5 Tdo 103/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 103/2025-384 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 9 To 186/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 T 71/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Na obviněného J. B. byla dne 9. 8. 2023 podána u Okresního soudu v Mělníku obžaloba státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Mělníku pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 4 T 71/2023, byl obviněný uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství. Dále byl obviněnému uložen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože o délce 33 cm, 2 kusů dřevěných násad o délce 240 cm a 80 cm a na nich připevněných nožů o délce 33 cm a 27 cm. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená D. B. odkázána s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. B. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 9 To 36/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění zrušujícího usnesení odvolací soud uložil soudu prvního stupně především doplnit dokazování k zjištění, zda došlo k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, především z hlediska vědomí poškozené o tom, že je obviněný ozbrojen výše uvedenými zbraněmi, na které se vztahoval trest propadnutí věci. 2. Po doplnění dokazování soud prvního stupně ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 4 T 71/2023, jímž obviněného J. B. uznal vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin obviněnému uložil podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 30 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství. Znovu byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to shodný jako v prvním odsuzujícím rozsudku tohoto soudu. Rovněž poškozená D. B. byla opět podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný J. B. i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku, o nichž rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 9 To 186/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř., odvoláními napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl o vině obviněného J. B. pokusem zločinu vydírání podle § 21 odst. 1 a § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tento přečin obviněnému uložil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 3 let a 6 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost podrobit se během zkušební doby vhodnému programu psychologického poradenství. Rovněž odvolací soud uložil obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože o délce 33 cm, 2 kusů dřevěných násad o délce 240 cm a 80 cm a na nich připevněných nožů o délce 33 cm a 27 cm. Poškozená D. B. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. opět odkázána s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Skutek, jímž byl obviněný uznán odvolacím soudem vinným, ve stručnosti spočívá v tom, že dne 12. 2. 2023 od 15:00 do 16:50 hod. v úmyslu odradit poškozenou D. B. od realizace střídavé péče ve vztahu k jejich společným dětem AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) se uzamkl ve svém bytě č. XY vlevo na adrese XY, za vstupní dveře bytu přistavil kus nábytku, aby znemožnil vstup do bytu, dětem nařídil, aby se uzamkly v dětském pokoji a z pokoje nevycházely, před dveře dětského pokoje postavil dvě židle a komodu. Poté si vyrobil ze dvou kuchyňských nožů o délce 33 cm a 27 cm, dvou dřevěných násad a lepící pásky dva nástroje připomínající oštěp, s pomocí pásu si na tělo v oblasti hrudníku připevnil další kuchyňský nůž o délce 33 cm, který schoval pod bundu. Následně obviněný telefonoval své psychoterapeutce G. C., které sdělil, že nechce děti předat bývalé manželce D. B., která si pro ně měla přijít, ačkoli mu to bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 9. 2022, sp. zn. 42 Nc 99/2022, kterým bylo rozhodnuto o střídavé péči obou rodičů, dále této svědkyni sdělil, že je ozbrojen, pokud si kdokoli pro děti přijde, že „poteče krev“. Toto zopakoval i v telefonickém hovoru s bývalou kolegyní T. K., jíž řekl, že pokud jeho bývalá manželka pro děti přijde „bude krveprolití, že kdo přijde, z bytu živý nevyjde“. Na reakci T. K., že na místo bude muset přijet policejní zásahová jednotka, řekl, že klidně zabije i policisty. Svědkyně G. C. o situaci telefonicky informovala matku dětí, poškozenou D. B., jíž sdělila, že nemá k obviněnému chodit, že je rozrušený, že jí nechce děti vydat, že jí obviněný sdělil, že „poteče krev“. Na základě těchto informací poškozená D. B. upustila od svého úmyslu převzít si děti v bydlišti obviněného, čekala nedaleko jeho bydliště do doby, než děti opustily byt obviněného, než jej odvezla sanitka. Obviněný se přitom mylně domníval, že poškozená od svědkyně G. C. získá informace i o tom, že je vyzbrojen noži. II. Dovolání obviněného 5. Obviněný J. B. podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2024, sp zn. 9 To 186/2024, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 6. Dovolatel poukázal na bod 13. odůvodnění kasačního usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 9 To 36/2024, v němž bylo konstatováno, že pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného je zásadní zjištění, zda se k poškozené D. B. dostaly prostřednictvím svědkyně G. C. výhrůžky o násilí či dokonce jejím usmrcení, zda tato svědkyně informovala poškozenou o tom, že je ozbrojen výše uvedenými noži, zda tyto skutečnosti obviněný pronášel s vědomím, že se dostanou k poškozené, a zda je poškozená v tomto rozsahu vnímala. Podle odvolacího soudu právě v tomto směru bylo dokazování před soudem prvního stupně neúplné a jeho skutkové a právní závěry nevyznívaly natolik přesvědčivě, aby je odvolací soud mohl potvrdit jako správné, nevyvolávající důvodné pochybnosti o jejich správnosti. Odvolací soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že zásadní je zjištění, zda tyto výhrůžky pronášel obviněný s vědomím, že se dostanou k poškozené, a zda je tato takto vnímala. Obviněný namítl, že předmětné výhrůžky nepronášel s vědomím, že se dostanou k poškozené. Pokud pak odvolací soud učinil závěr, že i při kontaktování svědkyně T. K. bylo záměrem dovolatele, aby se jí sdělené informace dostaly k poškozené, namítl dovolatel, že tento závěr neodpovídá výsledkům provedeného dokazování a je nelogický, neboť tato svědkyně poškozenou vůbec nezná, nemohla proto jí sdělené informace poškozené předat. Závěr odvolacího soudu je proto v přímém rozporu s provedeným dokazováním. 7. Primárním důvodem jeho telefonického hovoru se svědkyní G. C. byla terapeutická pomoc s ohledem na jeho nedobrý psychický stav, přičemž ke svědkyni měl neomezenou důvěru. Z tohoto hovoru nelze podle obviněného učinit závěr, že by jeho úmyslem bylo vydírat poškozenou, ani že by byl srozuměn s tím, že svým jednáním může takový následek vyvolat. Obviněný zdůraznil, že jej ani nenapadlo, že by v rámci vztahu terapeut-klient mohly být skutečnosti sdělené při tomto hovoru předány dalším osobám. Odvolací soud se podle obviněného dostatečně nevypořádal s hodnocením subjektivní stránky pokusu trestného činu, kterým jej uznal vinným. Jeho vina nebyla podle jeho přesvědčení