5 Tdo 221/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 221/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:5 Tdo 221/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.221.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 221/2021-1100 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný H. Č., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 61 To 518/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 71/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 61 To 518/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 33 T 71/2016, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 o vině obviněného přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku a uložil mu podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 50 Kč denní sazby v počtu 400 denních sazeb, celkem tedy ve výši 20 000 Kč (soud nesprávně určil výši denní sazby, neboť podle § 68 odst. 2 tr. zákoníku činí její rozmezí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč). Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný H. Č., proti všem jeho výrokům a též státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 v neprospěch obviněného, která je zaměřila proti výroku o trestu. O těchto odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 61 To 518/2020, jímž z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 1 roku. Odvolání obviněného městský soud podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 3. Shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně je již čtvrtým v posuzované věci vydaným, přičemž po podání první obžaloby na obviněného H. Č. (dne 26. 5. 2016) rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 trestním příkazem, proti němuž obviněný podal odpor. Poté rozhodl tento soud o zproštění obviněného obžaloby, Městský soud v Praze jako soud odvolací tento rozsudek zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Nová obžaloba byla u stejného soudu podána dne 11. 1. 2019 a samosoudkyně obvodního soudu nejprve rozhodla o zastavení trestního stíhání obviněného s tím, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede. Stížnostní soud napadené usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Soud prvního stupně poté ještě dvakrát rozhodl rozsudkem (dne 29. 5. 2019 a dne 29. 1. 2020), jímž obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu. Městský soud v Praze oba zprošťující rozsudky z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí soudu prvního stupně. Poté již bylo rozhodováno tak, jak je uvedeno v bodech 1. a 2. tohoto usnesení. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný H. Č. napadl výše citovaný rozsudek odvolacího soudu dovoláním prostřednictvím svého obhájce a uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Obviněný především zpochybnil naplnění znaku „zatajení“ účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů, poukázal na předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými byl opakovaně zprošťován obžaloby. Soud prvního stupně vždy učinil závěr, že k zatajení účetních dokladů v důsledku jeho úmyslného jednání nedošlo, stejně jako nebylo prokázáno, že obviněný úmyslně nesplnil povinnost obnovit ztracené, odcizené, zničené nebo poškozené účetnictví obchodní společnosti D. Obviněný proto souhlasí s tímto původním názorem soudu prvního stupně, z něhož vyplynulo, že nebyla naplněna skutková podstata stíhaného přečinu po stránce objektivní i subjektivní. Obviněný k tomu namítl, že na podkladě stejných důkazů při stejném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, byl v pořadí až čtvrtým rozsudkem uznán vinným, přičemž soud prvního stupně dospěl k závěru o jeho vině pouze na základě právního názoru odvolacího soudu. 6. Obviněný poukázal na chybějící zdůvodnění právního závěru soudů o tom, že účetní knihy a další doklady zatajil, tato skutečnost ani nevyplývá z žádného z provedených důkazů. Obviněný zopakoval, že účetní knihy a další doklady řádně vedl, neuváděl v nich nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nezměnil tyto účetní knihy a další doklady, nezničil je, nepoškodil je, ani je neučinil neupotřebitelnými, ani je nezatajil, pouze je předal společníkovi obchodní společnosti, bylo tudíž zřejmé, kde se nacházejí. Soudy nižších stupňů nevysvětlily, proč tento stav považují za zatajení účetních knih a dalších dokladů. Navíc ani neměl dostatečný časový prostor pro obnovu účetnictví, neboť jednatelem obchodní společnosti byl jen do 7. 5. 2013. K tomu obviněný argumentoval ustanovením § 35 odst. 6 zákona č. 563/1991 o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož „v případě, že účetní záznamy jsou ztracené, odcizené, zničené nebo poškozené tak, že došlo ke změně jejich obsahu, je povinna účetní jednotka provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví“. Vzhledem k tomu, že účetnictví obchodní společnosti D., nebylo ztracené, odcizené, zničené, ani poškozené, měl je k dispozici společník této obchodní společnosti a následně zemřelý T. O., obviněnému nevyplynula z citované právní úpravy povinnost obnovit průkaznost účetnictví. Názor odvolacího soudu proto obviněný označil za mylný. V této souvislosti obviněný upozornil na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1226/2015, uveřejněné pod č. 34/2016 Sb. rozh. tr., podle něhož úmyslné nesplnění povinnosti bez zbytečného odkladu obnovit ztracené, odcizené, zničené nebo poškozené účetnictví obchodní společnosti může naplnit skutkovou podstatu přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, pakliže dojde k ohrožení majetkových práv jiného nebo včasného a řádného vyměření daně. Pouhé nepodání daňového přiznání není trestným činem. 7. Odvolací soud tedy podle obviněného nesprávně vyložil a použil ustanovení hmotného práva ve vztahu k jeho jednání a zjištěnému skutkovému stavu, o němž nebyly důvodné pochybnosti, pokud dovodil, že zatajil účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, a takto ohrozil včasné a řádné vyměření daně, pouze z toho, že protokolárně předal tyto doklady společníkovi obchodní společnosti. 8. Závěrem svého dovolání obviněný H. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 61 To 518/2020, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 33 T 71/2016, a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle něj je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu irelevantní jak poukaz obviněného na předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i námitka změny právní kvalifikace přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, jak byl žalován, na § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, neboť soud není vázán právní kvalifikací skutku v obžalobě. Dovolacímu důvodu neodpovídají též námitky obviněného o neúplnosti dokazování a o nesprávném vyhodnocení provedených důkazů, ani procesní námitka o nerespektování pokynu odvolacího soudu soudem prvního stupně. 10. Za nedůvodnou označil státní zástupce další námitku o nenaplnění znaku objektivní stránky skutkové podstaty přečinu v podobě „zatajení“ účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole