4 Tdo 8/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 8/2017 citace  Název judikátu:Podplácení Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2017 Spisová značka:4 Tdo 8/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.8.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podplácení Dotčené předpisy:§ 332 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 4. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.4.2017III.ÚS 1122/17JUDr. Milada Tomkováodmítnuto30.5.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 8/2017-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání obviněného L. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 11 To 111/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 43/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 1 T 43/2015, byl obviněný L. B. uznán vinným ze spáchání zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: „dne 7. 2. 2015 v době kolem 7.00 hod. v ulici N. Z., v místě za křižovatkou ulic N. Z. x Č., v obci K., soudní okres K., poté, co byl v rámci dohledu nad bezpečností silničního provozu jako řidič osobního automobilu Škoda Felicia combi, zastaven při silniční kontrole hlídkou Policie České republiky, Obvodního oddělení Kostelec nad Černými lesy, po provedené dechové zkoušce vzniklo důvodné podezření na jeho přestupkové jednání, byl službou konajícím a ve služebním stejnokroji oblečeným policistou nprap. M. P., poučen o tom, že bude provedena opakovaná dechová zkouška na přítomnost alkoholu v dechu a pokud bude pozitivní, tak bude věc řešena jako podezření ze spáchání přestupku, které je nutno oznámit správnímu orgánu Městskému úřadu Říčany, bez možnosti věc projednat v blokovém řízení, za současného zadržení řidičského průkazu, k tomuto obviněný L. B. uvedl, že ho to zničí, že má chvíli do důchodu, a že má u sebe nějaké peníze, s tím, zdali by to nešlo nějak udělat, nato byl znovu a důrazně upozorněn nprap. M. P., že věc nelze řešit blokově ani na místě, přesto obviněný L. B., v úmyslu se vyhnout zadržení svého řidičského průkazu a projednání věci před správním orgánem, nprap. M. P. nabídl částku ve výši 2.000,- Kč, aby policisté věc neřešili, poté, co byl ze strany nprap. M. P. poučen o tom, že rozhovor bude dále nahráván, bude provedena opakovaná dechová zkouška a v případě jejího pozitivního výsledku mu bude na místě zadržen řidičský průkaz a věc bude oznámena správnímu orgánu, obviněný L. B. nprap. M. P. zopakoval svoji předchozí nabídku, a to slovy: „heleďte, já vám dám ty peníze, fakt jsem zničenej, úplně“, s tím, že policisté od něj dostanou částku ve výši 2.000,- Kč, za to, že věc dále nebudou řešit a neprovedou druhou dechovou zkoušku, takto jednal v úmyslu působit na zasahující policisty, aby porušili své služební povinnosti a obviněný se tak zcela vyhnul postihu za své předchozí protiprávní jednání.“ Za uvedené jednání byl obviněný L. B. odsouzen podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 15 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 1 T 43/2015, podal obviněný L. B. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 11 To 111/2016, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 11 To 111/2016, podal obviněný L. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Má za to, že skutek, pro který je stíhán, nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Stejně tak je zcela přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem. Je si vědom, že dovolání není prostředkem k revizi skutkových zjištění, která učinily soudy I. a II. stupně, avšak pokud jsou právní závěry v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními a existenci tohoto extrémního nesouladu namítne, pak jsou takové vady uplatnitelné. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí v daném případě vyplývá nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jelikož celé řízení stojí na nezákonně získaných důkazech, když provedený zvukový záznam byl pořízen v rozporu s právními předpisy a je tak pro účely trestního řízení zcela nepoužitelný. Obviněný je přesvědčen o tom, že je v rozporu s principem právního státu, principem zákonnosti a právem na spravedlivý proces, když byl odsouzen bez jakéhokoliv zákonně získaného důkazu svědčícího o jeho vině, má za to, že vzhledem ke způsobu, jakým byly provedené důkazy získány, ke kolika zásadním porušením ustanovení trestněprávních předpisů ze strany příslušníků Policie ČR v posuzovaném případě došlo, v neposlední řadě vzhledem k tomu, že se soudu nepodařilo nijakým způsobem vyvrátit tvrzení obhajoby, došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a jiného hmotněprávního posouzení, tím byly naplněny důvody pro podání dovolání. Jediné skutkové zjištění použitelné pro rozhodnutí o vině a trestu bylo totiž získáno na základě výslechu obviněného, který podal přesvědčivé důkazy o své nevině, celé trestní řízení je tak následkem nešťastného omylu, do kterého se nedostal sám, nýbrž se o něj výraznou měrou přičinil policista P. sugestivně vedeným rozhovorem v průběhu silniční kontroly. V dané věci tak nebyl dosažen spolehlivý a zákonný podklad, na základě kterého by, i přes možný stupeň podezření, bylo možno v rámci zákonem stanoveného procesu zjišťování, vyhodnocení rozhodných skutečností a odpovídajícího právního posouzení skutkových zjištění dosáhnout jistoty ohledně viny obviněného. V bodě II., 1) svého dovolání obviněný namítá protizákonnost jednání policisty P., neboť nebylo objasněno, zda nedošlo k zahájení nahrávání dříve, než jak je soudu známo z poskytnuté nahrávky, případně zda nebyla obviněnému položena návodná otázka ještě před tím, než nahrávání započalo, resp. zda nebyl k nabídce úplatku vybídnut, ať už vědomě či nevědomě zasahujícím policistou. Poukazuje na to, že zasahující policista s ním vedl rozhovor na téma přestupku v blokovém či ve správním řízení stejným způsobem a používal totožné slovní obraty po celou dobu silniční kontroly, tedy i před zahájením pořizování zvukové nahrávky. Je tak zřejmé, že zasahující policista si protizákonnost kladení návodných otázek neuvědomoval po celou dobu zásahu, nikoli jen na zvukovém záznamu. Jestli potom odvolací soud neuznal zákonnost prováděných důkazů od okamžiku, kdy byla na záznamu položena návodná otázka, neměl by soud uznat zákonnost důkazů vzešlých ze silniční kontroly od jejího počátku, poněvadž se zasahující policista sugestivně vedeným rozhovorem dopustil zjevné nezákonnosti a tím zatížil celý průběh silniční kontroly i pro účely trestního řízení. V bodě II., 2) namítá nezákonnost postupu policistů, když nebylo prokázáno, že by jej policisté poučili o jeho právech ve smyslu zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, z čehož dovozuje porušení principů trestního práva a práva na spravedlivý proces. Vedle této skutečnosti namítá, že také nebyl poučen o tom, že případná kladná odpověď na otázku policisty P. může vést k jeho postihu za přestupek. Současně ust. § 60 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, umožňuje každému odepření podání vysvětlení v případě, že by mu hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popřípadě za trestný čin. Vzhledem k výše uvedenému dodává, že nebyl poučen ani ve smyslu § 60 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to za situace, kdy byl opakovaně tázán k požití alkoholu po první dechové zkoušce. V neposlední řadě poukazuje také na skutečnost, že nebyl řádně poučen o svých právech jako osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, neboť z výpovědi zasahujícího policisty je zřejmé, že zvukový záznam začal pořizovat z toho důvodu, že pojal podezření, že se jej snaží obviněný uplácet. V okamžiku, kdy takovéto podezření pojal a přestal šetřit dopravní přestupek a zahájil šetření objasňující naplnění trestného činu podplácení, měl obviněného řádně poučit o možnosti odepřít podání vysvětlení, pokud by si tímto podáním mohl přivodit vlastní trestní stíhání. Skutečnost, že nebyl ani v jednom z výše uvedených právních důvodů poučen o možnosti odep