5 Tdo 202/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 202/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 4. 2025 Spisová značka:5 Tdo 202/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.202.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lichva Dotčené předpisy:§ 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.08.2025I.ÚS 2418/25 Tomáš Langášek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 202/2025-2073 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2025 o dovolání, které podala obviněná J. K. L. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 13 To 233/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 36/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 7. 2024, sp. zn. 37 T 36/2023, byla obviněná J. K. L. (dále též jen obviněná) uznána vinnou přečinem lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za který jí byl podle § 218 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci – pozemek, parcelní č. st. XY, jehož součástí je stavba – rodinný dům, č. p. XY, a pozemek parcelní č. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, LV XY, Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené M. L. škodu ve výši 3 205 440 Kč. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 13 To 233/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek soudu prvního stupně a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a uložil jí za to podle § 218 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost nahradit poškozené M. L. škodu ve výši 3 205 440 Kč. II. Dovolání obviněné 3. Obviněná podala proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 4. Obviněná nejprve shrnula rozhodnutí soudů nižších stupňů. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadla vyloučení samosoudkyně soudu prvního stupně JUDr. Evy Lamplotové z projednávané věci. Uvedla, že všechna skutková zjištění v její trestní věci časově spadají do doby před 1. 8. 2023, když byla tato trestní věc přidělena samosoudkyni JUDr. Evě Lamplotové, která vydala zprošťující rozsudek podle § 226 písm. a) tr. ř., když uzavřela, že se skutek, pro nějž byla podána obžaloba, vůbec nestal. 5. Dále obviněná namítla odnětí zákonnému soudci, když JUDr. Eva Lamplotová, která se sama necítila být podjatá, byla vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci z důvodu uvedeného v § 30 odst. 1 tr. ř. Krajským soudem v Praze, který zároveň zrušil původní zprošťující rozsudek této samosoudkyně. Důvodem bylo vyjádření samosoudkyně při ústním odůvodňování rozsudku, že věc konzultovala s velmi moudrým a zkušeným kolegou. Takový postup soudu druhého stupně obviněná zpochybnila a připojila vlastní argumentaci. 6. Obviněná dále zpochybnila skutkové závěry soudů nižších stupňů, na jejichž základě byla odsouzena. Z dokladů, které založila do spisu, vyplývá, že z vlastních prostředků nakupovala kompenzační pomůcky a další věci, provedla v domě řadu úprav s cílem vylepšit kvalitu života J. L., zařizovala různá lékařská vyšetření, obstarávala léky, ale především sjednala dlouhodobý pobyt jmenovaného v rehabilitační klinice, kde mu zredukovali tělesnou hmotnost a tzv. jej postavili na vlastní nohy, což vyvrací tvrzení poškozené, že cíleně vytvářela atmosféru, aby byl J. L. ležák. Dále namítala chybné vyhodnocení nepravdivé výpovědi poškozené ze strany soudů nižších stupňů (např. že neumí pracovat s Facebookem, ač to objektivně není pravda, z komunikace navíc plyne, že nebyla v tísni či v rozrušení). Poškozená tak evidentně nebyla v takovém duševním stavu, aby nemohla převod domu jednoduše odmítnout, měla zcela zachovalé jak ovládací, tak i rozpoznávací složky svého vědomí, její IQ jí též umožňovalo uvědomit si závažnost svého rozhodnutí. Nadto se o tom radila se svědkyní M. P. 7. Podle závěrů znalců, především pak psychologa PhDr. Jiřího Kloseho, Ph.D., základní schopnost poškozené se samostatně rozhodovat a jednat v běžných a jí známých situacích nebyla patologicky změněna. Ani v civilním řízení znalci nezpochybnili, že poškozená byla schopna posoudit všechny aspekty svého počínání. Přesto znalec později po zrušení prvního zprošťujícího rozsudku své závěry zrelativizoval, byť na základě stejného posouzení duševního stavu poškozené. 8. Kdyby nebylo vyloučení soudkyně, nedošlo by podle obviněné k jejímu odsouzení. Nesouhlasila ani s postupem odvolacího soudu, který uložil závazný právní názor soudu prvního stupně ve svém kasačním rozhodnutí na základě dokazování provedeného údajně vyloučenou soudkyní, nevadilo, že nevyloučená soudkyně jen četla protokoly z hlavního líčení provedeného vyloučenou samosoudkyní. Zpochybňovala tak správnost skutkových závěrů učiněných v odsuzujícím rozsudku soudu prvního i druhého stupně na základě důkazů provedených vyloučeným soudcem (byť čtených za souhlasu stran). Proto jsou podle ní rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. 9. Obviněná dále namítla, že odvolací soud ignoroval výpověď svědkyně M. P., se kterou poškozená M. L. věc konzultovala. Svědkyně viděla dvě smlouvy, na kterých zahlédla kupní cenu, což ji zaskočilo, protože poškozená původně hovořila o smlouvě darovací. Poškozené nedoporučila kupní smlouvu uzavřít z důvodu nízké ceny, také jí navrhla, ať spojí obě smlouvy, tedy kupní smlouvu a smlouvu o zřízení služebnosti, do jednoho dokumentu. Je tak jasné, že poškozená měla smlouvu k dispozici nejméně několik týdnů, mohla si vše rozmyslet, nebyla nijak rozrušená, v tísni nebo pod tlakem, který by obviněná využila k nepoctivému záměru. Proto obviněná uzavřela, že skutek, pro nějž je stíhána, se vůbec nestal. 10. Obviněná zdůraznila, že v její trestní věci při stejném skutkovém stavu byla vydána diametrálně protichůdná rozhodnutí, což samo o sobě svědčí o tom, že se jedná o věc poměrně náročnou na právní posouzení, a to i s přihlédnutím k civilním rozsudkům, které vlastnické právo dovolatelky k rodinnému domku v XY ani v nejmenším nezpochybnily a žalobu podanou poškozenou M. L. zamítly. 11. Dovolatelka dále nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu ohledně lehkomyslnosti poškozené, neboť tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování a je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Takový postup neobstojí ani z pohledu tzv. totožnosti skutku. Tvrzení poškozené v dané věci byla zveličována a trestní řízení tak bylo vedeno jednostranně v neprospěch obviněné, které bylo tak odpíráno právo na spravedlivý proces, tj. aby danou trestní věc projednal zákonný soudce. 12. Odvolací soud rovněž pochybil, pokud nepřiznal odpovídající právní relevanci civilnímu řízení, v němž Okresní soud pro Prahu-východ rozhodl rozsudkem ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 35 C 255/2021, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2022, sp. zn. 27 Co 99/2022. Civilní soudy vycházely ze stejného skutkového stavu. Trestní soudy podle obviněné nerespektovaly dřívější civilní rozhodnutí a porušily tak § 9 tr. ř. Trestnímu soudu nepřísluší, aby de facto „přezkoumával“ pravomocný rozsudek civilního soudu, podle nějž je dovolatelka vlastníkem předmětných nemovitostí v XY. Odvolací soud si to uvědomil jen částečně, když správně rozhodl, že propadnutí věci není s ohledem na právní zásadu res iudicata a zápisy v katastru nemovitostí možné. Totéž se týkalo i souvisejícího výroku o náhradě škody, když odvolací soud v samém