4 Tdo 848/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 848/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 9. 2022 Spisová značka:4 Tdo 848/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.848.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydírání Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 1. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 218/23 I.ÚS 231/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 848/2022-454 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovoláních obviněných 1. D. H., nar. XY, bytem XY, 2. D. Ť., nar. XY, bytem XY, a 3. G. S. M., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 9 To 356/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 73/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. 38 T 73/2021, byli obvinění D. H., D. Ť. a G. S. M. uznáni vinnými zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „ dne 7. 7. 2020 kolem 14.50 hodin, v chodbě domu č. 3283/10 v ulici XY, v XY, kam se poškozený M. V., narozený XY dostavil po předchozí telefonické výzvě D. Ť., a to z důvodu předání klíčů od bytu a vrácení kauce za ukončení nájmu bytu ve výši 17.000,-Kč paní M. Č., narozené XY, všichni tři přistoupili k poškozenému, s úmyslem donutit jej k jednání s obviněným D. Ť. a vydání kauce, přičemž D. H. a G. S. M. na poškozeného křičeli opakovaně "Proč se neozýváš", poté jej D. H. se slovy "Pojď, pojď" fyzicky napadl, a to úderem pěstí do levé lícní kosti, do oblasti úst, jedenkrát kopem do oblasti břicha, a tímto mu způsobil pohmoždění levé oční koule s krevními výrony pod spojivkou, otok sítnice, krevní výron víček, otok krajiny levého oka a poškození předního keramického můstku v horní čelisti a G. S. M. srazil napřažené ruce poškozeného, kdy se jimi bránil útoku, a když během napadení poškozenému vypadl mobilní telefon z kapsy, zvedl ho ze země obviněný H. nebo obviněný M. se slovy "Vyřiď si to tam" a ukázal na D. Ť., který následně poškozenému předal klíče od bytu se slovy "Tady máš klíče, vrať kauci", přičemž zranění poškozeného si vyžádalo lékařské vyšetření, kdy poškozenému byla vystavena pracovní neschopnost a zároveň si musel nechat vyhotovit nový můstek v hodnotě 45.500 Kč.“. Za uvedené jednání byl obviněný D. H. odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 84 tr. zákoníku ve spojení s § 85 odst. 1 tr. zákoníku a s § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků a zároveň byl nad ním vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle ust. § 85 odst. 2 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost podrobit se psychologickému programu na zvládání agrese. Obviněný G. S. M. byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný D. Ť. byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 84 tr. zákoníku ve spojení s § 85 odst. 1 tr. zákoníku a s § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků a zároveň byl nad ním vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, škodu ve výši 934 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. V., nar. XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. 38 T 73/2021, podali obvinění D. H., G. S. M. a D. Ť. odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 9 To 356/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu uloženému obviněnému D. H. a ve výrocích o náhradě škody ve vztahu k poškozené VZP ČR a dle § 259 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku odsoudil obviněného D. H. za výše uvedený zločin a za sbíhající se zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. dubna 2021, sp. zn. 2 T 58/2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2021, sp. zn. 44 To 155/2021, podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst.2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 84 tr. zákoníku ve spojení s § 85 odst. 1 tr. zákoníku a s § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let a zároveň byl nad ním vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. dubna 2021, sp. zn. 2 T 58/2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2021, sp. zn. 44 To 155/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, IČO 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích (výroky o vině a trestu týkající se obviněných G. S. M. a obviněného D. Ť. a výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozenému M. V.) zůstal napadený rozsudek beze změn. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných G. S. M. a obviněného D. Ť. zamítnuta. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 9 To 356/2021, podali společně obvinění D. H. a G. S. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř. Za naprosto zásadní vadu napadeného rozsudku považují skutečnost, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Uvádí, že se nemůže jednat o spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ale ani o žádný jiný trestný čin. Odvolací soud sice tvrdí, že se seznámil s obsahem kamerového záznamu a že incident neproběhl tak, jak uvádí obvinění. Z kamerového záznamu, resp. z postavení osob, jak jsou jejich části patrné na kamerovém záznamu, je ovšem zřejmé, že obv. H. nenapadl poškozeného. Žádná rána obv. H. není na záznamu zřejmá, a to ani v časovém úseku, který popisuje poškozený. Obvinění namítají, že zjištění rány do obličeje nestačí k tomu, aby se mohlo jednat o zločin vydírání podle § 175 tr. zákoníku. Dále k právní kvalifikaci jejich jednání uvádí, že v protokolu o hlavním líčení je podrobně zachycena výpověď poškozeného, z níž však nelze dovodit, že mu bylo již v průběhu incidentu zřejmé, co po něm obvinění požadují. Také z kamerových záznamů je jasně patrné, že poškozený nerozumí tomu, proč se situace děje. Dodávají, že v daném případě tak zcela chybí působení na vůli poškozeného, aby tento něco konal. Pokud jde o naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., zde uvádí, že již před soudem II. stupně namítali, že nebyly dodrženy požadavky na nestrannost soudce. Soud I. stupně v rámci ústního odůvodnění rozhodnutí po vyhlášení rozsudku dal najevo, jak na něj působí vzez