5 Tdo 340/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 340/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 5. 2024 Spisová značka:5 Tdo 340/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.340.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku Dotčené předpisy:§ 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 227 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:12. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 340/2024-558 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný Jiří Vlk, trvale bytem Opatovická 158/20, Praha 1 – Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 3 To 183/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 58/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Jiřího Vlka odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 3 T 58/2021, byl obviněný Jiří Vlk pod bodem 1. výroku o vině uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), a pod body 2. a 3. přečinem porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb po 200 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž tak, že spoluobviněná obchodní společnost WQR, a. s., se podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že spáchala v žalobním návrhu označený skutek. 2. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný Jiří Vlk a také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, který tak učinil pouze v rozsahu zprošťujícího výroku. Krajský soud v Brně rozhodl o podaných odvoláních usnesením ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 3 To 183/2022, jímž zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné a dále podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek ve zprošťující části ohledně spoluobviněné obchodní společnosti WQR, a. s., a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc ve zrušené části soudu prvního stupně. 3. Skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným, jsou podrobně popsány v rozhodnutí soudu prvního stupně, které je stranám dobře známo a lze na ně v tomto směru plně odkázat. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce 4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. Po rekapitulaci skutků, jimiž byl uznán vinným, a závěrů soudů prvního i druhého stupně, obviněný v první řadě vytkl, že se soudy zcela nevypořádaly s jeho obhajobou a neprovedly důkazy prokazující naplnění všech znaků skutkových podstat přečinů podle § 337 odst. 3 písm. a) a § 227 tr. zákoníku. Bez jakékoli bližší konkretizace odkázal v této souvislosti na veškerou svoji dosavadní argumentaci uvedenou jak v písemných podáních, zejména ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, návrhu na zastavení trestního stíhání a odůvodnění odvolání, tak učiněnou v rámci ústních přednesů v hlavním líčení a veřejném zasedání. 6. Ve vztahu k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku obviněný zpochybnil naplnění jeho dvou zákonných znaků spočívajících v zatajení věci, které se rozhodnutí týká a dále v podstatném ztížení výkonu rozhodnutí. Zatajení věci nemůže podle názoru obviněného představovat pouhé přemístění vozidla zn. Hummer H2 v rámci areálu, v němž bylo pojato do soupisu movitých věcí opakovaně provedeného správcem daně a následná neochota obviněného se správcem daně spolupracovat. Pod žádnou z forem jednání předvídaných ve výše citovaném ustanovení trestního zákoníku nelze podřadit ani vyjádření obviněného ve vztahu k pracovníkům správce daně, ať už pravdivé nebo nepravdivé, učiněné v nadsázce, žertu, či z pouhého „trucu“. Správce daně přitom mohl za účelem zjištění, kde se vozidlo nachází, použít celou řadu zákonných prostředků, což neudělal a namísto toho podal trestní oznámení, aniž by vyčkal výsledku daňové exekuce. 7. Pokud jde o znak podstatného ztížení výkonu rozhodnutí, obviněný namítl, že soudy vůbec neuvedly, v čem jeho naplnění spatřovaly a jak mělo souviset s jednáním obviněného ve vztahu k vozidlu zn. Hummer H2, případně z jakých důkazů tyto skutkové závěry vyplývají. V této souvislosti obviněný zpochybnil vypovídací hodnotu ve věci provedených listinných důkazů i výpovědí svědkyň – pracovnic finančního úřadu, které sdělily nanejvýš to, že daňová exekuce se prodlužovala z důvodu, že se obviněný odvolával, což však bylo jeho právem. Má za to, že nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi tím, že správce daně neměl předmětné vozidlo k dispozici a tím, jak dlouho trvala a kdy byla skončena daňová exekuce. V tomto ohledu obviněný připomněl, že do soupisu movitých věcí byla pojata celkem 4 motorová vozidla, přičemž k uspokojení vymáhaných daňových nedoplatků postačovalo zpeněžení pouze jednoho z nich zn. BMW X6. Částečně byly tyto nedoplatky uspokojeny započtením na přeplatek na daních obviněného. Obžalobě i soudům obviněný též vytkl, že nezkoumaly, zda daňová exekuce trvala například výrazně déle, než je obvyklé nebo byla spojena s nadměrnou aktivitou správce daně či zvýšeným počtem jeho úkonů. Vyjádřil dále názor, že trestné může být jen takové jednání, které povede ke zmaření nebo ztížení výkonu rozhodnutí jako celku, nikoli jednání vztahující se pouze k jedné položce soupisu movitých věcí, jak tomu bylo v posuzované trestní věci. 8. Ohledně skutků, jež soudy právně kvalifikovaly jako přečin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku, obviněný namítl, že žádná z výzev správce daně k podání prohlášení o majetku označená ve skutkové větě výroku o vině nebyla způsobilá vyvolat zamýšlené právní důsledky, neboť nebyla daňovému subjektu řádně doručena. Výzva k podání prohlášení o majetku je formálním úkonem správce daně. Vzhledem k tomu, že obchodní společnosti AUTOHANDL MOTORS, s. r. o., a Waste Invest, s. r. o., za něž obviněný jednal, měly zřízené a funkční datové schránky, bylo povinností správce daně doručovat jim písemnosti elektronicky, přímo do jejich datových schránek. Pokud tak neučinily, výzvy nebyly řádně doručeny a daňovému subjektu nemohla vzniknout žádná povinnost, tím spíše, mělo-li být její nedodržení sankcionováno v rovině trestního práva. Rozhodnutí, která na podporu svých závěrů v tomto ohledu citoval odvolací soud, považuje obviněný za nepřiléhavá. 9. Závěrem svého dovolání obviněný zdůraznil potřebu použití zásady subsidiarity trestní represe. Domnívá se, že správce daně mohl k dosažení sledovaného cíle, tedy efektivního uspokojení daňového dluhu, využít celé řady zákonných prostředků, například pořádkové pokuty, prohlídky prostor nebo místní šetření. Teprve pokud by se ukázaly jako bezvýsledné a současně za předpokladu naplnění ostatních znaků skutkové podstaty žalovaného přečinu by bylo možno uvažovat o vyvození trestní odpovědnosti. Obviněný v této souvislosti poukázal na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1524/2018, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. II. ÚS 658/14. Ve vztahu k přečinu podle § 227 tr. zákoníku obviněný zdůraznil, že prohlášení o majetku byla daňovými subjekty v konečném důsledku podána a k tomu odkázal na názory vyslovené v rozhodnutích č. 4/2022 a 52/2018 Sb. rozh. tr. 10. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout. 11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejdříve konstatoval, že vzhledem k obsahu dovolacích námitek lze za odpovídající považovat spíše obviněným neoznačený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Bez ohledu na tuto nedůslednost nicméně věcná a