4 Tz 76/2011 — Nejvyšší soud

4 Tz 76/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2011 Spisová značka:4 Tz 76/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.76.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 269 odst. 2 tr. ř. § 268 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 11. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 76/2011-29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. září 2011 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K., proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. řádu rozhodl t a k t o: Pravomocným usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 83 odst. 1 tr. zákoníku a § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného P. K. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O d ů v o d n ě n í : Obviněný P. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 8 T 7/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona soud obviněnému uložil povinnost, aby v době podmíněného odsouzení dle svých sil a možností uhradil poškozenému Š. S. způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu zavázal soud obviněného k povinnosti uhradit poškozenému Š. S., škodu ve výši 120.000,- Kč. Obviněný P. K. podal proti rozsudku soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvolání, které Krajský soud v Plzni neshledal důvodným a usnesením ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 7 To 528/2002, je podle § 256 tr. řádu zamítl. Usnesením ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, rozhodl Okresní soud v Tachově, že se podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 330 odst. 1 tr. řádu obviněnému nařizuje výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Stížnost obviněného P. K. proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 9 To 199/2010, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta jako opožděně podaná. Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních § 83 odst. 1 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím též v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Ministr spravedlnosti v písemně vyhotovené stížnosti pro porušení zákona obsáhle zrekapituloval činnost okresního soudu v době, kdy ještě lhůta podmíněného odsouzení ve věci sp. zn. 8 T 7/2001, byla v běhu, jakož i činnost soudu v období od jejího skončení do data rozhodnutí o přeměně trestu, tj. do dne konání veřejného zasedání dne 26. 4. 2010. Připustil, že okresní soud po jistou dobu skutečně nevěděl, kde se obviněný zdržuje a tato překážka odůvodňovala skutečnost, že ve věci nebylo nařízeno veřejné zasedání, na druhé straně však akcentoval ta zjištění, z nichž soud nepochybně zjistil existenci vazby obviněného v jiné trestní věci, nadto, když o ní dne 27. 4. 2007 sám rozhodoval. Znal také místo pobytu obviněného po datu 2. 10. 2006, kdy rozhodl o jeho propuštění z vazby a stanovení dohledu probačního úředníka. Od toho měl navíc podrobnou zprávu, že obviněný stanovená pravidla probačního dohledu dodržuje. Ministr spravedlnosti poukázal také na nečinnost okresního soudu v obdobích od července 2003 do 12. 11. 2004 a od 30. 9. 2005 do 9. 3. 2007. Tyto neodůvodněné prodlevy v činnosti soudu se podílely na nedodržení časového limitu pro možné rozhodování okresního soudu o přeměně trestu, stanoveného § 60 odst. 2 tr. zákona (§ 83 odst. 3 tr. zákoníku). Okresnímu soudu vytkl, že se při veřejném zasedání dne 26. 4. 2010 ani okrajově nezabýval otázkou, zda je ještě vůbec oprávněn ve věci rozhodovat v intencích § 83 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, byl v neprospěch obviněného P. K. porušen zákon v namítaném rozsahu, a aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že počátek běhu zkušební doby byl stanoven dnem 7. 11. 2002 a její konec byl vyznačen dnem 7. 5. 2005. Podle ustanovení § 60 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (nyní podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010), jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Podle § 60 odst. 2 tr. zákona (nyní podle § 83 odst. 4 tr. zákoníku) neučiní-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil. Okresní soud během zkušební doby zjišťoval v červenci v roce 2003, zda obviněný plní rozsudkem stanovenou povinnost a zda poškozenému S. hradí škodu ve výši 120.000,- Kč. Z písemného vyjádření poškozeného zjistil, že z dlužné částky byla k datu 18. 7. 2003 dosud zaplacena částka 5.000,- Kč. Stejný dotaz činil samosoudce dne 2. 6. 2003, přičemž z razítka soudní kanceláře na referátu je patrno, že k realizaci dotazu došlo až po 17 měsících dne 12. 11. 2004. Z další písemné zprávy poškozeného podané dne 23. 11. 2004 bylo zjištěno, že na náhradě škody obviněný zaplatil 14.000,- Kč. Po skončení zkušební doby samosoudce opakovaným dotazem od poškozeného zjistil, že obviněný v jejím průběhu uhradil škodu pouze ve výši 14.000,- Kč. Z doplněného opisu rejstříku trestů bylo patrno, že obviněný nebyl ve zkušební době trestán. Ze zprávy o pověsti, kterou podal Městský úřad v T. bylo zjištěno, že se obviněný na adrese v T. nezdržuje a přestěhoval se do N. Tuto okolnost Městský úřad v N. nepotvrdil, naopak ze zprávy Centrální evidence obyvatel v Praze bylo zjištěno, že je přihlášen k trvalému pobytu v H. B. Prověřením této okolnosti okresní soud zjistil, že se obviněný v H. B. na udané adrese nezdržuje, proto vydal dne 30. 9. 2005 podle § 69 odst. 1 tr. řádu příkaz k zatčení obviněného. Soudní kanceláří byl příkaz vypraven dne 3. 10. 2005 a dále je ze spisu patrno, že až do 13. 3. 2007 okresní soud nezjišťoval žádné okolnosti týkající se pobytu obviněného, ani neurgoval realizaci vydaného příkazu k zatčení. Přitom ze spisu okresního soudu v Tachově sp. zn. Nt 35/2006 je zřejmé, že stejný samosoudce rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodů § 67 písm. a) tr. řádu v jiné trestní věci, vedené u téhož soudu, takže přinejmenším od tohoto data znal místo pobytu obviněného, které bylo v H., K., okres T., věděl, že obviněný byl zadržen dne 23. 7. 2006 a vazbu vykonává ve Věznici Plzeň - Bory a že je stíhán pro 69 útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1969 Sb. Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. Nt 102/2006, vyplývá, že týž samosoudce, který posuzuje i nyní projednávanou trestní věc, rozhodl usnesením ze dne 2. 10. 2006, že obviněného propouští podle 72 odst. 3 tr. řádu z vazby na svobodu, podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu přijal záruku manželky obviněného R. K. za další chování obviněného, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řád přijal písemný slib obviněného nahrazující vazbu s vyjmenovanými omezeními, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu stanovil dohled probačního úředníka. Ze stejného spisu plyne, že probační úředník dne 11. 12. 2006 sdělil soudu, že obviněný plní všechna uložená omezení. Samosoudce Okresního soudu v Tachově nařídil na den 17. 4