5 Tdo 14/2017 – Nejvyšší soud

5 Tdo 14/2017-113 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 o dovolání obviněných 1) Ing. V. H. a 2) J. M. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 6 To 416/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 43/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. V. H. a J. M. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Karlových Varech v této věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 17. 6. 2013, č. j. 2 T 43/2012-3060, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2013, č. j. 2 T 43/2012-3143, kterým mimo jiné uznal obviněného Ing. V. H. vinným pod body A./1) – 15) a A./II. výroku o vině pokračujícím zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen „tr. zákoníku“). Obviněného J. M. uznal vinným pod bodem A./1) – 15 výroku o vině) pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k tomuto trestnému činu. Obvinění měli znaky těchto trestných činů naplnit jednáními popsanými pod body A./I./1) – 15) a A./II. výroku o vině napadeného rozsudku. Obviněnému Ing. V. H. Okresní soud v Karlových Varech uložil prvním rozsudkem ze dne 17. 6. 2013, č. j. 2 T 43/2012-3060, podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 roku nepodmíněně s výkonem ve věznici s dozorem a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti na dobu 6 let spočívající v zákazu výkonu funkce orgánu obchodní společnosti. Současně nalézací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 34 T 1/2012, ve spojení s navazujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 12 To 74/2012, a to včetně obsahově navazujících rozhodnutí. Obviněnému J. M. Okresní soud v Karlových Varech uložil podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Uvedeným rozsudkem nalézací soud rovněž rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Dále nalézací soud tímto rozsudkem podle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen „tr. ř.“), zprostil oba obviněné Ing. V. H. a J. M. obžaloby pro skutek naplňující znaky zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku. Jedná se o skutek, kterým byli oba obvinění následně druhým rozsudkem nalézacího soudu ze dne 18. 5. 2015, č. j. 2 T 43/2012-3471, ve výroku o vině pod bodem B. uznáni vinnými. První rozsudek nalézacího soudu ze dne 17. 6. 2013, č. j. 2 T 43/2012-3060, dále obsahuje pod bodem C. další zprošťující výrok podle § 226 písm. c) tr. ř. týkající se obviněného Ing. V. H. a původně spoluobviněného M. H. Tento výrok ponechal odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2014, č. j. 6 To 569/2013-3225) beze změny. Krajský soud v Plzni tímto usnesením ze dne 16. 4. 2014, č. j. 6 To 569/2013-3225 k odvolání státního zástupce a obou obviněných Ing. V. H. a J. M. podle § 258 odst. 1 písm. a) – d), odst. 2 tr. ř. zrušil v prvním rozsudku nalézacího soudu celou odsuzující část (bod A.) a zprošťující část pod bodem B., a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil nalézacímu soudu. 2. Následujícím rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 5. 2015, č. j. 2 T 43/2012-3471 (dále jen „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný 1) Ing. V. H. (pod body A/I., II. skutkové části výroku o vině rozsudku nalézacího soudu) uznán vinným spácháním jednak pokračujícího zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad. I.), dílem dokonaného (ad II.), jednak zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. (ad II.) a (pod bodem B skutkové části výroku o vině rozsudku nalézacího soudu) byl uznán vinným pokusem zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 221 (správně § 222) odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl obviněnému 1) Ing. V. H. uložen podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5,5 (pět a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vedle toho byl obviněnému Ing. V. H. podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 6 (šesti) let. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 34 T 1/2012, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 12 To 74/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl tímto rozsudkem nalézacího soudu ze dne 18. 5. 2015, č. j. 2 T 43/2012-3471, spoluobviněný 2) J. M. uznán vinným spácháním jednak pokusu zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem A/I. skutkové části výroku o vině rozsudku nalézacího soudu), jednak pokusu zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem B skutkové části výroku o vině rozsudku nalézacího soudu). Obviněnému J. M. byl za uvedené skutky uložen podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2, písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená společnost TUBEX CZ group, a. s. (dále též jen „Tubex“), a Ministerstvo obrany ČR, odkázány se svými nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení. 3. Krajský soud v Plzni, který jako soud odvolací projednal odvolání státního zástupce i obou spoluobviněných, rozhodl rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. 6 To 416/2015-3691 (dále i jen „rozsudek odvolacího soudu“), tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek nalézacího soudu ohledně obou spoluobviněných v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného 1) Ing. V. H. uznal vinným spácháním jednak pokračujícího pokusu zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (pod body A., B./1. skutkové části výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), jednak zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (pod bodem B./2. skutkové části výroku o vině rozsudku odvolacího soudu) a jednak pokusu zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 222 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem C. skutkové části výroku o vině rozsudku odvolacího soudu). Za uvedené trestné činy byl obviněnému 1) Ing. V. H. uložen podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5,5 (pět a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Vedle toho byl obviněnému Ing. V. H. podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí ve statutárních a dozorčích orgánech obchodních korporací a sdružení občanů v trvání 6 (šesti) let. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 34 T 1/2012, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 12 To 74/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl stejným rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 6 To 416/2015-3691, spoluobviněný 2) J. M. uznán vinným spácháním jednak pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k pokusu zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (pod bodem A. skutkové části výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), jednak pokusu zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem C. skutkové části výroku o vině rozsudku odvolacího soudu). Obviněnému J. M. byl za uvedené skutky uložen podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozore