5 Tdo 313/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 313/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 4. 2024 Spisová značka:5 Tdo 313/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.313.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 313/2024-2746 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný Václav Macke, bytem Králova Výšina 1359/20, Ústí nad Labem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 6 To 6/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 4/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 50 T 4/2018, byl obviněný Václav Macke uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 1. výroku o vině). Dále pod bodem 2. výroku o vině byl uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za které mu byl podle § 43 odst. 1 a § 206 odst. 4 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 67 odst. 1 a § 68 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 50 000 Kč. V adhezním řízení soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené specifikované ve výroku citovaného rozsudku s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o vině a trestu spoluobviněného Josefa Pechana. 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba obvinění a také poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Ústecký kraj. Z podnětu odvolání poškozené Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 6 To 6/2023, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Ústecký kraj, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále tento soud podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil oběma obviněným povinnost společně a nerozdílně nahradit této poškozené majetkovou škodu ve výši 374 114 Kč a podle téhož ustanovení uložil samostatně dovolateli povinnost zaplatit na náhradu škody téže poškozené částku 406 169 Kč. Ve výroku pod bodem II. svého rozsudku Vrchní soud v Praze zamítl odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř jako nedůvodná. 3. Skutkové závěry soudu prvního stupně týkající se obviněného Václava Mackeho, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, jsou všem procesním stranám dobře známy, není nutné je znovu opakovat především s ohledem na výsledek dovolacího řízení, proto Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na znění popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný Václav Macke podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 6 To 6/2023, a též proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. v němž označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že doslova uvedl, že „1. napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku dle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu; 2. napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku dle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu“. Citovaný dovolací důvod tudíž neodpovídal aktuálnímu znění jeho slovního vyjádření, jak bude vysvětleno níže v bodě 9. tohoto usnesení. 5. Konkrétně obviněný vytkl soudům nedostatky v popisu skutků, který postrádá vymezení úmyslného zavinění, v čemž spatřoval nedostatek subjektivní stránky trestných činů. Konkrétně však obviněný neoznačil, zda tato jeho námitka dopadá na všechny trestné činy, jimiž byl shledán vinným, nebo míří pouze na některý z nich, blíže vytýkanou vadu nespecifikoval. Dále se obviněný ohradil proti tomu, že soudy dospěly k závěru o jeho trestní odpovědnosti za jednání jménem obchodní společnosti Christofer, s. r. o., ačkoli v ní zastával pozici prokuristy, nevykonával funkci statutárního orgánu (nesprávně použil označení „statutárního zástupce“). Pouze ten byl přitom odpovědný za právní jednání činěná jménem obchodní společnosti Christofer, s. r. o. Obviněný tedy odmítl, že by se dopustil protiprávního jednání, nanejvýše vykonával vůli třetí osoby. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a aby ho sám zprostil obžaloby. 7. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a dovolací námitky. Státní zástupce upozornil na chybnou citaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoli slovnímu vyjádření dovolacího důvodu odpovídá důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tuto vadu přičítal tomu, že obhájkyně obviněného dosud nevzala na vědomí legislativní změnu vymezení dovolacích důvodů provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., a to s účinností od 1. 1. 2022. Podle jeho názoru je námitka proti naplnění trestní odpovědnosti obviněného vzhledem k jeho postavení prokuristy v obchodní společnosti Christofer, s. r. o., bezpředmětná a nemá vliv na právní kvalifikaci žádného ze stíhaných skutků. Protože obviněný neuvedl podrobnější argumentaci k této námitce, lze pouze předpokládat, že vycházel z nesprávné představy, podle níž se dotčené trestné činnosti může dopustit pouze fyzická osoba v postavení statutárního orgánu právnické osoby. To však státní zástupce rozhodně odmítl. Trestného činu zpronevěry se může dopustit každá fyzická osoba, jíž byla svěřena věc z majetku právnické osoby, mezi tyto osoby nepochybně patří i prokurista právnické osoby. Stejně tak pachatelem přečinu poškození věřitele v případech, v nichž je dlužníkem právnická osoba, může být nejen její statutární orgán, ale též každá osoba oprávněná činit za právnickou osobu úkony a hospodařit s jejím majetkem, tudíž i prokurista. Spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby pak může kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla jemu nebo jinému subjektu vyměřena v zákonné míře nebo nebyla vyměřena vůbec. Proto v případě krácení daňové povinnosti právnické osoby teoreticky může být pachatelem i fyzická osoba, která nemá k právnické osobě žádný formální vztah, samozřejmě tedy rovněž prokurista. V dalších podrobnostech k této otázce státní zástupce odkázal na bod 26. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Za bezpředmětnou státní zástupce označil také námitku, podle níž popis skutků nezahrnuje vyjádření úmyslného zavinění obviněného. Tak tomu totiž ve skutečnosti není a tvrzení obviněného vzbuzují dojem, že se s obsahem tzv. skutkových vět náležitě neseznámil. Státní zástupce stručně upozornil na vadu v postupu soudů, proti níž se obviněný v dovolání neohradil. Soudy opomenuly aplikovat na jednání obou obviněných pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ustanovení o jednání za jiného (§ 114 odst. 2 tr. zákoníku), v důsledku čehož měl být tento skutek ve vztahu k základní skutkové podstatě právně posouzen nikoli jako maření uspokojení věřitele jiné osoby podle § 222 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ale vlastního, resp. svého věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Veškeré dovolací námitky obviněného tedy státní zástupce shledal zjevně nedůvodnými, proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas i s jiným než navrženým rozhodnutím v neveřejném zasedání. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 8. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny v