5 Tdo 157/2008 – Nejvyšší soud

5 Tdo 157/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2008 o dovolání obviněného Ing. A. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 31 To 360/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 18/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. A. M. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 2 T 18/2003, byl obviněný Ing. A. M. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v době od 7. 7. 1997 do 12. 11. 2002 v Č. L. ani jinde jako fyzická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 1997, č. j. K 9/95-54, přes opakované výzvy nesplnil svoji povinnost úpadce a neodevzdal ustanovenému správci konkursní podstaty JUDr. R. B. (nyní Z.) a následně Ing. J. L. seznam majetku spadajícího do konkursní podstaty, soupis pohledávek a závazků, účetní doklady a další písemnosti a dále zatajil informace o svých příjmech náležejících do konkursní podstaty, které měl ze zaměstnaneckého poměru u obchodních firem I., spol. s r. o., A. I., s. r. o., a Univerzity J. E. P. v Ú. n. L. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. A. M. odsouzen podle § 126 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Ing. A. M., rozhodl usnesením ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 31 To 360/2005, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 31 To 360/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 2 T 18/2003, podal obviněný Ing. A. M. prostřednictvím obhájce JUDr. P. K. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podrobnostech dovolatel uvedl, že souzený trestný čin je úmyslný, a proto se v žádném případě nelze ztotožnit s názorem soudu prvního i druhého stupně, že podnikatelem se může stát osoba, která splní zákonem předepsané podmínky, a tímto svým rozhodnutím, jímž vstupuje do často velmi složitých právních a ekonomických vztahů upravených řadou právních předpisů, na sebe automaticky přebírá odpovědnost za plnění veškerých povinností vyplývajících z ustanovení obecně závazných právních předpisů, tedy je u osoby, která se stala podnikatelem, automaticky presumováno úmyslné zavinění ve smyslu § 4 tr. zák. Obviněný také upozornil, že neměl k dispozici veškeré doklady o své podnikatelské činnosti, a to zejména z důvodu jeho pobytu ve vazbě, který trval více než rok, přičemž účetní doklady zůstaly v objektu, kde sídlila K. a p. b. a její nucený správce nenakládal s těmito věcmi v souladu se zákonem. Dále také došlo k neoprávněnému obsazení objektu v B. u N., který obviněný užíval ke své podnikatelské činnosti a kde měl doklady o své podnikatelské činnosti také uloženy. Tuto skutečnost nahlásil policii, avšak tato nezjednala nápravu. Z těchto skutečností musí být zřejmé, že obviněný v době prohlášení konkursu neměl doklady o stavu svého majetku. Vzhledem k tomu, že zákonnou povinností úpadce je kromě jiného i výslovné potvrzení a prohlášení podle § 17a zákona o konkursu a vyrovnání o tom, že údaje uvedené v příslušných listinách, jsou úplné a správné, dovolatel v souvislosti s předchozím tvrzením namítl, že za dané situace toto potvrdit nemohl. Taktéž nebylo prokázáno, že by správkyni jakkoli zatajoval své příjmy, když v odpovědi na její výzvu jí sdělil, že je zaměstnán jako pedagog na Univerzitě J. E. P. v Ú. n. L. Rovněž nelze přehlédnout, že správkyně konkursní podstaty dostatečným způsobem nekomunikovala, když odmítla jednat s právním zástupcem obviněného, který byl k vyřízení dané záležitosti pověřen. Ze všech těchto důvodů je pak zřejmé, že jednáním obviněného nebyla naplněna subjektivní stránka ani ve formě úmyslu nepřímého, když obviněný v rozhodné době neměl požadované dokumenty k dispozici a nemohl je tudíž ani předat správkyni, natož učinit prohlášení o jejich správnosti a pravdivosti ve smyslu zákona o konkursu a vyrovnání. Tyto skutečnosti obviněného úmysl mařit či ztěžovat výkon správce konkursní podstaty zcela vylučují. V obou napadených soudních rozhodnutích navíc absentují důkazy ohledně přítomnosti úmyslu v jednání obviněného. Podle názoru dovolatele tak nebylo ani prokázáno, že by se daného trestného činu dopustil úmyslně, v žádném případě rozhodně nechtěl funkci správce konkursní podstaty mařit či ztěžovat, či jakkoli ohrozit smysl a význam konkursního řízení. Žádné aktivní jednání v tomto ohledu obviněný nikdy nevyvinul, naopak se snažil se správkyní konkursní podstaty vždycky komunikovat, byť prostřednictvím právního zástupce. V závěru dovolání obviněný Ing. A. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2005, č. j. 2 T 18/2003-192, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2006, č. j. 31 To 360/2005-239, zrušil, a aby obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. A. M. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že deklarovanému dovolacímu důvodu v podstatě odpovídají jen námitky směřující proti existenci subjektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák., při posuzování jejich důvodnosti je však nutno důsledně vycházet ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí. Nelze tedy přihlížet k té části námitek, kterými dovolatel tato skutková zjištění jakkoli zpochybňuje; to se týká zejména té části jeho námitek, v nichž odmítá skutková zjištění týkající se zatajení jeho pracovních příjmů. Soudy ale skutečně neučinily žádné vlastní skutkové zjištění o tom, zda účetnictví obviněného v kritické době fyzicky existovalo a zda k němu měl obviněný přístup a za této situace státní zástupce pochybuje o tom, zda obviněný byl objektivně schopen předat tyto doklady správkyni konkursní podstaty a zda jednání spočívající v nepředání účetních dokladů a dalších písemností bylo jednáním úmyslným. Pokud by obviněný účetnictví řádně nevedl nebo je již dříve fyzicky zničil, šlo by o jednání, které by mohlo být relevantní z hlediska ustanovení § 125 tr. zák., nikoli z hlediska ustanovení § 126 tr. zák. Pochybnosti má státní zástupce též o tom, zda při absenci účetních dokladů byl obviněný objektivně schopen sestavit seznam svého majetku a závazků se všemi náležitostmi stanovenými v ustanovení § 17 odst. 1 tehdy platného zákona č. 328/1991 Sb. Trestného činu podle § 126 odst. 1 tr. zák. ve znění platném do 31. 12. 2007 se však podle státního zástupce mohl pachatel dopustit jakýmkoli jednáním, kterým mařil nebo ztěžoval výkon funkce správce konkursní podstaty. Ze skutkových zjištění rozvedených v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá, že dovolatel se správkyněmi konkursní podstaty nekomunikoval a prostřednictvím svého právního zástupce jim sděloval, že žádný majetek nemá. Neinformoval je tedy ani o tom majetku, o kterém nepochybně věděl a k jehož zjištění účetní doklady nepotřeboval, tj. o pracovních příjmech a o penězích nacházejících se na účtu vedeném ve stavební spořitelně, a naopak prostřednictvím svého právního zástupce správkyni konkursní podstaty podával nepravdivé informace o neexistenci jakéhokoli majetku. Na základě těchto informací byl dokonce konkurs nepravomocně zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 8. 1998, sp. zn. K 9/95, toto rozhodnutí však bylo následně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze. Skutečnost, že dovolatel jako úpadce vykazuje nějaký majetek (peníze na účtu, pracovní příjmy) byla zjištěna pouze díky vlastnímu aktivnímu šetření správkyně konkursní podstaty. Obviněný Ing. A. M. tedy nejen, že nepředložil správkyni konkursní podstaty materiály stanovené v ustanovení § 17 zákona č. 328/1991 Sb., ale dopouštěl se i dalšího úmyslného jednání záměrně směřujícího k tomu, aby ve správkyni vzbudil přesvědčení o tom, že jako úpadce žádný majetek nemá. Tím přinejmenším hrubě ztěžoval splnění základního úkolu správce konkursní podstaty spočívajícího v úplném a správném zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty a naplnil tak po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák.