4 Tdo 81/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 81/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:4 Tdo 81/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.81.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožování výchovy dítěte Dotčené předpisy:§ 201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku § 36 předpisu č. 561/2004 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:2. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 81/2026-296 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, které podala obviněná L. K., ke dni rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 5 To 218/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 37/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Obviněná L. K. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 2 T 37/2025, shledána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se dopustila ve stručnosti tím, že nejméně v době od 6. 12. 2022 do 28. 6. 2024 vědomě nedostála své povinnosti vyplývající z § 36 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a bez objektivních příčin nezajistila v řádu stovek vyučovacích hodin řádnou účast svých nezletilých dětí AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) na povinné školní docházce, neúčastnila se třídních schůzek, nezajímala se o studijní výsledky nezletilých, nedostavovala se na výzvy školy k jednáním, nestarala se o doplňování učiva během absencí nezletilých. Zanedbávala péči o nezletilého BBBBB, který dlouhodobě chodil do školy neduživý a špatně ustrojen a dne 5. 1. 2024, kdy se s ním dostavila do nemocnice, aby mu ošetřili řezné rány na horních končetinách, odmítla jeho další vyšetření i přesto, že lékařka pojala podezření na chronické onemocnění. A tohoto činu se dopustila, přestože za obdobné jednání již byla odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 2 T 63/2023. 2. Za to a za sbíhající se přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla obviněná uznána vinnou trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 21 T 40/2025, byl obviněné podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku při současném zrušení výroku o trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin z uvedeného trestního příkazu uložen souhrnný trest odnětí svobody na 10 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 3. Soud prvního stupně také rozhodl o nároku nezletilého BBBBB na přiměřené finanční zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. 4. Výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců vnímala jako zničující nejen pro svou osobu ale i pro své děti. Odvolání podal i nezletilý BBBBB a směřoval ho proti adheznímu výroku. 5. Městský soud v Praze obě odvolání usnesením ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 5 To 218/2025, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. Napadený výrok o trestu shledal správným a zákonným, a to i z pohledu § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Argumentoval mimo jiné tím, že obviněné už v minulosti byly ukládány různé alternativní tresty, ale neměly na ni žádoucí výchovný dopad. Zdůraznil, že obviněná se jednání, za které jí byl nyní uložen už nepodmíněný trest odnětí svobody, dopustila ve zkušební době podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, kterým byla potrestána v podstatě za zcela totožnou trestnou činnost, a absentuje u ní náhled na závažnost činu, který spáchala na svých dětech. II. Dovolání obviněné 6. Obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Štangla podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které směřovala i proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Výslovně jej opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se týká rozhodných skutkových zjištění, přičemž odcitovala zákonný text všech jeho tří alternativ, a o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestný čin, kterým byla uznána vinnou, a to z pohledu porušení § 38 a 39 tr. zákoníku a § 55 odst. 2 tr. zákoníku (pozn. Nejvyššího soudu – obviněná zjevně v této části dovolání vychází z textu trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb.). 7. Nepřiměřenost uloženého trestu je podle obviněné způsobena tím, že soudy obou stupňů sice formálně zmínily přijaté prohlášení viny podle § 206c odst. 1 tr. ř., fakticky ale tuto výraznou polehčující okolnost, která svědčí o náhledu obviněné na své jednání, ve svých úvahách o trestu nezohlednily. Nepřiznaly potřebnou váhu ani tomu, že obviněná se nachází v obtížné životní situaci, protože je bez domova, bez zaměstnání a bez příjmů, přičemž výkon trestu odnětí svobody přivodí její sociálního vyloučení, zhorší a znemožní její integraci do společnosti. Neuvážily také to, že nezletilé děti byly obviněné v roce 2024 odňaty, což podle jejího mínění snižuje společenskou škodlivost posuzovaného jednání a současně znamená, že nepodmíněný trest odnětí svobody nemůže plnit preventivní funkci ve vztahu k jejich ochraně. Naopak bude mít negativní dopad na vztah obviněné s jejími dětmi. 8. Obviněná v postupu soudů obou stupňů shledává rozpor s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s jeho nálezem ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 603/06, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že trest musí být přiměřený nejen spáchanému trestnému činu, ale i osobním poměrům pachatele a okolnostem případu. Mechanické ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody bez řádného zvážení alternativních trestů představuje porušení zásady ultima ratio trestní represe. 9. Nejvyššímu soudu obviněná navrhla, aby zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a výrok o trestu z jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 věc znovu projednat a rozhodnout. Alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že obviněné uloží trest obecně prospěšných prací, trest domácího vězení nebo podmíněně odložený trest odnětí svobody. Obviněná současně s odkazem na § 265o odst. 1 tr. ř. požádala, aby Nejvyšší soud odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí, konkrétně výkon trestu odnětí svobody, který jí byl uložen. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 10. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve konstatoval, že bylo namístě uplatnit také odvolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a pak se zabýval uplatněnými dovolacími námitkami obviněné v kontextu toho, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek neslouží ke korekci výměry uloženého trestu z hlediska jeho přiměřenosti, nýbrž k nápravě závažných právních pochybení, která mají dopad na zákonnost a spravedlnost rozhodnutí. Připomněl, že námitky směřující proti druhu či výměře trestu lze v dovolání relevantně uplatnit pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je ale dán jen tehdy, pokud byl obviněnému uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a o takový případ se v projednávané věci nejedná. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až 39 tr. zákoníku, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů vymezených § 265b odst. 1 tr. ř. 11. Podle státního zástupce rozhodnutí soudů nižších stupňů netrpí ani ústavněprávními deficity, které by mohly výjimečně odůvodnit zásah do otázky trestání. Obvodní soud pro Prahu 9 se individualizací trestu ve vztahu k osobě obviněné a jejímu případu zabýval adresně a v odůvodnění dostatečně vysvětlil, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu a proč obviněné nelze uložit jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody (viz body 10 a 11 odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud úvahy soudu prvního stupně přezkoumal a shledal správnými (viz body 6 a 7 odůvodnění jeho usnesení). 12. Z