5 Tdo 293/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 293/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 12. 2021 Spisová značka:5 Tdo 293/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.293.2021.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 293/2021-I.-2595 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 o dovoláních, která podali obvinění M. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a A. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 11 To 157/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 154/2019, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných M. P. a A. V. odmítají. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 4 T 154/2019, byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále jen „tr. zákoník“), za což mu byl podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a současně mu byl uložen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to souboru nemovitostí v katastrálním území XY, které jsou specifikovány ve výroku o tomto druhu trestu. Tímtéž rozsudkem byla obviněná A. V. odsouzena za zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb po 4 000 Kč, celkem tedy ve výši 2 000 000 Kč, a to podle ustanovení § 222 odst. 4, § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, stanovil soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody na dobu 3 let. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. řád“), byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit poškozenému J. K. společně a nerozdílně částku 10 443 278 Kč na náhradu škody. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl tento poškozený podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedených trestných činů se měli obvinění podle zjištění okresního soudu dopustit ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (zjednodušeně uvedeno) tím, že obviněný přes znalost existujících závazků vůči jeho věřiteli J. K. a probíhajících civilních řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 20/2006 a 49 Cm 193/2008, v nichž se žalobce J. K. domáhal zaplacení čistého výnosu ze svého podílu na zisku malé vodní elektrárny, ve snaze ztížit či zcela znemožnit uspokojení svých závazků se dohodl se spoluobviněnou A. V. na několika obchodních transakcích, přičemž obviněná koupila dne 4. 4. 2011 obchodní společnost E., IČ XY, dne 3. 5. 2011 změnila její firmu na E. a s platností od 6. 4. 2011 do 22. 2. 2016 zřídila dispoziční právo k účtu této obchodní společnosti ve prospěch obviněného M. P., který v přesně nezjištěný den (pravděpodobně 25. 5. 2011) uzavřel s dražebníkem A – Consulting, a. s., smlouvu o provedení dvou dobrovolných dražeb s cílem dosáhnout příklepu jako originárního způsobu nabytí vlastnického práva k jím vlastněným nemovitostem označeným ve výroku o vině jinou s ním spřízněnou osobou, načež dne 30. 6. 2011 v obci XY, okres XY, vzdálené 177, resp. 179 km od dražených nemovitostí, na základě příklepu licitátora a dražebníka J. P. účelově zaniklo vlastnické právo obviněného k nemovitostem zapsaným v katastrálním území XY a v katastrálním území XY a současně nově vzniklo vydražiteli E., který byl jediným účastníkem dražby, vlastnické právo k těmto nemovitostem, a to za cenu nejnižšího možného podání 8 500 000 Kč ohledně nemovitostí v katastrálním území XY a za cenu nejnižšího možného podání 450 000 Kč ohledně nemovitostí zapsaných v katastrálním území XY, přičemž kupní cena vydražených nemovitostí byla uhrazena pouze fiktivně, čímž oba obvinění zmařili alespoň částečně uspokojení věřitele J. K., který má za obviněným M. P. pohledávku ve výši nejméně 16 637 499,79 Kč, kterou jako druhý věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka M. P. vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 24304/2014, protože hodnota zbývajícího majetku po prodeji nemovitostí obviněného v dražbě byla výrazně nižší než výše dosud nevykonatelné pohledávky J. K., navíc v průběhu roku 2011 obviněný M. P. se svým zbývajícím majetkem nakládal tak, aby z jeho zpeněžení bylo vyloučeno uspokojení pohledávky J. K., konkrétně dne 31. 8. 2011 obviněný M. P. uznal vykonatelným exekutorským zápisem č. j. 098 EZ/80/2011 svůj dluh vůči A. J. ve výši 7 509 764,38 Kč se splatností do 15. 9. 2011, na jehož základě A. J. navrhl exekuci, jež byla vedena pod sp. zn. 140 Ex 00274/11, exekutor Mgr. Jan Vedral zřídil zástavní právo na spoluvlastnickém podílu obviněného na nemovitostech tvořících malou vodní elektrárnu v hodnotě 8 000 000 Kč, v důsledku čehož by ze spoluvlastnického podílu byla přednostně uspokojena pohledávka A. J., přičemž obchodní společnost E. pohledávku A. J. za obviněným dne 26. 6. 2013 odkoupila za kupní cenu 1 800 000 Kč, avšak tento převod pohledávky byl rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2017, sp. zn. 179 ICm 4098/2015, označen za absolutně neplatný právní úkon, dále obviněný M. P. převedl na obviněnou A. V. svůj podíl na nemovitostech v katastrálním území XY za 31 000 Kč, ačkoli sám jej koupil za 350 000 Kč, a celkem tři dopravní prostředky (automobil, motocykl a čtyřkolku specifikované ve výroku o vině), čímž tedy oba obvinění společným jednáním odstranili majetek obviněného M. P. a způsobili poškozenému J. K. škodu v celkové výši 10 443 278 Kč. 3. Krajský soud v Hradci Králové, který jako soud odvolací projednal odvolání obou obviněných i poškozeného, rozhodl usnesením ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 11 To 157/2020, tak, že podle § 256 tr. řádu všechna odvolání jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l). tr. řádu. a) Dovolání M. P. 5. Obviněný M. P. výslovně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v obou jeho alternativách, ačkoli v úvahu přichází pouze druhá z nich, podle níž dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g). Tato nesprávnost však neměla žádný vliv na dovolací řízení a možnosti přezkumu napadeného usnesení Nejvyšším soudem. Obviněný napadl též odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, a to ve všech jeho výrocích. Nejprve se obviněný ohradil proti nesprávnému zjištění výše pohledávky, kterou podle tvrzení soudů vůči němu uplatňoval poškozený J. K. Připomněl civilní sporná řízení, v nichž právě poškozený uplatnil nároky na podíl ze zisku z provozu malé vodní elektrárny, již oba společně vlastní. Za zásadní obviněný považoval skutečnost, že poškozený nikdy nepodal žalobu podle § 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, tedy nedomáhal se úpravy hospodaření se společnou věcí, což bylo podle něj podmínkou pro požadování rovného podílu na výnosech, přesto však poškozený žalobu na zaplacení podílu z výnosu elektrárny uplatnil. Podle obviněného soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily jako předběžnou otázku týkající se (ne)existence a výše pohledávek poškozeného. Nepřihlédly ani k nulovému zájmu poškozeného účastnit se na zajištění provozu malé vodní elektrárny, přitom civilní judikatura k takovému zohlednění nečinnosti jednoho ze spoluvlastníků nabádá, poukázal konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4386/2008, uveřejněné pod C 6905 ve svazku 9 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck. Obviněný opakovaně zdůrazňoval vlastní úsilí i výdaje, jež musel vynaložit při provozu malé vodní elektrárny, případně i na doplacení úvěru na její pořízení, využíval k tomu svých osobních věcí, vynaložil p