5 Tdo 381/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 381/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 3. 2018 Spisová značka:5 Tdo 381/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.381.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 125 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 381/2018-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 3. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. F. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 7 To 445/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 71/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání, které podal obviněný J. F. odmítá. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 6 T 71/2015, byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 3, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy platném znění, (dále jen „tr. zákon“), který byl s účinností od 1. 1. 2010 nahrazen zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, dále mu byl uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávání funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstva na dobu dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu soud odkázal poškozenou obchodní společnost INMEFIN, s. r. o., s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný J. F. odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 7 To 445/2016, zamítl podle § 256 tr. řádu. 3. Skutek, pro který byl obviněný J. F. odsouzen, spočíval stručně uvedeno v tom, že v září 2009, nejpozději dne 24. 9. 2009, jako jednatel a společník obchodní společnosti FIDA servis, s. r. o., IČ 27794628, se sídlem Neklanova 2701, Roudnice nad Labem, v sídle společnosti a na různých místech v P., vědom si závazků přesahujících finanční možnosti obchodní společnosti FIDA servis, s. r. o., a v úmyslu zbavit se odpovědnosti za její závazky, včetně dluhu vůči AWT BlueTrucks, s. r. o., v celkové výši nejméně 40 056,87 Kč a 44 439,40 EUR (v přepočtu 1 117 873,10 Kč) zatajil kompletní účetnictví FIDA servis, s. r. o., s nímž naložil neznámým způsobem, a toto své jednání se snažil zastřít převodem svého obchodního podílu na V. S. na základě smlouvy ze dne 17. 9. 2009 spolu s předávacím protokolem ze dne 24. 9. 2009, avšak převod obchodního podílu byl pouze formální, neboť V. S. nezaplatil kupní cenu a nepřevzal kompletní účetnictví, jednalo se o osobu, která neměla zájem podnikat v České republice, kde byla pouze na turistické návštěvě, neměla zájem vykonávat funkci jednatele v obchodní společnosti FIDA servis, s. r. o., a ani si nebyla vědoma toho, že k převodu obchodního podílu došlo, tímto jednáním obviněný mj. znemožnil uspokojení pohledávky obchodní společnosti AWT BlueTrucks - věřitele obchodní společnosti FIDA servis, s. r. o. – v celkové výši nejméně 40 056,87 Kč a 44 439,40 EUR (v přepočtu 1 117 873,10 Kč), která ji následně postoupila obchodní společnosti INMEFIN, s. r. o., neboť FIDA servis, s. r. o., nevykonávala po převodu obchodního podílu obviněného žádnou činnost, nebyl znám její majetek ani osoba za ni jednající a jako taková byla FIDA servis, s. r. o., zrušena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2012, č. j. 72 Cm 40/2012-6, které nabylo právní moci dne 12. 6. 2012, přičemž v důsledku zatajení a ztráty kompletního účetnictví FIDA servis, s. r. o., se její věřitelé včetně poškozené obchodní společnosti INMEFIN, s. r. o., nemohli domoci splnění svých pohledávek a tím obviněný způsobil poškozené obchodní společnosti INMEFIN, s. r. o., škodu nejméně ve výši 40 056,87 Kč a 44 439,40 EUR (v přepočtu 1 117 873,10 Kč). II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný J. F. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Karla Janduse dovolání, jež opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. 5. Obviněný soudům obou stupňů vytkl, že skutek považovaly za prokázaný, ačkoli podle něj nebyla zjištěna výše způsobené škody. K objasnění této skutečnosti navrhoval důkazy, avšak jeho návrhům nebylo ze strany soudů vyhověno, a trestní řízení tak trpělo závažnou procesní vadou. Nezpochybnitelné určení výše škodlivého následku bylo podstatné i pro právní kvalifikaci, když jeho jednání mohlo být posouzeno podle ustanovení trestního zákona s mírnější trestní sazbou anebo mohlo dokonce dojít k promlčení jeho trestní odpovědnosti. 6. Jím navrhované důkazy dovolatel považoval za tzv. opomenuté, neboť o nich nebylo soudy rozhodnuto, a v tom spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod. Současně pak v důsledku tohoto pochybení soudů nebyl ani zjištěn skutkový stav, o němž by nebyly rozumné pochybnosti, a proto mělo být v souladu s pravidlem in dubio pro reo rozhodnuto ve prospěch obviněného. Odkázal k tomu na nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08. 7. Pokud krajský soud v odůvodňující části usnesení podpořil své rozhodnutí judikaturou Nejvyššího soudu, dovolatel byl toho názoru, že na jeho trestní věc usnesení sp. zn. 5 Tdo 1250/2015, 5 Tdo 1379/2015 a 33 Cdo 1107/2013 nedopadají. Konkrétně v prvně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil, že zatajení účetnictví musí směřovat vůči určitému kontrolnímu nebo daňovému orgánu a nikoli vůči neurčitému okruhu osob. V druhém usnesení sp. zn. 5 Tdo 1379/2015, Nejvyšší soud vysvětlil, že věřiteli musí být znemožněna vymahatelnost jeho pohledávky, což však v dané trestní věci nebylo prokázáno. Naopak věřitel svou pohledávku v civilním řízení vymohl v době, kdy obviněný již rok a půl nepůsobil v obchodní společnosti FIDA servis, s. r. o. Poslední z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež vydal senát civilního kolegia, nemohlo podle dovolatele dopadat na jeho věc z toho důvodu, že v něm byla řešena odpovědnost za neexistenci pohledávky v době postoupení, jež vzniká ze zákona, avšak v dané věci se jednalo o reálnou postupovanou pohledávku, jejíž existenci potvrdil i Krajský soud v Ústí nad Labem. 8. Ze všech shora uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí (neuvedl které, ale pravděpodobně měl na mysli rozhodnutí soudů obou stupňů) zrušil a aby ho zprostil obžaloby. 9. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo dovolání obviněného zasláno k vyjádření, tohoto oprávnění však nebylo využito, což dovolacímu soudu písemně sdělil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Petr Kučera. Zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. 11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly. 12. Obviněný J. F. označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu má tedy dvě alternativy a pro jejich naplnění má zásadní význam okolnost, zda odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce. První alt