5 Tdo 1656/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1656/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2009 Spisová značka:5 Tdo 1656/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1656.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1656/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2009 o dovolání podaném obviněným L. Z. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 6 To 58/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 1/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2008 byl obviněný L. Z. uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle téhož ustanovení a § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 56 tr. zák. k trestu propadnutí věci, a to celkem čtrnácti kusů zubních kartáčků specifikovaných ve výroku o trestu. Dále bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. tak, že poškozený Ing. F. B. se odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění spáchal uvedený trestný čin obviněný tím, že v době od měsíce března 1999 do listopadu 2002 jako soukromý podnikatel podnikající pod obchodním jménem „L. Z. – T.“, neoprávněně tzv. velkoobchodní a maloobchodní formou nabízel k prodeji a prodal nejméně 32 odběratelům blíže nezjištěné množství zubních kartáčků s identickým zněním nápisů originálních výrobků zn. „point“, aniž by k užívání předmětné ochranné známky, jež byla k 29. 10. 1998 zapsána v rejstříku ochranných známek u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze s právem přednosti od 14. 5. 2007, měl souhlas jejího majitele – společnosti B. GmbH, S. S., S., v Německu, či by k jejímu užívání disponoval potřebnými licenčními právy a ačkoliv majitel ochranné známky své výrobky prostřednictvím výhradního distributora Ing. F. B. do obchodní sítě v České republice dodával již od roku 1994, přičemž svého protiprávního jednání nezanechal ani po urgencích zástupců majitele ochranné známky. Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně rozhodl rozsudkem ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 6 To 58/2008, kterým z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v části výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. vrchní soud nově rozhodl tak, že obviněnému L. Z. podle § 150 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1 tr. zák. uložil peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to 14 kusů zubních kartáčků, které tvoří přílohu č. 1 trestního spisu. Současně Vrchní soud v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání podaná obviněným a poškozeným Ing. F. B. Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu a rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný L. Z. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Mimořádný opravný prostředek dovolatel sice uplatnil výslovně v rozsahu výroku o vině, s ohledem na obsah jeho námitek je však zřejmé, že brojil i proti výroku o trestu. Vadu hmotně právního posouzení skutku spatřoval obviněný v tom, že soudy obou stupňů shledaly naplněnou subjektivní stránku trestného činu porušování práv k obchodní známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. Poukázal přitom na svou obhajobu založenou na tvrzení o nabytí rozlišovací způsobilosti k jím prodávaným výrobkům ve smyslu ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, kterou však podle jeho přesvědčení oba soudy nesprávně odmítly poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 9 Ca 110/2003 (dovolatel zřejmě měl na mysli rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 9 Ca 110/2003, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 706, sešit 11, ročník 2005). Obviněný dále vytkl soudům, že se řádně nezabývaly závěry znaleckých posudků ve věci provedených a subjektivní stránku trestného činu hodnotily nesprávným způsobem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je nutné námitky obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné, neboť provedené dokazování jednoznačně svědčí o nepřímém úmyslu obviněného distribuovat zboží, o němž věděl, že je chráněno pro jiný subjekt ochrannou známkou s účinkem od 14. 5. 1997. Rozlišovací způsobilost ve smyslu ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách v tehdy platném znění, podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství u obviněného nemohla vzniknout z důvodu nesplnění dvouleté lhůty v citovaném ustanovení vyžadované pro užívání zboží před podáním přihlášky ochranné známky. Proto státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání obviněného L. Z. v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je tudíž možné uplatnit námitky právního charakteru (např. že skutek zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo jde o trestný čin, ale jiný apod.), jež jsou však i z faktického hlediska právně relevantní. V tomto smyslu tedy není možno přihlížet k zjevně právní námitce (např. nedostatek úmyslu), k níž dovolatel uvedl argumenty čistě skutkové povahy (např. že nebylo prokázáno určité jednání popsané ve skutkové větě, dokazování bylo neúplné či nepřesvědčivé apod.). Předmětem dovolacího přezkumu nemohou být ani námitky proti způsobu, jakým soudy nižších stupňů hodnotily jednotlivé důkazy. Z těchto důvodů Nejvyšší soud nemohl přihlížet k té části podaného dovolání, v níž obviněný vytýkal soudům obou stupňů způsob, jakým jednotlivé důkazy ve věci provedené hodnotily. Tento proces nebyl ani zatížen vadami, jež by spočívaly v nesprávné interpretaci obsahu jednotlivých důkazů, soudy na základě svého vnitřního přesvědčení logickým způsobem zdůvodnily, proč nepřijaly obhajobu obviněného a v dostatečném rozsahu a srozumitelně vysvětlily i své právní závěry, jež vedly k uznání viny. Deklarovanému dovolacímu důvodu tak odpovídala v podstatě pouze námitka týkající se možnosti nabytí rozlišovací způsobilosti ve vztahu k drogistickému zboží opatřenému nápisem „point“, jenž byl předmětem ochrany pro držitele této známky - společnost B. GmbH, se sídlem v Německé spolkové republice, S. S., S. Uvedenou právní námitku však Nejvyšší soud vyhodnotil jako neopodstatněnou. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, vyplynulo, že německá obchodní společnost B. GmbH prostřednictvím výhradního zástupce Ing. F. B. začala dovážet do České republiky komodity včetně zubních kartáčků mj. označených „point“ již v roce 1994. Sám obviněný nakoupil od poškozeného ve dvou případech takto označené zboží, a rozprodával jej. Následně v červnu roku 1996 si obviněný objednával drogistické zboží, mezi které byly zařazeny i zubní kartáčky, a to od společnosti Y. F. P. F. Ltd. se sídlem v Hongkongu, a pokračoval s dovozem od tohoto dodavatele až do ledna roku 1998. Jak sám obviněný vypověděl, v rámci zadání výroby asijské společnosti sám navrhl obalo