5 Tdo 328/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 328/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 5. 2015 Spisová značka:5 Tdo 328/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.328.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vojenský materiál Dotčené předpisy:§ 265 odst. 1 tr. zákoník § 265 odst. 2 písm. d) tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 8. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 3.9.2015II.ÚS 2684/15JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto22.3.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 328/2015-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2015 dovolání podané obviněným Ing. J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 3 To 48/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 19/2013, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 68 T 19/2013, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku za jednání spočívající (zjednodušeně) v tom, že jako jediný jednatel společnosti LIMIT - Z s.r.o., IČ 25590286, se sídlem v Luhačovicích, Branka 991, v období nejpozději ode dne 15. 1. 2010 do 11. 10. 2011, realizoval devět nákupů vojenského střeliva ráže 7,62x39 Tula (celkem 580.400 ks) od nizozemské společnosti Bold Action B. V., přestože společnost LIMIT - Z s.r.o., neměla od Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky – Licenční správy vystaveno povolení k obchodu s vojenským materiálem ani licenci podle § 6 resp. § 14 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli o nutnosti mít tuto licenci a povolení věděl, následně vojenské střelivo dovážel nebo nechal dovážet do České republiky, kde je prodával různým zákazníkům, a to až do svého zadržení dne 11. 10. 2011, a uvedenými obchody zajistil společnosti LIMIT - Z s.r.o., zisk ve výši nejméně 870.290,33 Kč. Za to byl obviněný podle § 265 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest 200 denních sazeb po 5.000 Kč, tj. ve výši 1.000.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud výrokem podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy a obdobné funkce v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud dále vyslovil zabrání věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku podle § 102 tr. zákoníku zabrání náhradní hodnoty, konkrétně peněžních prostředků ve výši 508.900 Kč a 13.660 EUR, uložených na bankovních účtech vedených u České národní banky a označených ve výrokové části rozsudku, a peněžních prostředků ve výši 26.242 Kč, uložených na bankovním účtu vedeném u České spořitelny, a. s., rovněž specifikovaném ve výroku rozsudku. Proti citovanému rozsudku podal obviněný Ing. J. K. odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 3 To 48/2014, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Brože následně dovoláním s odkazem na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Má za to, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel poukázal na to, že posuzované střelivo bylo do prostoru Evropské unie dovezeno podnikatelkou sídlící ve Spolkové republice Německo jako střelivo nevojenské. Jako takové bylo následně prodáno i obchodníkovi v Nizozemském království (společnosti Bold Action B.V.). Od něj se pak dovolateli při nákupu střeliva dostalo ujištění, že splňuje normy C.I.P. Jeden z typů střeliva byl dokonce přezkoušen ve zkušebně v Belgii a certifikát o výsledku této zkoušky mu byl rovněž dodán. Policie České republiky mu navíc udělila povolení pro jednotlivé dovozy na naše území. Dovolatel připouští, že ani on ani jeho obchodní předchůdci neoznačili nejmenší spotřebitelské balení nábojů značkou C.I.P. Má však za to, že takové administrativní pochybení samo o sobě neodůvodňovalo závěr o vojenském charakteru dováženého střeliva. Soudům v tomto směru vytkl, že se důsledně nezabývaly unijním právem a očekávaným jednotným režimem, vztahujícím se na daný obchod. Znovu zdůraznil, že s inkriminovaným zbožím obchodoval až jako třetí v pořadí, když jeho předchůdci je nakupovali a prodávali jako nevojenský materiál. Závěr odvolacího soudu o vojenském charakteru střeliva dovolatel označil za ničím nepodloženou spekulaci, odporující obsahu písemného vyjádření podnikatelky S. S., která v něm mimo jiné uvedla, že společnost Bold Action B.V. od ní střelivo získala jako nevojenskou munici, a dále že „v Německu ani v EU nepotřebuje koncesi na vojenské náboje…“. K tomuto důkazu zaujal odvolací soud po výtce dovolatele zcela vágní postoj, ačkoli měl zásadní význam pro posouzení žalovaného jednání z hlediska naplnění všech zákonných znaků trestného činu, tj. jeho subjektivní i objektivní stránky, i z hlediska jeho případné společenské škodlivosti. Soud zcela pominul legitimní očekávání a dobrou víru dovolatele, že jednání v jednom členském státu Evropské unie aprobované, tj. nikoli trestné, bude mít stejný charakter i v České republice. Z pohledu jednotného evropského trhu zaujaly soudy zcela neudržitelné a ryze formalistické právní stanovisko o jeho trestní odpovědnosti. Ze všech výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 3 To 48/2014, i rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 68 T 19/2013, v plném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípisem doručeným soudu prvního stupně dne 2. 2. 2015 vyjádřil výslovný nesouhlas s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání postupem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumíra Crhy (dále jen „státní zástupce“). Ten předeslal, že soudy obou stupňů se obhajobou obviněného, podle níž neobchodoval s vojenským materiálem, zabývaly dostatečně podrobně, a s jejich závěry obsaženými v odůvodněních napadených rozhodnutí se plně ztotožnil. Pouze k nim dodal, že „vojenský materiál“ je normativním znakem skutkové podstaty předmětného trestného činu, který je převzat z jiného právního odvětví, aniž by se příslušné ustanovení trestního zákoníku mimotrestní normy, jež by tento znak obsahovala, dovolávalo. Pro naplnění tohoto znaku přitom stačí laická představa pachatele o „faktické stránce takovéhoto znaku“, resp. alespoň laická představa o jeho charakteru, jak je patrno z rozhodnutí publikovaného pod č. 10/1977 Sb. rozh. tr. Normativní znak je pak obsažen v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, a dále v prováděcím předpisu účinném v době spáchání posuzovaného činu, jímž byla vyhláška č. 332/2009 Sb. Její příloha č. 1 zahrnuje v seznamu vojenského materiálu pod položkou SVMe 3 střelivo pro zbraně uvedené pod položkou SVMe 1, tedy i pro pušky a samopaly. Legitimnost stanovení takového seznamu pouhou vyhláškou lze podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dovodit z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12. Dále státní zástupce uvedl, že vojenský charakter předmětného střeliva je zcela zřejmý i laikovi na základě běžně dostupných informací. Současně zdůraznil, že otázka charakteru střeliva má podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 5 Tdo 598/2008, skutkovou povahu. V naposled citované judikatuře lze přitom nalézt odpověď i na námitku, že nábojů 7,62 x 39 mm a 7,62 x 54 mm R je běžně užíváno i k civilním účelům, typicky k