4 Tz 18/2015 — Nejvyšší soud

4 Tz 18/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2015 Spisová značka:4 Tz 18/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.TZ.18.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poškozený Společné řízení Zákaz reformace in peius Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 9. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 18/2015-33ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Pavly Augustinové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., proti výroku v bodě I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 3 To 160/2014, ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 191/2013, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 3 To 160/2014, částí výroku v bodě I., jíž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. 2 T 191/2013 ve výroku o vině v bodě 2) a tento skutek ohledně obviněného M. K. byl vrácen státnímu zástupci k došetření a v řízení, které tomuto výroku předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 4, § 260, § 264 odst. 2 a § 191 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Napadený rozsudek s e v této části z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. proti výroku pod bodem I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 3 To 160/2014, který jej vydal jako soud odvolací ve věci obviněného vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 191/2013. Z podané stížnosti pro porušení zákona i z předloženého spisu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. 2 T 191/2013 byl obviněný M. K., spolu s dalšími třemi spoluobviněnými, a to M. H., J. H. a L. K., uznán vinným v bodě 1) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku,ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se dopustil (zkráceně) tím, že od začátku měsíce března 2013 nejméně do 23. 8. 2013 na různých místech v B. využili důvěřivosti poškozené K. N. a postupně od ní pod záminkou investice do nemovitosti a následného vysokého zhodnocení vložených financí vylákali finanční částky v celkové výši 960.000,- Kč, které předávala M. K., vystupujícímu pod falešnou identitou advokáta JUDr. K. B., M. H. nebo J. H., přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 3. 2004 sp. zn. 1 T 92/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2005 sp. zn. 6 To 520/2005, odsouzen mj. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20. 4. 2010. V bodě 2) téhož rozsudku byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od března do května 2013 poté, co L. K. na jeho žádost opakovaně volala K. N., představovala se jí jako pracovnice Komerční banky, a. s., a přiměla jí k další spolupráci s M. K., vystupujícím pod falešnou identitou JUDr. K. B., jemuž měla K. N. poskytovat finanční částky, L. K. sdělil, že pokud o těchto skutečnostech někomu řekne, má v O. lidi na to, aby ji odvezli z České republiky, nechá ji zbít, přičemž není problém ublížit i její dceři. Za tyto trestné činy byl obviněný M. K. odsouzen podle § 175 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, k jehož výkonu byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí (zde specifikované) věci. Obvinění M. H., J. H. a L. K. byli odsouzeni podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody, obviněný H. v trvání čtyř roků a šesti měsíců, obvinění H. a K. v trvání dvou roků. Obviněný H. byl k výkonu trestu zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, obviněným H. a K. byly výkony trestů podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odloženy shodně na zkušební dobu tří roků. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti všech čtyřech obviněných k náhradě škody. Proti tomuto rozsudku, konkrétně proti výrokům o vině, podali odvolání obvinění K., H. a H., státní zástupce podal odvolání v neprospěch všech čtyřech obviněných, ale pouze proti výrokům o trestech. Obviněná K. odvolání nepodala. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 3 To 160/2014 tak, že v bodě I. tohoto rozsudku z podnětu odvolání obviněného K. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k tomuto obviněnému napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2) a ve výroku o trestu a podle § 260 tr. ř. tento skutek /ad 2)/ vrátil státnímu zástupci k došetření. Sám pak při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) napadeného rozsudku obviněného K. odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej k výkonu trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil opětovně i trest propadnutí věci. Výrok o náhradě škody zůstal tímto rozhodnutím nezměněn. V bodě II. rozsudku pak odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných H. a H., jakož i státního zástupce. Stěžovatel v podané stížnosti pro porušení zákona poukázal, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že proti obviněnému M. K. a obviněné L. K. bylo od zahájení trestního stíhání vedeno společné řízení, oba byli stíháni jako spoluobvinění a posléze jako spoluobžalovaní. Ve skutku pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu však M. K. vystupoval jako údajný pachatel a L. K. jako poškozená. Odvolací soud dospěl k závěru, že takový postup je nezákonný, neboť odporuje znění § 44 odst. 1 tr. ř. Podle názoru odvolacího soudu došlo k výraznému porušení práva L. K. jakožto poškozené. L. K. navíc jako jediná měla obviněného z vytýkaného jednání usvědčit, ovšem nikoli v pozici svědkyně a poškozené, nýbrž v pozici spoluobviněné a z této pozice pro ni vyplývajících procesních práv a povinností. Bližší odůvodnění již dále v napadeném rozsudku obsaženo není. Podle stěžovatele byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 3 To 160/2014 ve výroku pod bodem I. porušen zákon v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 4 a § 260 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také, bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona. Podle § 259 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Podle § 260 tr. ř., nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 tu platí obdobně. Stěžovatel po přezkoumání trestního spisu zaujal názor, že se závěry Krajského soudu v Ostravě se nelze objektivně ztotožnit. Krajský soud v Ostravě rozhodl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., přičemž podle tohoto ustanovení odvolací soud může zrušit napadený rozsudek, bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona. Odvolací soud ale v odůvodnění svého rozhodnutí jakékoli porušení ustanovení trestního zákona nenaznačil. Je tedy otázkou, z jakého zákonného důvodu byl rozsudek nalézacího soudu zrušen, když bližší okolnosti neobsahuje ani odůvodnění. Odvolací soud rozsudku Okresního soudu v Brun