5 Tdo 372/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 372/2025-I-819 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 245/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 T 42/2023, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 245/2024, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 13 T 42/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Třebíči přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 13 T 42/2023, byl obviněný R. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 143 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. V adhezním řízení uložil Okresní soud v Třebíči obviněnému podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), povinnost uhradit poškozeným Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradu škody ve výroku specifikované částky, další poškozené podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Odvolání obviněného proti výše uvedenému rozsudku Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 245/2024, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Podstata skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, spočívala ve stručnosti v tom, že obviněný v prostoru křižovatky na silnici II. třídy číslo XY mezi obcemi XY, XY, XY a XY, jako řidič automobilu tovární značky Renault Trafic, jedoucího z vedlejší pozemní komunikace číslo XY ve směru od obce XY, v úmyslu pokračovat do obce XY po najetí na hlavní silnici při odbočování vlevo porušil povinnost uloženou mu ustanoveními § 4 písm. a) a § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“). K tomuto porušení došlo tím, že obviněný se nechoval dostatečně ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob a nedal přednost protijedoucímu motocyklu tovární značky Honda CBR, které přijíždělo vysokou rychlostí. V důsledku toho došlo k nárazu motocyklu do zadní části pravého boku automobilu, při kterém řidič motocyklu J. D. utrpěl mnohačetná poranění, jejichž následkem na místě zemřel. Dále došlo ke zranění spolucestujícího na motocyklu J. D. mladšího, který utrpěl více poranění s nutností hospitalizace v nemocnici a se závažným omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest týdnů a s předpokladem trvalých následků na zdraví. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce nejprve blanketní dovolání, které řádně doplnil před uplynutím zákonné lhůty pro podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř. V mezidobí byl navíc obviněný vyzván podle § 265h odst. 1 tr. ř. k odstranění vad podaného dovolání, a to doplněním důvodů, z nichž jsou rozhodnutí soudů obou stupňů napadána s odkazem na konkrétní zákonná ustanovení trestního řádu (č. l. 764 tr. spisu). Nejvyšší soud pro vysvětlení konstatuje, že tato výzva byla obviněnému zaslána pravděpodobně ještě předtím, než soudní kancelář předložila příslušnému soudci výše zmíněné doplnění dovolání. Obviněný v reakci na výzvu podle § 265h odst. 1 tr. ř. doručil soudu prvního stupně prostřednictvím svého obhájce podání, jež bylo obsahově totožné jako původní doplnění dovolání. 5. Obviněný označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Nejvyšší soud pouze ve stručnosti shrne podstatu dovolací argumentace obviněného i navazujícího vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále též jen „státní zástupce“). Procesní podání obou stran dovolacího řízení byla po obsahové stránce nejen poměrně vyčerpávající, ale rovněž i důvodná. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud se s názory obviněného i státního zástupce v převážné míře ztotožnil, převzal značnou část jejich argumentace do svého vlastního vypořádání dovolacích námitek níže (viz bod III. tohoto usnesení). 6. Obviněný především nesouhlasí s tím, že by dopravní nehodu zavinil tak, jak je uvedeno v popisu skutku odsuzujícího výroku. Hájí se tím, že před odbočením doleva zřetelně viděl protijedoucí motocykl ve vzdálenosti dostatečné pro uskutečnění svého záměru. K nárazu motocyklu do jeho vozidla došlo krátce před opuštěním křižovatky. Obviněný si příčinu nehody vysvětluje tak, že motocykl se pohyboval nepřiměřeně vysokou rychlostí, v jejímž důsledku přijel do křižovatky mnohem dříve, než mohl obviněný předpokládat. 7. Obviněný předně zpochybnil, že by svým jednáním porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. S odkazem na příslušná ustanovení zákona o silničním provozu i rozhodovací praxi Nejvyššího soudu namítl, že povinnost řidiče odbočujícího vlevo dát přednost v jízdě protijedoucím vozidlům je třeba vykládat tak, že tento řidič nesmí zahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich pokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy. Nejde zde o povinnost spočívající v počínání si tak, aby řidič odbočující vlevo protijedoucí vozidlo ani neomezil, jak nesprávně dovodil odvolací soud. Vzhledem k tomu, že řidič protijedoucího motocyklu se nacházel ve vzdálenosti bezpečné pro odbočení, obviněný nebyl ani povinen ověřovat jeho rychlost. S ohledem na zásadu tzv. omezené důvěry v dopravě mohl spoléhat na to, že řidič motocyklu jel nejvyšší dovolenou rychlostí, tedy 90 km/h. 8. Jako zásadní pochybení vytkl obviněný soudům obou stupňů nesprávné právní posouzení otázky svého zavinění. V tomto ohledu není podle jeho názoru dostatečné zjištění, podle něhož se motocykl řízený poškozeným nacházel v okamžiku, kdy vozidlo řízené obviněným přejelo středovou dělící čáru, v takové vzdálenosti před místem střetu, že poškozený již nemohl střetu efektivně zabránit. Toto zjištění totiž nepokrývá okolnosti, na základě kterých obviněný předpokládal, že během odbočení nemůže dojít ke střetu vozidel s následky na životě a zdraví poškozených. Obviněný má za to, že soudy měly zjišťovat dopravní situaci k okamžiku, v němž obviněný vnímal protijedoucí motocykl v určité vzdálenosti před sebou, načež učinil rozhodnutí zahájit odbočovací manévr. Tento okamžik podstatně předcházel momentu, kdy vozidlo řízené obviněným přejelo středovou dělící čáru. Závěr o své trestní odpovědnosti považuje obviněný za předčasný. 9. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že soudy bez dalšího převzaly některé závěry vyplývající z provedených znaleckých posudků, aniž by je adekvátně hodnotily. Tyto posudky nicméně trpí závažnými nedostatky porušujícími zásadu in dubio pro reo a spočívají v tom, že znalci v jednotlivých krocích svého posuzování vycházeli z průměrných hodnot, nikoli z hodnot pro obviněného nejpříznivějších. 10. Obviněný dále odvolacímu soudu vytkl bezdůvodné odmítnutí jeho důkazního návrhu ohledně objasnění hmotnosti jím řízeného motorového vozidla. Přestože obviněný doložil, že vozidlo bylo ve skutečnosti o 300 kg těžší, než s jakou váhou kalkulovali znalci, odvolací soud na tuto okolnost reagoval pouze nesouvisející úvahou, podle které vyšší hmotnost vozidla může při dopravní nehodě vést ke vzniku závažnějších následků, proto tomu řidič musí přizpůsobit způsob řízení. Obviněný má nicméně za to, že vyšší hmotnost vozidla mohla mít vliv na výsledky znaleckého zkoumání a správnost závěrů týkajících se střetové rychlosti motocyklu, a poskytnout tak rovněž zcela jiný obraz o rychlosti motocyklu před nehodou. 11. V závěru svého dovolání se obviněný vymezil proti závěru odvolacího soudu, jenž považoval rychlost motocyklu ve vzdálenosti tří set metrů před nehodou za bezvýznamnou. V trestním řízení totiž bylo prokázáno, že motocykl projel kolem čerpací stanice nacházející se několik stovek metrů před místem nehody rychlost