5 Tdo 1345/2020 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1345/2020-2125 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání, které podala obviněná M. Š., nar. XY ve XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 10 To 104/2020, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 177/2015, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 10 To 104/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 1 T 177/2015, byla obviněná M. Š. uznána vinnou jednak přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 (bez uvedení alinea), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy jí byl uložen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 let, který byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 10 To 104/2020, tak, že k odvolání obviněné rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině pod bodem 37. a zároveň napadený rozsudek doplnil podle § 259 odst. 2 tr. řádu tak, že podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněnou obžaloby Okresního státního zastupitelství v Jičíně, sp. zn. 1 ZT 46/2015, pro dva dílčí útoky popsané ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Jinak soud druhého stupně ponechal v ostatních výrocích rozsudek soudu prvního stupně nezměněný, jak výslovně uvedl na konci výrokové části svého rozsudku. 3. Obviněná byla uznána vinnou pro rozsáhlý skutek sestávající původně z 52 bodů, po zásahu odvolacího soudu z 51 bodů (z nichž některé měly více položek), v nichž byly soudy nižších stupňů spatřovány dílčí útoky dvou pokračujících trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu, a sice přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, odst. 3 tr. zákoník a zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Zjednodušeně uvedeno měla trestná činnost obviněné spočívat v tom, že jako zaměstnankyně obchodní společnosti R., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „obchodní společnost R.“), na pozici účetní a hlavní ekonom, ve zjištěné době nejméně od 17. 12. 2007 do 31. 7. 2012 v sídle obchodní společnosti R. i v místě vlastního bydliště ku svému prospěchu nakládala se svěřenými finančními prostředky na účtech obchodní společnosti R., k nimž měla přístup, takovým způsobem, že si ponechávala část peněz vybraných z účtu, jen některé převedla do hotovostní pokladny společnosti, nechávala si proplácet vlastní náklady na nákup různého zboží či služeb (např. pohonných hmot, věcí osobní potřeby, či kurzů angličtiny), které však nebyly skutečnými výdaji obchodní společnost R., následně pak prováděla chybné a nepravdivé účetní operace v účetnictví obchodní společnosti R., aby zakryla takové neoprávněné výdaje. Není zde třeba podrobněji rozepisovat veškeré výtky adresované obviněné obžalobou a soudy nižších stupňů, v tomto směru lze plně odkázat na spisový materiál a rozhodnutí v dané věci, která jsou stranám dobře známa. Podle rozsudku soudu prvního stupně měla obviněná celkem 52 dílčími útoky (podrobně rozvedenými ve výroku) přisvojením si finančních prostředků obchodní společnosti R. způsobit celkovou škodu ve výši nejméně 676 966,13 Kč (ač reálně součet jednotlivých položek uvedených pod zmíněnými 52 body činil v souhrnu částku 663 341,13 Kč). Současně s tím měla obviněná zasáhnout do majetkových práv obchodní společnosti R. a jejího jediného společníka, obchodní společnosti R. XY, neboť tímto jednáním „neoprávněně odčerpávala finanční prostředky anebo zakrývala skutečnosti o neoprávněném odčerpání finančních prostředků“ obchodní společnosti R., „současně tím zvyšovala náklady této společnosti a snížila její zisk, a to nejméně o výše uvedenou částku ve výši 676 966,13 Kč“. 4. Na úvod je také třeba připomenout, že v dané věci již jednou svým kasačním rozhodnutím zasáhl i Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 614/2017, zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 10 To 250/2016, tak i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 1 T 177/2015. Pokud jde o uvedené rozsudky, jakož i o další rozhodnutí ve věci učiněná (zejména další rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2018 a následné kasační usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 10 To 128/2018), Nejvyšší soud plně odkazuje na obsah spisu, který je stranám i soudům nižších stupňů dobře znám. II. Dovolání obviněné 5. Proti poslednímu shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu (ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 10 To 104/2020), podala v dovolací lhůtě obviněná M. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 6. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení dovolatelka vyjádřila přesvědčení, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soudy nižších stupňů na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikovaly hmotné právo. Obviněná uvedla, že soudy nižších stupňů nevyhověly požadavkům Nejvyššího soudu, jež uvedl ve svém předchozím zrušovacím usnesení ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 614/2017. Podle obviněné nedošlo k požadované nápravě, oba rozsudky jak soudu prvního stupně, tak soudu druhého stupně, obsahují již jednou dovolacím soudem vytýkané vady. 7. Dovolatelka předně namítla, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje nepřesvědčivé a nepostačující odůvodnění, které je uvedeno na pouhých dvou stranách čistého textu. Odvolací soud podle obviněné zcela rezignoval se podaným odvoláním hlouběji zabývat. Nevysvětlil, proč nebylo možno odvolacím námitkám obviněné vyhovět (k tomu odkázala na bod 12. odůvodnění napadeného rozsudku), tedy řádně neodůvodnil své rozhodnutí. Obviněná konkrétně uvedla, že se odvolací soud zejména nijak nevyjádřil k namítaným vadám revizního znaleckého posudku, nijak se nevyjádřil k její obhajobě ohledně každého dílčího útoku. Proto je podle ní rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, neboť se nijak nezabýval jejími odvolacími argumenty. Vadu obviněná spatřovala i v rozsudku soudu prvního stupně, který rovněž nedostatečně uvedl, jaké konkrétní důkazy ji usvědčují z jednotlivých útoků. Soud prvního stupně sice důkazy vypočítal, avšak nevysvětlil, proč právě ty její vinu prokazují. Konkrétně v tomto odkázala obviněná na své odvolání, v němž se každému útoku podrobně věnovala. Tvrzení soudu prvního stupně, že byla usvědčena „především listinnými důkazy, které byly podrobeny důkladnému zkoumání znalců…“, aniž by soud tyto listiny konkrétně vyjmenoval či specifikoval, považovala za nepřezkoumatelné. Ani rozsudek soudu prvního stupně proto podle ní nemůže obstát jako přezkoumatelný a přesvědčivý. 8. Dále obviněná namítla, že nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu zpronevěry ve znaku „přisvojení“. Podle názoru obviněné zjištěným skutkovým stavem nebylo jednoznačně prokázáno a zjištěno, že by jednání obžalované vedlo ke zmaření účelu svěření a zároveň ke způsobení škody. Uvedla, že v řízení nebyly předloženy podklady prokazující, jak bylo s předmětnými peněžními prostředky naloženo, tato absence však nemůže vést k závěru, že si obviněná tyto peněžní prostředky přisvojila. Nebyl prokázán rozdíl mezi účtovaným a skutečným stavem finančních prostředků na pokladně a na bankovních účtech poškozené. Nebyla podle ní prokázána ani způsobená škoda na cizím majetku u trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 3 tr. zákoníku. Obviněná namítla, že ze zjištěného skutkového děje nelze dovodit způsobení škody ve výši 676 966,13 Kč. Stejné námitky vznesla rovněž v odvolání, zejména ve vztahu k jednotlivým dílčím útokům, avšak odvolací soud se s nimi nevypořádal. Ani právní závěry soudu prvního stupně nejsou opřeny o konkrétní důkazy, a to konkrétně u všech útoků č. 1-52, vyjma útoků pod č. 8, 15, 26, 30, 31, 35, 37, 41, 43, 49, 50. Odvolací soud pak pouze obecně odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by se obhajobou obviněné konkrétně zabýval. Obviněná poukázala také na absurdní závěr soudu prvního stupně vycházející z ch