5 Tdo 388/2008 – Nejvyšší soud

5 Tdo 388/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2008 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P.   P. ,  proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 To 292/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 66/2006,  t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř.   s e   z r u š u j e   rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 To 292/2007. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k  níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř.  s e  Krajskému soudu v Českých Budějovicích  p ř i k a z u j e ,  aby věc obviněného P.  P.   v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 11 T 66/2006, byl obviněný P.  P.   uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako účastník sdružení F.  se sídlem v D. , který odpovídal za vedení účetnictví, nechal zaúčtovat v účetnictví výdajový pokladní doklad  na částku 5.137.000,- Kč jako vyplacenou zálohu na faktury firmy G. , s. r. o., přičemž věděl, že ve skutečnosti žádné peníze této firmě nepředá, neboť tento obchod neměl být uskutečněn, a v souvislosti s tím do účetnictví nechal zanést dne 25. 4. 1999 doklad o vlastním vkladu P.  P.  ve výši 2.000.000,- Kč, dne 30. 4. 1999 doklad o vlastním vkladu P.  P.   ve výši 950.000,- Kč a dne 8. 4. 1999 doklad o vlastním vkladu J.   P.   ve výši 2.300.000,- Kč, přičemž fakticky tyto vklady do sdružení vloženy nebyly a měly deklarovat pouze vysokou finanční pokladní hotovost pro předstírané zaplacení faktur G. , s. r. o., a dále poté, co ze sdružení vystoupil M.  D. , nechal podle provedeného vypořádání vypracovat druhou verzi účetnictví, ve které zpětně pozměnil údaje v peněžních denících za rok 1997 a 1998, čímž zkreslil hospodářský výsledek sdružení a ohrozil řádné vyměření daně z příjmů. Za tento trestný čin byl obviněný P.  P.   odsouzen podle § 125 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. ř. (správně „tr. zák.“) byl pro případ jeho nezaplacení stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Dále byl poškozený M.   D. ,  bytem D. , J. , podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázán s uplatněným a nepřiznaným nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P.  P.   odvoláním, o kterém Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 To 292/2007, tak, že napadené rozhodnutí podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P.  P.  podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, která mu kladla za vinu, že jako účastník sdružení F.  se sídlem D. , P. , který odpovídal za vedení účetnictví tohoto sdružení, tak dne 10. 5. 1999 nechal proúčtovat v účetnictví tohoto sdružení výdajový pokladní doklad  na částku 5.137.000,- Kč jako vyplacenou zálohu na faktury s. r. o. G.  přičemž věděl, že fakticky peníze firmě s. r. o. G.  nepředá, neboť zakázka pro firmu G.  nebyla realizována, zároveň do účetnictví nechal zanést dne 25. 4. 1999 vlastní vklad ze strany P.  P.  ve výši 2 mil. Kč (pokladní doklad), 30. dubna 1999 vlastní vklad ve výši 950.000,- Kč a dne 8. 4. 1999 vlastní vklad J.  P.   ve výši 2.300.000,  Kč (účetní doklad) přičemž fakticky tyto vklady nebyly do společnosti vloženy, měly pouze deklarovat vysokou finanční pokladní hotovost pro zaplacení faktur vůči G. , a takto si počínal s  cílem snížit majetkový podíl účastníka sdružení M.  D. , který hodlal ze sdružení vystoupit a kterému by bez těchto machinací připadl podíl ze sdružení ve výši 1.318.912,- Kč, přičemž díky těmto nepravdivým informacím, které byly do účetnictví vneseny, obdržel majetkový podíl pouze ve výši 419.314,- Kč, čímž mu byla způsobena škoda ve výši 899.589,- Kč, přičemž bylo zjištěno, že účetnictví firmy F.  je vedeno neprůkazným způsobem, pokladní doklady nebyly opatřeny pořadovými čísly, kterými jsou označeny v peněžním deníku, v řadě případů nejsou podepsány odpovědnou osobou, stavy pokladní hotovosti nejsou potvrzovány inventurními zápisy a proúčtování účetních dokladů – zálohových faktur do společnosti s. r. o. G.  ovlivnilo výši aktiv a dále hospodářský výsledek sdružení za období od 1. 1. 1999 do 31. 5. 1999, kdy aktiva byla ponížena o 5.137.000,  Kč, o stejnou částku byl zkreslen hospodářský výsledek sdružení, kdy základ daně z příjmu fyzických osob byl o tuto částku snížen a došlo tak ke zvýšení ztráty sdružení, v čemž byly obžalobou spatřovány trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 To 292/2007, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 11 T 66/2006, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P.  P.  dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jejího názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení vedeného vůči obviněnému a posléze namítla, že nelze pochybovat o správnosti těch jeho skutkových zjištění, podle kterých obviněný skutečně v  dubnu 1999 vystavil fingovanou fakturu, aby ji pak vzápětí v  srpnu 1999 po vystoupení M.  D.  ze společného sdružení nechal stornovat. Tato účetní operace se teoreticky nemusela promítnout do vyměření daně na konci zdaňovacího období kalendářního roku u obviněného P.  P.  a dalšího účastníka sdružení J.  P.   Nelze však pominout, že zjištění této machinace finančním úřadem bylo sice ne jediným, ale hlavním důvodem, proč byla platebními výměry F.  ú.   v D.   ze dne 3. 7. 2002 oběma výše jmenovaným dodatečně vyměřena daň z  příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999. Odvolání proti těmto rozhodnutím byla zamítnuta rozhodnutími F. ř.    B.  ze dne 10. 6. 2003 a správní žaloby podané obžalovaným P. P.   proti takovému rozhodnutí F. ř. v Č.  B.  byly zamítnuty rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2003, č. j. 10 Ca 150/2003-18 (viz č. l. 471 a násl. spisu). Ze všech těchto rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že s ohledem na neprůkaznost účetnictví předmětného sdružení byly splněny podmínky pro to, aby F.  ú.  v D.   stanovil výši daňové povinnosti za použití pomůcek podle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, když se tak stalo jeho rozhodnutím ze dne 3. 7. 2002, kdy byla P.  P.  za zdaňovací období roku 1999 dodatečně vyměřena daň ve výši 105.944,- Kč (viz č. l. 261 spisu). Přitom na uvedeném stavu věci ničeho nemění ani ta odvolacím soudem zdůrazněná okolnost vycházející z doplnění znaleckého dokazování z oboru ekonomie, odvětví účetnictví, o výpověď znalce S.  P.   u veřejného zasedání (viz č. l. 838 a násl. spisu), že konkrétně vytýkané fiktivní účetní machinace (tzn. účetně zaevidované vklady účastníků sdružení i vystavení fiktivního výdajového dokladu a jeho následné storno) v rámci jediného zdaňovacího období nemohly ovlivnit podmínky § 5 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., spojené s  výpočtem základu daně z příjmů a tím i se stanovením daňové povinnosti jejího poplatníka. Podstatným totiž zůstává, že obviněný zavedením shora uvedených nepravdivých údajů do jedné z vedle sebe existujících verzí účetnictví zkreslil hospodářský výsledek sdružení, a to minimálně pro určitou část zdaňovacího období, přičemž nelze ani přehlédnout, že se jednalo o sumy v řádech milionů korun, jak správně uvádí nalézací soud. Lze mu proto dále přisvědčit, pokud v uvedené souvislosti uzavřel, že účetnictví musí poskytovat pravdivý obraz o aktuálním stavu podnikatelského subjektu v kterémkoliv okamžiku příslušného zdaňovacího období, a to právě z důvodu nutnosti řešení rozličných situací v průběhu podnikání, ke kterým dochází zcela nenadále. Proto se za těchto okolností jeví velmi pochybným závěr krajského soudu o  absenci zákonného znaku ohrožení včasného a řádného vyměření daně z  příjmů fyzických osob podle § 12 zákona č. 586/1992 Sb., když k  vyvození trestní odpovědnosti v tomto případě postačuje reálné nebezpečí vzniku poruchy v zájmové sféře, chráněné trestním zákonem a v  daném případě představované zájmem státu na včasném a řádném vyměření daně od daňových poplatníků. Na straně obviněného P.  P. , byť primárně motivovaného pouze záměrem o dosažení minimalizace majetkového podílu ke