5 Tdo 322/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 322/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 4. 2019 Spisová značka:5 Tdo 322/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.322.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku § 226 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 7. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1861/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 322/2019-962 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného P. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 67 To 395/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 27/2018, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 67 To 395/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 2 T 27/2018, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, za který soud obviněnému podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody na dobu osmi měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 1000 Kč, tedy v celkové výměře 400 000 Kč a pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 67 To 395/2018, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného P. K. podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby z níže uvedeného skutku, v němž státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 spatřoval přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, neboť uvedený skutek nebyl trestným činem. 3. Skutek, pro který byla na obviněného podána obžaloba a pro který byl následně odsouzen soudem prvního stupně, spočíval (stručně uvedeno) v tom, že obviněný dne 29. 1. 2015 v Praze v pozici jediného jednatele a společníka obchodní společnosti A., IČ: XY, se sídlem XY, vědom si správního řízení o správním deliktu podle § 180 odst. 2 písm. a), d) a j) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „stavební zákon“), vedeném na Úřadu městské části Praha 14 proti obchodní společnosti A., a vědom si vysoké pravděpodobnosti uložení pokuty za tento delikt, v úmyslu zbavit se odpovědnosti za stav a fungování této obchodní společnosti a odstranit její účetnictví převedl svůj obchodní podíl na L. M., nar. XY, jemuž měl předat také účetní doklady této obchodní společnosti a jehož téhož dne jmenoval jednatelem, ačkoli věděl, že tyto úkony mají pouze formální charakter, fakticky k předání účetnictví nedošlo a věděl, že L. M. se nikdy opravdovým společníkem a jednatelem stát nechtěl, za tímto účelem nečinil žádné kroky, fyzicky nepřevzal účetní doklady, s nimiž bylo naloženo nezjištěným způsobem, přičemž toto jednání vedlo mimo jiné k tomu, že minimálně věřitel Městská část Praha 14, IČ: 00231312, se sídlem Bratří Venclíků 1073, Praha 9, není a nebude schopen zjistit možnost, popř. rozsah uspokojení svých pohledávek vůči dlužníku A., plynoucích z rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 200 000 Kč vydaném dne 27. 4. 2015, sp. zn. UMCP14/14/09027/OV/BARK odborem výstavby Městské části Praha 14, které nabylo právní moci 9. 6. 2015, a z rozhodnutí téhož odboru výstavby ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. UMCP14/14/20148/OV/BARK, ve spojení s rozhodnutím odboru stavebního řádu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. S-MHMP1776442/2015/STR, které nabylo právní moci 7. 3. 2016, a jímž byla rovněž A., uložena pokuta ve výši 300 000 Kč. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 4. Nejvyšší státní zástupce (dále též jako „dovolatel“) podal dne 5. 2. 2019 proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze v neprospěch obviněného P. K. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Úvodem svého podání dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a zopakoval zásadní úvahy odvolacího soudu, jež vedly ke zprošťujícímu výroku, s nimiž se dovolatel neztotožnil. Podle názoru odvolacího soudu nemohl být žalovaným skutkem naplněn znak „ohrožení majetkových práv jiného“, neboť v době jednání obviněného (tedy převodu obchodního podílu) nebylo dosud pravomocně skončeno řízení o správních deliktech, dále případné pokuty neměly povahu pohledávky a konečně soud vyšel z toho, že obchodní společnost A., nedisponovala v rozhodné době žádným majetkem. Na podkladě uvedených argumentů odvolací soud dovodil, že předmětným jednáním obviněného nemohlo dojít k ohrožení majetkových práv jiného, resp. nemohl být naplněn vztah příčinné souvislosti mezi převodem obchodního podílu obviněného a ohrožením majetkových práv jiného. K tomu dovolatel připomněl tzv. teorii podmínky, podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal buď vůbec, nebo nikoli v takové podobě, v jaké nastal, jež je korigována zásadou umělé izolace jevů, tj. že pro trestněprávní následek jsou podstatné pouze trestněprávně relevantní příčiny a dále zásadu gradace příčinné souvislosti. 6. Podle dovolatele si obviněný musel být vědom reálného výsledku správního řízení, které bylo vyvoláno nepovolenými stavebními úpravami nemovitosti v majetku obchodní společnosti A., v nichž pokračovala i přes opakované zákazy správního orgánu. Právní úprava totiž ani neumožňovala uložení jiné sankce za přestupek podle § 180 odst. 2 písm. a), d) a j) stavebního zákona než finanční postih a pokud odvolací orgán rušil rozhodnutí o uložení pokuty, stalo se tak výlučně z formálních důvodů bez zpochybnění merita věci. Dovolatel k tomu dodal, že nepravomocně byly pokuty uloženy obchodní společnosti A., ještě v době, kdy byl jejím společníkem a jednatelem. Přestože tedy bylo otázkou času, kdy dojde k pravomocnému uložení pokut, obviněný vyvedl veškerý majetek z obchodní společnosti A., a svůj obchodní podíl následně převedl na tzv. bílého koně L. M., jemuž fakticky nepředal účetní doklady. S ohledem na skutečnost, že k pravomocnému uložení pokut A., došlo až po převodu obchodního podílu obviněného v této obchodní společnosti, považoval dovolatel za správné posoudit jednání obviněného P. K. jako pokus přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 21 odst. 1 k § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku, neboť stíhané jednání bezprostředně směřovalo k ohrožení majetkových práv jiného. 7. Dovolatel rovněž nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, podle něhož obchodní společnost A., v době převodu obchodního podílu nevlastnila žádný majetek, neboť výsledky provedeného dokazování mu nenasvědčují. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce kladl důraz na význam zatajeného účetnictví, z něhož by teprve bylo možné učinit jednoznačné zjištění, zda transakce provedené s majetkem obchodní společnosti, a to zejména nakládání s prostředky utrženými za prodej nemovitosti, byly legitimní. Poukázal na to, že kupní cena byla téměř celá vrácena kupujícímu, a to obchodní společnosti Výstavba nemovitostí Zlín, s. r. o., ovládané partnerkou obviněného, a zbylé peníze z kupní ceny byly odeslány na účty obchodních společností ovládaných otcem nebo bratrem obviněného. Proto se dovolatel domníval, že nebylo vyloučeno, že A., měla majetek v době převodu obchodního podílu na L. M., např. pohledávky za obchodními společnostmi, na něž byly převedeny finanční prostředky představující kupní cenu, nebo právo na vydání bezdůvodného obohacení po obchodních společnostech ovládaných osobami spřízněnými s obvi