4 Tz 59/2024 — Nejvyšší soud

4 Tz 59/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2024 Spisová značka:4 Tz 59/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TZ.59.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 254 odst. 1 tr. ř. ve znění do 31.07.1965 § 256 tr. ř. ve znění do 31.07.1965 § 2 odst. 5 tr. ř. ve znění do 31.07.1965 § 134a předpisu č. 86/1950 Sb. ve znění do 31.12.1961 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 59/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. E., zemřelého dne XY, proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1962, sp. zn. 2 To 173/1962, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 37/62, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : I. Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1962, sp. zn. 2 To 173/1962, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. ř. a § 256 tr. ř. ve znění účinném do 31. 7. 1965 v neprospěch obviněného J. E. a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 1962, sp. zn. 2 T 37/62, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 31. 7. 1965 a § 134a odst. 1 tr. zákona č. 86/1950 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1961. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1962, sp. zn. 2 To 173/1962, a to v části vztahující se k obviněnému J. E., a dále se zrušuje ke shodnému obviněnému i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 1962, sp. zn. 2 T 37/62. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Dne 23. 10. 2024 obdržel Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona č. j. MSP 382/2023-ODKA-SPZ/8, kterou podal ministr spravedlnosti (dále také „stěžovatel“) podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného J. E., (dále jen „obviněného“). Stížností ministr napadá pravomocné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1962, sp. zn. 2 To 173/1962, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 37/62. 2. Stěžovatel uvádí, že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 1962, sp. zn. 2 T 37/62, uznán vinným trestným činem spekulace podle § 143a odst. 1 (správně však § 134a) tr. zákona č. 86/50 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1961. Trestné činnosti se měl dopustit tím, že nejméně od 1. 1. 1957 do roku 1961 v Praze 2 a 7 ve svém bytě a ve schránce Státní spořitelny uschoval 1.031 sérií poštovních známek z období býv. protektorátu s úmyslem je později výhodně prodat. Z těchto známek v uvedené době prodal 200 sérií po 50 Kčs za jednu sérii, tedy celkem za 10.000 Kčs, a to spoluobv. N. Dále 200 sérií půjčil v r. 1959 L. L., zbytek 631 sérií v hodnotě 31.500 Kčs byl nalezen v jeho bezpečnostní schránce. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 134a zákona č. 86/50 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 1961, k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle § 47 trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 1961, byl obviněnému dále uložen trest propadnutí celého jmění ve prospěch státu. 3. Ministr spravedlnosti pochybení nalézacího soudu spatřuje zejména v tom, že nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování výslechem znalce, který se měl týkat znaleckého posudku zpracovaného za účelem zjištění hodnoty věcí, které měly být předmětem tzv. spekulace ve smyslu předmětné skutkové podstaty, čímž nebyl a ani nemohl být náležitě zjištěn skutkový stav věci. Podle stěžovatele soud taktéž dostatečně a důsledně nehodnotil podmínky trestnosti jednání obviněného, pokud v daném případě byla trestnost jeho jednání soudem toliko naznačena odkazem na blíže neurčená administrativní opatření a politickou nevhodnost poštovních známek emitovaných v období okupace v letech 1939 až 1945, které měly být předmětem trestné činnosti obviněného. Soud prvního stupně ani nehodnotil tu okolnost, že obviněný poštovní známky, které byly předmětem spekulace, nakoupil v době jejich emise jako platné, ani to, zda a z jakého důvodu představují takové poštovní známky tzv. předmět potřeby ve smyslu skutkové podstaty trestného činu spekulace podle § 134a odst. 1 tr. zákona č. 86/1950 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1961. Odvolací soud pak nepostupoval podle ustanovení tehdejšího znění trestního řádu, když nesprávný postup nalézacího soudu při dokazování nenapravil a nesprávně zamítl důvodné odvolání obviněného, čímž postupoval v rozporu s § 254 odst. 1, 2 a § 256 tr. ř., ve znění účinném do 31. 7. 1965. 4. Podle stěžovatele totiž ani z pohledu soudobého nelze konstatovat, že by inkriminované emise poštovních známek z let 1939–1945, vydané na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, v kontextu tehdejší právní úpravy mohly a měly skutečně být legislativně preferovaným tzv. předmětem potřeby, kterým podle příslušné judikatury, např. rozhodnutí NS č. 4/1952 Sb. tr. rozh., byly zpravidla věci, zboží a služby, sloužící k uspokojování zejména materiálních potřeb obyvatelstva, a které měly být primárně zajišťovány státem organizovaným zásobováním obchodní sítě, tedy trestný čin spekulace dopadal prakticky na ty situace, v nichž státní zásobování bylo např. natolik nedostatečné, že vzniklý deficit byl vyplňován z pohledu tehdejšího pojetí národního hospodářství nelegálními postupy, obvykle mající povahu tzv. černého trhu. Je tak otázkou, zda právě protektorátní poštovní známky byly nebo mohly být oním postižitelným a kriminalizovatelným předmětem potřeby či dokonce z pohledu tehdejší dostupnosti spotřebního zboží určeného pro širokou veřejnost určitým, popř. obvyklým druhem nedostatkového spotřebního zboží, popř. nástrojem narušujícím plánované hospodářství. Ministr taktéž ve své stížnosti předkládá, že neexistovala právní úprava, která by dispozici s takovými ceninami výslovně zakazovala. 5. Bez ohledu na skutečnost, že tento druh trestné činnosti reprezentovaný skutkovou podstatou trestného činu spekulace podle § 134a odst. 1 tr. zákona č. 86/1950 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1961, nepodléhá aplikaci zákona o soudní rehabilitaci rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., zákon o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, je tak namístě podle stěžovatele uvažovat o důvodnosti odvolacích námitek obviněného ve výsledku napadajících a zpochybňujících motiv tzv. spekulace s využitím neplatných poštovních známek, kterou již na první pohled znevěrohodňuje fakt, že se jedná o ceniny, které obviněný opatřil regulérní koupí již v době jejich emise. Podle ministra lze přitom konstatovat, že obhajobou obviněného se soudy obou stupňů zabývaly jen povrchně a okrajově a pominuly přitom specifikaci konkrétní protiprávnosti jednání obviněného, pokud měla mít základ v mimotrestních právních předpisech. 6. Závěrem podání ministr navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1962, sp. zn. 2 To 173/1962, byl v neprospěch obviněného J. E. porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, 2 a § 256 tr. ř., ve znění účinném do 31. 7. 1965, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 1962, sp. zn. 2 T 37/62, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 7. 1965, a § 134a odst. 1 tr. zákona, ve znění účinném do 31. 12. 1961. Dále aby podle § 269 odst. 2 věty druhé tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1962, sp. zn. 2 To 173/1962, a předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 1962, sp. zn. 2 T 27/62, zrušil v celém rozsahu, a aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud v vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. K podané stížnosti pro porušení zákona zaslal vyjádření ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 1 NZZ 2055/2024, i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten se s obsahem mimořádného opravnéh