5 Tdo 113/2013

5 Tdo 113/2013-I.-79

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2013 o dovolání obviněného Ing. A. R. , a o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Ing. A. R. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 11/2008, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu obviněného Ing. A. R. a nejvyššího státního zástupce z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. A. R. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 51 T 11/2008, uznán vinným pokusem zločinu zneužívání informací a postavení v obchodním styku podle § 21 odst. 1 k § 255 odst. 2, 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) a zločinem zneužívání informací a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku.

Za uvedený pokus zločinu a zločin byl podle § 255 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 2.000,- Kč, tedy celkem ve výši 500.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním obviněný Ing. A. R. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvoláními, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, tak, že z podnětu obou podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. A. R. uznal vinným pokusem zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 21 odst. 1 k § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že jako předseda představenstva obchodních společností Czech Venti, a. s., se sídlem v Chomutově, Vršovců 1176/23, od 29. 3. 2006 se sídlem v Chomutově, Nerudova 63/16, a PROVENTI, a. s., se sídlem v Chomutově, Vršovců 1176/23, se stejným předmětem podnikání v oborech přípravné práce pro stavby, zprostředkování obchodu, velkoobchod, specializovaný maloobchod, činnost technických poradců v oblastech strojírenství, hutnictví, energetiky, zemědělství a lesnictví a dalších, v rozporu se smlouvou o poskytnutí zajištění ve vztahu k rozpočtové podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. uzavřené dne 12. 11. 2004 mezi obchodními společnostmi Czech Venti, a. s., Virtual Utility Ltd., PROVENTI, a. s., Rais Engineering Services, s. r. o., a Vestas Deutschland GmbH neučinil žádné úkony směřující k tomu, aby společnost PROVENTI, a. s., převedla veškerá práva k projektu výstavby větrných elektráren v Krušných horách známého také pod označením Větrný park Ch. na společnost Czech Venti, a. s., a naopak v úmyslu realizovat tento projekt větrných elektráren pouze prostřednictvím společnosti PROVENTI, a. s., bez účasti společnosti Czech Venti, a. s., jednal tak, že

1) v blíže nezjištěné době od srpna 2005 do října 2005 v P. , Ch. a na dalších místech jednal se zástupci společnosti AES Corporation, Inc. se sídlem 4300 Wilson Boulevard, Arlington, Virginia, USA, o jejich vstupu do projektu a o uzavření smlouvy označené jako soupis podmínek vztahujících se ke společné výstavbě a investici mezi touto společností na straně jedné a společností PROVENTI, a. s., a jejími akcionáři obviněným Ing. A. R. , D. J. a J. Š. na straně druhé, přičemž v případě uzavření smlouvy by na úkor společnosti Czech Venti, a. s., projekt Větrného parku Ch. realizovala společnost PROVENTI, a. s., která by podle uvedené smlouvy získala od společnosti AES Corporation, Inc. investici na výstavbu projektu ve výši nejméně 3.035.000,- EUR (nejméně 89.714.600,- Kč), když nakonec k uzavření smlouvy nedošlo pouze z důvodu, že ji akcionář D. J. odmítl podepsat,

2) poté dne 9. 2. 2006 jako ředitel a člen představenstva společnosti Czech Venti, a. s., dal neoprávněně souhlas s využitím studie vstupních podkladů pro výpočty návrhu distribuční sítě Větrného parku Ch. zpracované společností EGÚ Brno, a. s., a studie vyvedení výkonu větrných elektráren z oblasti Krušných hor zpracované společností ENERGO EKOPROJEKT TURNOV, s. r. o., pro řízení o udělení státní autorizace vedené před Ministerstvem průmyslu a obchodu pro společnost PROVENTI, a. s., dále dne 7. 4. 2006 vzal zpět žádost společnosti Czech Venti, a. s., o připojení Větrného parku Ch. k přenosové soustavě České republiky a tentýž den podal obdobnou žádost za společnost PROVENTI, a. s., adresovanou obchodní společnosti ČEPS, a. s., a následně dne 29. 6. 2007 jako předseda představenstva společnosti PROVENTI, a. s., uzavřel s obchodní společností ČEPS, a. s., se sídlem v Praze 10, Elektrárenská 774/2, smlouvu o připojení k přenosové soustavě České republiky č. .........,

v důsledku čehož obchodní společnost PROVENTI, a. s., získala možnost realizovat projekt Větrný park Ch. s předpokládaným výnosem cca 853.186.000,- Kč, a tedy získat prospěch v uvedeném rozsahu na úkor obchodní společnosti Czech Venti, a. s., přičemž k realizaci projektu nedošlo.

Za uvedený pokus zvlášť závažného zločinu byl obviněný Ing. A. R. odsouzen podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku a § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 2.000, Kč, tedy celkem ve výši 500.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech v trvání pěti roků.

Nejvyšší státní zástupce a obviněný Ing. A. R. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Křivánka podali proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, dovolání, které shodně opřeli o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejvyšší státní zástupce navíc o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání uvedl, že ve výroku o vině v rozsudku, resp. i v jeho odůvodnění Vrchní soud v Praze operuje s částkou 853.186.000,- Kč, kterou právě ve výroku o vině označil za předpokládaný výnos projektu větrného parku. Jak je však jednoznačně konstatováno v odůvodnění tohoto rozhodnutí na podkladě znaleckého posudku z odvětví ekonomika, oboru ekonomie a řízení elektrotechniky a energetiky vypracovaného fakultou elektrotechnickou ČVUT, uvedená částka představuje čistou současnou hodnotu projektu (Net Present Value). Tato hodnota přitom vyjadřuje současnou hodnotu budoucích peněžních toků a je využívána jako kritérium pro hodnocení výnosnosti investičních projektů. Nevyjadřuje proto očekávaný zisk, který je vyšší, když odhad výnosu větrného parku činí podle znalců 3.301.560.000,- Kč, ale peněžní toky diskontované časem. Pokud proto znalci dovodili zmíněnou částku, nejedná se o budoucí veličinu, ale o veličinu aktuální, vyjadřující hodnotu projektu (doposud nerealizovaného) v daném současném okamžiku. Je proto namístě dovodit, že obviněný se dopustil zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, a to postupnými kroky, jejichž provedením však uvedený trestný čin dokonal. Jeho celkové posouzení jako pokus podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je tudíž nesprávným právním posouzením skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedené pochybení by mělo mít své dopady i v rovině trestu, neboť obviněnému byl za užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku mimořádně snížen trest odnětí svobody, tedy bylo právě přihlédnuto k fázi, jaké trestná činnost obviněného údajně dosáhla. Navíc podle názoru dovolatele odvolací soud dostatečně nezdůvodnil použití ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, přičemž i s ohledem na zjištění, které odvolací soud učinil, nelze mít za to, že by se obviněný dopustil pokusu za určitých zvláštních okolností, které by bránily aplikaci pravidla ve smyslu § 21 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Výsledná aplikace § 58 odst. 5 tr. zákoníku se tudíž za daného stavu věcí jeví neodůvodněnou, což značí, že byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, stalo se tak mimo zákonem stanovenou trestní sazbu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále nejvyšší státní zástupce uvedl, že pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným způsobem než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., dává souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný Ing. A. R. ve svém dovolání v podrobnostech uvedl, že celý tento případ vůbec neměl vstoupit do sféry trestního práva, a to především z pohledu aplikace zásady subsidiarity, která v trestním právu existovala vždy a nově je v trestním zákoníku výslovně zakotvena. Důvodem pro zdrženlivost je již samostatná povaha stíhaného trestného činu. Objektem tohoto trestného činu je zájem na zajištění rovnosti na trhu ve dvou směrech, ale v tomto případě se týká toliko zneužívání zákazu konkurence tzv. selftradingu. Je nanejvýš sporné, zda v takové výchozí situaci ke zneužití zákazu konkurence došlo. Jednalo se totiž o velmi komplikovaný projekt, který nějakým způsobem začal, a postupně se k němu různé subjekty připojovaly. Vše mělo vyústit právě až k vydání stavebního povolení na projekt, což byl okamžik, kdy bylo také možné převádět práva a s celým projektem reálně disponovat, a to v tom směru, že buď dojde k provozu samotného projektu anebo k jeho zcizení. U skutku, který je považován za samostatný a je označen pod bodem 2), jde o přímý skutkový omyl, protože to byl jeden z těch kroků, ke kterým mělo dojít, aby ten projekt doputoval právě do stavu, kdy bude vydáno stavební povolení a celý projekt se přesune pod střechu jedné společnosti a prostřednictvím této společnosti, tedy společnosti Czech Venti, a. s., potom dále s ním bude nakládáno. Co se pak týká skutku pod bodem 1), dokazování se vzdálilo právě tomu, jakým způsobem plnila své povinnosti britská strana, což se týkalo především investic.

Závěrem obviněný Ing. A. R. navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, a to stran výkonu trestu odnětí svobody, a to především vzhledem k situaci jeho rodiny, jejíž členové jsou na něm do značné míry závislí a výkonem trestu odnětí svobody trpí nejvíce právě oni. Obviněný ve svém dodatečném přípise sdělil, že souhlasí s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. A. R. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil tak, že oba nižší soudy hodnotily komplexně celý skutkový děj, jenž se stal, byť samozřejmě z pohledu hmotně právní kvalifikace nejsou všechny jeho momenty shodně významnými. Namítá-li obviněný současně i pochybení spočívající ve zneužití zásady subsidiarity trestního práva, státní zástupce uvedl, že každý protiprávní čin, který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoníku a který je v něm uvedený jako trestný, je trestným činem. V obecné rovině tedy lze považovat takový čin vždy za společensky škodlivý. Opačný závěr stran zjištění nedostatečné společenské škodlivosti činu je možné učinit jen zcela výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi. V takovém případě by tedy konkrétní čin z hlediska závažnosti neodpovídal ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím trestným činům příslušné právní kvalifikace. Byl-li proto spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla bezezbytku ve všech znacích standardním způsobem naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů. Státní zástupce tak podané dovolání shledal zjevně neopodstatněným a navrhl, aby podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo odmítnuto. S ohledem na to není ani na místě rozhodnout podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí některého z obou dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu) a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným a nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí některého z obou dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce a dovolání obviněného Ing. A. R. podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal z jejich podnětu podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla tato dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v těchto dovoláních, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláními napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

Oba dovolatelé uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo i jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení, soudem zákonem určeným, a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 251/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zdůraznit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve svazku 18 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1990, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, dále srov. usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srovnej také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Právě z těchto hledisek se Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů jak ze strany nalézacího, tak i odvolacího soudu ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného Ing. A. R.

Zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků a získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Ustanovení § 255 odst. 2 tr. zákoníku o tzv. selftradingu (obchodování ve svůj prospěch – na sebe – v souvislosti se zneužíváním postavení ve dvou nebo více ekonomických subjektech), které je samostatnou skutkovou podstatou, trestně postihuje zneužívání postavení u dvou nebo více podnikatelů, bez ohledu na to, zda jde o podnikatele fyzickou osobu nebo podnikatele právnickou osobu, a to zejména v oblasti konkurence v obchodní činnosti, čímž poskytuje ochranu zájmu na zajištění rovnosti podnikajících subjektů na trhu (objekt trestného činu). Prospěch velkého rozsahu vyplývá z § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku a činí nejméně 5 000 000,- Kč, poněvadž se na jeho určení vztahuje obdobně výkladové pravidlo pro určení výše škody. Prospěch velkého rozsahu může být pachatelem získán jak „pro sebe“, tak i „pro jiného“, a to ať činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 § 255 tr. zákoníku. Jde o nejvyšší hranici prospěchu podle trestního zákoníku.

Obviněný ve svém dovolání mj. zpochybnil skutkové závěry učiněné oběma soudy, přičemž uvedl, že soudy účelově z celého kontextu vytrhly pouze ten stav, že se jedná o dvě obchodní společnosti (Czech Venti, a. s., a PROVENTI, a. s.) a nepřihlédly k reálné obchodní situaci, ve které se celý projekt nacházel. Obviněný namítal nedostatečný rozsah dokazování, které se nesoustředilo na to, jak kdo z české nebo britské strany plnil své role. Dovolatel dále namítal, že pokud jde o bod 2) výroku rozsudku, neexistuje příčinná souvislost mezi jeho jednáním, tzn. kroky vedoucími k připojení k energetické síti a údajnou újmou. Ostatně sama újma je pouze virtuální, nelze ji vyčíslit.

Shora uvedené námitky obviněného tak ve skutečnosti mají svůj základ zejména v nesouhlasu obviněného se skutkovými zjištěními obou nižších soudů, dále s rozsahem provedeného dokazování a se způsobem, jak se oba soudy s výsledky dokazování vypořádaly, byť se ovšem dotýkají také otázky újmy – škody, který je základem znaku „na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků“ a v návaznosti na to i znaku „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch“. Z tohoto hlediska se Nejvyšší soud dovoláním obviněného Ing. A. R. zabýval a také v konečné fázi na základě něho rozhodoval.

Nalézací soud po předestření provedených důkazů na stranách 4 – 70 odůvodnění svého rozsudku provedl jejich vyhodnocení se zdůrazněním, že není pochyb o tom, že společnost Czech Venti, a. s., byla založena za účelem realizace společného záměru české obchodní společnosti PROVENTI, a. s., a britské Virtual Utility na výstavbu větrných elektráren v České republice a rovněž pro realizaci offsetu společnosti BAE, která zde jednala o prodeji vojenských stíhaček Gripen. Zapojení do systému offsetů se na počátku jevilo výhodné pro obě strany, neboť byl prezentován projekt s velkým objemem instalovaného výkonu a byl oboustranný zájem o zapojení českého průmyslu. Podle svědků, obsahu memoranda o spolupráci z počátku prosince 2002 i dalších dokumentů je zřejmé, že od počátku byly rozděleny úlohy mezi jednotlivými subjekty a spolupráce až do doby sporů, jejichž příčinou byly problémy kolem financování projektu a výběru strategického investora, probíhala na bázi vzájemné důvěry. Britská strana tak připravovala smlouvy s výrobci technologií – DeWind, FKI, Vestas, o čemž svědčí především zápisy projektového týmu. Výpadky financování ze strany NEG Micon, její fúze s Vestas a ukončení platnosti smlouvy mezi Czech Venti a NEG Micon na dodávku 75 turbín a poskytnutí finanční podpory vyústily dne 12. 11. 2004 v podepsání tzv. smlouvy o rozpočtové podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. Smyslem bylo určit podmínky rozpočtové podpory, která byla pro další vývoj projektu nezbytná, a to zejména formou zajištění. Smlouvu podepsal obviněný jako předseda představenstva společností PROVENTI, a. s., a Czech Venti, a. s., a jednatel Rais Engineering. Soud dal za pravdu obviněnému v tom, že na smlouvě chybí podpis K. J. (za společnost Czech Venti jednají předseda s místopředsedou) a že předem neměl k dispozici český překlad smlouvy. Svědek L. však potvrdil předchozí zaslání smlouvy o rozpočtové podpoře obviněnému bez překladu. Ing. R. tak měl možnost si překlad zajistit a především věděl o podmínce dalšího financování ze strany Vestas, kterou bylo převedení všech práv k projektu na společnost Czech Venti, a. s. Proto také podepsal ještě před uzavřením smlouvy o rozpočtové podpoře dne 19. 10. 2004 prohlášení „o výhradním vlastnictví práv k projektu větrných elektráren K. H. a společnosti Czech Venti“. Soud tudíž neměl pochybnosti o tom, že obviněný věděl o podstatných částech smlouvy, kterou letěl do L. s M. K. podepsat (dohoda o dalším financování a zajištění prostředků s Vestas). Podle vlastního vyjádření i výpovědi svědků věděl též o požadavku na zajištění akcií PROVENTI, a. s., což odmítl. Na místě je třeba dodat, že smlouva řešila financování projektu pouze dočasně a okrajově. Již v prosinci 2003 byla podepsána tzv. smlouva o zainteresování s WestLB a její dodatek v únoru 2005, za účelem nalezení strategického investora. Smlouva o rozpočtové podpoře byla ze strany Vestas naplněna, o čemž svědčí příloha smlouvy, která stanovuje dobu poskytování podpory pouze do ledna 2005, a na to navazující výpověď svědka L. Zde je zřejmá další příčina sporů, neboť svědek poslední dvě platby poukázal na účet Virtual Utility. Plněno bylo i formou výstavby a zprovoznění stožárů na měření větru. Vestas smlouvu naplnila, byť se zčásti odchýlila v poukázání finančních prostředků na účet jiné smluvní strany.

Prokázáno bylo rovněž postavení obviněného jako předsedy představenstva ve společnostech Czech Venti, a. s., a PROVENTI, a. s., včetně jejich stejného předmětu činnosti (výpověď obviněného, svědků a listinné důkazy). Beze změn soud ponechal i části skutků, jimiž klade obžaloba Ing. R. za vinu neučinění žádných úkonů směřujících k převedení práv k projektu z PROVENTI, a. s., na Czech Venti, a. s. Opírá se o výpověď samotného obviněného, že v představenstvu PROVENTI, a. s., jednal s Mgr. B. a rozhodli se pro vyčkání na vyřešení převodu právními kancelářemi. Přitom podle zjištěných skutečností nic nebránilo dojednat nové smlouvy s obcí B. , která byla výstavbě jednoznačně nakloněna. Podle vyjádření ministerstva životního prostředí lze na základě dohody postoupit i Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí /EIA/ na jinou osobu, pokud oznamovatel záměru stavby tuto nemá zájem realizovat. Uvedené stanovisko má přitom podstatný význam pro další správní řízení a získání stavebního povolení. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že Czech Venti, a. s., objednala v dubnu 2004 u RNDr. J. H. dopracování dokumentace záměru o posuzování vlivů na životní prostředí. Obviněný jako předseda představenstva zůstal nejméně v uvedeném rozsahu nečinný. Smlouva o rozpočtové podpoře také nestanovila datum převodu nepochybně s ohledem na charakter skupiny práv, jejichž převod mohl být řešen až v pozdější době, jak se obviněný hájí (zejména smlouvy ohledně pozemků). Potvrzení podepsané obviněným dne 19. 10. 2004 je proto nutno především chápat jako ubezpečení o předchozí nikým nezpochybňované dohodě, že investorem výstavby větrných elektráren bude společnost Czech Venti, a. s., což potvrdili svědci a deklaruje to sama společnost v prospektu.

Nalézací soud se neztotožnil ani s obhajobou namítající jednání I. M. s Vestas za zády představenstva Czech Venti, a. s. Listiny prokazují, že jmenovaný měl oprávnění jednat s výrobci technologií a že se s nimi připravovaly smlouvy podle FIDIC. Se společností Vestas je zmíněna příprava smlouvy v zápise o jednání ze srpna 2004, kde byl obviněný přítomen. Podle jeho vlastního vyjádření, a vyplývá to i z preambule smlouvy o rozpočtové podpoře, rovněž věděl o odstoupení dodavatele části turbín FKI. I. M. proto uzavřel nejprve smlouvu na dodávku 62 turbín a 11. 11. 2004 její dodatek na dalších 118 turbín. Svědci se shodli na tom, že sjednaná cena za turbíny Vestasu odpovídala standardu. Smlouvu však nebylo možno podle názoru soudu soudně vymáhat, neboť nebyla za společnost řádně podepsána. Závazek podepsat smlouvu FIDIC se do smlouvy o rozpočtové podpoře zřejmě dostal díky nedostatečné koordinaci při přípravách obou smluv ve společnosti Vestas.

Výsledku dokazování neodpovídá ani obhajoba obviněného, že Britové nebyli schopni v roce 2005 sehnat peníze pro projekt. Proti tomu stojí důkazy objasňující představení projektu ze strany WestLB, přihlášení potenciálních zájemců a započetí procesu due diligence. Ze strany obviněného je vytýkáno zástupcům společnosti Virtual Utility, že předložili WestLB zkreslené informace ohledně projektu, na což oprávněně reagovala AES, s Brity se nedohodla a spolupracovat měla zájem pouze s PROVENTI, a. s. K tomu je třeba uvést, že zjištěné rozpory mezi nabídkou a skutečností, hodnocené zástupcem WestLB, zřejmě opravňovaly potencionální investory snížit původní nabídku. Z revidovaných nabídek byla vyhodnocena WestLB předběžná nabídka Iberdroly s dalšími podmínkami vhodnější s ohledem na jejich větší zkušenosti. Z listin je zřejmé, že AES po konfliktu s Brity předložila 5. 8. 2005 oproti tomu zřejmě nevýhodnou konečnou nabídku toliko Virtual Utility, platnou pouze tři dny. WestLB také dopisem ze dne 12. 8. 2005 informovala PROVENTI o ukončení prodejního procesu s AES. Zavinění obviněného prokazuje následná korespondence z měsíce září, v průběhu kterého I. M.A. usiloval o jednání s obviněným jako předsedou představenstva (dopis z 14. 9. 2005 na č. l. 981 spisu) a naopak obviněný Ing. R. dne 18. 9. 2005 sdělil, že jednání jsou pro rozdílné názory zbytečná, že se jejich spolupráce vyčerpala a informoval, že jedná o prodeji svých akcií a těší se na spolupráci s novým partnerem. Podle obviněného se spolupráce s Virtual Utility vyčerpala poté, co od podpory odstoupila BAE a musel hledat nové finanční zajištění. Tato obhajoba je však v rozporu s procesem hledání strategického partnera prostřednictvím WestLB. Jako nevěrohodná a především logicky rozporná byla vyhodnocena obhajoba obviněného stran jednání členů představenstva dne 16. 8. 2005 v P. , při kterém měl být pověřen zástupci Virtual Utility k pokračování jednání s AES. Odporuje to další části výpovědi obviněného, v níž uvádí, že byl informován I. M. o jejich domluvě s Vestasem na I. Provedené důkazy umožňují učinit závěr, že AES s vědomím obviněného nepočítala se spoluprací s Virtual Utility, a proto její nabídka směřovala toliko PROVENTI, a. s. O ukončení procesu due diligens s AES byl obviněný informován 12. 8. 2005, tedy před setkáním členů představenstva v P. dne 16. 8. 2005. Ze strany Virtual Utility tudíž nebyl důvod obviněného pověřovat k dalším jednáním s AES, což oba její zástupci jako svědci také vyloučili. Soud tak nemá pochybnosti o tom, že k dalším jednáním přistoupil obviněný toliko za společnost PROVENTI, a. s., kterou při jednáních zastupoval jako předseda představenstva. Sám potvrdil, že Britové nevěděli o přípravných jednáních mezi PROVENTI, a. s., a AES. V souladu se zmiňovanou obhajobou v tomto řízení vyznívá i vyjádření společnosti PROVENTI, a. s., o vývoji událostí od prvního setkání s AES na počátku června 2005 až po setkání akcionářů PROVENTI, a. s., v listopadu 2005, které bylo doručeno Vrchnímu soudu v Praze v říjnu 2006 ve věci 68 C 224/2006. Oba zástupci Virtual Utility jako svědci výstižně a shodně popsali situaci kolem nabídky AES pouze Virtual Utility, spolupodepsané obviněným, kterou byli naprosto šokováni. Ze všech zmiňovaných důvodů proto nelze uvěřit obhajobě obviněného o pověření k jednání s AES. Potvrzuje to i e-mail ze dne 18. 11. 2005, v němž Britové vytýkají obviněnému jednání s AES za jejich zády. Jisté je i to, že rozhodnutí obviněného pokračovat v projektu mimo rámec Czech Venti, a. s., ve spolupráci s AES se stalo osudným pro samotný projekt a že bylo počátkem dalších kroků obviněného popsaných pod bodem dva rozsudečného výroku. Zmiňované rozhodnutí obviněného a na ně navazující kroky také zakládají jeho trestní odpovědnost. Není pochyb o tom, že obviněný jednáním kladeným mu za vinu porušením zákazu konkurence vytvářel situaci nepříznivou pro svého původního obchodního partnera z joint venture společnosti Czech Venti, a. s. Realizaci projektu a jeho budoucí výnosy směřoval toliko ve prospěch PROVENTI, a. s., a logicky na úkor Czech Venti, a. s. Přitom již ze samotné podstaty uzavřené spolupráce s britským obchodním partnerem musel vědět, že ve svém postavení a funkci má hájit podnikatelské zájmy Czech Venti, a. s., a její obchodní činnost zaměřovat k vytváření zisků a ke zhodnocení společného akciového kapitálu. Pravděpodobně svou roli tehdy sehrály zájmy výrobců technologií a vázanost společnosti Virtual Utility, a. s., na Vestas díky zástavě svých akcií této společnosti. Zřejmé je i to, že americká strana vytvořila svým jednáním prostředí pro žalované jednání na úkor společnosti Czech Venti, a. s., a obviněnému nelze než přistoupení k jejich nabídce důvodně vytýkat. Byl přitom dopisem ze dne 14. 10. 2005 Ch. L. upozorněn mimo jiné i na trestněprávní odpovědnost s ohledem na výkon funkcí předsedy představenstva v obou společnostech.

Prokázáno bylo, že projekt výstavby větrných elektráren v Krušných horách známý pod označením Větrný park Ch. nebo Chomutovský větrný park, Větrný park Ch. Krušné Hory, Větrný park Krušné Hory, Větrný park K. H. , Větrné elektrárny K. H. anebo Větrné farmy v severozápadních Čechách je jeden a tentýž projekt, který se postupem času z důvodů technických a finančních vyvíjel a měnil. Se závěry rozhodčího nálezu se proto nemohl nalézací soud ve vztahu ke společnosti Czech Venti, a. s., plně ztotožnit, když měl oproti tehdejšímu řízení k dispozici mnohem více důkazů. Pochybnosti proto nemá o tom, že část dílčích práv k projektu byla ve vlastnictví Czech Venti, a. s., a další části ve vlastnictví společností PROVENTI, a. s., a Rais Engineering. Podstatné pro posouzení je, že pro samotnou realizaci projektu byla založena společnost Czech Venti, a. s. Hovoří o tom obviněný i svědci a společný záměr dokladuje řada listinných důkazů (Prospekt, smlouva ze dne 12. 11. 2004 o rozpočtové podpoře, smluvní ujednání s dodavateli, zpracovateli projektové dokumentace, orgány samosprávy apod.). Nic na tom nemění skutečnost, že společnost PROVENTI, a. s., vstupovala do Czech Venti, a. s., s již rozpracovaným projektem a disponovala klíčovými právy k projektu. Prokázáno bylo, že se Czech Venti, a. s., aktivně podílela na přípravě realizace projektu, o čemž svědčí shora rozvedená smluvní ujednání. Přesto v rozporu se smlouvou o rozpočtové podpoře umožnil obviněný realizovat rozhodčí řízení o určení vlastnictví k projektu Větrný park Ch. mezi jím ovládanými společnostmi. Pochybnosti nemá nalézací soud ani o tom, že společnost PROVENTI, a. s., dílčími kroky popsanými pod bodem dva rozsudečného výroku získala na úkor společnosti Czech Venti, a. s., možnost realizovat projekt Větrného parku Ch.

Na místě je připomenout, že zmiňovanými kroky jsou sdělení Czech Venti, a. s., ze dne 9. 2. 2006 adresovaná Ministerstvu průmyslu a obchodu v P. , ve kterých obviněný jako ředitel a člen představenstva společnosti dal souhlas s využitím vstupních podkladů pro výpočty návrhu distribuční sítě Větrného parku Ch. (zpracovatel EGÚ Brno, a. s.) a studie vyvedení výkonu větrných elektráren z oblasti Krušných hor (zpracovatel EET Turnov, spol. s r. o.) pro řízení o udělení státní autorizace pro společnost PROVENTI, a. s. Následně dne 13. 2. 2006 Ministerstvo průmyslu a obchodu dvěma rozhodnutími udělilo společnosti PROVENTI, a. s., státní autorizaci na výstavbu 83 větrných elektráren s celkovým instalovaným výkonem 182 MW a výstavbu přímého kabelového vedení. Na rozhodnutí obviněného pokračovat v projektu mimo rámec Czech Venti, a. s., navazuje i zpětvzetí návrhů na vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ze strany Czech Venti, a. s., a podání nových žádostí ve dnech 23. 2. 2006 a 6. 3. 2006 společností PROVENTI, a. s., v rozsahu obdobném jako společnost Czech Venti, a. s. Následuje pak zpětvzetí žádosti Czech Venti, a. s., o připojení k přenosové soustavě ze dne 7. 4. 2006 obviněným jako předsedou představenstva společnosti a podání stejné žádosti o připojení za PROVENTI, a. s., a naposledy uzavření smlouvy o připojení k přenosové soustavě dne 29. 6. 2007 za PROVENTI, a. s., v důsledku čehož došlo ke zbavení možnosti společnosti Czech Venti, a. s., realizovat projekt Větrný park Ch. , přičemž tato možnost byla pro společnost Czech Venti, a. s., reálná.

Výše očekávaného prospěchu společnosti PROVENTI, a. s., je zřejmá v případě skutku pod bodem jedna přímo z připravované smlouvy s AES, označené jako soupis podmínek vztahujících se ke společné výstavbě a investici. Činila nejméně přímou investici na výstavbu ve výši 3.035.000,- EUR, tedy v přepočtu 89.717.600,- Kč. Výši prospěchu společnosti PROVENTI, a. s., v důsledku uzavřené smlouvy o připojení k přenosové soustavě ze dne 29. 6. 2007 se společností ČEPS, a. s., určuje znalecký posudek z oboru ekonomika a energetika, zpracovaný znaleckým ústavem České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická (dále jen „ČVÚT, FEL“) – vlastní posudek č. 38/2008 ze dne 28. 8. 2008, dodatek č. 1 ze dne 3. 11. 2008 a dodatek č. 2 ze dne 26. 1. 2012 – včetně výslechu určené osoby v hlavním líčení. Čistá hodnota projektu Větrný park Ch. s projektovaným výkonem 163 MW podle tohoto posudku odpovídá částce ve výši 871.173.000,- Kč a s projektovaným výkonem 155,5 MW částce ve výši 853.186.000,- Kč. V případě, že by společnost PROVENTI, a. s., realizovala projekt Větrný park Ch. při instalovaném výkonu 155,5 MW a za dalších podmínek uvedených ve znaleckém posudku, tak by prospěch z realizace projektu po dobu jeho předpokládané životnosti dosáhl až výše 3.301.560.000,- Kč. Z posudku vyplývá, že se jedná o peněžní toky sečtené za dvacet let. Každým rokem nerealizace se tato částka úročí (diskontuje) a tudíž na konci dvacátého roku neralizace dosahuje prospěch hodnoty 3.301.560.000,- Kč, což představuje hodnotu 100% ztracené příležitosti vzniklé znemožněním realizovat projekt společností Czech Venti, a. s. Z ústavního znaleckého posudku dále vyplývá, že projekt Větrný park Ch. může být realizován za podmínek – byť odlišných co do počtu jednotlivých větrných elektráren, jejich rozmístění, výkonu a podobně – buď obchodní společností PROVENTI, a. s., nebo Czech Venti, a. s., nikoli však současně. Druhý dodatek znalecký ústav zpracoval na základě opatření krajského soudu ze dne 11. 11. 2011 za účelem odstranění rozporů mezi již zpracovaným posudkem a ústavním znaleckým posudkem TACOMA Consulting, a. s., jejíž určená osoba byla rovněž vyslechnuta v hlavním líčení. Znaleckému ústavu ČVÚT, FEL krajský soud předložil podklady, které měl navíc k dispozici znalecký ústav TACOMA Consulting, a. s., a oběma znaleckým ústavům byly předloženy protokoly o hlavním líčení.

Obviněným předložený ústavní znalecký posudek určuje čistou hodnotu projektu Větrný park Ch. s projektovaným výkonem 155,5 MW ve výši 44.334.000,- Kč. Po zohlednění rizik spojených s úspěšnou realizací dochází ke snížení na 3.103.000,- Kč. Oba zástupci pak v hlavním líčení podrobně rozvedli metodiku svých výpočtů a zvolené postupy při nastolené konfrontaci obhajovali. Ve stručnosti lze uvést, že se liší ve vstupních předpokladech a způsobu používání jinak shodné metodiky. Nalézací soud přesvědčil o správnosti výpočtu prospěchu prof. Ing. O. S. , CSc. za ČVÚT, FEL, který na původním odhadu setrval s přesností odhadu plus mínus deset procent. Při hodnocení obou závěrů ústavních posudků soud přihlédl též k dalším ve věci provedeným důkazům. Sám obviněný odhadoval pro sebe výnosy kolem padesáti milionů korun. Podle svědka P. B. , který bude část větrných elektráren uvádět zanedlouho do provozu, činí výnos jedné elektrárny šest milionů korun ročně. Po dobu dvaceti let by tak v případě 83 větrných elektráren činil výnos 498.000.000,- x 20 = 9.960.000.000,- Kč. Odhad svědka D. J. na tehdejší prodejní cenu projektu je mezi 100 – 200. 000,- EUR za MW, podle obviněného se jednalo o 50.000,- EUR a dodává, že Britové požadovali po AES 90.000,- EUR. Jenom vynaložené náklady se pohybovaly v žalovaném období podle odhadu svědka M. K. kolem 40.000.000,- Kč a sám odhadl rozpracovaný projekt k období podzim 2005 na 120.000.000,- Kč. Podle svědka I. R. M. A. byl zisk Czech Venti, a. s., v případě dokončení projektu více než osm milionů EUR, tedy v přepočtu kolem 2.000.000.000,- Kč. Podle svědka K. J. by činil zisk Czech Venti v případě vstupu I. do projektu 15.520.000,- EUR, při vyšších nákladech 11.000.000,- EUR, tedy v přepočtu 275.000.000,- Kč. Příkladmo uváděné odhady různých ukazatelů samozřejmě nelze srovnávat, ale nepřímo potvrzují závěry prof. Ing. O. S. , CSc. o tom, že projekt byl efektivní a ekonomicky zajímavý, čemuž nemůže korespondovat odhadnutá hodnota projektu druhým znaleckým ústavem. Nicméně přesto je třeba poukázat na odhad výnosu znaleckým ústavem ČVÚT, FEL až do výše 3.301.560.000,- a odhad I. R. M.A. na 2.000.000.000,- Kč. Srovnatelně vychází i výpočet svědkem P. B. , neboť po odpočtu investice v odhadované výši šesti až sedmi miliard korun vychází výnos kolem třech miliard korun (rozvedené závěry nalézacího soudu jsou zachyceny na stranách 70 – 76 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

Nalézací soud tak uzavřel, že obviněný pod bodem 1) výroku rozsudku naplnil po všech stránkách skutkovou podstatu zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jako předseda představenstva obchodních společností PROVENTI, a. s., a Czech Venti, a. s., se shodným předmětem podnikání jednal v úmyslu realizovat projekt větrných elektráren prostřednictvím společnosti PROVENTI, a. s., namísto společnosti Czech Venti, a. s. K realizaci uvedeného záměru mělo dojít po uzavření smlouvy mezi PROVENTI, a. s., a jejími akcionáři se společností AES. V případě uzavření této smlouvy by jednak došlo k tomu, že by společnost Czech Venti, a. s., nemohla realizovat svou účast na projektu výstavby větrných elektráren v intencích smlouvy o poskytnutí zajištění ve vztahu k rozpočtové podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. ze dne 12. 11. 2004 a jednak by společnost PROVENTI, a. s., získala od investora v přepočtu 89.714.600,- Kč jako investici na úhradu nákladů spojených s přípravou projektu. Uvedená částka by v případě uzavření a realizace předmětné smlouvy představovala penězi vyčíslený prospěch společnosti PROVENTI, a. s., získaný na úkor poškozené společnosti Czech Venti, a. s. Obviněný jednal v úmyslu přímém, neboť na základě společné dohody i smlouvy o poskytnutí zajištění ve vztahu k rozpočtové podpoře měla projekt realizovat společnost Czech Venti, a. s., společně se smluvními partnery Virtual Utility Ltd., PROVENTI, a. s., RES a Vestas s tím, že společnost Czech Venti, a. s., měla být výlučným vlastníkem všech práv k projektu. Vzhledem k tomu, že k uzavření předmětné smlouvy nedošlo z důvodů nezávislých na vůli obviněného, jednalo se o pokus trestného činu (srov. str. 76 – 77 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

K bodu 2) výroku rozsudku nalézací soud zkonstatoval, že v tomto případě obviněný naplnil po subjektivní a objektivní stránce všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, neboť jako předseda představenstva obchodních společností PROVENTI, a. s., a Czech Venti, a. s., se shodným předmětem podnikání jednal v úmyslu realizovat projekt větrných elektráren prostřednictvím společnosti PROVENTI, a. s., namísto společnosti Czech Venti, a. s., a za tím účelem v zastoupení společnosti PROVENTI, a. s., uzavřel dne 29. 6. 2007 se společností ČEPS, a. s., smlouvu o připojení k přenosové soustavě, v důsledku čehož vznikla pro společnost PROVENTI, a. s., možnost realizovat na úkor společnosti Czech Venti, a. s., projekt Větrného parku Ch. , jehož čistá současná hodnota podle znaleckého posudku se pohybuje kolem 853.186.000,- Kč. Prospěchem se podle znaleckého posudku rozumí celkový výkon a z něj odvozený ekonomický přínos, který je možno získat z daného území pomocí větrných elektráren. Obviněný zbavil společnost Czech Venti, a. s., možnosti stejný projekt realizovat. Smlouva tudíž byla uzavřena na úkor společnosti Czech Venti, a. s. Jednání v přímém úmyslu prokazují učiněné předchozí kroky, jimiž obviněný neoprávněně umožnil společnosti PROVENTI, a. s., v řízení o vydání obou státních autorizací využít technických dokumentů náležejících společnosti Czech Venti, a. s., přičemž vlastnictví státních autorizací je jednou z podmínek platnosti vyjádření ČEPS, a. s. (srov. str. 77 – 78 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

Odvolací soud oproti soudu nalézacímu kvalifikoval jednání obviněného Ing. R. jako jeden trestný čin, a to pokus zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku poznamenal, že v řízení bylo správně zjištěno, že obviněný v inkriminované době v pozici předsedy představenstva dvou obchodních akciových společností v rozporu s uzavřenou smlouvou ze dne 12. 11. 2004 a v úmyslu realizovat projekt větrných elektráren pouze prostřednictvím jedné z obchodních společností (PROVENTI, a. s.) na úkor druhé (CzechVenti, a. s.) neučinil žádné úkony směřující k převedení veškerých práv k projektu na společnost CzechVenti, a. s., která podle smluvního ujednání měla projekt realizovat, a naopak pouze za společnost PROVENTI, a. s., ad 1) vedl jednání se společností AES Corporation, Inc. s cílem uzavřít smlouvu o jejich vstupu do projektu, o společné výstavbě a investici, avšak smlouva nebyla v konečné fázi podepsána pro nesouhlas jednoho z akcionářů, ad 2) činil konkrétní postupné úkony, jejichž výsledkem bylo uzavření smlouvy o připojení k přenosové soustavě České republiky dne 29. 6. 2007 mezi společností PROVENTI, a. s., a ČEPS, a. s., v důsledku čehož společnost PROVENTI, a. s., dosáhla na jeden z klíčových předpokladů pro realizaci projektu s očekávaným výnosem více než 850 miliónů Kč, k čemuž však následně nedošlo. Vina obviněného, včetně úmyslu převést projekt větrných elektráren výlučně do společnosti PROVENTI, a. s., na úkor společnosti Czech Venti, a. s., zřetelně vyplývá ze všech postupných kroků ve fázi přípravy projektu, které byly v řízení dostatečně zmapovány, vyplývají z odůvodnění napadeného rozsudku a plně korespondují i se zjištěnými pokusy o ovládnutí společností Czech Venti, a. s., i PROVENTI, a. s. Není sporu o tom, že přípravná fáze projektu větrného parku byla mimořádně náročná a vyžadovala celou řadu nezbytných kroků v dlouhém časovém horizontu několika let, což vyplývalo z povahy a obřího rozměru zamýšleného projektu. Pro posouzení viny obviněného jsou rozhodující následující úkony. Prvotní úkony v přípravě projektu větrných elektráren se rozběhly ve společnosti PROVENTI, a. s., která byla založena v lednu 2002. Již 12. května 2002 obviněný za společnost PROVENTI, a. s., se subjektem Český vítr D. zastoupeného I. M. A. a K. J. (předchůdce společnosti Virtual Utility Ltd), uzavřel memorandum, v němž strany vyjádřily své rozhodnutí založit společný podnik Czech Venti, a. s., pro společný projekt větrné farmy v Severozápadních Čechách, především v okolí města Ch. Strany v memorandu určily podmínky své spolupráce a rozdělení úkolů a současně souhlasily s dohodou o zákazu konkurence platné pro území České republiky s tím, že žádná ze stran se nebude podílet na jakémkoli projektu větrných elektráren, kromě projektu „Krušné hory“. V dalším období na přípravných pracích pokračovaly společnosti PROVENTI, a. s., a R. E. S. , s. r. o, které obviněný zastupoval, ovládal i řídil. Prvně jmenovaná společnost dne 23. 10. 2002 oznámila záměr stavby větrného parku na Ministerstvo životního prostředí České republiky, jednala s Pozemkovým fondem České republiky a s obcemi, druhá společnost prováděla projektové práce. Společný podnik Czech Venti, a. s., byl založen 22. 5. 2003, zapsán dne 8. 8. 2003, jeho akcionáři byly společnosti PROVENTI, a. s., a Virtual Utility Ltd. Nově založená společnost Czech Venti, a. s., převzala aktivitu v přípravě projektu a vzniklá dvojkolejnost v přípravě spočívala pouze v tom, že společnost PROVENTI, a. s., pokračovala v jednáních, která započala před vznikem společnosti Czech Venti, a. s. (stran pozemků a stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí). Všechny následující smlouvy v souladu s dohodou uzavíral či jiné úkony činil obviněný jménem a ve prospěch společnosti Czech Venti, a. s.; ad 1) dne 9. 10. 2003 a 14. 5. 2004 smlouvy o dílo se společností EGÚ, a. s., B. na vytvoření koncepce vnitřní distribuční sítě větrného parku Ch. , ad 2) dne 14. 4. 2004 smlouvu o uzavření budoucích smluv o dílo se společností SMS Construction, a. s., ad 3) dne 19. 10. 2004 podepsal potvrzení (za společnost PROVENTI, a. s.), že veškerá práva náležející projektu větrné elektrárny K. H. jsou výhradním vlastnictvím společnosti Czech Venti, a. s., ad 4) dne 12. 11. 2004 smlouvu mezi Vestas Deutschland GmbH a firmou Rais Engineering Servises, s. r. o., kterou se strany dohodly, že všechny projektové výsledky zpracované na základě dřívější smlouvy o dílo z 20. 6. 2002 budou poskytnuty společnosti Czech Venti, a. s., přičemž na tuto společnost veškerá práva k projektovým pracím a projektovým úkonům přecházejí (smlouva byla uzavřena podle německého práva), ad 5) dne 12. 11. 2004 smlouvu o poskytnutí zajištění ve vztahu k rozpočtové podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. , kterou obviněný podepsal za tři smluvní strany (Czech Venti, a. s., PROVENTI, a. s., a Rais Engineering, s. r. o.), dalšími smluvními stranami byly Virtual Utility Ltd a Vestas Deutschland GmbH; účelem této smlouvy bylo sjednání finanční podpory pro přípravu projektu a řešení práv k projektu, ad 6) v lednu 2005 podal žádosti o vydání závazného stanoviska k zásahu do významného krajinného prvku a o vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu na Městský úřad Chomutov, ad 7) dne 21. 4. 2005 uzavřel smlouvu o dílo se společností Siemens, s. r. o., na zpracování projektové dokumentace, ad 8) dne 14. 6. 2005 uzavřel smlouvu s mikroregionem sv. Šebestiána o spolupráci na projektu, ad 9) dne 22. 6. 2005 podal žádost o připojení zařízení k přenosové soustavě na ČEPS, a. s. (prostřednictvím společnosti Siemens, s. r. o.), ad 10) vydání prospektu k projektu Větrný park Ch. , jako investor uvedena společnost Czech Venti, a. s. V období kolem léta 2005 začaly narůstat rozpory mezi obviněným, který zastupoval společnosti PROVENTI, a. s., a Czech Venti, a. s., na straně jedné a svědky I. M. A. a K. J. ze společnosti Virtual Utility Ltd. na straně druhé, které se přenesly do jednání orgánů obou českých společností s cílem jejich ovládnutí a vyústily v řadu soudních sporů. Pro posouzení trestní věci v této fázi příprav projektu je rozhodné, že obviněný začal vyjednávat výlučně za společnost PROVENTI, a. s., a v její prospěch s americkou společností AES Corporation, Inc., o podmínkách ke společné výstavbě a investici na projekt větrných elektráren, přičemž těsně před podpisem smlouvy jeden z akcionářů smlouvu odmítl podepsat, proto tato obchodní spolupráce padla. Od ledna 2006 obviněný činil další zřetelné kroky směřující k tomu, aby příprava projektu dále pokračovala, plynule navázala na již opatřené výsledky, nicméně byla realizována již výlučně ve společnosti PROVENTI, a. s., bez účasti společnosti Czech Venti, a. s. Takto obviněný jménem společnosti PROVENTI, a. s., ad 1) informoval starosty obcí o změně v procesu příprav, ad 2) dne 23. 1. 2006 podal na Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky žádost o udělení státní autorizace, ad 3) dne 27. 1. 2006 vzal zpět návrh na zahájení správního řízení ve věci záměru větrných elektráren pěti obcí za Czech Venti, a. s., se sdělením, že novým navrhovatelem bude PROVENTI, a. s., ad 4) dne 9. 2. 2006 za společnost Czech Venti, a. s., dal neoprávněně souhlas na Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky k využití studií zpracovaných společností EGÚ Brno, ad 5) dne 3. 3. 2006 vypověděl smlouvu o poskytnutí zajištění ve vztahu k rozpočtové podpoře z 12. 11. 2004, ad 6) dne 15. 3. 2006 podal návrh na Městský úřad Chomutov na vydání územního rozhodnutí, ad 7) dne 7. 4. 2006 za Czech Venti, a. s., vzal zpět žádost o připojení větrného parku k přenosové soustavě České republiky, ad 8) tentýž den shodnou žádost podal za společnost PROVENTI, a. s., ad 9) dne 29. 5. 2006 uzavřel smlouvu o dluhovém financování s Českou spořitelnou, ad 10) dne 29. 6. 2007 uzavřel smlouvu o připojení s ČEPS, a. s. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že obviněný vyvíjel aktivní kroky v rámci přípravy projektu ve dvou časových liniích diferencovaně; zhruba od května 2002 se záměrem založit obchodní společnost Czech Venti, a. s., a v ní realizovat společný projekt s britským akcionářem a zhruba od období léto-podzim 2005 naopak společnost Czech Venti, a. s., z tohoto projektu vytěsnit a veškeré aktivity realizovat výlučně ve společnosti PROVENTI, a. s. Uvedený záměr obviněného je naprosto čitelný a obviněný se jím ani netajil na veřejnosti (viz např. oficiální sdělení ze dne 11. 3. 2006 do České informační agentury o tom, že firma PROVENTI, a. s., postaví Větrný park Ch. samostatně bez dalších partnerů a definitivně se tak rozhodla ukončit spolupráci s britskou společností Virtual Utility). Jestliže tedy obviněný učinil konečné rozhodnutí, že přípravu a realizaci projektu větrných elektráren přesune do společnosti PROVENTI, a. s., pak nepochybně významně poškodil společnost Czech Venti, a. s., která výlučně k tomuto účelu byla založena. V tomto kontextu nemůže obstát opačné tvrzení obviněného, že jeho jednáním k žádné újmě nemohlo dojít a nic nebránilo projekt po získání stavebního povolení převést do společnosti Czech Venti, a. s. Je průkazné, že obviněný v době činu nic takového v úmyslu neměl. Rozhodné je, že to byla právě společnost Czech Venti, a. s., která byla za účelem projektu založena a od okamžiku svého založení měla přípravné práce projektu zajišťovat, zatímco společnost PROVENTI, a. s., měla naopak v procesu ustat a dosavadní výsledky převést na společnost Czech Venti, a. s. Není sporu o tom, že uvedený trend byl realizován, obviněný jej dodržoval zhruba dva roky a mařit jej začal až teprve v okamžiku, když pojal rozhodnutí společnost Czech Venti, a. s., z projektu vytlačit (srov. str. 9 – 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V trestním řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný zneužil postavení ve dvou ekonomických subjektech se shodným předmětem činnosti a uzavřel či měl v úmyslu uzavřít nevýhodné smlouvy pro jednoho z nich ve smyslu ustanovení § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku o zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku. Jednostranné zvýhodnění jedné obchodní společnosti na úkor druhé ve smluvních vztazích, které jsou obviněnému dávány za vinu, je naprosto evidentní i z laického hlediska. Obchodní společnost Czech Venti, a. s., byla podle smluvních ujednání určena k realizaci projektu větrných elektráren, přesto obviněný stíhaným i úzce navazujícím jednáním tuto společnost, v níž měl spoluúčast též britský subjekt, z projektu vytlačil (nepřímo i dalšího zahraničního partnera), a to ve prospěch jiné obchodní společnosti, když obě jako statutární orgán zastupoval. Jedná se o učebnicový příklad tzv. obchodování na sebe, tedy selftradingu. Současně platí, že ustanovení § 255 odst. 2 tr. zákoníku chrání podnikatele se stejným nebo podobným předmětem činnosti, na jejichž podnikání se pachatel účastní, před jakoukoli smlouvou, která by byla uzavřena tak, že by jednoho či více z nich znevýhodnila, a tedy nemusí nutně jít přímo o smlouvu, která by byla uzavřena mezi podnikateli, u nichž je pachatel činný, ale smluvní stranou může být i třetí subjekt, jako je tomu v posuzovaném případě (srov. str. 13 – 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud uvedl, že přezkoumávaný výrok o vině je oproti skutkovým závěrům nalézacího soudu zatížen chybnými právními závěry. Předně trestná činnost obviněného popsaná ve výroku o vině pod body ad 1), 2) vykazuje znaky pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku a nejde o dva samostatné skutky, jak soud prvního stupně ve shodě s obžalobou nesprávně uzavřel. Na závěr o pokračování v trestném činu ukazují všechna rozhodná hlediska. Obě jednání, která jsou obviněnému kladena za vinu, naplňují skutkovou podstatu stejného trestného činu, vykazují podobný způsob provedení, blízkou časovou vazbu (cca 4 měsíce) a jsou vedena jednotným záměrem. Pro posouzení této právní otázky je rozhodné, že obě jednání jednak jsou dílčími úkony přípravné fáze totožného obřího projektu, která obsahuje řadu postupných a nutných kroků v časovém horizontu několika let, jednak zřetelně deklarují totožný záměr uzavřít smluvní vztahy na úkor společnosti CzechVenti, a. s. Na podkladě této úvahy odvolací soud dospěl k závěru, že jednání obviněného popsané ve výroku napadeného rozsudku je jedním pokračujícím trestným činem, jehož se obviněný dopustil více dílčími útoky. Další právní vada spočívá v tom, že skutek pod bodem ad 2) nalézací soud právně kvalifikoval, ve shodě s obžalobou, jako dokonaný trestný čin, přestože samotný popis skutku tomuto závěru odporuje (viz formulace „získala možnost realizovat projekt, pokud by projekt byl realizován“). Lze usoudit, že nalézací soud vycházel ze skutkového zjištění o tom, že obviněný nevýhodnou smlouvu o připojení k přenosové soustavě již podepsal. Tato smlouva však byla pouze jedním z více nutných předpokladů pro realizaci projektu, kterou by zvýhodněná obchodní společnost teprve získala prospěch. Ve skutečnosti projekt v důsledku dalších okolností nebyl realizován a tedy ani smlouvou zvýhodněná obchodní společnost žádný prospěch fakticky nezískala. Za tohoto skutkového stavu jednání obviněného zůstalo pouze ve stádiu pokusu ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když není pochyb o tom, že v režii zvýhodněné obchodní společnosti posuzovaným smluvním vztahem obviněný významně postoupil v přípravě na realizaci projektu na úkor druhé. Rovněž nesprávně nalézací soud v případě skutku ad 1) vycházel ze zjištění, že uzavřením smlouvy „Soupis podmínek vztahujících se ke společné výstavbě a investici“ se společností AES Corporation, Inc. by společnost PROVENTI, a. s., na úkor společnosti CzechVenti, a. s., získala prospěch v částce nejméně 89.714.600,- Kč, kterou představuje smluvně zakotvená investice na úhradu nákladů spojených s realizací projektu. Při posuzování otázky, zda je naplněna okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku spočívající v tom, že pachatel získal pro sebe či jiného prospěch značný či velkého rozsahu ve smyslu § 255 odst. 3, 4 tr. zá