4 Tz 142/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 142/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2006 Spisová značka:4 Tz 142/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.142.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 142/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. G., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 1. 1994, sp. zn. 1 T 532/93, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. t a k t o : Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 1. 1994, sp. zn. 1 T 532/93, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák., v tehdy účinném znění a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v tehdy účinném znění, v neprospěch obviněného I. G. Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného I. G., pro skutek spočívající v tom, že dne 9. 9. 1993 ve V. na Okresní vojenské správě odmítl převzít povolávací rozkaz k nástupu vojenské základní služby ke dni 5. 10. 1993 k VÚ H. n. M. a odmítl i možnost výkonu civilní služby, přičemž ke dnešnímu dni k určenému vojenskému útvaru nenastoupil a výkonu služby se nadále vyhýbá, ač mu byl povolávací rozkaz dne 9. 9. 1993 pracovníkem Okresní vojenské správy ve V. osobně vyhlášen, v čemž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., v tehdy účinném znění. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Vsetín, bylo dne 15. 11. 1993 pod sp.zn. ČVS: OVV-882/93 podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání proti obviněnému I. G., trvale bytem R. p. R., T., pro trestný nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák, kterého se měl dopustit tím, že dne 9. 9. 1993 na Okresní vojenské správě ve V. odmítl převzít povolávací rozkaz k nástupu vojenské základní služby ke dni 5. 10. 1993 k VÚ H. n. M. a odmítl i možnost výkonu civilní služby, přičemž dosud k určenému vojenskému útvaru nenastoupil a výkonu služby se nadále vyhýbá, ač mu byl povolávací rozkaz dne 9. 9. 1993 pracovníkem Okresní vojenské správy ve V. osobně vyhlášen. Trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 1. 1994, sp. zn. 1 T 532/93, byl obviněný I. G. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků. Trestní příkaz mu byl doručen dne 7. 1. 1994 a nabyl právní moci dne 18. 1. 1994. Ministr spravedlnosti České republiky podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 1. 1994, sp. zn. 1 T 532/93, k Nejvyššímu soudu České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného I. G. Uvádí v ní, že tímto trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., v tehdy účinném znění, ve vztahu k ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák., v tehdy účinném znění. Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na skutečnost, že z kopie sdělení Okresní vojenské správy ve V., č.j. 3032/107, vyplývá, že dne 28. 6. 1993 tento orgán přijal prohlášení obviněného I. G. o odmítnutí vojenské služby podle § 2 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě a kopii tohoto dopisu zaslal okresnímu úřadu k dalšímu řízení. Z toho je zřejmé, že obviněný podal příslušné prohlášení o odepření výkonu vojenské základní služby podle § 2 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění zákona č. 135/1993 Sb., z důvodů uvedených v § 1 odst. 1 zákona o civilní službě, přičemž toto prohlášení obsahově odpovídalo požadavkům uvedeným v § 2 odst. 3 zákona o civilní službě, neboť podle § 2 odst. 5 zákona o civilní službě splňuje-li prohlášení náležitosti uvedené v odstavcích 1 a 3, postoupí je příslušná vojenská správa do 5 dnů od doručení příslušnému úřadu, což se také, jak se podává z předmětného sdělení obviněnému, stalo. Za této situace neměl být obviněný k výkonu vojenské základní služby již povoláván, ale mělo být vůči němu postupováno příslušným úřadem podle části druhé zákona o civilní službě. Uvedená kopie sdělení je pak podporována i osobním spisem obviněného I. G. Z listu poznámek osobního spisu vyplývá, že obviněný skutečně vojenské správě prohlášení k civilní službě dne 28. 6. 1993 podal. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 1. 1994, sp. zn. 1 T 532/93, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., případně podle § 271 odst. 1 tr. ř. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil obhájce obviněného. Stížnost pro porušení zákona pokládá za oprávněnou, neboť napadený trestní příkaz je v přímém protikladu k ústavně garantovanému právu na odepření vojenské služby z důvodů svědomí či náboženského vyznání. Dle jeho názoru okresní soud nepostupoval správně, pokud vycházel z tvrzení svědků B. a ing. K., když z provedených důkazů vyplývá, že vojenská správa ve V. dne 28. 6. 1993 prohlášení obviněného I. G. o odepření vojenské základní služby přijala, přitom prohlášení o odepření vojenské základní služby dle § 2 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb. se týkalo pouze této vojenské služby a nikoli civilní služby. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky kromě toho, co navrhuje ministr spravedlnosti v bodě 1. stížnosti pro porušení zákona, vyslovil též porušení zákona v ustanovení článku 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících a podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci a obviněného I. G. podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., v tehdy účinném znění, se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí službu v ozbrojených silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, za což mohl být potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění zákona č. 135/1993 Sb., je civilní službou služba, kterou je občan podléhající služební povinnosti povinen podle tohoto zákona vykonat, jestliže z důvodů svědomí nebo náboženského vyznání odmítá vykonávat vojenskou základní (náhradní) službu nebo vojenská cvičení. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění zákona č. 135/1993 Sb., prohlášení o odepření výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo vojenských cvičení (dále jen \"prohlášení\") z důvodů uvedených v § 1 odst. 1 může písemně podat jen odvedenec, jemuž byl povolen odklad vojenské základní služby, nejpozději do 5 dnů po skončení důvodu, pro který mu byl odklad povolen. Podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení musí být v prohlášení uvedeny důvody a skutečnosti, jimiž chce občan své tvrzení doložit. Podle odst. 5 citovaného zákonného ustanovení splňuje-li prohlášení náležitosti uvedené v odstavcích 1 a 3, postoupí je příslušná vojenská správa do 5 dnů od doručení úřadu stanovenému nařízením vlády České republiky nebo vlády Slovenské republiky. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění zákona č. 135/1993 Sb., občané, kteří mají vykonat civilní službu, jsou povinni uposlechnout povolávacího příkazu, dostavit se v určeném termínu na stanovené míst