. 5. 2021. Tyto podstatné okolnosti týkající se směnek znal on sám od svého bratra, obviněného Rašky, nikoliv z rozhovoru obviněného Rašky a Haderera, jak v rozporu s obsahem zjištěných skutečností konstatuje odvolací soud. Soudy nižších stupňů pak podle něj nedisponují žádným důkazem, který by svědčil o tom, že jednal s vědomím a na pokyn svého bratra, obviněného Rašky. Má za to, že jeho obhajoba a obhajoba spoluobviněného Rašky nebyla vyvrácena žádným konkrétním důkazem. Proto tato rozhodnutí považuje obviněný za neodůvodněná a nepřezkoumatelná. Namítá také, že oba byli společně odsouzeni za padělání směnek v úmyslu udat je jako pravé, byť se on sám nijak na vymáhání směnek nikterak nepodílel. Uvedené skutkové zjištění je proto podle něj v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů, z nichž odvolací soud musel při svém rozhodování vycházet.

Dovolatel také namítá, že trestné je padělání tří podpisů výstavců v rámci celého balíku směnek. V tomto směru podle něj nebylo provedeno žádné dokazování ohledně toho, zda a jak padělání těchto podpisů vůbec souvisí s jejich trestnou činností. Je také přesvědčen, že soudy nižších stupňů rovněž nesprávně stanovily výši škody, a to jakožto součet směnečných sum, a nezohlednily skutečnost, že postupoval v úmyslu obohatit se o částku 350.000 Kč jednáním, které dle jeho subjektivního náhledu nebylo trestnou činností vůči jakékoliv společnosti nebo směnečným dlužníkům, nýbrž že se takto nezákonně obohatil pouze na úkor svého bratra, obviněného Rašky.

V neposlední řadě obviněný také konstatuje, že z vlastní vůle odvolací soud v rámci veřejného zasedání provedl výslech spoluobviněného Haderera, z čehož je více než zřejmé, že to byl právě odvolací soud, který svým postupem vyjádřil pochybnosti, zda v daném případě u předmětných směnek došlo k jejich indosaci, či nikoliv. Tyto pochybnosti dovolatel G. považuje za zásadní pro řádné a skutečně objektivní hodnocení důkazů, a proto měl odvolací soud podle něj k těmto pochybnostem přihlédnout a nehodnotit důkazy selektivně.

V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v části týkající se jeho osoby a obviněného Rašky v plném rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 9 To 49/2021, a rovněž v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 40 T 7/2021, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Dále navrhl, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. předsedkyně senátu Nejvyššího soudu odložila výkon rozhodnutí týkající se jeho osoby, proti nimž bylo podáno dovolání, a pro případ, že by výkon rozhodnutí byl již realizován, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. výkon napadeného rozhodnutí přerušila, a současně aby Nejvyšší soud rozhodl, že se nebere do vazby.

K dovoláním obou obviněných se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále také jako „státní zástupkyně“) ve vyjádření ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. 1 NZO 290/2022. V tom předně zrekapitulovala obsah podaných dovolání obou obviněných.

Nejprve se vyjádřila k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jejž uplatnili oba obvinění, neboť podle nich bylo trestní stíhání v jejich věci nepřípustné, k čemuž odkázali na nález Ústavního soudu vedený pod sp. zn. I. ÚS 541/10, podle jehož závěrů by bylo třeba jednání obviněných posoudit jakožto přípustné z pohledu směnečného práva, nikoliv nezákonné a zakázané. V této souvislosti státní zástupkyně považuje za nutné připomenout, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze podat, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné, přičemž o jeho nepřípustnost jde pouze tehdy, pakliže je dána některá okolnost uvedená v § 11 odst. 1 tr. ř., resp. v § 11a tr. ř. Za situace, kdy obvinění argumentují absentujícím rozporem svého jednání se zněním platné právní úpravy, v daném případě s podmínkami zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, a na tomto podkladě beztrestností takového jednání, pak jimi použitá konstrukce odůvodnění tvrzené nepřípustnosti jejich trestního stíhání ve smyslu užitého dovolacího důvodu neodpovídá jeho účelovému zaměření a není tak způsobilá věcnému projednání.

Ohledně oběma obviněnými zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatuje, že ten je ze strany obou obviněných založen na zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu vycházejícího z předpokladu, že k vyplnění směnek došlo ze strany neoprávněného majitele, ačkoliv v hlavním líčení bylo zjištěno, že dovolatel Raška směnky nabyl od spoluobviněného Haderera jako jednatel společnosti, kterou je třeba považovat za inkasní agenturu a tedy ve skutečnosti je nabyl do své vlastní dispozice v rámci vlastnictví této společnosti. Rovněž jej opřeli o konstatování, že závěr odvolacího soudu o neoprávněném nabytí směnek obviněným Raškou a nerealizování přechodu vyplňovacího práva směnečného na tohoto obviněného, nebyl učiněn na podkladě provedeného dokazování a skutečného obsahu jednotlivých důkazů.

K tomuto tvrzení obviněných státní zástupkyně uvádí, že z hlediska poukazovaného skutkového podkladu výroku o vině obou dovolatelů nelze přisvědčit závěru obviněných, že jej odvolací soud učinil na podkladě změny v popisu skutku, pro který byli právě ve vztahu ke způsobu jeho právního posouzení postaveni před soud a uznáni vinnými na úrovni soudu prvního stupně. Společný úmysl obviněných padělat zajišťovací bianco směnky a uplatnit je jako pravé totiž po skutkové stránce stále vycházel ze skutkové okolnosti (prostého) převzetí složky dokumentů s osobními údaji bývalých zaměstnanců společnosti TAXI Partner, s. r. o., od jejich jednatele, spoluobviněného Haderera, a to včetně zajišťovacích biaco směnek, které měl jmenovaný ve své dispozici za tam dále uvedeným účelovým určením plynoucím z potřeby zajištění závazků a pohledávek ze své pozice statutárního zástupce zaměstnavatelské společnosti vůči jejím zaměstnancům a které jim v rozporu s původním ujednáním nevrátil. S takto obdrženým obsahem převzatých osobních složek pak naložili dovolatelé po vzájemné domluvě nejprve neoprávněným doplněním chybějících směnečných údajů, kterého se konkrétně zhostil obviněný G., včetně – v některých případech – dílčího připojení napodobeniny podpisu jejich údajných výstavců. Takovým způsobem pak, jak uvádí státní zástupkyně, oba obvinění jednali, ačkoliv věděli, že takto „vystavené“ směnky nemohou plnit svoji původně předpokládanou funkci zajišťovacího institutu právě z důvodu absence škody způsobené jimi jejich bývalému zaměstnavateli. Následně ve všech přisouzených případech došlo opět ze strany obviněného G. k vyhotovení nedatovaného indosamentu s napodobením podpisu spoluobviněného Haderera, kterým byly tyto směnky rubopisem převedeny na obviněného Rašku, a poté z jeho strany na jím ovládané společnosti, přičemž po předchozí dohodě obou dovolatelů byly předmětné směnky obviněným Raškou uplatněny jako pravé u Krajského soudu v Praze, ačkoliv oběma dovolatelům bylo známo, že údajní výstavci jimi převzatých bianco směnek nejsou zatíženi žádným dluhem vůči svému bývalému zaměstnavateli a že chybějící údaje na směnkách byly vyplněny zcela neoprávněně.

Jinak řečeno, státní zástupkyně konstatovala, že porovnáním popisu tzv. skutkové věty výroku o vině z rozsudků soudů nižších stupňů je zřejmé, že v její výsledně verzi již nebyly obsažené ty skutkové okolnosti (z původního znění), které se vztahovaly k původně přisouzenému sbíhajícímu se zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a také ty, které se vztahovaly ke spoluobviněnému Hadererovi, jenž byl výrokem odvolacího soudu podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn. Zásah do práva obou dovolatelů na obhajobu v souvislosti s poukazovanou změnou skutkového podkladu výroku o jejich vině na odvolací úrovni, vč. odebrání jejich práva na dvojinstanční soudní řízení, tak za popsaného stavu věci rozhodně nelze důvodně namítat. Ve vztahu k této námitce obou obviněných je také podle státní zástupkyně třeba konstatovat, že v předmětné trestní věci rozhodovaly jak soud prvního stupně, tak odvolací soud při zachování všech procesních práv obviněných, včetně práva na podání odvolání. Ve vztahu k výsledné právní kvalifikaci jejich jednání, proti níž oba dovolatelé brojí, je přitom zřejmé, že se soudy obou stupňů shodly na hodnocení důkazů i na popisu skutku. Pokud byl tedy soudem prvního stupně na základě provedených důkazů formulován skutkový stav, který na odvolací úrovni nedoznal žádné změny, neboť se s jeho správností odvolací soud ztotožnil, pak v uvedeném směru odlišný názor dovolatelů nelze spojovat s porušením zásady dvojinstančnosti řízení a s porušením jejich ústavně zaručených práv.

Akcentuje, že o vině obviněných nebylo ze strany odvolacího soudu rozhodnuto na podkladě odlišných skutkových okolností, které by se vztahovaly k situaci, za níž se předmětné bianco směnky dostaly do jejich dispozice, přesněji do moci obviněného Rašky. Zdůrazňuje, že tyto se dostaly do dispozice obviněného Rašky tím, že tento převzal složky dokumentů, které obsahovaly i bianco směnky od spoluobviněného Haderera. Za takových okolností podle státní zástupkyně mohly být jen stěží rubopisovány ze strany jejich majitele, spoluobviněného Haderera, na dovolatele Rašku tak, aby se následně stal jejich oprávněným vlastníkem nadaným legitimním titulem k jejich použití jako pravých. Pakliže tedy oba dovolatelé namítají, že byl obviněný Raška od počátku trestního stíhání považován za majitele směnek a že ke změně skutku došlo až vyhlášením rozsudku odvolacího soudu, pak zůstává otázkou, na kterých skutkových okolnostech vybudovaly jak podaná obžaloba, tak prvostupňový soud svůj shodný právní závěr o naplnění znaku „padělali platební prostředek…“. Pokud v této souvislosti dovolatelé namítají, že směnky byly indosovány ze strany spoluobviněného Haderera a v této návaznosti pak staví do zcela odlišného světla neoprávněné vyplnění směnek, aniž by došlo k padělání indosační doložky, pak zcela vybočují z těch rozhodných skutkových zjištění, na nichž je postavena uvedená část právní věty. Státní zástupkyně proto shrnuje, že za trestné jednání rozhodně nebylo od samého počátku předmětného trestního řízení považováno toliko vyplnění údajů do směnek, které (pouze) nesouhlasily se skutečností.

I přes výše uvedené však oba dovolatelé považují jimi zmíněný „nový“ skutkový závěr odvolacího soudu za takový, který je v extrémním rozporu s obsahem doposud provedených důkazů. Oběma soudům také vytýkají tvrzené selektivní hodnocení důkazů. Státní zástupkyně konstatuje, že při takto uplatněné námitce zpochybnění legitimity skutkového podkladu výroku o vině obou dovolatelů je nutno ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně pak bodu 11 usnesení ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, zdůraznit, že ani po 1. 1. 2022 se Nejvyšší soud nestává třetí instancí plného skutkového přezkumu a že dovolání nemůže plnit funkci „dalšího odvolání“. Naopak, zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění by připadal v úvahu pouze tehdy, pokud by byly naplněny podmínky uvedené v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. pokud by se soudy dopustily zásadní deformace provedených důkazů a tyto hodnotily v rozporu s jejich obsahem a vybočily by z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., popř. by byly naplněny podmínky souvisejícího dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Takovým způsobem však dovolatelé neargumentovali, neboť z jejich strany není poukazováno na takové nedostatky v procesu hodnocení výsledků provedeného dokazování, které by se projevily v tomu odpovídající míře dosahující porušení jejich práva na spravedlivý proces ve smyslu vady tzv. zjevného rozporu. Je tedy zřejmé, že dovolatelé v namítaném směru nepostupovali správně a uvedenou část dovolání neučinili kvalifikovaným předmětem přezkumného postupu dovolacího soudu. Nadto nad rámec podaného vyjádření státní zástupkyně konstatuje, že obsah dostupného spisového materiálu rozhodně nevypovídá o tom, že by se soudy dopustily takového hodnocení provedených důkazů, které by bylo možno označit za nelogické a které by postrádalo své racionální a obecně přijatelné opodstatnění. Státní zástupkyně proto uzavírá, že k žádnému, natožpak zjevnému rozporu skutkových zjištění, rozhodných pro právní posouzení skutku, s provedenými důkazy v předmětném řízení nedošlo. Nadto pak připomíná, že na podkladě řádného procesního postupu soudy nižších stupňů zcela vyvrátily obhajobu obviněného Rašky i obviněného G., přičemž se poměrně podrobně vyjadřuje zejména ke zjištěným okolnostem ohledně předání složek s předmětnými bianco směnkami mezi spoluobviněným Hadererem a obviněným Raškou.

K právnímu posouzení jednání obviněných coby spáchanému ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a s tím souvisejích námitek obviněných se státní zástupkyně vyjadřuje tak, že z přisouzených okolností jednání dovolatelů je zřejmé, že postupovali ohledně každého kroku ve smyslu naplnění trestného záměru na zfalšování předmětných směnek v úmyslu použít je jako pravé ve spolupachatelské formě trestné součinnosti, a tudíž je námitka obviněného Rašky, že žádné směnky nevyplnil, a námitka obviněného G., že se na vymáhání směnek nikterak nepodílel, zcela irelevantní. Okolnosti jejich jednání jsou naopak dostatečným způsobem vyloženy v rámci hodnotících úvah soudu prvního stupně. K tomu odkazuje na body 66 a 67 jeho rozsudku a dále na rozhodnutí uveřejněné pod č. 18/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K námitce obviněného Rašky ve vztahu k dovolací