4 Tz 22/2022 – Nejvyšší soud

4 Tz 22/2022-222 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné K. N., nar. XY, trv. bytem XY, adresa pro doručování XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto: I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 1 a § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněné K. N. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, v části týkající se obviněné K. N., nar. XY. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Zlíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Ministr spravedlnosti dne 8. 2. 2022 pod č. j. MSP-197/2021-ODKA-SPZ/4 podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné K. N. (dále také jako „obviněná“) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, který téhož dne nabyl právní moci, a to v části týkající se jmenované obviněné. Citovaným rozsudkem byla obviněná uznána vinnou ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Té se měla dopustit společně s obviněným M. N. (dále také jako „obviněný“ či „spoluobviněný“). Obviněná byla za uvedený zločin odsouzena podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. 2. Stěžovatel ve svém podání uvádí, že obviněná se dopustila předmětného jednání dne 6. 4. 2020, přičemž obžaloba byla podána dne 17. 7. 2020 k Okresnímu soudu ve Zlíně. V té době podle podané obžaloby vykazovalo jednání obviněné znaky zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dne 1. 10. 2020 však nabyl účinnosti zákon č. 333/2020 Sb., jenž novelizoval ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku, a to mimo jiné tak, že škodou nikoliv nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč. Podle stěžovatele tak dne 7. 1. 2021, kdy okresní soud ve věci rozhodoval, již nemohlo být jednání obviněné kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v době rozhodování soudu již takové jednání nevykazovalo znaky tohoto trestného činu. Zároveň u obviněné nebyly shledány okolnosti, jež by odůvodňovaly právní kvalifikaci podle jiného písmene § 205 odst. 1 tr. zákoníku, případně, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. 3. Dále stěžovatel namítá, že u obviněné samo o sobě nestačí, že se jednání dopustila v době vyhlášeného nouzového stavu pro naplnění skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť se jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu, jež musí být navázána na jednu ze základních skutkových podstat. Jestliže obviněná v době rozhodnutí soudu nenaplnila znaky skutkové podstaty podle § 205 odst. 1, ale ani podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, pak nemohla naplnit znaky skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Současně zdůrazňuje, že také s ohledem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, by tyto znaky dané skutkové podstaty pak nenaplnila i z důvodu, že její jednání nebylo nikterak spácháno v souvislosti s nouzovým stavem státu z důvodu pandemie COVID-19 (a pandemie takové spáchání obviněné ani neusnadnila). Trestnost činu tak neměla být posuzována podle zákona účinného v době spáchání činu, ale podle pozdějšího zákona, neboť tento byl pro obviněnou jednoznačně příznivější. Jednání obviněné tak bylo možné posoudit jako přestupek. 4. Závěrem stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozsudkem vyslovil, že napadenou částí rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, která téhož dne nabyla právní moci, pokud se týká obviněné, byl porušen zákon v její neprospěch, a to konkrétně v § 2 odst. 1 tr. zákoníku a § 205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a aby napadenou část rozsudku ve vztahu k obviněné, jakož i další rozhodnutí na ní obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu podle § 269 odst. 2 tr. ř., zrušil. Současně navrhuje, aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že ve vztahu k obviněné se věc podle § 222 odst. 2 tr. ř. postupuje jinému orgánu, neboť projednávaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. 5. K uvedené stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dne 24. 2. 2022, sp. zn. 1 NZZ 2021/2022. Ten ve stručnosti uvedl, že se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje a argumentaci ministra spravedlnosti považuje za správnou. Proto má za to, že stížnosti pro porušení zákona by mělo být vyhověno v souladu s jejím závěrečným návrhem. Navrhuje tak, aby Nejvyšší soud postupoval podle bodů 1 až 3 závěrečného návrhu. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a odst. 3 tr. ř., tak i pro tento případ státní zástupce souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021. 6. Dne 30. 3. 2022 se k předmětné stížnosti pro porušení zákona vyjádřila obviněná prostřednictvím svého obhájce, kdy se s důvody stížnosti pro porušení zákona ztotožnila. V závěru svého vyjádření uvedla, že se v plném rozsahu připojuje ke stížnosti pro porušení zákona, jakož i k závěrečnému petitu obsaženém v jejím závěru pod body 1-3. 7. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, byla obviněná uznána vinou ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se měla podle skutkové věty rozsudku dopustit tím, že s obviněným M. N.: 3. společně dne 6. 4. 2020 v době od 13:04 hodin do 13:14 hodin v XY na ulici XY č. p. XY v prodejně Kaufland odcizili z volného prodeje 2 ks láhve značky Don Papa o objemu 0,7 l v hodnotě 1 199,90 Kč za jeden kus, 1 ks láhve značky Remy Mar.Ac. o objemu 0,7 l v hodnotě 1 699,99 Kč, 1 ks láhve značky ElComandante o objemu 0,7 l v hodnotě 1 199,90 Kč, a to tak, že M. N. nejprve odcizené zboží vložil do textilní tašky, kterou uschoval mezi regály, načež prodejnu opustil přes prostor pokladen, a následně K. N. tašku s odcizeným zbožím odnesla bez zaplacení přes informace prodejny, a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Kaufland v. o. s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2418/203, 169 00 Praha 6, škodu ve výši 5 299,60 Kč, a tohoto jednání se dopustili za situace, kdy byl vyhlášen nouzový stav usnesením Vlády České republiky číslo 194 ze dne 12. 3. 2020, který vláda v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví nebo života lidí v souvislosti s prokázáním výskytu pandemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, způsobující onemocnění COVID-19. 8. Dále bylo zjištěno, že ve věci bylo okresním soudem vytvořeno zjednodušené písemné vyhotovení rozsudku podle § 129 odst. 2 tr. ř., které neobsahuje odůvodnění výroků o vině a trestu, neboť státní zástupkyně i oba obvinění se ihned po jeho vyhlášení vzdali práva na odvolání a oba obvinění si nepřáli, aby odvolání v jejich prospěch podaly jiné oprávněné osoby a jak státní zástupkyně, tak oba obvinění prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění. 9. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti. 10. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a tím způsobí na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, přičemž spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V této souvislosti je třeba objasnit, co se míní škodou nikoliv nepatrnou. Ta je vymezena v § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K tomu je třeba uvést, že do 30. 9. 2020 byla škoda nikoliv nepatrná stanovena částkou nejméně 5 000 Kč, takže v době podání obžaloby jednání obviněné nepochybně naplňovalo znaky trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V toto směru je ovšem