5 Tdo 105/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 105/2025-596 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. N. B. a 2. V. L. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 7 To 133/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 53/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 14 T 53/2023, byli obviněná N. B. a obviněný V. L. shledáni vinnými přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, který spáchali ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněné N. B. uložen podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v délce 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 5 let. Dále bylo obviněné podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uloženo, aby se ve zkušební době podle svých sil podílela na náhradě nemajetkové újmy poškozenému AAAAA (pseudonymizace). Za výše uvedený přečin a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 4 T 38/2021, byl obviněnému V. L. podle § 43 odst. 2 a § 201 odst. 3 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 2 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu v citovaném trestním příkaze Okresního soudu v Kolíně, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na něj navazujících, která zrušením pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili poškozenému AAAAA jako náhradu nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 300 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený AAAAA se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podstata trestné činnosti obviněných spočívala ve stručnosti v tom, že nejméně od roku 2017 do 15. 7. 2020 v XY, ve společné domácnosti ohrožovali výchovu nezletilého poškozeného AAAAA tím, že opakovaně selhávali v zajištění jeho citových a emočních potřeb. Mezi obviněnými totiž docházelo za přítomnosti nezletilého opakovaně k hádkám, křičeli na nezletilého, kouřili tabákové cigarety a marihuanu, přičemž jiné drogy si obviněná N. B. aplikovala injekčně. Obvinění dále svazovali nezletilému ruce a nohy lepicí páskou, přilepovali jej ke zdi, zalepovali mu pusu, aby nekřičel, bili jej páskem, přičemž obviněného V. L. k tomuto jednání přesvědčila obviněná N. B. V důsledku výše popsaného jednání se u poškozeného AAAAA projevilo množství posttraumatických stresových známek, zejména poruchy spánku s nočními můrami, přetrvávající strach a obavy z matky a jejího partnera, strach ze tmy, pomočování, zvýšená potřeba ochrany, zvýšená lekavost, citové otupění a sebeobviňování, což vedlo k tomu, že nezletilý poškozený byl následně svěřen do péče své babičky I. B., kde setrvává dosud. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, z jejichž podnětu rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 7 To 133/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a při nezměněném výroku o vině a trestech znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že uložil oběma obviněným podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili poškozenému AAAAA jako náhradu nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odvolací soud odkázal poškozeného AAAAA se zbytkem jeho nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání obviněných, vyjádření k nim a replika 4. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podali obvinění N. B. a V. L. prostřednictvím svého společného obhájce dovolání, která opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obvinění v dovoláních učiněných jedním společným podáním vytkli odvolacímu soudu, že nepřiměřeně uplatnil příslušné právní normy a nedostatečně zvážil pravidlo in dubio pro reo. Skutková zjištění, na nichž bylo založeno obvinění z užívání drog a kouření v domácnosti, nejsou podle obviněných dostatečná a byla učiněna jen na podkladě nepřímých a neověřených svědectví. 6. Dále obvinění upozornili na důkaz, který podle nich soud prvního stupně neoprávněně odmítl a jímž mají být zprávy orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále také označen zkratkou „OSPOD“), který vykonával dohled nad domácností obviněných v rozhodné době. Tyto zprávy orgánu sociálně-právní ochrany dětí by podle názoru obviněných mohly přispět k posouzení, zda skutečně došlo k ohrožení výchovy poškozeného. Soud prvního stupně totiž podle tvrzení obviněných přehlížel skutečnost, že pracovníci OSPOD se zaměřují také na chování nezletilého a jeho reakce na dané prostředí. 7. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 a aby vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání. 8. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obvinění nepředložili námitky ryze hmotněprávního charakteru, které by vedly k závěru, že soudy nižších stupňů nesprávně vyložily a použily právní předpisy. K tvrzenému porušení pravidla in dubio pro reo státní zástupce uvádí, že by k němu mohlo dojít tehdy, kdyby nebylo možné důvodně se přiklonit ani k jedné z více skutkových variant připadajících v úvahu a soudy by zvolily variantu méně příznivou pro obviněného. Tato situace však nenastala, neboť soud prvního stupně adekvátně vysvětlil, proč uvěřil některým svědeckým výpovědím jako věrohodným a jiným nikoli (viz bod 34. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 9. Pokud jde o námitku neakceptování návrhu na doplnění dokazování, podle státního zástupce soud prvního stupně nevyhověl návrhu na doplnění dokazování zprávami orgánu sociálně-právní ochrany dětí s odkazem na jeho nadbytečnost (viz bod 35. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Repetitivní námitkou se pak zabýval také odvolací soud, a to v bodě 5. odůvodnění svého rozsudku. Státní zástupce tak neshledává námitku opomenutého důkazu opodstatněnou. 10. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná. 11. Obvinění využili svého práva a uplatnili k vyjádření státního zástupce repliku. Tato však došla Nejvyššímu soudu až dne 3. 3. 2025, tedy po jeho rozhodnutí o dovoláních obviněných ve věci. Nejvyšší soud ji proto nemohl při svém rozhodnutí zohlednit, nicméně pro úplnost ve stručnosti uvádí, že obvinění v replice zopakovali své námitky obsažené již v podaných dovoláních. III. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 12. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání, a dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněných ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Přitom je třeba zdůraznit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů obsažených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., přičemž dovolání podané z jiného důvodu je vyloučeno. Nestačí zde ovšem, aby byl dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu i námitky dovolatele obsahově odpovídaly. Obvinění N. B. a V. L. opřeli svá dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 13. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho podstata spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Citovanému dovolacímu důvodu však neodpovídají námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by dovolatel uvedl konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění, jež nejsou určující pro naplnění znaků spáchaného trestného činu (viz např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 19/2023 Sb. rozh. tr.). 14. K