5 Tdo 1496/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1496/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1h Datum rozhodnutí:15. 12. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1496/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1496.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 126 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1496/2010-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 6 To 210/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 157/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. M. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 4 T 157/2009, uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 126 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. M. K. odsouzen podle § 126 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný Ing. M. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 6 To 210/2010, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Obviněný Ing. M. K. podal dne 23. 9. 2010 proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Obviněný především nesouhlasí s výsledky provedeného dokazování, přičemž podle jeho názoru mu soudy nižších stupňů neprokázaly úmyslné zavinění. Z důkazů podle obviněného vyplývá, že od počátku konkursního řízení spolupracoval s insolvenčním správcem a předal mu i požadované podklady. Jak dále obviněný zdůraznil, popis skutku neobsahuje konkrétní způsob, jakým mělo dojít ke ztěžování a maření průběhu konkursu. Obviněný zpochybnil i naplnění materiální stránky trestného činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 126 tr. zák., pro který byl stíhán odsouzen, protože posuzované jednání nevykazuje potřebnou intenzitu, aby ho bylo možné považovat za trestný čin. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, podle názoru obviněného Ing. M. K. je uložený trest zcela bez významu vedle jiného trestu, který mu již byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 9 To 36/2008, takže v nyní posuzované věci byly splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání ve smyslu § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Soudy nižších stupňů podle obviněného nedodržely při hodnocení důkazů pravidlo „in dubio pro reo“. Obviněný připojil k dovolání i vlastní nedatované podání, z něhož je ovšem patrné, že ho adresoval svému obhájci. Nejvyšší soud pak není oprávněn rozhodovat o tomto podání ani se zabývat jeho obsahem (viz § 265d odst. 2 tr. řádu), byť ho obhájce obviněného označil za nedílnou součást dovolání. Závěrem svého dovolání obviněný Ing. M. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 6 To 210/2010, a aby přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. M. K. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. M. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. M. K. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu spočívá ve dvou alternativách, tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný Ing. M. K. však v převážné části své argumentace nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, zejména pokud popírá některé rozhodné okolnosti obsažené v popisu skutku a zpochybňuje způsob provádění a hodnocení důkazů. Existenci hmotně právního dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemohou být námitky, jimiž dovolatel vytýká nesprávné (odlišné či neúplné) skutkové zjištění nebo vadné hodnocení důkazů, a tím zpochybňuje výsledky provedeného dokazování. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možné podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a úplnosti provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s namítaným vadným právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám prováděl či opakoval tyto důkazy, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybněných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. M. K., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6,