5 Tdo 309/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 309/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:25. 5. 2011 Spisová značka:5 Tdo 309/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.309.2011.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Dotčené předpisy:§ 250 tr. zák. § 212 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 309/2011-I.-96 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2011 o dovoláních, která podali obviněný R. K., a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných R. K. a Mgr. B. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 5 To 9/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 61/2006, t a k t o : I. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných R. K. a Mgr. B. S. se ohledně obou obviněných podle § 265k odst. 1 tr. ř. z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 5 To 9/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný R. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 1 T 61/2006, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a obviněný Mgr. B. S. byl stejným rozsudkem uznán vinným pomocí k uvedenému trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Za to soud podle § 250 odst. 4 tr. zák. uložil obviněnému R. K. trest odnětí svobody v trvání osmi roků a obviněnému Mgr. B. S. v trvání pěti roků. Při rozhodování o zařazení obou obviněných do věznice použil soud u každého moderační ustanovení § 39a odst. 3 tr. zák., a obviněného R. K. zařadil do věznice s ostrahou a obviněného Mgr. B. S. do věznice s dozorem. Obviněný R. K. byl zároveň odsouzen k peněžitému trestu ve výměře jeden milion Kč podle § 53 odst. 1 tr. zák. se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, a dále podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu deseti roků. O náhradě škody rozhodl krajský soud v souladu s § 229 odst. 1 tr. ř. tak, že poškozený Středočeský kraj se sídlem Praha 5, Borovská 11, odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvoláním obviněných R. K. a Mgr. B. S. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 5 To 9/2010, zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a nově rozhodl podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. tak, že obviněného R. K. uznal vinným organizátorstvím na trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 255 odst. 1, 3 tr. zák., a obviněného Mgr. B. S. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. Trestné činnosti se měli obvinění dopustit tím, že Mgr. B. S. jako ředitel Domova důchodců Rataje nad Sázavou, se sídlem Malovická 125, Rataje nad Sázavou, který byl rozhodnutím přednosty Okresního úřadu Kutná Hora z 24. 9. 1998, č. j. KP-154/98, ustanoven investorem akce registrované v Informačním systému reprodukce investičního majetku pod č. ……. (výstavba domova důchodců) a R. K. jako jediný společník a jednatel společnosti Stavitelství KRRO, s. r .o., se sídlem V Polích 695, Světlá nad Sázavou, nyní U Habrovky 247/11, Praha 4, která byla jako vítěz veřejné obchodní soutěže určena zhotovitelem stavby, v době od 17. 7. 2000 do 19. 7. 2001 na základě smlouvy o dílo č. ………. z 20. 10. 1999, ve znění dodatků 1-4, uzavřené mezi Domovem důchodců Rataje nad Sázavou a Stavitelství KRRO, s. r. o., Mgr. B. S. na podnět a podle pokynů R. K. nechal z účtu č. ……… vedeného u České spořitelny, a. s., a od roku 2001 č. ……. vedeného u České národní banky Praha, na které byla Ministerstvem práce a sociálních věcí jakožto správcem programu postupně uvolňována účelová dotace, proplatit faktury č. ………. (ve výroku nesprávně ………) a ………. na celkovou částku 96.653.194,- Kč, ačkoli oba věděli, že materiál na stavbu a práce nebyly provedeny vůbec nebo byly provedeny v nižším než fakturovaném rozsahu, čímž způsobili České republice škodu nejméně ve výši 32.299.964,- Kč, a Mgr. B. S. svým postupem vědomě porušil své povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy, zákona č. 576/1990 Sb. (od 1. 1. 2001 zákona č. 218/2000 Sb.) a § 14 zákona č. 219/2000 Sb., v tehdy platném znění. Za to vrchní soud uložil každému z obviněných podle § 255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody, a to obviněnému R. K. v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s dozorem podle § 39a odst. 3 tr. zák., a obviněnému Mgr. B. S. v trvání dvou roků, jehož výkon soud podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Středočeský kraj se sídlem Borovská 11, Praha 5, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 5 To 9/2010, podal dovolání jednak nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obou obviněných i obviněný R. K. prostřednictvím svého obhájce. Oba dovolatelé uplatnili ve svých mimořádných opravných prostředcích důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupce směřoval své dovolání v neprospěch obviněných R. K. a Mgr. B. S. Vyslovil především nesouhlas s právní kvalifikací skutku jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. ohledně obviněného Mgr. B. S., resp. účastenství na tomto trestném činu ve formě organizátorství podle § 10 písm. a) tr. zák. u obviněného R. K. Vrchním soudem použité právní kvalifikaci by totiž podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce odpovídalo zjištění, že předmětem poškození byly finanční prostředky z majetku investorské organizace, jíž byl Domov důchodců Rataje nad Sázavou. Náklady na výstavbu objektu, kterou realizovala obchodní společnost, jejímž jednatelem byl obviněný R. K., však byly hrazeny z tzv. dotačních fondů, na které byly převáděny Ministerstvem práce a sociálních věcí. Poškozeným subjektem proto v dané věci byl stát, kdy v omyl byly uváděny fyzické osoby – zaměstnanci organizačních složek státu tehdejšího Okresního úřadu v Kutné Hoře a Ministerstva práce a sociálních věcí. Nejednalo se tudíž o majetek subjektu, který byl obviněný Mgr. B. S. povinen opatrovat nebo spravovat, a na němž by byla způsobena škoda. Pro právní posouzení věci tak bylo podstatné, že vylákané finanční prostředky pocházely ze zvláštního dotačního fondu a osoba, která je pro daný účel uvolňovala, byla uvedena v omyl. S ohledem na toto zjištění vyslovil nejvyšší státní zástupce názor, že věc měla být právně posouzena jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2, 5 tr. zák., resp. jako zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., (dále jen „trestní zákoník“), za jehož účinnosti odvolací soud rozhodoval a který je pro obviněné příznivější. Při takovém postupu pak nejvyšší státní zástupce považoval za nadbytečné řešit otázku případného porušení zásady zákazu změny k horšímu, kterou naznačil Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí, a jež se vztahovala k možnosti uvést v popisu skutku další subjekt, který měli obvinění uvádět v omyl. Současně nejvyšší státní zástupce označil za nesprávné určení osoby pachatele a účastníka soudem prvního stupně, které neodpovídá skutkovým okolnostem. Tím, že obviněný R. K. předkládal předmětné faktury spoluobviněnému Mgr. B. S., který znal skutečný stav věcí, to byl právě tento jmenovaný, kdo uváděl v omyl další osoby – zaměstnance státu, zatímco první z obviněných – R. K. mu vytvářel pouze předpoklady pro podvodné jednání, a to vystavením faktur na práce, jež nebyly provedeny. Na tomto místě