5 Tdo 1317/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1317/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 11. 2009 Spisová značka:5 Tdo 1317/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1317.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1317/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2009 o dovolání, které podal obviněný RSDr. V. S. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 67 To 397/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 37/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. 3 T 37/2006, byl obviněný RSDr. V. S. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který mu soud podle § 152 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. soud obviněnému uložil, aby podle svých možností a schopností uhradil během zkušební doby způsobenou škodu. Současně byl obviněnému podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1, 3 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil obvodní soud náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Obviněnému byl rovněž uložen trest propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trest zákazu činnosti podle § 49 odst. 1 tr. zák. spočívající v zákazu výkonu činnosti v nakladatelství a prodeji knižních titulů jako zaměstnanec a statutární orgán subjektu provozujícího tuto činnost na dobu dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost A. nakladatelství, a. s. – právní nástupce, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 napadli odvoláními obviněný RSDr. V. S. , státní zástupkyně a poškozená společnost A. nakladatelství, a. s. – právní nástupce, o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 67 To 64/2008, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl o vině a trestu obviněného. Uznal ho vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který mu podle § 152 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku, podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 300.000,- Kč a pro případ nevykonání tohoto trestu ve stanovené lhůtě stanovil soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Poškozenou společnost A. nakladatelství, a. s. – právní nástupce, se sídlem v P. , městský soud odkázal s jejím nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozené společnosti pak soud podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný RSDr. V. S. dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1361/2008, zrušil napadený rozsudek včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Městský soud v Praze znovu projednal odvolání obviněného RSDr. V. S. , státní zástupkyně a poškozené společnosti A. nakladatelství, a. s. – právní nástupce, a rozhodl rozsudkem ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 67 To 397/2008, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. 3 T 37/2006, a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného RSDr. V. S. podle § 152 odst. 2 tr. zák. uznal vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Současně městský soud podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému peněžitý trest ve výši 300.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost A. nakladatelství, a. s. – právní nástupce, se sídlem v P. , odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a odvolání této poškozené společnosti městský soud podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný napadl dovoláním tento v pořadí druhý rozsudek odvolacího soudu, a to opět v rozsahu výroku o vině i o trestu. Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g) a k) tr. ř., tj. že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně, dále proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný uspořádal své jednotlivé námitky do několika tvrzení, většina z nich se však překrývá a podle jeho výslovného vyjádření je souhrnně podřadil pod důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. (V písemném podání je nesprávně citováno ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř.) Jako první vytkl dovolatel napadenému rozsudku porušení zásady zákazu změny k horšímu, jehož se podle jeho přesvědčení odvolací soud dopustil tím, že v tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí formuloval subjektivní stránku trestného činu, která v prvním rozhodnutí tohoto soudu vůbec vyjádřena nebyla. Uvedené doplnění popisu skutku přitom podle názoru obviněného odvolací soud učinil, aniž by sám provedl jakýkoli důkaz. Dosavadní výsledky procesu dokazování přitom podle obviněného neposkytují oporu pro takový „nový“ úsudek soudu. Na podporu této argumentace odvolatel jen odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, citoval pak sp. zn. I. ÚS 670/05 a IV. ÚS 182/04. Další vadu napadeného rozsudku spatřoval obviněný v nedostatku zákonného znaku subjektu trestného činu, neboť on sám odmítá nést trestní odpovědnost za jinou osobu. Za pochybení označil obviněný nedostatek, související se závazným pokynem Nejvyššího soudu vysloveným v předcházejícím rozhodnutí o dovolání. Podle názoru obviněného se totiž soud druhého stupně nezabýval novelizací autorského zákona č. 121/2000 Sb. ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., jak mu dovolací soud přikázal. Závěr svého dovolání věnoval obviněný argumentům, jež podle jeho přesvědčení spadají pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Namítl místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 3, která byla sice určena rozhodnutím Nejvyššího soudu, avšak na podkladě nesprávných údajů. Dovolatel byl přesvědčen, že ve smyslu ustanovení § 18 tr. ř. byl s ohledem na sídlo O. nakladatelství, s. r. o., v letech 2001 a 2002 (v P. a T. ) místně příslušný jiný soud nežli Obvodní soud pro P. Ze všech těchto důvodů obviněný RSDr. V. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 67 To 397/2008, a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného RSDr. V. S. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která navrhla dovolání odmítnout jako neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolací důvody uvedené v písmenech a) a k) odst. 2 § 265b tr. ř. podle názoru státní zástupkyně námitky obviněného nenaplnily, neboť v dovolání lze namítat pouze věcnou nepříslušnost soudu a výrok o vině obsahoval odkaz na přesné znění blanketní normy a byl tudíž úplný. Námitka porušení zákazu změny k horšímu nespadá pod důvod nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení, přičemž ani z pohledu dodržení zásad spravedlivého procesu nebyla v projednávané věci opodstatněná. V rámci