4 Tz 83/2004 — Nejvyšší soud

4 Tz 83/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 6. 2004 Spisová značka:4 Tz 83/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.83.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 83/2004 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. června 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. per analogiam a v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., v neprospěch obviněného M. K. Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Příbrami s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. K. byl trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době od 16. 1. 2002 nejméně do 30. 4. 2003 v místě trvalého bydliště v obci M. p. B., v působnosti Okresního soudu Praha – západ, i jinde se vyhýbal plnění své zákonné povinnosti přispívat na výživu svých nezletilých dětí K. K. a N. K., přičemž výše výživného v částce 900,- Kč měsíčně na dceru K. mu byla stanovena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 8. 1999, sp. zn. Nc 601/99, a v částce 900,- Kč měsíčně na dceru N. mu byla stanovena pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. Nc 141/2001, a dluží na výživném celkovou částku ve výši 28 800,- Kč k rukám matky svých dětí A. T., která byla v uvedené době odkázána na finanční výpomoc svých rodičů a přátel a od 1. 11. 2002 jí byly poskytovány dávky sociální péče k vyrovnání hranice sociální potřebnosti na základě rozhodnutí sociálního odboru Městského úřadu v M. p. B. ze dne 22. 11. 2002. Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 16. 8. 2003 a právní moci nabyl dne 26. 8. 2003. Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. Podle jeho názoru jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Obviněný M. K. byl totiž v předchozí době odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 1 T 365/2002, a to pro čtyři trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák., tři trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. d) tr. zák. Za to mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného zrušení výroků o trestech z trestních příkazů Okresního soudu Praha - západ, a to ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 1 T 244/2000, a ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 1 T 355/2002. Dále mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2003. Stěžovatel poukázal, že v trestní věci sp. zn. 4 T 101/2003 Okresního soudu v Příbrami bylo provedeno zkrácené přípravné řízení a o podaném návrhu na potrestání bylo rozhodnuto vydáním trestního příkazu. Proto není patrné, zda samosoudce při vydání trestního příkazu přihlédl ke skutečnostem vyplývajícím z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 1 T 365/2002. Ačkoli tento rozsudek nebyl v době rozhodování Okresního soudu v Příbrami do rejstříku trestů zanesen, z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. Nt 25/2003, jímž bylo rozhodováno o příslušnosti soudu, a které bylo založeno ve spise Okresního soudu v Příbrami, jeho existence jednoznačně vyplývala. Vzhledem k tomu, že nebyl zohledněn výše uvedený rozsudek Okresního soudu Praha - západ, pochybil Okresní soud v Příbrami ve dvou směrech. Předně šlo o to, že v bodě 4) rozsudku Okresního soudu Praha – západ byl M. K. uznán vinným skutkem spočívajícím v tom, že se od října 1999 do 26. 4. 2002 vyhýbal placení výživného na svou nezletilou dceru K. K. Okresní soud v Příbrami svým trestním příkazem pak odsoudil obviněného pro část tohoto jednání podruhé, když jeho trestný čin spatřuje mimo jiné i v tom, že se vyhýbal plnění své zákonné vyživovací povinnosti k nezletilé K. K. v době od 16. 1. 2002 nejméně do 30. 4. 2003. Dále pak trestní příkaz nerespektoval skutečnost, že uvedeným rozsudkem Okresního soudu Praha – západ byl obviněnému uložen jako jeden z trestů trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který nebyl dosud vykonán, a uložil obviněnému další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, takže uložený trest spolu s dříve uloženým nevykonaným trestem výrazně přesáhl nejvyšší výměru tohoto druhu trestu dovolenou zákonem. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 101/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. K. v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a následně aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Z obsahu spisu Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 1 T 365/2002 je patrné, že proti obviněnému M. K. bylo zahájeno trestní stíhání usnesením policejního rady Policie České republiky, služby kriminální policie a vyšetřování Praha - západ, dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. ORPZ - 578/2001, a to pro skutek spočívající v neplnění jeho zákonné vyživovací povinnosti na jeho nezletilou dceru K. K. za období od října 1999. Usnesením téhož orgánu ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. ORPZ – 223/2001, byla ke společnému řízení spojena věc obviněného M. K. pro vyjmenované skutky včetně jednání obviněného uvedeného výše. V podané obžalobě pak bylo toto jednání obviněného ohraničeno obdobím od října 1999 do 26. 4. 2002, kdy v této věci bylo obviněnému sděleno obvinění. (Proto bylo třeba považovat jednání obviněného od 27. 4. 2002 spočívající v neplacení výživného na dceru K. K. ve smyslu ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. za nový skutek.) Obviněný M. K. byl posléze rozsudkem ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 1 T 365/2002, uznán vinným pro čtyři trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák., tři trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. d) tr. zák. Těchto se dopustil následovně: 1) V době od 16. 2. 1998 do 23. 11. 1998 se vyhýbal placení výživného na svou nezletilou dceru V. K., ačkoliv rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – západ ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. Nc 76/98, mu bylo s účinností od 16. 2. 1998 stanoveno platit výživné ve výši 1 000,- Kč měsíčně a to vždy každého 15-tého dne v měsíci předem k rukám matky dítěte P. K., přičemž z nedostatku finančních prostředků na potřeby dítěte hrozila nezletilé nouze a dluží tak na výživném částku 9 000,- Kč. 2) V době od 24. 11. 1998 do 30. 6. 2001 se vyhýbal placení výživného na svou nezletilou dceru V. K., ačk