4 Tdo 885/2014 — Nejvyšší soud

4 Tdo 885/2014 citace  Název judikátu:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2014 Spisová značka:4 Tdo 885/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.885.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 11. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.4.2015III.ÚS 1128/15prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto2.2.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 885/2014-56 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2014 o dovolání obviněných T. P. a M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 2 To 80/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných T. P. a M. P. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 10 T 1/2004, byli obvinění T. P. a M. P. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a obviněný T. P. pod bodem 2) dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že 1) obžalovaní T. P. a M. P. jako zástupci obchodní společnosti Centrum, a.s., se sídlem Praha 3, Jana Želivského č. 2 a již odsouzený V. R. jako zástupce firmy RAR Security Services uzavřeli dne 30.09.1994 fiktivní smlouvu o zprostředkování reklamní kampaně na prodej rostlinného oleje Golden Sun v úmyslu neoprávněně získat odpočet na DPH a dne 30.10.1994 vystavil již odsouzený R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu na částku 36.900.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 6.900.000,- Kč, obžalovaní tuto fakturu a související účetní doklady zahrnuli do účetnictví a nárokovaný odpočet DPH ve výši 6.900.000,- Kč byl obchodní společnosti Centrum, a.s., Finančním úřadem pro Prahu 3, Orebitská 18 vyplacen, přičemž již odsouzený R. nikdy neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4, 2) podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku za současného zrušení výroku o vině dílčím útokem pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, popsaným pod bodem 3) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 05.06.2006, sp. zn. 3 To 15/2006, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.11.2005, sp. zn. 10 T 1/2004, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad obžalovaný T. P. a již odsouzený JUDr. M. J. jako zástupci obchodní společnosti Hotel Orlík, s.r.o., se sídlem Praha 10, Limuzská 1189/3 a již odsouzený V. R. jako zástupce firmy RAR Security Services uzavřeli dne 10.10.1994 fiktivní smlouvu o reklamní propagaci spočívající ve vytvoření předpokladů k uzavření smluv s bonitní klientelou o užívání rekreačního zařízení V. – K. v úmyslu získat neoprávněně odpočet na DPH a dne 17.10.1994 vystavil již odsouzený R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu ve výši 36.900.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 6.900.000,- Kč, jež byla zahrnuta do účetnictví, a obžalovaný P. s již odsouzeným JUDr. J. za obchodní společnost Hotel Orlík, s.r.o., si nárokovali odpočet DPH ve výši 6.900.000,- Kč, který Finančním úřadem pro Prahu 10, Petrohradská 16 nebyl vyplacen, přičemž již odsouzený R. také nikdy neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4, 3) obžalovaní M. P. a T. P. jako zástupci obchodní společnosti Centrum a. s. a již odsouzený V. R. jako zástupce firmy RAR Security Services uzavřeli dne 01.11.1994 fiktivní smlouvu o zprostředkování, reklamní propagaci a vyvíjení činnosti směřující ke koupi pozemků za účelem výstavby cukrovaru v úmyslu získat neoprávněně odpočet na DPH a téhož dne vystavil již odsouzený R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu ve výši 88.560.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 16.560.000,- Kč, jež byla s příslušnými doklady zahrnuta do účetnictví, a obžalovaný P. za obchodní společnost Centrum, a.s., si nárokoval odpočet DPH, který byl Finančním úřadem pro Prahu 7 ve výši 16.560.000,- Kč uznán, přičemž již odsouzený R. nikdy neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4, přičemž tak obžalovaní T. P. a M. P. poškodili český stát o celkovou o částku ve výši 23.460.000,- Kč a v případě, že by byla vyplacena částka nárokovaná pod bodem 2), by obžalovaný T. P. společně s dalšími osobami poškodil český stát dále o částku ve výši 6.900.000,- Kč. Za uvedené jednání byl obviněný T. P. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. A to vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2012, sp. zn. 10 T 1/2004 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 3 To 61/2012, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za výše uvedené jednání obviněnému M. P. podle § 227 tr. ř. z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. trest uložen nebyl. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 10 T 1/2004, podali obvinění T. P. a M. P., i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 2 To 80/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného T. P. ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný T. P. byl nově odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2, § 45 odst. 1 a § 58 odst.1 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2012, sp. zn. 10 T 1/2004 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 3 To 61/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněného M. P. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze zamítnuta. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 2 To 80/2013, podali následně obvinění T. P. a M. P. prostřednictvím svých obhájců dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a u obviněného T. P. rovněž podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný T. P. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 10 T 1/2004, bylo trestní stíhání obou obviněných zastaveno podle § 231 odst. 1 tr. ř. za užití § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodů čl. II. rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013. Na podkladě stížnosti státní zástupkyně však bylo toto rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 3 To 19/2013, ohledně obviněného T. P. podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušeno. Dále dovolatel citoval usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 2391/13 ze dne 13. 11. 2013, kterým byla ústavní stížnost dovolatele proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze odmítnuta jako nepřípustná, protože byla podána předčasně. Ústavní soud v odůvodnění tohoto usnesení mj. uvedl, že stěžovatel, tj. obviněný P., může nepřípustnost trestního stíhání z důvodů rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii namítat v případném dovolacím řízení. Dovolatel dále namítl, že jeho trestní stíhán