4 Tdo 798/2023 – Nejvyšší soud

4 Tdo 798/2023-363 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2023 č. j. 6 To 24/2023-327, v trestní věci vedené Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. 5 T 115/2019, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 12. 2022 č. j. 5 T 115/2019-294 byl obviněný J. H. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že poté, co v přesně nezjištěné době na začátku dubna 2019 v XY, v ul. XY, v pasáži převzal od J. M., nar. XY, benzinovou kotoučovou řezačku na beton zn. Stihl, oranžové barvy, nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 6 120 Kč, a vyplatil mu za ni částku ve výši 3 100 Kč, tuto následně po datu 4. 4. 2019 prodal neznámé osobě, ačkoli si byl minimálně ode dne 4. 4. 2019, kdy za ním přišel majitel pily A. V., nar. XY, společně s J. M., vědom možnosti, že předmětnou věc J. M. nezískal legálním způsobem. 2. Za to byl obviněný podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 216a tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A. V., nar. XY, bytem XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Obviněný podal proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu odvolání, a to do výroku o vině a trestu. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 2. 2023 č. j. 6 To 24/2023-327 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy /dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ a dále, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku /dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, jakož i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo protože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) /dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř./. 5. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapituloval průběh dosavadního řízení a obsáhle uvedl podmínky pro řízení dovolací. V samotném dovolání pak předeslal, že je nucen opakovat svoji odvolací argumentaci, neboť krajský soud se s námitkami nevypořádal. Dále je z provedeného dokazování patrné, že obviněný prodal dne 3. 4. 2019 předmětnou pilu svědkovi Z. a až dne 4. 4. 2019 se dozvěděl, že tato pochází z trestné činnosti. K tomuto zrekapituloval jednotlivé svědecké výpovědi a vytkl soudům, že svůj závěr o vině vyvodily pouze ze svědecké výpovědi Š. Š., která jediná uvedla, že obviněný měl sdělit, že pilu vrátí v případě, že donesou 12.000 Kč, z čehož soudy dovodily, že ji měl obviněný u sebe. Nebylo ovšem zohledněno, že to byl svědek V., kdo nabídl alternativu, buď vrátit pilu nebo 11.000 Kč jako pořizovací cenu, pro případ, že by ji dovolatel již neměl u sebe. Pokud by obviněný pilu u sebe měl, nebylo nic jednoduššího než ji vrátit, neboť sám nechtěl mít se svědkem V. problémy a současně měl ve svědkovi i záruku, že mu bude od svědka M. navrácena kupní cena. Následně obviněný obšírně popsal důvody, které jej vedly ke koupi zboží od J. M. (chtěl mu pomoci, aby měl peníze na jídlo). Poté obviněný připomněl, že podle § 2079 občanského zákoníku není nutno u movitých věcí obligatorně sepisovat kupní smlouvu a lze ji tak uzavřít toliko ústně. Vzhledem k tomu, že kupoval danou věc jako fyzická osoba, a nikoliv podnikatel, nejednalo se o spotřebitelský vztah a postačovala pouze ústní forma kontraktu bez přezkumu původu pily. Přesto obviněný se svědkem smlouvu sepsali a podepsali i čestné prohlášení o tom, že pila nepochází z trestné činnosti. Dovolatel tedy zachoval obvyklou míru opatrnosti. Z kupní smlouvy sepsané se svědkem M. je zřejmé, že byla sepsána dne 2. 4. 2019, kupní cena činila 3.100 Kč a součástí bylo i prohlášení o původu zboží. Následujícího dne byla uzavřena druhá kupní smlouva se svědkem Z., jejímž předmětem byla tato pila a kupní cena činila 3.100 Kč. Zisk obviněného byl tedy nulový. Naopak zdůraznil, že to byl svědek J. M., kdo dovolatele podvedl, neboť ho uvedl omyl stran vlastnictví předmětné pily (odměna za práci v Berouně). Obviněný zopakoval důvody, pro které k předmětnému obchodu se svědkem M. došlo, uvedl, že pokud mluvil o tom, že pilu vrátí svědkovi V. za 12.000 Kč, měl tím na mysli, že za tuto částku je schopen sehnat obdobnou, ale funkční (nejspíše novou) pilu. K výtkám, že kupní smlouvy nepředložil již v přípravném řízení poukázal na povinnost orgánů činných v trestním řízení prokázat jeho vinu. Tímto pochybením policie došlo k situaci, kdy byl dovolatel obviněn z trestné činnosti a sám musel scany předložit. Skutečnost, že je bylo nutno získat ze starého telefonu, u nějž nedokázal zaručit funkčnost, mu nemůže být kladena k tíži. Oba svědci jakožto účastnici podepsaných smluv poznali své podpisy a má-li soud pochybnosti o jejich pravosti, měl by podle platného práva přijmout výklad ve prospěch obviněného. Neztotožnil se ani s tvrzením, že svědek M. byl ke své výpovědi motivován pohostinstvím obviněného a jeho bratra, neboť pokud by tomu tak bylo, jistě by jej svědek nezneužil k podvodu a nezatáhl by jej do této situace. Dále se pak obviněný vymezil i proti tomu, že v řízení nebyl vůbec prokázán jeho úmysl, přičemž obšírně rozvedl obecné teze subjektivní stránky trestného činu. Nikde ovšem není vysvětleno, z čeho soud usoudil, že obviněný v době prodeje věděl, že je pila kradená. Z odůvodnění rozhodnutí není ani známo, jak soud dospěl k závěru o převodu vlastnictví, kdo měl pilu získat, za jakou cenu či kdy mělo k takovému jednání dojít, přičemž toto zůstane zřejmě neobjasněno, neboť „tato konstrukce slouží jen jako laxní řešení důkazní nouze směřující k prokazování viny dovolatele“, s čímž se obviněný odmítl smířit. Z provedeného dokazování je tak patrno, že se skutek nestal, neboť je vyloučen úmysl dovolatele koupit kradenou věc, tuto přechovávat, či převézt na jiného. V řízení nebylo prokázáno jednání kladené mu za vinu a takto popsané jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem jsou tak nesprávná a nezákonná. Závěrem dal dovolatel souhlas s rozhodnutím dovolacího soudu v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2023 č. j. 6 To 24/2023-327, jakož i rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 12. 2022 č. j. 5 T 115/2019-294 a stejně tak i další rozhodnutí na citovaná rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu a konečně přikázal, aby věc byla Okresním soudem v Chomutově v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta. 6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rakapitulaci řízení shrnul, že dovolací argumentace obviněného opakuje jeho obhajobu z přechozích fází trestního řízení, se kterou se soudy vypořádaly a připomněl judikaturu konstatující, že takové dovolání je zpravidla zjevně neopodstatněné (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2022, sp. zn. 11 Tdo 1340/2011, 6 Tdo 1217/2013, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, sp. zn. 4 Tdo 206/2019). Výtky obviněného míří do oblasti dokazování skutkových zjištění a snaží se prosadit skutkový závěr, podle kterého inkriminovaný předmět prodal dříve, než se dozvěděl o tom, že je kradený. K těmto námitkám odkázal na str. 3 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 usnesení odvolacího soudu, kde se jimi zabývaly soudy prvého a druhého stupně a dostatečným způsobem vysvětlily, proč neuvěřily této obhajobě obviněného. S tímto názorem se státní zástupce plně ztotožnil a stručně doplnil, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., odůvodnění jejich rozhodnutí splňují požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. a jsou plně přez