5 Tdo 157/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 157/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2008 Spisová značka:5 Tdo 157/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.157.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 157/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2008 o dovolání obviněného Ing. A. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 31 To 360/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 18/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. A. M. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 2 T 18/2003, byl obviněný Ing. A. M. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v době od 7. 7. 1997 do 12. 11. 2002 v Č. L. ani jinde jako fyzická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 1997, č. j. K 9/95-54, přes opakované výzvy nesplnil svoji povinnost úpadce a neodevzdal ustanovenému správci konkursní podstaty JUDr. R. B. (nyní Z.) a následně Ing. J. L. seznam majetku spadajícího do konkursní podstaty, soupis pohledávek a závazků, účetní doklady a další písemnosti a dále zatajil informace o svých příjmech náležejících do konkursní podstaty, které měl ze zaměstnaneckého poměru u obchodních firem I., spol. s r. o., A. I., s. r. o., a Univerzity J. E. P. v Ú. n. L. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. A. M. odsouzen podle § 126 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Ing. A. M., rozhodl usnesením ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 31 To 360/2005, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 31 To 360/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 2 T 18/2003, podal obviněný Ing. A. M. prostřednictvím obhájce JUDr. P. K. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podrobnostech dovolatel uvedl, že souzený trestný čin je úmyslný, a proto se v žádném případě nelze ztotožnit s názorem soudu prvního i druhého stupně, že podnikatelem se může stát osoba, která splní zákonem předepsané podmínky, a tímto svým rozhodnutím, jímž vstupuje do často velmi složitých právních a ekonomických vztahů upravených řadou právních předpisů, na sebe automaticky přebírá odpovědnost za plnění veškerých povinností vyplývajících z ustanovení obecně závazných právních předpisů, tedy je u osoby, která se stala podnikatelem, automaticky presumováno úmyslné zavinění ve smyslu § 4 tr. zák. Obviněný také upozornil, že neměl k dispozici veškeré doklady o své podnikatelské činnosti, a to zejména z důvodu jeho pobytu ve vazbě, který trval více než rok, přičemž účetní doklady zůstaly v objektu, kde sídlila K. a p. b. a její nucený správce nenakládal s těmito věcmi v souladu se zákonem. Dále také došlo k neoprávněnému obsazení objektu v B. u N., který obviněný užíval ke své podnikatelské činnosti a kde měl doklady o své podnikatelské činnosti také uloženy. Tuto skutečnost nahlásil policii, avšak tato nezjednala nápravu. Z těchto skutečností musí být zřejmé, že obviněný v době prohlášení konkursu neměl doklady o stavu svého majetku. Vzhledem k tomu, že zákonnou povinností úpadce je kromě jiného i výslovné potvrzení a prohlášení podle § 17a zákona o konkursu a vyrovnání o tom, že údaje uvedené v příslušných listinách, jsou úplné a správné, dovolatel v souvislosti s předchozím tvrzením namítl, že za dané situace toto potvrdit nemohl. Taktéž nebylo prokázáno, že by správkyni jakkoli zatajoval své příjmy, když v odpovědi na její výzvu jí sdělil, že je zaměstnán jako pedagog na Univerzitě J. E. P. v Ú. n. L. Rovněž nelze přehlédnout, že správkyně konkursní podstaty dostatečným způsobem nekomunikovala, když odmítla jednat s právním zástupcem obviněného, který byl k vyřízení dané záležitosti pověřen. Ze všech těchto důvodů je pak zřejmé, že jednáním obviněného nebyla naplněna subjektivní stránka ani ve formě úmyslu nepřímého, když obviněný v rozhodné době neměl požadované dokumenty k dispozici a nemohl je tudíž ani předat správkyni, natož učinit prohlášení o jejich správnosti a pravdivosti ve smyslu zákona o konkursu a vyrovnání. Tyto skutečnosti obviněného úmysl mařit či ztěžovat výkon správce konkursní podstaty zcela vylučují. V obou napadených soudních rozhodnutích navíc absentují důkazy ohledně přítomnosti úmyslu v jednání obviněného. Podle názoru dovolatele tak nebylo ani prokázáno, že by se daného trestného činu dopustil úmyslně, v žádném případě rozhodně nechtěl funkci správce konkursní podstaty mařit či ztěžovat, či jakkoli ohrozit smysl a význam konkursního řízení. Žádné aktivní jednání v tomto ohledu obviněný nikdy nevyvinul, naopak se snažil se správkyní konkursní podstaty vždycky komunikovat, byť prostřednictvím právního zástupce. V závěru dovolání obviněný Ing. A. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2005, č. j. 2 T 18/2003-192, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2006, č. j. 31 To 360/2005-239, zrušil, a aby obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. A. M. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že deklarovanému dovolacímu důvodu v podstatě odpovídají jen námitky směřující proti existenci subjektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák., při posuzování jejich důvodnosti je však nutno důsledně vycházet ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí. Nelze tedy přihlížet k té části námitek, kterými dovolatel tato skutková zjištění jakkoli zpochybňuje; to se týká zejména té části jeho námitek, v nichž odmítá skutková zjištění týkající se zatajení jeho pracovních příjmů. Soudy ale skutečně neučinily žádné vlastní skutkové zjištění o tom, zda účetnictví obviněného v kritické době fyzicky existovalo a zda k němu měl obviněný přístup a za této situace státní zástupce pochybuje o tom, zda obviněný byl objektivně schopen předat tyto doklady správkyni konkursní podstaty a zda jednání spočívající v nepředání účetních dokladů a dalších písemností bylo jednáním úmyslným. Pokud by obviněný účetnictví řádně nevedl nebo je již dříve fyzicky zničil, šlo by o jednání, které by mohlo být relevantní z hlediska ustanovení § 125 tr. zák., nikoli z hlediska ustanovení § 126 tr. zák. Pochybnosti má státní zástupce též o tom, zda při absenci účetních dokladů byl obviněný objektivně schopen sestavit seznam svého majetku a závazků se všemi náležitostmi stanovenými v ustanovení § 17 odst. 1 tehdy platného zákona č. 328/1991 Sb. Trestného činu podle § 126 odst. 1 tr. zák. ve znění platném do 31. 12. 2007 se však podle státního zástupce mohl pachatel dopustit jakýmkoli jednáním, kterým mařil nebo ztěžoval výkon funkce správce konkursní podstaty. Ze skutkových zjištění rozvedených v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá, že dovolatel se správkyněmi konkursní podstaty nekomunikoval a prostřednictvím svého právního zástupce jim sděloval, že žádný majetek nemá. Neinformoval je tedy ani o tom majetku, o kterém nepochybně věděl a k jehož zjištění účetní doklady nepotřeboval, tj. o pracovních příjmech a o penězích nacházejících se na účtu vedeném ve stavební spořitelně, a naopak prostřednictvím svého právního zástupce správkyni konkursní podstaty podával nepravdivé informace o neexistenci jakéhokoli majetku. Na základě těchto informací byl dokonce konkurs nepravomocně zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 8. 1998, sp. zn. K 9/95, toto rozhodnutí však bylo následně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze. Skutečnost, že dovolatel jako úpadce vykazuje nějaký majetek (peníze na účtu, pracovní příjmy) byla zjištěna pouze díky vlastnímu aktivnímu šetření správkyně konkursní pods