5 Tdo 1006/2023 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1006/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 3. 2024 Spisová značka:5 Tdo 1006/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.1006.2023.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krajní nouze Dotčené předpisy:§ 28 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 5. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.06.2024 10.07.2024I.ÚS 1883/24 III.ÚS 1976/24 Tomáš Langášek Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost2. 10. 2024 20. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1006/2023-3449 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 3. 2024 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Martin Procházka, trvale bytem Novoveská 1580/82, 400 03 Ústí nad Labem, a 2. A. F. a 3. nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Ing. Martina Procházky a A. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 5 To 20/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 8/2021, takto: Z podnětu dovolání obviněných Ing. Martina Procházky a A. F. se podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušují (i) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 49 T 8/2021, a to ve výroku o náhradě škody, jímž jednak byla obviněným podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené JUDr. Mgr. Martině Jinochové Matyášové, IČ: 726 57 111, se sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1 – Nové Město, insolvenční správkyni dlužníka STZ, a. s., IČ: 272 94 099, se sídlem Žukovova 100/27, Ústí nad Labem – Střekov (dále jen „poškozená“), částku 200 000 000 Kč, jednak podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, (ii) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 5 To 20/2023, a to ve výroku, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že oba obvinění jsou podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené částku 200 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, počítaným v případě obviněného A. F. od 3. 6. 2021, v případě obviněného Ing. Martina Procházky od 27. 5. 2021 do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 2 a § 265 tr. ř. se poškozená odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 49 T 8/2021, byli obvinění Ing Martin Procházka a A. F. uznáni vinnými zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), obviněný A. F. jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněnému Ing. Martinu Procházkovi podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce (člena) statutárního orgánu a prokuristy obchodní korporace v trvání sedmi let. Obviněného A. F. Krajský soud v Ústí nad Labem odsoudil podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce (člena) statutárního orgánu a prokuristy obchodní korporace v trvání šesti let. V adhezním řízení byla oběma obviněným podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené JUDr. Mgr. Martině Jinochové Matyášové, insolvenční správkyni dlužníka STZ, a. s., na náhradu škody částku ve výši 200 000 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla zároveň jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podali odvolání oba obvinění a v jejich neprospěch též státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a poškozená. Z podnětu odvolání poškozené Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 5 To 20/2023, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek pouze ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že oba obvinění jsou podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinni zaplatit poškozené společně a nerozdílně na náhradu škody částku ve výši 200 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení počítaným v případě obviněného A. F. od 3. 6. 2021, v případě obviněného Ing. Martina Procházky od 27. 5. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí zvýšené o 8 procentních bodů. Další podaná odvolání Vrchní soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. 3. Skutek, jímž byli obvinění uznáni vinnými, je podrobně popsán v rozhodnutí soudu prvního stupně, které je stranám dobře známo, lze na ně v tomto směru plně odkázat, navíc ve stručnosti bude podstata protiprávního jednání reprodukována pod body 35. a 36. tohoto usnesení. II. Dovolání obviněných a nejvyššího státního zástupce 4. Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali prostřednictvím svých obhájců dovolání oba obvinění a v jejich neprospěch též nejvyšší státní zástupce. a) Dovolání obviněného Ing. Martina Procházky 5. Obviněný Ing. Martin Procházka označil ve svém dovolání dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž za nezákonné považuje jak shledání viny a uložení trestu, tak i výrok vyslovený v adhezním řízení. Úvodem poznamenal, že skutkové závěry soudů prvního i druhého stupně, jež ve stručnosti připomenul, nebudí podle jeho názoru důvodné pochybnosti a může se s nimi ztotožnit. Nesouhlasí však s právní kvalifikací skutku, neboť má za to, že z učiněných skutkových zjištění nelze dovodit naplnění zákonných znaků zločinu zpronevěry. Zejména nelze podle názoru obviněného akceptovat závěr, podle něhož s peněžními prostředky ve výši 200 000 000 Kč nakládal v rozporu s účelem, k němuž mu byly svěřeny. Z výsledku dokazování totiž vyplynulo, že o poskytnutí uvedené částky ve prospěch obchodní společnosti Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s. (dále též jen „Spolek“), ze strany obchodní společnosti STZ, a. s. (dále též jen „STZ“), za niž z pozice předsedy představenstva jednal, rozhodl většinový vlastník STZ, tedy obchodní společnost Via Chem Group, a. s. (dále též jen „VCG“). Uzavření úvěrové smlouvy a zajištění převedení částky 200 000 000 Kč z účtu STZ tak bylo zcela v souladu s vůlí VCG, která jako jediná oprávněná mohla vymezit účel využití a dalšího nakládání s uvedenými finančními prostředky. Obviněný zdůraznil, že to byly právě osoby vykonávající funkci kolektivního statutárního orgánu VCG, kdo projevil vůli převést v souladu s uzavřenou smlouvou s konsorciem bank částku ve výši 200 000 000 Kč do konečné dispozice Spolku. 6. Pokud jde o navazující smlouvy, v jejichž důsledku došlo k zániku pohledávky STZ za obchodní společností Pembroke Trading Limited (dále též jen „PTL“), tyto obviněný nepovažuje za relevantní, neboť trestný čin zpronevěry je dokonán okamžikem, kdy svěřitel trvale ztratí dispoziční moc nad svěřenou věcí. K tomu v posuzovaném případě došlo na základě převodu částky 200 000 000 Kč z bankovního účtu STZ, tj. dne 5. 10. 2009. Následné uzavírání navazujících smluv tak lze hodnotit pouze ve vztahu k formě zavinění, nikoli z hlediska naplnění objektivní stránky skutkové podstaty zpronevěry. V této souvislosti poukázal obvi