5 Tdo 300/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 300/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2014 Spisová značka:5 Tdo 300/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.300.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Objektivní stránka trestného činu Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku § 173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku § 234 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 5. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 300/2014-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2014 o dovolání, které podal obviněný S. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 6 To 81/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 4/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 48 T 4/2012, byli obviněný S. K. společně s obviněným R. R. uznáni vinnými zvlášť závazným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se ve stručnosti dopustili tím, že kolem 19.00 hodin dne 23. 3. 2012 v O. –P. , ul. H. t. , u zadního vchodu domu č. .... využili toho, že M. D. chtěla na daném místě poskytnout za úplatu orální sex poškozenému J. P. , přistoupili oba zezadu k poškozenému, obviněný S. K. jej silou středně velké intenzity udeřil rukou do zátylku, v důsledku čehož tento ztratil vědomí a upadl na zem, a poté mu odcizili peněženku obsahující mj. 3 ks platebních karet, finanční hotovost, mobilní telefon, přičemž poškozenému způsobili zranění, jehož doba léčení trvala nejméně do 20. 12. 2012 včetně opakovaných operačních zákroků, a majetkovou škodu ve výši nejméně 9 930,- Kč. Společně s obviněnými byla odsouzena i M. D. za zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. b, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Obviněnému S. K. soud uložil podle § 173 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně uložil obviněnému S. K. , aby společně a nerozdílně se spoluobviněným nahradil škodu České průmyslové zdravotní pojišťovně ve výši 35 163,- Kč a poškozenému J. P. ve výši 102 876,- Kč. Se zbytkem jeho nároku odkázal soud tohoto poškozeného podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu další spoluobviněné M. D. Proti citovanému rozsudku podali odvolání všichni tři obvinění a z jejich podnětu rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 6 To 81/2013, tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě částečně zrušil, a to jednak ve výroku o trestu obviněných S. K. a M. D. , jednak ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku poškozeného J. P. Odvolací soud poté sám rozhodl tak, že obviněnému S. K. uložil podle § 173 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání pouze obviněný S. K. a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Stoklasy. Uplatnil v něm dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Své dovolání obviněný podal v rozsahu výroku o vině oběma trestnými činy, výrocích o trestu i o náhradě škody. Vyslovil přesvědčení, že pro naplnění obou skutkových podstat chybí jejich formální znaky a protiprávnost. U přečinu podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku upozornil na ustanovení § 15 zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku, v němž jsou definovány elektronické platební prostředky a) jako prostředky vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, typicky kreditní a debetní platební karty, b) platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě, typicky zákaznické karty vydávané autobusovými dopravci, kdy jde o tzv. elektronické peníze, je možné je používat k placení za zboží nebo služby vydavatele či jiných subjektů. Aniž by však dovolatel blíže vysvětlil důvod svého odmítnutí uvedené právní kvalifikace podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, pokračoval dovolacími argumenty proti existenci úmyslu a to obecně formulovanými podmínkami tohoto druhu zavinění s tím, že v dané trestní věci nebylo prokázáno jeho naplnění. Ve vztahu k zvlášť závažnému zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku obviněný poukázal na hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které při vyslovení viny vycházely z výpovědí spoluobviněné M. D. , ačkoli současně poukazovaly na jejich vnitřní rozpory. Zdůraznil, že jeho vylíčení událostí předmětného večera je v podstatě shodné s tvrzeními spoluobviněného R. R. , tj. dvě shodné výpovědi jsou postaveny proti jediné (M. D. ), která navíc nebyla konzistentní. Ani odvolací soud podle obviněného neřešil důsledně důkazní stav, nezabýval se obhajobou obviněného a neprovedl jím navrhované důkazy. Postupem soudů obou stupňů došlo podle obviněného S. K. ke zkrácení jeho práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky Vrchního soudu v Olomouci i Krajského soudu v Ostravě a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Martiny Havlíkové. Podle jejího názoru obviněný v důvodech svého mimořádného opravného prostředku pokračuje ve své dosavadní obhajobě, s níž se soudy již vypořádaly, a především odvolací soud dostatečným způsobem reagoval na shodné výhrady, jež uplatnil i ve svém odvolání. Kromě toho se dovolatel ve své argumentaci zabývá otázkami skutkovými, resp. domáhá se jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a to ve svůj prospěch. Tím se odchýlil od zákonem vymezených dovolacích důvodů včetně jím uplatněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť prosazuje skutkový stav odlišný od zjištění soudů, tudíž nevytýká vadu hmotně právního posouzení, ale pouze procesní postup soudů. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání. V souladu s ustanovením § 265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání, přičemž shledal, že obviněný S. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). V podstatě veškeré námitky vyslovené v podání obviněného směřují proti skutkovému zjištění ohledně jeho pachatelství obou trestných činů, jimiž byl uznán vinným a pokud nesouhlasil s právní kvalifikací skutku, učinil tak převážně prostřednictvím skutkových výhrad. Jeho dovolání proto až na výjimku ohledně naplnění objektivní stránky přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku neodpovídá důvodům dovolání, jak jsou definovány v trestním řádu včetně označeného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod předpokládá vadu v použití hmotného práva na soudy zjištěný skutek, event. jinou skutkovou okolnost. V rámci dovolání podaného z citovaného důvodu je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z formulace tohoto dovolacího důvodu vyplývá, že jeho prostřednictvím nelze namítat samotná skutková zjištění a způsob ani rozsah dokazování, neboť jde o procesní postup, který je upraven především v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Právě citované ustanovení také obviněný ve svém podání výslovně označil za nesprávně aplikované soudy obou stupňů. Nedostatky napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházejícího včetně rozsudku nalézacího soudu totiž spatřuje v neprovedených důkazech, které v rámci své obhajoby navrhoval, a především ve způsobu hodnocení těch důkazů, které se staly p