5 Tdo 1102/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1102/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:5 Tdo 1102/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.1102.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Prohlášení viny Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1102/2025-90 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 10 To 184/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 31/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 14 T 31/2025, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za což mu byl podle § 274 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb po 500 Kč, tj. v celkové výměře 30 000 Kč, a dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 16 měsíců. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku citovaného rozsudku, který je procesním stranám dobře znám, a proto jej není třeba podrobně reprodukovat. Jen ve stručnosti lze uvést, že obviněný v noci dne 14. 3. 2025 v okrese Praha-západ řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, RZ XY, po požití psychotropních látek, v krvi měl 28.8 ng/ml látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, tj. řídil ve stavu, v němž nebyl schopen vozidlo bezpečně ovládat. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jež směřoval výlučně proti výroku o trestu a které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 10 To 184/2025, zamítl jako nedůvodné podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“). II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž nejprve vymezil jeho rozsah tak, že směřuje „proti všem výrokům usnesení Krajského soudu v Praze“. Dále obviněný obecně vyjmenoval a označil všechny dovolací důvody, jak jsou vymezeny v § 265b tr. ř., a následně uvedl, že „především“ uplatňuje dovolací důvod, „že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Z tohoto slovního označení lze předpokládat, že obviněný hodlal uplatnit důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Svými konkrétními námitkami však obviněný fakticky brojil proti vadnému způsobu hodnocení provedených důkazů, a to včetně nerespektování principu presumpce neviny, v důsledku čehož dospěly soudy k nesprávnému skutkovému zjištění, které podle obviněného nakonec také vadně právně posoudily (pozn. Nejvyššího soudu: tento svůj názor obviněný předkládá i přesto, že před soudem prvního stupně prohlásil svoji vinu, tudíž se ke skutku popsanému v obžalobě doznal a souhlasil s jeho právní kvalifikací, podrobněji k tomu viz níže). Současně obviněný v dovolání nesouhlasil s výší uloženého trestu zákazu činnosti, tj. zákazu řídit motorová vozidla po dobu 16 měsíců, protože bez této činnosti nemůže plně vykonávat povolání a zabezpečit tak svou rodinu. Podle přesvědčení obviněného soudy při úvaze o druhu a výměře trestu dostatečně nezohlednily významnou polehčující okolnost, jíž bylo prohlášení viny v hlavním líčení. 5. Obviněný v rámci podaného dovolání navrhl „přiznání odkladného účinku dovolání“, čímž pravděpodobně zamýšlel učinit podnět k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř., podle něhož může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Tento návrh obviněný učinil z důvodu již předeslaného ztížení výkonu jeho zaměstnání v důsledku zákazu řízení motorových vozidel. 6. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který upozornil, že obhájce obviněného Mgr. Zdeněk Burda opakovaně sepsal za různé klienty dovolání pouze do té míry, aby mu nemohla být zaslána výzva k odstranění vad dovolání ve smyslu § 265h odst. 1 tr. ř. Jeho prostřednictvím podaná dovolání vykazují shodu v tom, že se v nich objevuje obecný výčet všech dovolacích důvodů, neměnná podstata dovolání spočívá v tom, že „Soud 1. a 2. stupně nesprávně vyhodnotil důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně vyměřily výši uloženého trestu“, a dále se v dovoláních k pravidlu in dubio pro reo opakuje neměnný odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aniž by měl souvislost s další argumentací, a to zvláště za situace, v níž obviněný prohlásil svou vinu. 8. Jestliže obviněný brojil proti nepřiměřeně přísnému trestu, státní zástupce usoudil, že tato výhrada směřovala proti trestu zákazu činnosti, byť to obviněný sám v dovolání výslovně neformuloval. Uvedená námitka však podle státního zástupce neodpovídala žádnému z dovolacích důvodů, k čemuž připomněl judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., a nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, uveřejněný pod č. 75/2018 Sb. n. a u. Ústavního soudu). Nejvyšší soud se tudíž nemůže z podnětu této argumentace zabývat otázkou (ne)přiměřenosti uloženého trestu a ani hodnotit, zda a do jaké míry soudy přihlédly k tomu, že dovolatel prohlásil svou vinu. Přestože obviněný nenamítal porušení zásady proporcionality trestní represe, státní zástupce podotkl, že ani v tomto ohledu neshledal při stanovení trestní sankce jakékoli pochybení ze strany soudů obou stupňů. 9. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání také pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že v zásadě jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, přestože v úvodu dovolání není výslovně označen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale je pouze citováno jeho zákonné slovní vyjádření. S ohledem na procesní situaci v posuzované trestní věci i samotnou povahu konkrétních námitek obsažených v dalším textu dovolání nepovažoval Nejvyšší soud za nutné využít postup upravený v § 265h odst. 1 tr. ř., neboť případné vrácení věci soudu prvního stupně, aby ten vyzval obviněného k doplnění jedné z chybějících náležitostí vyjmenovaných v § 265f odst. 1 tr. ř., by vůbec neovlivnilo výsledek dovolacího řízení a vedlo by pouze k jeho neúčelnému prodloužení. Nejvyšší soud totiž z obsahu podání obviněného shledal, že vznesené námitky neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak současně ani žádnému jinému z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů. 11. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s charakterem dovolacího řízení. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen z některého z taxativně vymezených důvodů stanovených v § 265b tr. ř. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat takovému dovolacímu důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. V rámci dovolacího řízení proto nelze akceptovat pouhé formální označení určitého důvodu dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí předložené dovolací námitky jako obsahově odpovídající označenému dovolacímu důvodu, zkoumá, zda jim lze přiznat opodstatnění. 12. Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obecně lze uvést, že dovolání z citovaného důvodu je možno podat, jestli