5 Tdo 519/2020 – Nejvyšší soud

5 Tdo 519/2020-4457 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání, které podali obviněný J. Č., nar. XY v XY, bytem XY, a obviněná M. B., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 9 To 25/2019, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 10/2017, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 9 To 25/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 4 T 10/2017, byl obviněný J. Č. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a to ve znění účinném do 30. 6. 2016, a zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a obviněná M. B. byla uznána vinnou pomocí k zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a pomocí k zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 24 odst. 1 písm. c), § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Obviněnému J. Č. byl za shora uvedené zločiny a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 3. 2017, sp. zn. 3 T 29/2017, uložen podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 84 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 3. 2017, sp. zn. 3 T 29/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněné M. B. byl podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trváni 2 let, který byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 4 let. Dále byl oběma obviněným také podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací a družstev, a to J. Č. na dobu 6 let a M. B. na dobu 5 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost P., IČ: XY, se sídlem XY, XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba obvinění, dále v jejich neprospěch i státní zástupkyně a poškozená obchodní společnost P.. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 9 To 25/2019, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněného J. Č. uznal vinným zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016 (spáchanými v jednočinném souběhu) a obviněnou M. B. uznal vinnou pomocí k zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 24 odst. 1 písm. c), § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pomocí k zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (spáchanými v jednočinném souběhu). Obviněnému J. Č. uložil za uvedené trestné činy a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 84 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let s dohledem. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 500 000 Kč, zároveň podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 6 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 3. 2017, sp. zn. 3 T 29/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněné M. B. podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněné uložil také peněžitý trest ve výměře 730 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem tedy ve výši 730 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací a družstev v trvání 5 let. Poškozenou obchodní společnost P., podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obou obviněných i poškozené obchodní společnosti odvolací soud zamítl. 3. Obvinění se měli uvedené trestné činnosti dopustit podle rozsudku soudu druhého stupně (zjednodušeně uvedeno) v období od 22. 1. 2010 do 21. 6. 2011 následovně. Obviněný J. Č. zastupoval při zastupování obchodní společnost C., IČ: XY (jejíž obchodní název se v průběhu času změnil na P., poté na P., a P., dále ve zkratce jen „C.“), v níž byl původně generálním vedoucím odbytu pro východní Evropu, od 1. 7. 2009 ředitelem, od 8. 6. 2010 prokuristou a od 10. 1. 2011 jednatelem. Za vinu mu byla kladena tzv. nevěrná správa svěřeného majetku této obchodní společnosti při zajištění výstavby fotovoltaických elektráren, stanovování smluvních podmínek a dohledu nad realizací smluv spojených s jejich výstavbou. Porušit přitom měl § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v tehdy účinném znění (dále též jen „ZP“), protože řádně nehospodařil s prostředky, které mu zaměstnavatel svěřil, nestřežil a neochraňoval majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, resp. jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a nezabezpečoval přijetí opatření k ochraně jeho majetku. Měl porušit i ustanovení § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy účinném znění (dále též jen „obch. zák.“), protože nepostupoval s péčí řádného hospodáře. Kooperoval přitom s obviněnou M. B., předsedkyní družstva D., IČ: XY (dále též jen „D.“). Jádro jejich trestné činnosti mělo spočívat v tom, že v úmyslu neoprávněně snížit příjem a tím i daň z příjmů za rok 2010 obchodní společnosti C. z výstavby solární elektrárny v XY pro objednatele E., po předchozí vzájemné dohodě obviněná M. B. vystavila za D. pro odběratele C. faktury za fiktivní smluvní provizi podle uzavřené smlouvy o zprostředkování č. 090709-01 ze dne 2. 12. 2009 a jejího dodatku č. 1 ze dne 15. 1. 2010 na celkovou částku 21 744 624 Kč včetně DPH, ač věděla, že je obviněný J. Č. nechá proplatit a zahrne je do účetnictví obchodní společnosti C., ačkoliv reálně nedošlo k žádnému zprostředkování, které by mělo být proplaceno. Obviněný J. Č. přesto nechal faktury proplatit ve prospěch družstva D., jak je podrobně rozvedeno v napadeném rozsudku, čímž fiktivně navýšil náklady obchodní společnosti C. a snížil její příjem a způsobil jí tak škodu ve výši 21 744 624 Kč. Zároveň tím měl zkrátit daň z příjmů uvedené právnické osoby o 3 442 990 Kč. Oba obvinění přitom měli jednat s vědo