5 Tdo 2/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 2/2025-289 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podala obviněná B. Š. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 10 To 174/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 11/2024, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 10 To 174/2024, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 10 T 11/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Benešově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 10 T 11/2024, byla obviněná B. Š. P. (dále též jen obviněná) uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za který jí byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku (ač mělo jít o § 337 odst. 4 tr. zákoníku) uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. 2. Uvedeného trestného činu se měla obviněná podle rozsudku soudu prvního stupně dopustit (zjednodušeně uvedeno) tím, že ke dni 22. 9. 2023 nevydala svého nezletilého syna AAAAA (pseudonym; dále jen nezletilý) jeho biologickému otci M. Š. (dále jen otec), ačkoliv Okresní soud v Benešově svým rozsudkem ze dne 17. 7. 2023, č. j. 7 Nc 123/2021-616, rozhodl mimo jiné o svěření nezletilého pro dobu do rozvodu do péče otce, přičemž v této části byl rozsudek vykonatelný dnem 22. 9. 2023. Dále bylo obviněné vytknuto, že uvedenému rozsudku předcházela výzva vyplývající z usnesení téhož soudu ze dne 3. 4. 2023, č. j. 7 Nc 123/2021-481, o výkonu rozhodnutí, kterým soud vyzval obviněnou jako matku nezletilého, aby plnila předchozí soudní rozhodnutí, jimiž jí byla předběžnými opatřeními opakovaně uložena povinnost ve stanovených termínech předávat nezletilého do péče otce s poučením, že soud pro případ, že styk nebude řádně probíhat, nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty, kterou lze nařídit i opětovně, a zůstal-li by tento postup bezvýsledný, nařídí výkon rozhodnutí odnětím dítěte. Tento postup se stal podle závěrů soudu prvního stupně bezvýsledným, neboť se obviněná minimálně v období od 22. 9. 2023 do 3. 11. 2023 (ač zřejmě mělo jít o datum 2. 11. 2023) s nezletilým záměrně skrývala na nezjištěných místech, odmítala sdělit místo svého pobytu s nezletilým soudu, aby tak zamezila jeho vydání biologickému otci. Takto jednala i přesto, že předmětnou soudní výzvu a uvedený rozsudek řádně převzala, načež byl usnesením Okresního soudu v Benešově, č. j. 7 Nc 123/2021-707, nařízen výkon rozhodnutí odnětím nezletilého z péče matky, který byl realizován za asistence Policie České republiky po překonání aktivního odporu matky dne 2. 11. 2023. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které podle § 256 tr. ř. zamítl Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 10 To 174/2024. II. Dovolání obviněné 4. Obviněná podala proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Podle názoru obviněné jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nesprávná, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, skutkové závěry jsou v tzv. extrémním nesouladu s obsahem důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, některé podstatné důkazy zůstaly opomenuty. Odvolací soud pak nesprávně zamítl její odvolání, ač pro takový postup nebyly splněny podmínky, resp. v řízení mu předcházejících došlo k naplnění dříve zmíněných dovolacích důvodů. 6. Obviněná nejprve shrnula rozhodnutí soudů nižších stupňů. Připomněla, že se podle nich měla dopustit přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 alinea 1 tr. zákoníku, s čímž však nesouhlasila, tato právní kvalifikace neodpovídá popisu skutku, kterým byla uznána vinnou. Uvedeného přečinu se totiž dopustí, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícího se výchovy nezletilých dětí. Jí bylo kladeno za vinu, že ke dni 22. 9. 2023 nezletilého nepředala, a dále se měla skrývat na neznámém místě, což však samo o sobě k naplnění uvedené skutkové podstaty přečinu nestačí, nestačí ani to, že byla „v průběhu opatrovnického řízení poučována o následcích nerespektování soudních rozhodnutí, navzdory tomu i přes použití mírnějších opatření vedoucích k výkonu rozhodnutí (viz usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2023, sp. zn. 7 Nc 123/2021-481) úmyslně mařila vykonatelný výrok rozsudku soudu, který jí byl řádně doručen, a to dlouhodobě od 22. 9. 2023 do 2. 11. 2023“, jak bylo uvedeno v bodě 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná především zpochybnila, že by mařila výkon rozsudku, jak jí bylo vytýkáno, po předchozím bezvýsledném použití opatření v občanském soudním řízení, která nebyla nijak konkretizována. 7. Obviněná nesouhlasila ani s tím, že by označený rozsudek Okresního soudu v Benešově nerespektovala, tedy že by jej neuznávala, neměla před ním respekt a vážnost. Pouze s ním nesouhlasila, považovala jej za nesprávný a nespravedlivý, protože nebyly podle ní dostatečně zohledněny zájmy nezletilého a nebylo náležitě prověřeno podezření zacházení s ním ze strany otce. To ovšem podle ní nemůže založit její trestní odpovědnost. 8. Obviněná dále zpochybnila naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu kladeného jí za vinu. Soudy nižších stupňů nepřihlédly k jejímu tvrzení, že jednala ve snaze ochránit nezletilého (což odůvodnila tím, že se nezletilý dvakrát vrátil od otce se zarudlým penisem, za který si tahal, protože mu to tak dělal táta). 9. Obviněná zpochybnila též naplnění objektu uvedeného trestného činu, tedy narušení zájmu na řádném výkonu soudního rozhodnutí, což kladla do kontrapozice s ochranou zájmu nezletilého. Tyto své úvahy dále rozvíjela. 10. Řízení před soudy nižších stupňů vytýkala především nedostatečný rozsah dokazování, zpochybňovala odůvodněnost zamítnutí vlastních návrhů na doplnění dokazování. Vytýkala především neprovedení důkazu spisem vedeným u Okresního soudu v Benešově v řízení o péči o nezletilého (který označovala za opatrovnický spis). Nesouhlasila ani se zamítnutím návrhů na doplnění dokazování výslechem označených svědků. Nedostatky v rozsahu dokazování se promítly i do způsobu hodnocení věrohodnosti výpovědi otce. 11. V další pasáži obviněná zpochybnila řádnou aplikaci zásady subsidiarity trestní represe soudy nižších stupňů. Znovu se obsáhle věnovala motivaci vlastního jednání, které bylo soudy kriminalizováno, zdůrazňovala tak svou snahu ochránit svého syna – nezletilého před možným zneužíváním. 12. Dále obviněná vyslovila nesouhlas se spekulativními závěry soudů nižších stupňů, namítala tzv. extrémní rozpor mezi jejich závěry a důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí nelze zjistit, na základě jakých důkazů učinily soudy nižších stupňů konkrétní skutková zjištění. Soudy nižších stupňů také podle ní rezignovaly na zjištění skutečného stavu věci a přiklonily se k verzi otce, zatímco důkazy prokazující její nevinu nevzaly v potaz a nebyly z nich vyvozeny žádné relevantní závěry. Vytkla též, že ani nezjišťovaly, které informace jí předal její tehdejší právní zástupce Mgr. Bronislav Šerák, o čem tedy měla povědomost. 13. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání obviněné 14. Dovolání obviněné bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu stručně vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a dovolání obviněné neshledal její dovolání důvodným a navrhl jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 15. Námitky obviněné považoval státní zástupce zčásti za neodpovídající uplatněným ani jiným dovolacím důvodům, zčásti za zjevně neopodstatněné. Stručně se pak k jednotlivým námitkám vyjádřil. Podle něj soudy nepochybily, pokud návrhy na doplnění dokazování zamítly. Nadbytečnost je jedním z akceptovatelných důvodů, pro které soudy nemusí navrhovan