5 Tdo 1126/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1126/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 9. 2014 Spisová značka:5 Tdo 1126/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1126.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1 tr. zák. § 250 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1126/2014-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2014 o dovolání, které podal obviněný D. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 3 To 35/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 146/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. F. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2013, sp. zn. 74 T 146/2013, byl obviněný D. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, (dále jen „tr. zákon“), jehož se dopustil se spoluobviněným Ľ. O. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 1 T 7/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 7 To 117/2009, byl podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona obviněný D. F. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněnému podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování realitních činností na dobu sedmi let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 13. 3. 2009 jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A. K. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud v Ostravě tímto rozsudkem rozhodl také o vině a trestu Ľ. O. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání oba obvinění – D. F. i Ľ. O. Krajský soud v Ostravě z jejich podnětu rozsudkem ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 3 To 35/2014, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. obviněného D. F. znovu uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, spáchaným se spoluobviněným Ľ. O. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterým byl uznán vinným již citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě byl podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona obviněný D. F. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněnému podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování realitních činností na dobu sedmi let. Dále odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 13. 3. 2009 jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A. K. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Konečně bylo opět rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněného Ľ. O. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný D. F. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Sikory a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejprve připustil, že je mu známa omezená možnost přezkumu skutkových zjištění v dovolacím řízení, na druhé straně však z ustálené praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že zcela zjevný rozpor skutkových zjištění soudů s provedeným dokazováním je důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Podle obviněného se soudy vůbec nezabývaly jeho obhajobou spočívající v tom, že poškozený A. K. věděl, že uzavírá kupní smlouvu na předmětný byt a nikoli úvěrovou smlouvu, přesto dovodily u obviněného naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. Před soudem prvního stupně mělo dojít ke zkreslování důkazů, na což obviněný upozorňoval již ve svém odvolání, stejně tak se podle něj soudy v rámci právního posouzení věci nezabývaly dosahem občanskoprávních norem. Dále upozornil na skutečnost, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení zásady zákazu reformationis in peius a tedy i jeho práva na obhajobu. Obviněný odkázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které není odvolací soud oprávněn k podstatné změně skutkových okolností, tak jak učinil krajský soud v jeho věci, když sám svým rozsudkem změnil skutkový stav, čímž obviněnému upřel právo na obhajobu. Obviněný dále soudům vytkl, že nerespektovaly občanskoprávní zásadu smluvní volnosti uvedenou v § 2 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „občanský zákoník“), neboť poškozený A. K. svým podpisem stvrdil, že jeho vůle směřovala k uzavření smlouvy kupní, ani poté nečinil žádné kroky směřující k odstoupení od této smlouvy. Soudy obou stupňů, aniž by dovodily neplatnost dané smlouvy, shledaly u obviněného naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, ačkoli podle jeho názoru právním úkonem, který je v souladu s právním řádem, nemůže být spáchán trestný čin. Namítl tak i porušení principu „ultima ratio“, neboť doplacení kupní ceny se prodávající snaží domoci nikoli prostředky civilního práva, ale cestou trestního řízení. Obviněný dále vyjádřil názor, že společnost SECURE INVESTMENTS s.r.o. nemusela mít v živnostenském listu uveden předmět činnosti nákup a prodej nemovitostí, neboť tento druh podnikání nepodléhá živnostenskému oprávnění. Obviněný (ani spoluobviněný Ľ. O.) proto nemohl překročit rámec podnikání, tak jak uvedl odvolací soud, a za nedoplacení kupní ceny poškozenému je tak zodpovědná pouze společnost SECURE INVESTMENTS s.r.o., nikoli on sám. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 3 To 35/2014, a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, zároveň se domáhal rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. o odkladu či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného D. F. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Pavla Kučery. Námitky obviněného, že poškozený věděl, jaké dokumenty podepsal, označil za irelevantní, neboť obviněný takto pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů a vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů. K takovým námitkám však nelze v dovolacím řízení přihlížet. Ani tvrzení obviněného, že došlo k porušení zásady „reformationis in peius“, není podle státního zástupce důvodné, neboť pouhým zpřesněním skutkové věty krajským soudem se nijak nezhoršilo postavení obviněného, rovněž tak právo na obhajobu nebylo nijak zasaženo. K námitce nerespektování občanskoprávní zásady smluvní volnosti státní zástupce podotkl, že existence občanskoprávního vztahu, do něhož pachatel vstoupil se záměrem spáchat trestný čin, nevylučuje uplatnění trestní odpovědnosti. Rozhodující je, zda pachatel v rámci tohoto vztahu naplnil znaky daného trestného činu. Nicméně argumenty týkající se smluvní volnosti jdou podle státního zástupce mimo skutková zjištění soudů, tudíž k nim není možné v dovolacím řízení přihlížet. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil přesvědčení, že v daném případě nebyl obsahem dovolání naplněn uplatněný dovolací důvod a navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný D. F. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Svůj mimořádný opra