5 Tdo 524/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 524/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 12. 2022 Spisová značka:5 Tdo 524/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.524.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 524/2022-3634 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovoláních, která podali obviněný T. V., nar. XY v XY, bytem XY č. XY, okr. XY, obviněný P. S., nar. XY v XY, bytem XY č. XY, okr. XY, a obviněná právnická osoba – obchodní společnost O. S., IČ: XY, se sídlem XY č. XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 6 To 69/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 9/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obvinění T. V. a P. S. byli rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 28 T 9/2018, uznáni vinnými přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h), odst. 3 písm. c), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byly oběma obviněným uloženy podle § 248 odst. 3 tr. zákoníku tresty odnětí svobody každému v trvání 10 měsíců, jejichž výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Obviněná právnická osoba – obchodní společnost O. S. (dále též jen „O. S.“), byla uznána vinnou přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku. Za uvedený přečin jí byl podle § 248 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, uložen peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, tedy v celkové výměře 1 000 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti E. T. (dále též jen „E.“), škodu ve výši 4 155 860 Kč. 2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění odvolání, která Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 6 To 69/2021, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. 3. Skutku, jímž byli obvinění uznáni vinnými, se ve stručnosti dopustili tím, že obvinění T. V. a P. S. společně za účelem získání prospěchu pro O. S. i pro sebe vyvíjeli kroky k tomu, aby se zcela nově založená obchodní společnost O. S. prosadila na trhu s tepelnou technikou a postupně si zde vybudovala co nejlepší postavení, za tímto účelem, stejně tak za účelem získání zakázek v poptávkových řízeních, získání zákazníků a realizace získaných zakázek minimálně v období od 25. 2. 2014 do 6. 4. 2016 záměrně a soustavně využívali bez vědomí a souhlasu obchodní společnosti E., a tedy v rozporu s ustanoveními § 2976 odst. 1 a § 2985 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), její informace a data, ke kterým získali přístup v době, kdy byli v pracovním poměru jednak u této společnosti, jednak u právních předchůdců obchodní společnosti E., a to zejména výkresovou dokumentaci, technickou dokumentaci, výpočty, cenové kalkulace, cenové nabídky, informace k odběratelům a dodavatelům, výrobní náklady, výrobní technologie, obchodní plány apod., přičemž si byli vědomi toho, že všechny tyto skutečnosti nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné, že rozhodně není v zájmu poškozené obchodní společnosti, aby tyto informace získala její konkurence, neboť využití takových informací konkurencí by ji mohlo vážně ekonomicky poškodit a ohrozit její postavení na trhu. Obvinění si byli vědomi i toho, že obchodní společnost E. zajišťovala ochranu těchto skutečností, a to ať již pracovními smlouvami, kterými byli zaměstnanci zavazováni dodržovat mlčenlivost o výrobních, obchodních a organizačních skutečnostech, které mají zůstat utajeny před nepovolanými osobami, tak i omezením přístupů k datům obchodní společnosti pouze pro ty zaměstnance, kteří potřebují data pro výkon svého zaměstnání a plnění konkrétních úkolů, stejně tak i výslovnými prohlášeními na výkresové dokumentaci, že jde o vysoce důvěrné výkresy, které obsahují informace patřící obchodní společnosti E., a že výkresy mohou být skladovány a projednávány pouze za podmínek zabraňujících úniku obsažených informací, a v neposlední řadě dohodami o know-how uzavíranými se zaměstnanci. Přitom obvinění T. V. i P. S. v době svého pracovního poměru u poškozené obchodní společnosti sami podepsali takové dohody o know-how a zavázali se, že po dobu trvání pracovněprávního vztahu a jeden kalendářní rok po jeho ukončení budou považovat za přísně důvěrné jakékoliv technické, obchodní nebo jiné informace nebo znalosti týkající se obchodní společnosti E. nebo její činnosti mimo ty, které jsou všeobecně dostupné a známé, zavázali se používat know-how svého zaměstnavatele výhradně ve spojitosti s činností prováděnou v rámci pracovněprávního vztahu s objednatelem a rovněž se zavázali, že po dokončení každého úkolu pro zaměstnavatele, po jehož dílčím předání již nadále nebudou potřebovat určitou část know-how, toto know-how odevzdají zaměstnavateli spolu s předáním dílčího úkolu bez ponechání si jakýchkoli kopií. Oba obvinění si od počátku byli vědomi skutečnosti, že tímto svým jednáním, tedy zneužíváním informací a dat obchodní společnosti E. ve prospěch obviněné obchodní společnosti O. S., která byla jejím přímým konkurentem, poškozují obchodní společnost E., a to nejen pokud jde o ušlý zisk na zakázkách, které obchodní společnost O. S. získala na úkor poškozené díky tomu, že mohla nabídnout zákazníkům nižší cenu, popřípadě jinak zvýhodněnou nabídku, ale i tím, že se jim podařilo získat zákazníky, u nichž byla do té doby zásadním, ne-li výhradním dodavatelem obchodní společnost E. Obvinění takto jednali s cílem prosadit na trhu obchodní společnost O. S., aniž by museli na počátku vynakládat náklady spojené s konstrukcí, výzkumem a vývojem v dané oblasti, které by za jiných okolností museli hradit, v tomto směru současně opatřili obchodní společnosti O. S. neoprávněné výhody, a to nejen pokud jde o čistý zisk ze získaných zakázek a ušetřené počáteční náklady, ale zejména právě tím, že se jim na úkor obchodní společnosti E. podařilo velmi rychle prosadit na trhu a získat obchodní společnosti O. S. postavení, které by si za jiných okolností tato obchodní společnost budovala velmi pomalu a s mnohonásobně vyššími náklady. Tímto svým jednáním v případě zakázek realizovaných obchodní společností O. S. obvinění získali pro tuto společnost celkový prospěch ve výši nejméně 941 482 Kč a současně způsobili poškozené obchodní společnosti E. celkovou škodu ve výši nejméně 4 155 860 Kč, přičemž konkrétní zakázky, které díky tomuto jednání získala obchodní společnost O. S., jsou specifikované pod body 1. až 6. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. II. Dovolání obviněných 4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podali všichni obvinění dovolání, a to jedním společným podáním. V dovoláních uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zejména ve výroku o náhradě škody i na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení věci. Skutek, pro nějž byli obvinění stíháni, podle jejich názoru nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Tento důvod dovolání však odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. 5. Podle názoru obviněných obchodní tajemství, za jehož porušení byli odsouzeni, nepatřilo obchodní společnosti E., ostatně sám vrchní soud dospěl k závěru, že původcem technického řešení dospalu v XY i v XY byla obchodní společnost E., jejímž zaměstnancem byl F. K., který poté, co odešel z této společnosti, založil obchodní společnost E. a používal stejnou výrobní dokumentaci, která se používá dodnes. Jedna z linek v XY, nazývána familiárně E., je stále stejná a výměník, o který v celém trestním řízení jde, je rovněž stále stejný. Odvolací soud se tedy podle dovolatelů dopustil nesprávného posouzení právní otázky, komu patřilo dané obchodní tajemství. 6. Obvinění rovněž namítli, že se nedopustili nekalé soutěže, neboť p