5 Tdo 190/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 190/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:9. 3. 2011 Spisová značka:5 Tdo 190/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.190.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2091/11JUDr. Vojen Güttlerodmítnuto07.26.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 190/2011-56 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2011 o dovolání, které podal obviněný P. Z. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 5 To 40/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 10/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2010, sp. zn. 7 T 10/2009, byl obviněný P. Z. uznán vinným jednak zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 309/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „trestní zákoník“), a to v bodech I. a) a I. b) výroku o vině, a v bodu II. výroku o vině trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), za což byl odsouzen podle § 206 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon soud obviněného zařadil podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku do věznice s dozorem. Současně krajský soud obviněnému uložil podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby, prokury a v zákazu zastupovat právnické osoby na základě zplnomocnění, a to na dobu pěti roků. Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání obviněného P. Z. rozhodl rozsudkem ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 5 To 40/2010, jímž částečně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 206 odst. 5 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců a pro výkon uloženého trestu ho zařadil do věznice s dozorem podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku. Dále vrchní soud uložil obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce předsedy představenstva nebo člena představenstva bytového družstva a statutárního orgánu společností a družstev, jejichž předmětem činnosti je koupě, prodej nebo pronájem nemovitostí nebo jejich správa, v trvání pěti roků. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný P. Z. dovolání prostřednictvím obhájce, které opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že nehodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a trval na tom, že trestné činy, za něž byl odsouzen, nespáchal. Ke skutku kvalifikovanému jako zločin zpronevěry obviněný zdůraznil, že v trestním řízení nebyl prokázán vznik škody. Podle jeho přesvědčení nemohl být ani nikdo poškozen za situace, kdy družstvo žádným majetkem nedisponovalo a na koupi bytového domu v S. si půjčilo finanční prostředky od společnosti ILPACINO, s. r. o., resp. od Raiffeisenbank, a. s. Společnosti ILPACINO, s. r. o., byla půjčka splacena i s úroky. S odkazem na judikát „R 7/1968-I“ tvrdil, že nebyl dodržen požadavek na zjištění objektivní pravdy, což se konkrétně projevilo v tom, že soudy nezjistily, jak bylo s peněžními prostředky naloženo, zda a které z nich zpronevěřil či použil ke splácení závazků družstva. Za neprokázané poté ještě dovolatel označil úmyslné zavinění, odkázal přitom na nálezy Ústavního soudu s tím, že tento znak nebylo ani možné dovodit na základě provedených důkazů. „Neúplný skutkový stav plynoucí z nesprávného hmotně právního posouzení“ byl podle dovolatele vadou u odsouzení pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku. Zpochybnil závěr soudů o neschopnosti společnosti PZ Invest, s. r. o., uhradit její dluh vůči bytovému družstvu, podle názoru obviněného není dostatečným podkladem pro takové tvrzení skutečnost, že na majetek společnosti PZ Invest, s. r. o., byl prohlášen konkurs. Obhajoba tak podle jeho přesvědčení nebyla vyvrácena, ačkoli v souladu s „nálezem Ústavního soudu 69/2003“ musí být vyvrácena bez důvodných pochybností. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu „k novému rozhodnutí“. Současně navrhl také přerušení výkonu uloženého trestu. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Pokud obviněný P. Z. uplatnil ve svém dovolání námitky odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud je posoudil jako zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení a jeho podstatou je tak podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. K naplnění tohoto dovolacího důvodu tak může dojít tam, kde skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Výhrady k dodržení procesních ustanovení, tj. především ustanovení trestního řádu, včetně § 2 odst. 5, 6 tr. ř., na nějž explicitně odkázal obviněný ve svém dovolání, nemohou být kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména již citované ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a dále ustanovení § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Podobně nelze s odkazem na dotčený důvod dovolání namítat ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod. Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotně právní charakter. Zločinu podle § 206 odst. 1, 5 trestního zákoníku se obviněný podle výroku o vině rozsudku krajského soudu ve stručnosti dopustil tím, že I.a) od 10. 5. 2004 do 18. 5. 2006 v T. a S. nejprve jako předseda a jediný člen TBD-Turnovské bytové družstvo, se sídlem Palackého 493, Turnov, koupil jménem družstva od Města Semily panelový dům v Semilech na ulici J. včetně zastavěného pozemku za kupní cenu 6.186.361,- Kč, jež byla uhrazena převážně z půjčky, již družstvu poskytla společnost ILPACINO, s. r. o., načež jménem družstva jako vlastníka panelového domu v něm vymezil jednotlivé bytové jednotky, a to v počtu 65, a poté, ačkoli si byl vědom, že mu skončilo tříleté funkční období a počet členů družstva klesl pod zákonný minimální počet, v úmyslu obohatit se na úkor bytového družstva, popř. dalších osob, neoprávněně uzavřel většinou s dosavadními nájemci bytů jako člen bytového družstva v postavení převodce dohody o převodu členských práv a povinností k jednotlivým bytům, jak je blíže uvedeno pod body 1) – 14) výroku o vině rozsudku krajského soudu, přestože nebyl držitelem příslušných členských práv, aby po zaplacení smluvní částky uzavřel s jednotlivými nabyvateli jménem bytového družstva jako jeho předseda s jednotlivými zájemci přímo smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky, za což postupně inkasoval větší množství finančních prostředků jako úhradu za převod členských práv a povinností nebo jako kupní cenu, které ve skutečnosti náležely družstvu, neboť se jedn